15 CO 240/2021-143 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení co do částky [částka], částky [částka] a úroku ve výši 41,26 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II.), žalobu co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, částky [částka] a úroku ve výši 35 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka], zamítl (výrok III.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti výroku III. co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a výroku IV., podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno i v odvoláním napadeném rozsahu a bude jí přiznána náhrada nákladů řízení. Okresnímu soudu vytýkala, že provedl vyúčtování všech vzájemných plnění a stanovil rozdíl (saldo), které z titulu bezdůvodného obohacení uložil k úhradě žalovanému, a to v rozporu s ust. § 2993 o. z., jež, na rozdíl od právní úpravy obsažené v ust. § 457 obč. zák. platné do [datum], neumožňuje soudu provádět automatické vypořádání v tom smyslu, že by při vrácení plnění stejného dluhu za bezdůvodné obohacení bylo považováno pouze saldo, tedy pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši ponížené o nárok druhé strany na vydání bezdůvodného obohacení. Ust. § 2993 o. z. výslovně stanoví, že právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Pokud tedy druhá strana námitku vzájemného plnění nevznese, nemůže soud k tomuto vzájemnému plnění přihlížet a za bezdůvodné obohacení považovat shora uvedené saldo. I kdyby podle žalobkyně teoreticky platilo, že smlouva o úvěru je neplatná, s čímž žalobkyně nesouhlasí, pak by výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného odpovídala výši původní jistiny, neboť žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní a okresní soud tak nemohl ve věci zohledňovat jakékoliv platby uhrazené v souvislosti se smlouvou o úvěru žalobkyni ze strany žalovaného. Pokud měl tedy dle žalobkyně okresní soud v úmyslu vyslovit neplatnost smlouvy o úvěru a nároky stran vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení, měl žalobkyni přiznat částku [částka] s úrokovým příslušenstvím, když k jakýmkoliv platbám žalovaného ve vztahu k žalobkyni nemohl přihlížet, neboť žalovaný ničeho takového nenamítal a zůstal po celou dobu řízení pasivní. 3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 4. Napadený rozsudek okresního soudu odvolací soud přezkoumal v odvoláním napadeném rozsahu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 76,26 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka]. Skutkově tvrdila, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] za úrok ve výši 109,46 % ročně, jenž se žalovaný zavázal zaplatit v 18 měsíčních splátkách po [částka]. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že tato byla ověřena na základě informací získaných od žalovaného, v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovních účtu a prohlášení žalovaného. Takto bylo zjištěno, že volné zdroje žalovaného ke splácení jsou dostatečné, dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě těchto údajů a provedeného scoringu klienta bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru s tím, že dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad o totožnosti žalovaného nebyl veden jako neplatný a zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, když současně obchodník jednající se žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne [datum]. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a zaplatil pouze 8 splátek po [částka]. Takto vzniklo žalobkyni v souladu s čl. 6 smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 x [částka] za prodlení v délce 10 dnů s úhradou splátek č. 9 a 10 i právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši [částka] za prodlení v délce 15 dnů u stejných splátek. V důsledku prodlení delšího než 65 dnů pak vzniklo žalobkyni také právo sjednané v čl. 6 smlouvy na zesplatnění úvěru, což žalobkyně realizovala k datu [datum], a právo požadovat dle čl. 6 smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru ke dni zesplatnění, tj. za každý den od [datum], které žalobkyně uplatnila pouze za dobu do vyhotovení žaloby, tj. do [datum] ve výši [částka]. Po zesplatnění úvěru žalovaný na úhradu dluhu ničeho nezaplatil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinným. 6. Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní okresní soud po skutkové stránce uzavřel, že na základě předmětné smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], přičemž při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů sdělených žalovaným ohledně příjmů s tím, že si ověřila výši dvou příjmů, avšak výdaje žalovaného neověřovala vůbec, když ke svým tvrzením nedoložila ani údaje z registrů SOLUS a NRKI. Žalovaný vyčerpal celkem [částka], žalobkyni zaplatil [částka] a k úhradě zůstatku úvěru byl vyzván předžalobní upomínkou z [datum]. 7. Z hlediska právního posouzení věci pak okresní soud hodnotil ujednání mezi účastníky jako smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Odkázal na znění ust. § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 ZoSÚ a dovodil, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, když vycházela pouze z prohlášení žalovaného o jeho příjmech a zejména výdajích bez jejich prokázání či doložení, což má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, která je absolutní dle ust. § 588 o. z. a k níž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. Dále okresní soud uvedl, že strany neplatné smlouvy jsou povinny si vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku [částka], přičemž žalovaný žalobkyni vrátil [částka], žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil o částku [částka], ve vztahu ke které okresní soud shledal žalobu jako důvodnou, včetně úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od [datum], když, pokud jde o splatnost, tato nastala na základě upomínky žalobkyně uplynutím 15denní lhůty uvedené v této upomínce, počítané ode dne jejího odeslání s tím, že tato lhůta k plnění skončila dne [datum]. V této části tedy okresní soud žalobě vyhověl, ve vztahu k ostatním nárokům žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalovaný byl v řízení úspěšnějším, neboť s přihlédnutím k procesnímu zavinění v části zpětvzetí žaloby a v části příslušenství, smluvní pokuty a poplatků byl žalovaný procesně úspěšnější, jemu však v řízení žádné náklady nevznikly. 8. U odvolacího jednání žalobkyně setrvala na svém procesním stanovisku. 9. Odvolací soud konstatuje, že okresní soud z jednotlivých provedených důkazů učinil správná a úplná skutková zjištění, na která je možno pro zestručnění odkázat. 10. Odvolací soud sdílí závěr soudu okresního, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, byla-li uzavřena mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutno posoudit podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy. 11. Současně odvolací soud také souhlasí se závěrem okresního soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 a 588 o. z. pro porušení povinnosti žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména pak výdajovou stránk