15 CO 124/2021-184 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žaloba došlá soudu dne [datum], ve znění změny žaloby provedené podáním ze dne [datum] a podáním ze dne [datum] ve znění upřesnění ze dne [datum], kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit obchodní společnosti [právnická osoba], částku 1 212 623,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 054 146 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 46 215 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 112 262,59 Kč od [datum] do zaplacení, a uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 107 555,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 60 618,35 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 484,58 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 39 452,95 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá (výrok I.), a že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení částku 133 971,20 Kč (výrok II.). 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že účastníci spolu uzavřeli smlouvu, kterou posoudil jako smlouvu o dílo ve smyslu ustanovení § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na základě které žalobkyně prováděla pro žalovanou dílo spočívající ve výrobě ocelové konstrukce projektu [anonymizováno]. Provedené dílo bylo žalobkyní dodáváno žalované v dílčích plněních, která byla následně žalované fakturována. Předmětem řízení je částka 1 212 623,59 Kč, kterou vyúčtovala žalobkyně žalované fakturami [číslo] [číslo] [číslo] kterou žalovaná dosud žalobkyni nezaplatila. Okresní soud dále zjistil, že žalobkyně uzavřela se společností [právnická osoba] dne [datum] rámcovou faktoringovou smlouvu [číslo] dále obchodní kontrakt [číslo] ze dne [datum], na základě kterých se společnost [právnická osoba] zavázala poskytovat žalobci faktoring spočívající v tom, že pohledávky žalobkyně vzniklé za žalovanou z dodávek zboží budou postupovány společnosti [právnická osoba], která se tak stane oprávněným věřitelem těchto pohledávek a poskytne žalobkyni sjednané peněžité plnění a faktoringové služby. Žalobkyně oznámila žalované postoupení veškerých pohledávek, které má žalobkyně za žalovanou, na společnost [právnická osoba], a to dne [datum], s tím, že dále vystavené faktury žalobkyně i dodací listy obsahovaly cesní doložku. Žalobkyně dále uzavřela se společností [právnická osoba] dne [datum] dohodu, ve které se žalobkyně zavázala pohledávky za žalovanou postoupené společnosti [právnická osoba] (dále jen„ postupník“) vymáhat svým jménem na účet společnosti [právnická osoba] Jednalo se o pohledávky žalobkyně vyúčtované žalované fakturou [číslo] fakturou [číslo] fakturou [číslo] které jsou předmětem tohoto řízení. 3. Okresní soud výrok o zamítnutí částky 1 212 623,59 Kč s příslušenstvím odůvodnil tak, že žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení této částky přímo na účet postupníka. Okresní soud zdůraznil, že vymáhání postoupené pohledávky postupitelem možné je, a to za podmínek stanovených v 1886 o. z. V řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky žalobkyně za žalovanou společnosti [právnická osoba], když o této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna obecně oznamovacím listem ze dne [datum] a dále konkrétně cesními doložkami na jednotlivých fakturách a dodacích listech. Rovněž vzal okresní soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] byla uzavřena dohoda, že žalobkyně jako postupitel bude vymáhat postoupenou pohledávku svým jménem na účet společnosti jako postupníka. [právnická osoba] následně udělila souhlas s vymáháním pohledávky žalobkyní, a to na základě Pověření k vymáhání pohledávek ze dne [datum]. Navzdory splnění všech shora uvedených podmínek okresní soud zdůraznil, že pokud ustanovení § 1886 o. z. upravuje vymáhání pohledávky na účet postupníka, je nutné, aby postupitel požadoval plnění pro sebe, přičemž jeho následné vyrovnání s postupníkem je věcí dohody. Na„ účet postupníka“, jak je uvedeno v § 1886 o. z., totiž znamená, že jde o vymáhání pohledávky ve prospěch této jiné osoby, avšak do rukou vymáhajícího, který plnění od dlužníka sám přijímá a tímto plněním zaniká pohledávka a dluh dlužníka. Dohoda tak znamená pro postupitele nejen oprávnění pohledávku vymáhat, ale i plnění od dlužníka přijmout a následně případně převést na postupitele, přičemž okresní soud odkázal na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2193/2006, které lze vztáhnout i k právní úpravě účinné po 1. 1. 2014. Dále poukázal na komentářovou literaturu - např. na Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část, 1. Vydání - komentář k § 1886 - str. 756 - 759, dostupný na www.beck-online.cz). Za této situace okresní soud žalobu co do částky 1 212 623,59 Kč s přísl. zamítl. 4. Ohledně částky 107 555,88 Kč okresní soud zamítl žalobu pro neunesení břemene tvrzení. Odůvodnil, že této částky se žalobkyně domáhala jako náhrady škody, jež má představovat náklady žalobkyně na úrok a poplatky hrazené žalobkyní obchodní společnosti [právnická osoba] v souvislosti s poskytnutím bezregresního faktoringu, který žalobkyně sjednala na základě rámcové faktoringové smlouvy [číslo] přičemž následně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou na společnost [právnická osoba] Žalobkyně k uvedenému nároku doložila Rámcovou faktoringovou smlouvu [číslo] ze dne [datum], Obchodní kontrakt [číslo] ze dne [datum] a faktury vyúčtované žalobci společností [právnická osoba] za období od [měsíc] [rok] do [měsíc] [rok]. V těchto fakturách je dle zjištění okresního soudu uvedena toliko požadovaná částka nejčastěji s poznámkou„ úrok“, případně„ poplatky“ či„ odměna“. Ve faktoringové smlouvě je v čl. 4 pouze obecně uvedeno, že faktorovi náleží za faktoringové služby odměna, poplatek za dokument, ostatní poplatky a jiné úhrady, jejichž výše má být stanovena v příslušném obchodním kontraktu, v samostatných smlouvách, případně v souvisejících vzorových dokumentech faktora nebo v platném sazebníku poplatků. Žalobkyně ani po opakovaném poučení ze strany okresního soudu nejprve v rámci přípravy jednání a následně podle ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. nedoplnila, z jakých konkrétních položek se požadovaná částka skládá, jakým způsobem byl proveden její výpočet, na základě jakých konkrétních skutečností byla žalobkyně povinna tyto částky hradit, kdy a jakým způsobem částky uhradila, kdy se stala tato pohledávka vůči žalované splatnou a na základě jakých skutečností. Žalobkyně tak dle okresního soudu neunesla břemeno tvrzení ve vztahu ke shora uvedeným skutečnostem, na základě kterých měla žalobkyně blíže specifikovat škodu, která jí měla vzniknout, a její výši. Žaloba tak dle okresního soudu postrádala ohledně tohoto nároku vylíčení veškerých rozhodných skutkových okolností z hlediska hypotézy hmotněprávní normy, a proto okresní soud žalobu i co do částky ve výši 107 555,88 Kč s příslušenstvím zamítl. 5. Proti tomuto rozsudku v jeho plném rozsahu podala žalobkyně odvolání s návrhem, aby byl rozsudek v celém rozsahu zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně vytýkala okresnímu soudu, že žalobu nezamítl co do částky 1 212 623,59 Kč proto, že by nárok žalobkyně nebyl po právu, ale jen pro svůj formalistický přístup k žalobkyní formulovanému žalobnímu petitu. Namítala, že judikatura, na kterou sám okresní soud odkázal, nevylučuje možnost postupitele vymáhat pohledávku přímo na účet postupníka, ale zakládá také možnost vymáhat postoupenou pohledávku také na vlastní účet s tím, že následně má povinnost vymoženou pohledávku předat postupníkovi. Žalobní petit dle názoru žalobkyně není nesprávný. Pokud okresní soud od počátku považoval žalobní petit za vadný, měl správně žalobkyni vyzvat k opravě zjevné nesprávnosti a v případě neopravení vady měl žalobu odmítnout, nikoliv zvolit takový postup, že po provedení dokazování žalobu zamítl pro formální vadnost petitu. 6. Žalovaná v rámci svého vyjádření k odvolání žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako zcela správného. Odvolací důvody předestřené žalobkyní, které nadto směřují jen proti zamítnutí částky 1 212 623,59 Kč, označila za nedůvodné, neboť okresní soud nezamítl žalobu z důvodu vadnosti žalobního petitu či jeho nepřesnosti, ale proto, že se žalobkyně jako postupitel domáhá žalobním petitem zaplacení předmětného plnění přímo na účet postupníka, ač se měla domáhat zaplacení částky přímo na svůj účet, neboť dle § 1886 o. z. ve spojení s citovanou judikaturou přechází na postupitele nejen právo pohledávku vymáhat, ale také ji i přijmout. Má-li žalobkyně za to, že z rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 2193/2006, vyplývá, že Nejvyšší soud nevylučuje možnost postupitele vymáhat pohledávku přímo pro postupníka, pak opak je pravdou. Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že vymáhat pohledávku sám svým jménem„ na účet“ někoho jiného znamená, že jde o vymáhání ve prospěch této jiné osoby, avšak do rukou vymáhajícího, který od dlužníka sám plnění přijímá a