19 CO 1030/2022-244 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud napadeným rozsudkem řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby částečně zastavil pro částku 896,76 Kč s příslušenstvím (výrok I.), ve zbytku žalobu pro 213 733,76 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.), dále rozhodl, že v souvislosti s částečným zastavením se žalobkyni část zaplaceného soudního poplatku nevrací (výrok III.) a o nákladech řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 93 087 Kč (výrok IV.). Takto bylo rozhodnuto o uplatněném nároku žalobkyně odůvodněného tím, že žalovaný byl pravomocně odsouzen trestním příkazem [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 9.11.2020, č.j. [číslo jednací] pro přečin úvěrového podvodu podle ustanovení § 211 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku ve formě účastenství jako pomocník, kterého se dopustil tím, že jako zaměstnavatel [jméno] [příjmení] vystavil na tiskopisu žalobkyně„ Potvrzení o výši pracovního příjmu“ potvrzení, že [jméno] [příjmení] je od [datum] jeho zaměstnancem na pozici„ provozní“ v pracovním poměru na dobu neurčitou s průměrným čistým měsíčním příjmem za posledních 5 měsíců ve výši [částka], když žalobkyně v tomto potvrzení požadovala nejméně 3 měsíce trvání pracovního poměru a dále potvrdil, že s tímto zaměstnancem není vedeno jednání o rozvázání jeho pracovního poměru, když následně dne [datum] tyto údaje při telefonickém hovoru s pracovnicí žalobkyně stvrdil, ačkoliv uvedený pracovní poměr [jméno] [příjmení] vznikl až dne [datum], tedy umožnil jinému opatřením prostředku, aby při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a činem způsobil větší škodu. Stejným rozhodnutím byl [jméno] [příjmení] shledán vinným ze spáchání stejného přečinu. Žalobkyně uzavřela s [jméno] [příjmení] úvěrovou smlouvu, na základě které jmenovaný čerpal úvěr ve výši [částka], ale tento úvěr řádně a včas nesplatil, když splatnost úvěru ze smlouvy nastala [datum]. Bez přičinění žalovaného by žalobkyně s [jméno] [příjmení] smlouvu o úvěru neuzavřela a tak by jí nevznikla škoda spočívající v neuhrazené jistině úvěru, ani škoda ve formě ušlého zisku odpovídající příslušenství této jistiny. Žalovaná částka tedy představuje škodu požadovanou žalobkyní vůči žalovanému vyplývající z porušení právní povinnosti žalovaným ve formě přečinu, za který byl pravomocně odsouzen. Citovaný trestní příkaz výslovně hovoří o tom, že žalovaný způsobil žalobkyni škodu, touto škodou je částka požadovaná v tomto řízení. Žalovaný se brání tím, že si jako právní laik chybně vyložil pojem pracovní poměr a neuvědomil si rozdíl mezi prací konanou mimo pracovní poměr na základě dohody o provedení práce a řádným pracovním poměrem. Žalovaný [jméno] [příjmení] skutečně zaměstnával od [datum], ale nejprve na základě dohody o provedení práce, řádný pracovní poměr vznikl až od [datum]. Žalovaný je dále přesvědčen, že všechny údaje, které uvedl ve formuláři„ Potvrzení o příjmu“, byly pravdivé, neboť skutečně [jméno] [příjmení] zaměstnával již od [datum], v době vyplnění formuláře pravdivě uvedl, že zaměstnává jmenovaného v řádném pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou a správně uvedl i průměrnou výši příjmu. Pojem zaměstnanecký poměr použitý žalobkyní v předmětném potvrzení si vyložil tak, že zahrnuje i práci na základě dohody o provedení práce. Na základě provedeného dokazování okresní soud zjistil skutkový stav, že žalovaný byl pravomocně odsouzen uvedeným trestním příkazem za spáchání přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 4 trestního zákona ve formě účastenství jako pomocník, když se měl tohoto přečinu dopustit výše popsaným jednáním. Zmíněné potvrzení o příjmu předložil [jméno] [příjmení] žalobkyni, která s ním následně uzavřela úvěrovou smlouvu, na základě které [jméno] [příjmení] čerpal úvěr ve výši [částka], na který uhradil však pouze částku [částka]. Žalobkyně se v trestním řízení připojila s nárokem na náhradu škody, byla však odkázána na řízení občanskoprávní. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně ověřovala výši potvrzených příjmů [jméno] [příjmení], avšak pravidelné měsíční výdaje, jak je žadatel o úvěru písemně uvedl (náklady na bydlení [částka] měsíčně, splátky jiných úvěru ve výši [částka], ostatní pravidelné měsíční výdaje žadatel uvedl ve výši [částka]), nijak nezkoumala a neověřovala. Z formulace předmětného formuláře žalobkyně nazvaného„ Potvrzení o výši pracovního příjmu“ není možné seznat ani dovodit, že pro poskytovatele úvěru je podstatné, jak dlouho trvá pracovní poměr žadatele o úvěr založený pracovní smlouvou, neboť formulář se výslovně dotazuje na délku trvání zaměstnaneckého poměru a dále na skutečnost, aby žadatel nebyl ve zkušební lhůtě pracovního poměru nebo nebyl ve výpovědní době pracovního poměru. Námitku promlčení vznesenou stranou žalovanou okresní soud neshledal důvodnou, když žalobkyně se dozvěděla o vzniku škody z písemné žádosti Policie ČR ze dne [datum] a ke dni podání žaloby tříletá subjektivní promlčecí lhůta dosud neuběhla. Tvrzení žalobkyně, že bez přičinění žalovaného (konkrétně jednání, za které byl postižen trestním příkazem) by žalobkyně s [jméno] [příjmení] smlouvu o úvěru neuzavřela, neměl okresní soud za prokázané. Údaje uvedené žalovaným v předmětném potvrzení nebyly hlavní ani podstatnou příčinou vzniku škody. Žalobkyně předně netvrdila, že povaha pracovněprávního vztahu žadatele o úvěr (tedy zda je zaměstnán na základě pracovního poměru podle pracovní smlouvy nebo na základě dohody o provedení práce) je pro ni při posuzování žádosti o úvěru důležitá, stejně tak jako výše příjmu žadatele či okolnost, že pracovněprávní poměr je uzavřen na dobu neurčitou a žadatel není ve zkušební době ani ve výpovědní době z pracovního poměru. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že při posuzování žádosti [jméno] [příjmení] o úvěru byla pro ni rozhodující jednak (jen) výše příjmů žadatele o úvěr a dále to, aby jeho příjem byl zaručen na dobu neurčitou a aby žadatel nebyl buď ve zkušební době pracovního poměru nebo ve výpovědní době pracovního poměru. Žalobkyně ani netvrdila, že pokud by žalovaný vyplnil formulář zcela podle faktického stavu, a totiž, že žalovaný zaměstnával [jméno] [příjmení] nejprve na základě dohody o provedení práce a až následně na základě pracovní smlouvy, pak by předmětný úvěr neposkytla. Okresní soud dále uzavřel, že vzhledem k existenci pravomocného trestního příkazu je soud vázán závěrem o tom, že žalovaný spáchal trestný čin, když podle skutkové věty uvedl nepravdivé údaje v předmětném potvrzení a tímto činem měl způsobit žalobkyni větší škodu, avšak poukazuje na závěry konstantní soudní judikatury, konkrétně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4142/2016, které poukazuje na jiné pojetí škody v trestním právu a v občanském právu, neboť v trestním řízení se škoda posuzuje pouze z hlediska pojmových znaků trestného činu, nikoliv z hlediska občanskoprávní odpovědnosti za škodu. Z existence a obsahu předmětného trestního příkazu tedy automaticky nevyplývá, že jednání žalovaného, za které byl trestněprávně postižen, je jedinou, nebo hlavní, nebo podstatnou příčinou vzniku škody, neboť sama škoda fakticky nevznikla poskytnutím nepravdivých údajů, ale až nesplacením úvěru [jméno] [příjmení]. Tento soud je sice vázán výrokem o vině pravomocného trestního příkazu, z nějž vyplývá, že žalovaný vystavil potvrzení obsahující nepravdivé údaje a tím přispěl ke spáchání trestního činu [jméno] [příjmení], kterým byla ve smyslu skutkové věty trestního příkazu naplněna skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu, ale pro dovození odpovědnosti žalovaného za občanskoprávní nárok na náhradu škody musí být splněna podmínka existence příčinné souvislosti mezi zaviněným protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody. Okresní soud se blíže věnoval otázce okruhu skutečností, které žalobkyně zkoumala při posouzení žádosti [jméno] [příjmení] o poskytnutí úvěru, tedy včetně předmětného potvrzení vystaveného žalovaným a uzavřel, že obsah tohoto potvrzení nebyl jedinou, ani hlavní, ani podstatnou podmínkou, na základě které žalobkyně úvěr poskytla. Podle samotného vyjádření žalobkyně tato při posouzení úvěru přihlížela k výši příjmů žadatele o úvěr a tyto ověřovala, avšak nijak neověřovala tvrzené údaje žadatele o výši jeho pravidelných výdajů. Žalobkyně bezpochyby mohla ověřit správnost tvrzení žadatele o výši nákladů na bydlení (2 000 Kč měsíčně), s ohledem na skutečnost, že žadatel měl být vlastníkem nemovitosti, ve které bydlel. Jestliže žadatel dále prohlásil, že kromě výdajů na bydlení a splátky dalších úvěrů, nemá žádné další pravidelné výdaje, takové tvrzení vzbuzuje objektivní pochybnosti o správnosti tohoto tvrzení a bylo tedy namístě výdajovou stránku hospodaření žadatele řádně prověřit. Žalobkyně nic takového neučinila, pouze do výdajů žadatele započetl částku životního minima, takový postup nelze považovat za řádné prověření úvěruschopnosti žadatele, neboť podle konstantní soudní judikatury řádné posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr musí s