17 Co 137/2025-404 — Krajský soud v Brně

1. Okresní soud Brno – venkov (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 12. 3. 2025, č. j. 33 C 14/2023-370, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 258 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 20. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II byla zamítnuta žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 60 492 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 20. 9. 2022 do zaplacení. Výrokem III byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 31 537 Kč do tří dnů do právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně. Výroky IV a V byla žalobkyni a žalované uložena povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno – venkov náklady řízení, a to žalobkyni ve výši 1 517,40 Kč a žalované ve výši 7 154,40 Kč, oběma do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, které směřovalo proti výroku I, jímž jí byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 258 Kč s příslušenstvím, a souvisejícím výrokům III, IV a V o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech řízení státu, a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jeho písemné vyhotovení založené ve spise. Žalovaná namítá, že situace ohledně pozemků v bývalém výrobním areálu společnosti , právnická osoba, komplikovaná tím, že tento původní výrobní areál byl rozprodán mezi více podnikatelských společností a vnitropodnikové komunikace se tak staly vlastnictvím různých subjektů, kdy někteří z nich začaly narušovat desítky let stabilní a fungující systém komunikací. Pokud jde o část areálu, které se týká předmětný spor, v ní vede pozemní komunikace k výrobním provozovnám žalobkyně i žalované, na kterou navazují pozemky ve vlastnictví žalobkyně i žalované. Žalovaná tak užívá v areálu za účelem průjezdu část pozemku žalobkyně, žalobkyně naopak užívá za účelem průjezdu či stání vozidel část pozemku žalované. Žalobkyně užívá část pozemku žalované o výměře 420 m², naproti tomu žalovaná užívá část pozemku žalobkyně o výměře 466,5 m², defacto tak užívají obdobnou výměru pozemků v uzavřeném výrobním areálu. Pozemky není možné oplotit, neboť areál je zásobován zejména nákladními automobily či kamiony, je třeba v něm zajistit manipulační prostor, neboť areál není průjezdný, na konci je třeba se obrátit. Žalovaná dále uvedla, že nesouhlasí se závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , která sdělila, že není schopna provést tržní ocenění nemovitosti, neboť srovnatelné pozemky se v realitní činnosti neobjevují a následně ocenění provedla dle pronájmu či prodeje komerčních areálů v okolí , adresa, Žalovaná odkazuje na znalecký posudek , tituly před jménem, , právnická osoba, , který ocenil užívání nemovité věci za účelem průjezdu v jiném řízení vedeném mezi účastníky u téhož soudu pod sp. zn. 34 C 35/2021. Žalovaná je přesvědčena, že pokud by měla být řešena náhrada za průjezd pozemkem žalobkyně, měla by být v intencích závěrů znalce , tituly před jménem, , právnická osoba, . Žalovaná má za to, že na její straně nedošlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně, neboť s ohledem na místní poměry žalobkyně i žalovaná užívají části svých pozemků navzájem a nejedná se tedy o zneužití práva žalovanou. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, případně rozhodnutí změnil tak, že žaloba se zcela zamítá.3. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila písemně s tím, že je nepovažuje za důvodné, rozsudek soudu prvního stupně shledává ve všech jeho výrocích věcně správným. Dále uvedla, že žalovaná pouze opakuje argumentaci, kterou již uváděla v průběhu nalézacího řízení a se kterou se soud prvního stupně velmi podrobně a logicky vypořádal v odůvodnění rozsudku. Žalobkyně neshledává žádný důvod, proč by při stanovení výše bezdůvodného obohacení nemělo být vycházeno ze soudem zadaného znaleckého posudku vyhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, , která se přesvědčivě vyjádřila k tomu, které pozemky a podle jakých kritérií považovala za srovnatelné s oceňovanými pozemky. Pokud znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, dospěla k závěru, že obvyklé nájemné v rozhodném období činilo 104 Kč za m² ročně, žalobkyně nevidí stejně jako soud prvního stupně žádného důvodu, proč by z tohoto závěru nemělo být pro účely stanovení výše bezdůvodného obohacení vycházeno. Žalobkyně rovněž odkázala na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž se výše bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání pozemku stanovuje bez ohledu na to, jak intenzivně je pozemek skutečně využíván. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil.4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalované bylo podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal v intencích podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně v napadeném přísudečném výroku I a souvisejících výrocích III, IV a V, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.5. Odvolací důvody, o které žalovaná opřela své odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolatelkou tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.6. Odvolání žalované mělo suspenzivní a devolutivní účinky ve vztahu k výroku I rozsudku soudu prvního stupně, jímž íi byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 258 Kč s příslušenstvím, a souvisejícím výrokům III, IV a V o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech řízení státu. Odvoláním žalobkyně nebyl dotčen výrok II rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba ohledně částky 60 492 Kč s příslušenstvím, který nabyl samostatně právní moci a nestal se předmětem přezkumu odvolacího soudu, Anonymizováno7. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 19. 9. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 84 750 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Uplatněný nárok opírala žalobkyně o tvrzení, že je výlučnou vlastnicí mimo jiné pozemků p. č. , číslo parcely, a p. č. , číslo parcely, v k. ú. , adresa, , které nabyla v dražbě usnesením o příklepu ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, . Přinejmenším od dubna roku 2017 převážnou část těchto pozemků o výměře 565 m² užívá žalovaná především k zásobování svých provozoven v těsném sousedství pozemků, které vlastní, pro přístup a příjezd ke svým provozovnám, aniž by jí k tomu svědčil jakýkoliv právní titul. Užíváním části pozemků žalobkyně se žalované dostává plnění bez právního důvodu a vzniká jí tak bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat. Žalobkyně má nárok na peněžitou náhradu ve výši obvyklého nájemného z obdobných pozemků v dané lokalitě, kdy za přiměřené nájemné žalobkyně považuje 300 Kč za m² za rok. S ohledem na to, že v podstatě ve stejném rozsahu žalobkyně užívá pozemky žalované, požaduje náhradu za užívání části předmětných pozemků o výměře 565 m² ve výši poloviny obvyklého nájemného, tj. částku 150 Kč za m² ročně. Za období od dubna 2017 do září 2022 (tj. 66 měsíců) vzniklo žalované na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení ve výši 466 125 Kč. S ohledem na běh a trvání promlčecích lhůt se žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení pouze za období od září 2019 do srpna 2020 (tj. 12 měsíců) v celkové výši 84 750 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po podání žaloby.8. Soud prvního stupně ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti němuž žalovaná podala včas odpor, v němž uvedla, že nepopírá, že užívá část pozemku ve vlastnictví žalobkyně parc. č. , číslo parcely, v k. ú. , adresa, , v ploše vnitrozávodní účelové komunikace pro zásobování provozovny ve svém vlastnictví, která se nachází na sousedních přilehlých pozemcích p. č. st. , číslo parcely, p. č. st. , číslo parcely, a p. č. st. , číslo parcely, . Stejně tak tuto vnitrozávodní účelovou komunikaci užívá žalobkyně i ostatní subjekty, které se v areálu nacházejí. Pozemky v areálu dříve vlastnil státní podnik , právnická osoba, po roce 1989 došlo k transformaci tohoto státního podniku, provozovny v areálu byly rozprodávány zájemcům, prodej se uskutečňoval formou exekučních dražeb, soudní exekutor tudíž neměl žádný zájem na tom, aby upravoval poměry mezi subjekty, které v areálu podn