19 CO 223/2021-402 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost vydat žalobci dřevní hmotu v rozsahu, jak je specifikován ve výroku pod bodem I, do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok I). V části, v níž se žalobce domáhal vydání 873 m3 smrkové dřevní hmoty věkového stupně 8 v celých délkách, byla žaloba zamítnuta (výrok II). Žádnému z účastníků nepřiznal okresní soud právo na náhradu nákladů řízení (výrok III); o nákladech řízení státu mělo být rozhodnuto samostatným usnesením (výrok IV). Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové soudní poplatek 204 421 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok V). Doplňujícím usnesením pak bylo o nákladech státu rozhodnuto tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové náklady řízení 5 505 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok I) a žalovaný náklady řízení 23 470 Kč v téže lhůtě (výrok II). Opravným usnesením byla ve výroku doplňujícího usnesení vypuštěna věta, že„ [titul] [jméno] [příjmení], bytem [adresa], znalci v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady dřeva, lesních pozemků a porostů, se přiznává znalečné“. 2. V odůvodnění rozsudku okresní soud vysvětlil, že žalobce je oprávněnou osobou podle § 3 a žalovaný povinnou osobou podle § 4 písm. b/ z. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMV“). Žalobce vyzval žalovaného výzvou z 2. 7. 2013 k vydání lesních pozemků v [katastrální uzemí] a [obec] u [obec]. V období od 4. 7. 2013 (doručení výzvy) do 26. 9. 2014 (den vydání nemovitostí) žalovaný vytěžil dřevní hmotu v hodnotě 6 133 844 Kč, jak bylo zjištěno ze znaleckého posudku a výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalovaný ale také na pozemcích hospodařil a prováděl činnosti, které mu ukládá § 32 z. č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění do 31. 12. 2014 (dále jen„ lesní zákon“). Okresní soud postupoval podle § 12 odst. 1 ZMV ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2018 č. j. 28 Cdo 2801/2018-276. Vyložil, že povinná osoba je povinna vydat věc včetně jejích součástí a příslušenství oprávněné osobě ve stavu, v němž se nalézala ke dni doručení výzvy k jejímu vydání. Pokud však povinná osoba na pozemku určeném k plnění funkcí lesa v době od doručení výzvy k vydání do jeho odevzdání oprávněné osobě dle ZMV prováděla s péčí řádného hospodáře těžbu dřeva, může si odpočítat to, co na těžbu, příp. prodej účelně vynaložila, postupovala-li s péčí řádného hospodáře a vynaložila-li náklady účelně. Okresní soud posuzoval, jaké množství dřevní hmoty žalovaný z pozemků v době od 4. 7. 2013 do 26. 9. 2014 získal a jaké náklady vynaložil. Uzavřel, že žalovaný si důvodně odpočetl náklady na těžbu a na další práce, které provedl a které byl povinen plnit podle § 31 a § 32 lesního zákona Tyto povinnosti by totiž tížily i žalobce, kdyby byl v tomto období vlastníkem lesa, a byly žalobci k užitku, proto má žalovaný právo na jejich náhradu (§ 1001 o. z. a § 131 obč. zák.). Jednalo se o náklady na těžbu ve výši 781 183 Kč a další důvodné náklady ve výši 1 264 236 Kč Okresní soud dovodil, že po odečtení součtu těchto nákladů (2 045 419 Kč) od hodnoty vytěžené dřevní hmoty (6 133 844 Kč) je žaloba důvodná co do dřevní hmoty v hodnotě 4 088 425 Kč, kterou má žalovaný k dispozici. Vyložil, že pokud tedy žalobce požadoval vydat dřevní hmotu v hodnotě 5 048 641 Kč, nenáleží mu z tohoto nároku dřevní hmota v hodnotě 960 216 Kč, přičemž při přepočtu této částky na cenu 1 100 Kč za 1 m3 dřevní hmoty se jedná o 873 m3 smrkové dřevní hmoty věkového stupně 8 v celých délkách. V části o vydání 873 m3 dřevní hmoty proto žalobu zamítl a ve zbývající části jí vyhověl. 3. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., o nákladech státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. O povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek ze žaloby bylo rozhodnuto podle § 2 odst. 3 a § 5 z. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v aktuálním znění a položky 1 odst. 1 písm. 5 Sazebníku – přílohy k zákonu o soudních poplatcích ve spojení s § 18 odst. 3 ZMV. 4. Proti tomuto rozhodnutí se odvolali oba účastníci. Žalobce podal odvolání proti výroku II a výrokům závislým (viz § 206 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), žalovaný podal odvolání proti výroku I a výrokům závislým. 5. Žalobce předně namítl, že žalovanému nelze přiznat žádné jiné náklady, než ty, které byly vynaloženy v průběhu šestiměsíční lhůty od doručení výzvy. Později doplnil odvolání tvrzením, že žalovaný nikdy žádné náklady spojené s těžbou konkrétní vytěžené dřevní hmoty neuplatnil, a to ani u soudu, ani u samotného žalobce. Ostatně žalovaný ani nebyl nikdy soudem vyzván k úhradě soudního poplatku z případného vzájemného návrhu. Soud tedy o tomto nároku nebyl oprávněn jakkoliv rozhodovat, potažmo jej jakkoliv započítávat, když navíc ust. § 1982 o. z. umožňuje provést zápočet pouze v případě, že si strany dluží vzájemné plnění stejného druhu, o což však v daném případě nejde. Žalobce se primárně domáhal vydání dřevní hmoty (o níž bylo rozsudkem rozhodnuto, když žalovaný uvedl, že vytěženou dřevní hmotu má k dispozici), zatímco žalovaný požadoval finanční zápočet toho, co na těžbu účelně vynaložil. Navíc nárok na případně vynaložené náklady v rozmezí let 2013 a 2014 je jednoznačně promlčený, přičemž žalobce z procesní opatrnosti námitku promlčení současně vznesl. Žalobce nadto nesouhlasil s výší vzájemného nároku žalovaného tak, jak jej okresní soud„ započetl“. Připomněl, že dle znaleckého posudku měl žalovaný v rozhodné době z vytěžené dřevní hmoty výnos 6 133 844 Kč, přičemž tento si celý ponechal a oprávněné osobě v rozporu s § 1000 o. z. ničeho nevydal. Nejen náklady na zachování věci, ale veškeré náklady tak byly kryty mnohonásobně užitkem z nepoctivé držby. Dále žalobce odkázal co do povinnosti žalovaného řádně uplatnit svoji pohledávku u soudu jako protinávrh a nemožnosti započtení plnění různého druhu na rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci č. j. 18 C 268/2016-373 ze dne 10. 12. 2021, vydané v obdobné věci mezi týmiž účastníky. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud ve výroku II a v závislých výrocích rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 6. Žalovaný v odvolání především polemizoval se závěry rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2801/2018-276, jehož argumentaci ohledně povinnosti vydat vytěženou dřevní hmotu okresní soud zcela převzal. Vyjádřil přesvědčení, že tento rozsudek je v rozporu s ustálenou judikaturou. Připodobnění povinné osoby k postavení neoprávněného, resp. nepoctivého držitele považoval za nezákonné a vnitřně rozporné. Zdůraznil, že postup při vydání zemědělského majetku upravuje § 9 ZMV a pozemky nabývá oprávněná osoba až jejich vydáním; dokud pozemky vydány nejsou, má k nim vlastnické právo povinná osoba. Navíc zpravidla měly povinné osoby s plněním povinností vyplývajících z lesního zákona pouze náklady, i když výjimečně mohlo dojít i k zisku. Pokud Nejvyšší soud dovodil, že dle § 12 odst. 1 ZMV mají povinné osoby vydat i plody a užitky, dotvořil ustanovení § 12 odst. 1 ZMV v přímém rozporu s jeho zněním, z něhož vyplývá, že se mají vydávat pouze věci s jejich součástmi a příslušenstvím. Zákon výslovně vyloučil jakékoliv nároky mezi povinnou osobou a oprávněnou osobu, jako jsou např. plody a užitky. Podle žalovaného není důvodu, proč by měly být církevní subjekty při restituci zvýhodněny oproti fyzickým osobám (viz § 28 z. č. 227/1991 Sb., o půdě, jímž byly rovněž veškeré nároky ve vztahu k vydanému majetku vyloučeny). Dále měl žalovaný za to, že soud měl částku 2 045 419 Kč, kterou vynaložil na nutné náklady, odečíst od žalobcem požadované hodnoty dřeva 5 048 641 Kč, a nikoliv od toho, co by žalobce požadovat mohl (6 133 844 Kč). Žalovaný také brojil proti výši soudního poplatku (výrok V rozsudku), když namítl, že správně měl být soudní poplatek stanoven za nepeněžité plnění, tedy dle položky 4, bodu 1 písm. c/ Sazebníku, když podle ustanovení § 6a odst. 1 zákona o soudních poplatcích se za návrh na zahájení řízení s alternativním nebo eventuálním petitem stanoví výše poplatku podle návrhu, který je uváděn v pořadí jako první (zde vydání věci). Ze všech uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu ve výroku I byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta, a aby byla žalobci uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před okresním i krajským soudem a dále povinnost nahradit náklady státu. 7. Při jednání před odvolacím soudem žalovaný vyslovil přesvědčení, že v prvostupňovém řízení nebylo sporu o tom, že žalovaný jím vynaložené náklady řádně vyčíslil a započetl proti nároku žalobce. Žalovaný tak učinil podáním ze 6. 8. 2020 a při jednání konaném dne 7. 8. 2020; okresní soud při tomto jednání účastníky poučil, že takovéto započtení možné je a bylo provedeno. Z důvodu procesní opatrnost