15 CO 132/2022-116 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku 491 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z této částky za dobu od [datum] (správně [datum]) do zaplacení (výrok I.), žalobu v rozsahu 8% úroku z prodlení z částky 491 000 Kč za dobu od [datum] do [datum] (správně [datum]) zamítl (výrok II.) a uložil žalovanému náhradu nákladů řízení částkou 75 854 Kč (výrok III.). 2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti výrokům I. a III., podal žalovaný včasné odvolání, jímž se domáhal jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta a žalovanému bude přiznána náhrada nákladů řízení. Okresnímu soudu vytýkal nesprávné skutkové závěry, zejména pak závěr o tom, že bylo prokázáno, že platba částky 200 000 Kč dne [datum] byla skutečně platbou, která svým účelem měla představovat část vkladu tichého společníka – žalobce. Ač žalovaný nerozporuje, že tato bankovní operace proběhla, bylo na žalobci, aby prokázal její účel, tedy že se jednalo o úhradu části vkladu tichého společníka do podnikání žalovaného. Žádný důkaz k tomuto tvrzení však ze strany žalobce nebyl navržen ani proveden, stejně jako účel nebyl prokázán ani u hotovostního výběru ve výši 800 000 Kč ze dne [datum]. Žalovaný poukázal na své dřívější námitky o nelogičnosti žalobcem tvrzeného postupu úhrady jeho vkladu, přestože smlouva obsahovala dohodu obou stran o úhradě vkladu žalobce do podnikání žalovaného do data [datum], a to na ve smlouvě uvedený bankovní účet. Není tedy důvod, aby v poslední den splatnosti žalovaný narychlo změnil způsob úhrady a zvolil její komplikovanou formu, kdy část peněz si vybíral osobně ze společného účtu, část si nechával uhradit v hotovosti a poslední část dostal uhrazenu prakticky až měsíc po tvrzené dohodě o změně. Z odůvodnění rozhodnutí okresního soudu nadto ani neplyne, kdy konkrétně a jakou částí mělo být uhrazeno na vklad tichého společníka oněch 500 000 Kč. Pokud dohoda o změně úhrady odkazuje na výběr částky 800 000 Kč a převod částky 200 000 Kč, není zřejmé, jak soud dospěl k závěru, že z těchto bankovních operací na vklad žalovaného připadla právě částka 500 000 Kč a nikoliv částka nižší. Zdůraznil, že ke dni [datum] nebylo uhrazeno ještě 600 000 Kč. Dohoda o změně způsobu úhrady by se tedy musela týkat celé této částky, svědkyně [příjmení] však vypovídala pouze o částce 500 000 Kč. Nadto mezi výběrem z [datum] a bankovním převodem z [datum] je zařazena hotovostní platba z [datum], ovšem pouze ve výši 100 000 Kč, kdy není zřejmé, proč k úhradě zbývající části vkladu nedošlo rovnou dne [datum]. Dokonce se naskýtá nezodpovězená otázka, proč nedošlo dne [datum] k zadání bankovního převodu k úhradě zbývající části vkladu, pokud měl žalobce na svém účtu dostatek finančních prostředků, a dále proč k doplacení částky 100 000 Kč formou bankovního převodu částky 200 000 Kč mělo dojít až dne [datum], pokud splatnost byla dohodnuta na den [datum]. Dle žalovaného žalobce nijak neprokázal, že by bankovní operace z [datum] a [datum] souvisely se smlouvou o tichém společenství. Ač podle tvrzení žalobce měl žalovaný sám navrhnout změnu způsobu úhrady, nedávají smysl ani další okolnosti, např. skutečnost, že v době výběru částky 800 000 Kč byl na účtu č. [bankovní účet] zůstatek vyšší, než jak tvrdí žalobce, tj. částka 1 262 661,19 Kč. Po výběru částky 800 000 Kč se zůstatky na tomto účtu nadále navyšovaly. Podle tvrzení žalobce nebyl na uvedeném účtu dne [datum] dostatek finančních prostředků, aby byla uhrazena zbývající část vkladu, v dané chvíli 600 000 Kč. Proto měl dle jeho tvrzení žalovaný vyčkávat, až na bankovním účtu bude dostatek finančních prostředků pro platbu ve výši 200 000 Kč, přestože na bankovním účtu po výběru částky 800 000 Kč zbyla částka 462 661,19 Kč. K žalobcem tvrzené nutnosti rezervy na uvedeném účtu k úhradě energií a jiných nákladů pak žalovaný namítal, že ani k tomuto tvrzení žalobce žádné důkazy nenavrhl. Žalovaný však poukázal na vlastní tvrzení žalobce, že na účtu bylo potřeba ponechat rezervu 150 000 Kč až 200 000 Kč. Dle žalovaného tedy jen podle tvrzení žalobce nebyl žádný důvod, proč nevybrat prostředky z tohoto účtu na úhradu vkladu žalobce již dne [datum]. V případě výslechu svědkyně [příjmení] pak žalovaný upozornil na to, že svědkyně na doplňující dotaz svou výpověď upřesnila tak, že nebyla přímou svědkyní jednání mezi účastníky, její svědectví bylo zprostředkované s tím, že výsledek jednání jí sdělil žalobce, což významným způsobem omezuje vypovídající schopnost informací, které svědkyně při výpovědi sdělila. Současně nebyla vysvětlena výpověď svědkyně v části, podle které jí měl žalobce sdělit, že další den přijde žalovaný a bude se platit další část vkladu. Jestliže tedy byla plánovaná na den [datum] další platba prostřednictvím příkazu do banky, je zcela nepochopitelné, proč by se měl žalovaný dostavit do kanceláře žalobce, když přítomnosti žalovaného pro platební příkaz nebylo potřeba. Současně žalovaný poukázal na to, že první z příkazů byl bance předložen dne [datum], jímž byla na účet žalovaného poukázána částka 500 000 Kč, která byla na jeho účet připsána dne [datum]. Dny [datum] a [datum] byly dny víkendu. Přesto svědkyně vypověděla, že den, kdy se žalovaný dostavil, byl dnem navazujícím dalším, aniž by se svědkyně zmínila, že mezi vyhotovením příkazu k bance a návštěvou žalovaného byla nějaká časová prodleva. Svědkyně také vypověděla, že žalobce měl omezen platební příkaz limitem 500 000 Kč. Platba zadaná bance dne [datum] byla uhrazena na určený účet [datum], tj. druhý pracovní den. Údajně plánované další zadání platby dne [datum] by tedy při splatnosti téhož dne nebylo možno dodržet. Lze předpokládat připsání na účet žalovaného až dne [datum]. Při limitu plateb, jak je vypověděla svědkyně, by však bylo platbu podílu žalobce nutno rozdělit do třech plateb, přesto se svědkyně o další platbě nezmiňovala, což dle žalovaného potvrzuje, že žalobce se na úhradu celého vkladu ani nepřipravoval. K věrohodnosti svědkyně [příjmení] pak žalovaný namítal, že dlouhodobě pracovala pro žalobce, nejméně od roku [rok] do [rok] a následně na tzv. dohodu až do svého odchodu do důchodu. Lze tedy předpokládat, že měla k žalobci velmi dobrý vztah, je osobou poměrně blízkou žalobci a je proto nutno její výpověď brát s rezervou. Podle okresního soudu došlo ke změně smlouvy o tichém společenství ohledně vkladu tichého společníka z původního bankovního převodu na účet [bankovní účet], aniž by však bylo zmíněno, zda dohodou došlo i ke změně splatnosti. Z provedeného dokazování tedy neplyne, co konkrétně mělo být obsahem změny smlouvy o tichém společenství sjednané dne [datum], zda mělo dojít k úhradě hotovostně nebo na jiný bankovní účet a zda byla prodloužena lhůta pro zaplacení vkladu. Současně nebyl proveden ani žádný důkaz k tvrzení, komu náleží účet, na který byla poukázána částka 200 000 Kč. Závěr okresního soudu o úhradě vkladu žalobce je pak údajně podporován tím, že žalovaný hradil žalobci průběžně zisk z tichého společenství po dobu několika let, aniž by zároveň rozporoval, že vklad ze strany žalobce nebyl zcela uhrazen. K tomu žalovaný uvedl, že ani úhrady na dosažený zisk v rámci měsíčních plateb 11 000 Kč neodpovídají dohodnutému podílu na zisku dle smlouvy o tichém společenství, z níž ani nevyplývá, že by tyto platby měly být prováděny na měsíční bázi. Naopak z článku IV. vyplývá, že nárok vzniká sice za každý rok, ale vyplacen bude společně s vratkou vkladu po zániku smlouvy o tichém společenství. Z toho, že žalovaný průběžně hradil platby na zisk, nelze tedy bez dalšího omezení dovozovat, že by byl celý vklad splacen. To, že žalovaný nenamítal neúplnou úhradu vkladu ze strany žalobce, taktéž není schopno potvrdit, zda k plné úhradě došlo či nikoliv, když ani žalobce, byť tvrdí, že mu náležely částky vyšší, se dalších částek ze zisku nedomáhal. Současně se nedomáhal ani potřebných informací o ekonomickém výsledku podnikání žalovaného. Dále žalovaný nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že změnu smlouvy o tichém společenství v její nepodstatné části je možno učinit i ústně. Zdůraznil, že ust. § 673 odst. 2 zák. č. 513/1991 Sb. – obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) pro tento smluvní typ vyžaduje písemnou formu. Ust. § 263 odst. 2 obch. zák. neumožňuje stranám odchýlit se od základních ustanovení, tedy ani od požadavku na písemnou formu. I kdyby tedy došlo k ústnímu sjednání takové změny, byla by tato absolutně neplatná ve smyslu § 40 zák. č. 40/1964 Sb. – občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Žalovaný rovněž upozornil na to, že v rámci jednání soudu dne [datum] v návaznosti na provedení důkazu emailem z [datum] namítl, že ve smyslu uzavřené smlouvy o tichém společenství se o podíl na ztrátě snižuje vklad tichého společníka. Ačkoliv z tohoto provedeného důkazu plyne, že podnikání označené jako [anonymizována dvě slova] dosáhlo v roce [rok] ztráty ve výši 878 920 Kč, rozhodující soud se tímto tvrzením vůbec nezabýval. I kdyby tedy žalobce uhradil celý vklad ve výši 1 100 000 Kč,