4 As 149/2017 — Nejvyšší správní soud

8 A 146/2015- 69 - text  37 8 A 146/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., a Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobce: M. M. sídlem Barthstrasse 16, Mnichov, Spolková republika Německo, jakožto insolvenční správce dlužníka VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, sídlem Germeringer Str. 1, Krailling, Spolková republika Německo zastoupený advokátem JUDr. Jiřím Vaníčkem, sídlem Šaldova 34/466, Praha 8 – Karlín proti žalované: Správa státních hmotných rezerv sídlem Šeříková 1/616, 150 85 Praha 5 – Smíchov o žalobě proti rozhodnutí předsedy Správy státních hmotných rezerv ze dne 2.6.2015, č.j. 05071/15-SSHR, takto: I. Rozhodnutí předsedy Správy státních hmotných rezerv ze dne 2.6.2015, č.j. 05071/15-SSHR, a rozhodnutí Správy státních hmotných rezerv ze dne 3.4.2015, č.j. 03177/15-SSHR, se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 342 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Jiřího Vaníčka. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Správy státních hmotných rezerv označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí žalované ze dne 3.4.2015, č.j. 03177/15-SSHR (dále též jen „rozhodnutí SSHR“). Rozhodnutím SSHR byla žalobci (resp. korporaci VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, zastupované žalobcem jako insolvenčním správcem) podle § 7 odst. 1 zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o působnosti Správy“) uložena pokuta ve výši 5 000 000 Kč. Rozhodnutí SSHR bylo vydáno poté, kdy k rozkladu žalobce bylo zrušeno (první) rozhodnutí SSHR ze dne 25.11.2014 ve stejné věci, tj. ve věci správního deliktu za neoprávněné použití státní hmotné rezervy České republiky. I. Obsah žaloby 2. Žalobce uvedl, že je insolvenčním správcem dlužníka, německé obchodní společnosti VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft (dále též jen „zahraniční právnická osoba“), podnikající na území České republiky prostřednictvím VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft – organizační složka (dále jen „organizační složka“). Dne 30.4.2004 organizační složka zahraniční právnické osoby uzavřela s žalovaným smlouvu o ochraňování státních hmotných rezerv č. 2004 0884 (dále jen „smlouva o ochraňování“) ve znění dodatků č. 1 až 15, a v souladu se smlouvou o ochraňování bylo pro žalovaného zabezpečováno ochraňování nouzových zásob nafty motorové. 3. Žalobce nejprve shrnul předcházející průběh řízení před správními orgány a následně uplatnil několik okruhů žalobních bodů, které soud strukturoval dle jejich významu pro účely rozhodnutí ve věci. I.a) Námitka „neplatnosti“ správního řízení, neexistence veřejnoprávního vztahu mezi zahraniční právnickou osobou a žalovanou 4. Žalobce namítá, že nedošlo k platnému zahájení správního řízení a že správní řízení je vedeno se subjektem, který nemá způsobilost k právům a povinnostem. To samé platí pro napadené rozhodnutí. Ve smlouvě o ochraňování jsou jako smluvní strany označeny „Česká republika - Správa státních hmotných rezerv a VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft - organizační složka“. Jako smluvní strana v těchto smlouvách vystupuje organizační složka zahraniční právnické osoby. To je ovšem nepřípustné a smlouva je v důsledku toho neplatná, což má vliv i na platnost všech dodatků na ní navazujících. Odštěpný závod (dříve organizační složka) nemá právní subjektivitu. To znamená, že nemůže být nositelem práv a povinností, nemůže mu náležet např. vlastnické právo a nemůže být účastníkem řízení (tzn. nedostatek procesní subjektivity). Odštěpný závod zahraniční právnické osoby totiž nemá způsobilost k právním úkonům (k právnímu jednání). To jednoznačně a dlouhodobě vyplývá i z judikatury a odborné literatury (komentářů k obchodnímu zákoníku). 5. Pokud veřejný rejstřík obsahuje údaje o odštěpném závodu (organizační složce), ještě to neznamená, že daný subjekt disponuje způsobilostí v právním slova smyslu. V této souvislosti žalobce odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.7.2003, č.j. 32 Odo 945/2002-82, z něhož jednoznačně vyplývá, že skutečnost, že organizační složka zahraniční právnické osoby umístěná na území České republiky je zapsána do obchodního rejstříku, neznamená, že tato organizační složka je nositelem právní subjektivity a způsobilým účastníkem řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2011, sp. zn. 32 Cdo 895/2011). Žalobce dále podrobně argumentuje s odkazy na relevantní judikaturu a odbornou literaturu, že organizační složka podniku (resp. závodu) zahraniční právnické osoby nemá právní subjektivitu, a tudíž nemůže samostatně konat. Například nemůže sama uzavírat smlouvy a nemůže být stranou soudního sporu; stejně tak nemůže být účastníkem správního řízení. Stranou smlouvy, sporu nebo řízení je vždy zahraniční právnická osoba. 6. Žalobce dále upozorňuje, že i judikatura Nejvyššího správního soudu počítá s tím, že je nepřípustné, aby účastníkem správního řízení byl někdo, kdo nemá právní subjektivitu (viz rozsudek ze dne 5.3.2014, č.j. 3 As 25/2013-46). Z uvedeného plyne i to, že jakýkoli správní akt vydaný ve vztahu k odštěpnému závodu (organizační složce) je neexistující, nulitní. K této nulitě (neexistenci) musí správní orgán i soud přihlédnout z úřední povinnosti. 7. V přípise žalované ze dne 27.10.2014, č.j. 7716/14-SSHR, který není podepsán, a není tak postaveno najisto, zda vyjadřuje vážnou a skutečnou vůli žalovaného, je na str. 1 uvedeno: „Správa státních hmotných rezerv pouze konstatuje, že smlouvu považuje za platnou a účinnou.“ Toto tvrzení žalované není podpořeno jediným argumentem a nemůže změnit nic na absolutní neplatnosti písemné smlouvy a navazujících dodatků ex tunc. Na druhou stranu lze konstatovat, že mezi žalovanou a žalobcem smluvní vztah existuje; jedná se o ústní smlouvu. Tato smlouva, resp. minimálně 2 ústní smlouvy (pro skladování v ČR a pro skladování v SRN) byly uzavřeny mezi nepřítomnými. Jelikož z korespondence nepochybně vyplývá, že smluvní návrh vždy zpracovávala žalovaná a zahraniční právnická osoba byla jeho příjemcem, pak podle § 10 odst. 3 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, se tento smluvní vztah (smluvní vztahy) řídí právním řádem sídla příjemce návrhu. Jelikož odštěpný závod nemá právní subjektivitu, je sídlem žalobce Spolková republika Německo. Proto se smluvní vztah mezi žalovaným a žalobcem řídí právem Spolkové republiky Německo. 8. S ohledem na zásadní rozpor mezi stanoviskem žalované a žalobce k otázce (ne)platnosti písemných smluv o skladování (ochraňování) žalobce namítá, že nejsou řádně vysvětleny podstatné okolnosti pro zahájení a vedení tohoto správního řízení, a to s kým je správní řízení vedeno a zda má být správní řízení vůbec vedeno. Žalobce je přesvědčen, že toto správní řízení je vedeno nesprávně i nezákonně. Na podporu tohoto svého názoru odkazuje i na dosud sepsané protokoly o kontrole, jejichž obsah nasvědčuje právnímu názoru, že žalovaný je v (ústním) smluvním vztahu přímo s německou obchodní společností VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft. V kontrolním záznamu ze dne 16.2.2011 je jako kontrolovaná osoba označena VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft. V kontrolním záznamu ze dne 17.8.2011, č.j. 05619/11-SSHR, je jako ochraňovatel – kontrolovaná osoba – označena VIKTORIAGRUPPE. Naproti tomu u protokolu ze dne 7.6.2012, č.j. 03529/12-SSHR, je jako kontrolovaná osoba označena VIKTORIAGRUPPE AG – organizační složka; což podle žalobce právně není možné, tato osoba nemohla být kontrolována, když nemá právní subjektivitu. Maximálně by bylo možné uvést, že kontrolovanou osobou je VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, přičemž fyzicky se kontrola provádí u jejího odštěpného závodu. V Kraillingu však žádný odštěpný závod není. Areál daňového skladu je ve vlastnictví německé společnosti VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft. Stejně tak statut daňového skladu, resp. povolení k provozování daňového skladu přísluší německé společnosti VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft. Stejně chybně je kontrolovaná osoba označena v protokolu č.j. 03792/14SSHR/1 ze dne 20.6.2014, v protokolu č.j. 5056/14-SSHR/1 ze dne 30.7.2014 a v protokolu č.j. 06379/14-SSHR/3 ze dne 25.9.2014. 9. Důkaz o tom, s kým je žalovaná ve smluvním vztahu, je podle žalobce podán předsedou žalované ve výzvě ze dne 31.10.2014, č.j. 07916/14-SSHR. Tato výzva je adresována přímo německé společnosti VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft a žalovaná se v něm snaží uplatňovat práva přímo proti německé společnosti. Takové jednání nelze považovat za nic jiného než za uznání učiněné přímo vrcholným představitelem žalované o tom, že žalovaná je v ústním smluvním vztahu přímo s německou společností VIKTORIAGRUPPE Ak