15 CO 331/2019-232 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud v záhlaví označeným rozsudkem zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 1 359 381 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.) a současně zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 203 877,20 Kč (výrok II.). Z pohledu merita věci okresní soud dovodil, že žalobkyně prokázala existenci odpovědnosti žalované za škodu vzniklou porušením předsmluvní povinnosti, a to bezdůvodným ukončením jednání o uzavření smlouvy o provedení díla na akci„ výzkumné středisko pro rozvoj a inovaci tepelných čerpadel“ (dále jen„ předmětná smlouva“). Tato jednání dospěla dle okresního soudu mezi účastníky do stádia, kdy jedna ze stran (žalobkyně) byla v důsledku chování druhé strany (žalované) v dobré víře, že smlouva bude uzavřena a žalovaná ukončila jednání o uzavření smlouvy, aniž k tomu měla legitimní důvod. Okresní soud tak dovodil odpovědnost žalované za škodu dle § 1729 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Okresní soud považoval e-mailovou zprávu žalované ze dne [datum] za závaznou objednávku díla a minimálně od tohoto okamžiku tak žalobkyně zcela legitimně očekávala, že bude dílo provádět. Po tomto datu byly zahájeny práce na projektu díla a žalobkyně vyčlenila výrobní kapacitu. Rovněž svědek [titul] [příjmení] (zaměstnanec žalované), vnímal žalobkyni jako subjekt, který dílo provede, a i pro něj bylo překvapivé zamítavé stanovisko žalované k uzavření předmětné smlouvy ze dne [datum]. Podle okresního soudu pak situaci musela shodně vnímat i žalobkyně. Argumentace žalované o odmítnutí uzavření kontraktu byla vázána na způsob provedení díla po technické stránce a procedurální chyby ve výběrovém řízení, avšak žalovaná sama akceptovala změnu technického řešení a sama vyzývala žalobkyni k další účasti na realizaci díla a sama žalobkyni sdělila, že jiné technické řešení není na překážku. Bylo tedy jen rozhodnutím žalované, že požadovala, aby se žalobkyně účastnila všech tří kol výběrového řízení. I v době po [datum] jednání stran jednoznačně směřovalo k přípravným pracím na díle, zejména žalovaná průběžně odsouhlasovala výkresovou dokumentaci k dílu a žalovaná informovala žalobkyni, že předá kontakt na ni svým dodavatelům. Ačkoli tedy bylo možno dle okresního soudu přisvědčit žalované, že smlouva o dílo uzavřena nebyla, je rovněž nepochybné, že jednání stran dospělo do takového stádia, že se její uzavření jevilo jako vysoce pravděpodobné. Pokud se týče výše škody, pak okresní soud vycházel ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení], který určil, že v důsledku nerealizace zakázky vznikly žalobkyni přímé náklady v částce 84 184 Kč za vypracování projektu, dále ve výši 1 250 197 Kč představující ušlý zisk při zjištěné rentabilitě zakázek žalobkyně vyjádřené 3,29 % a dále náklady za vypracování znaleckého posudku ve výši 25 000 Kč. Celkové náklady žalobkyně tak činí částku 1 359 381 Kč, k jejímuž zaplacení okresní soud žalovanou zavázal. 2. Proti celému rozsudku si žalovaná podala včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl. Tento svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně nikdy nedoručila žalované řádnou nabídku se všemi součástmi tak, jak žalovaná požadovala v poptávkové e-mailové zprávě ze dne [datum]. Žalovaná pak následně žalobkyni pouze e-mailovou zprávou ze dne [datum] informovala o tom, že závazně objednává výstavbu haly dle cenové nabídky, avšak s tím, že je nutné řešit samotnou smlouvu. Sdělení tak mělo pouze informovat žalobkyni o tom, že byla úspěšná ve výběrovém řízení, avšak ani jedna ze stran sporu to nepovažovala za uzavření smlouvy. V nabídkách žalobkyně navíc absentoval statický výpočet, a proto nikdy nedošlo ke sjednání konkrétního předmětu díla, neboť k alternativnímu řešení předloženému žalobkyní nebyl nikdy vyhotoven projekt, natož schválený žalovanou. Předsmluvní jednání, ve kterých nebyl ani znám předmět díla, byla tedy na samotném počátku. Navíc to byla právě žalobkyně, kdo zmařil další jednání o smlouvě, neboť odmítla návrh smlouvy o dílo žalované dle zadávacích podmínek a zaslala svůj vlastní návrh smlouvy o dílo, a to ačkoliv byla poučena v zadávací dokumentaci o tom, že jakékoli připomínky ke smlouvě musí být žalovanou předem odsouhlaseny tak, aby byl předkládán průchodný návrh smlouvy o dílo. Takový návrh však žalobkyně nepředložila, neboť její návrh neobsahoval žádné garance vyžadované žalovanou. Žalobkyně tak nemohla důvodně očekávat uzavření smlouvy o dílo, přičemž následně již jen podala žalobu v této věci. Žalovaná nadto nepokračovala v předsmluvních jednáních s žalobkyní ze spravedlivých důvodů, jelikož nehodlala přistoupit na žalobkyní předložený návrh smlouvy o dílo, přičemž návrh smlouvy o dílo předložený žalovanou naopak odmítla žalobkyně. Důvodem, proč nedošlo k uzavření smlouvy o dílo mezi žalobkyní a žalovanou, je tedy čistě jednání žalobkyně, která ač předem věděla, jaké jsou podmínky žalované, tyto podmínky neakceptovala. Žalovaná s ohledem na výše uvedené skutečnosti považovala rozsudek okresního soudu za řádně neodůvodněný a tudíž nepřezkoumatelný, neboť okresní soud se vůbec nezabýval námitkami žalované a jen stroze konstatoval, že strany se dostaly při jednáních o uzavření smlouvy tak daleko, že bylo možné očekávat její uzavření. Žalovaná nesouhlasila ani s výší přiznané škody, neboť § 1729 odst. 2 o. z. limituje odpovědnost za škodu pouze do výše obvyklé ztráty, která může v podobných případech vzniknout. Přitom ztráta je formou škody skutečné, čímž je vyloučen nárok na ušlý zisk. 3. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, že mezi účastníky není sporu, že smlouva nebyla uzavřena, přičemž právě toto je základem nároku žalobkyně. Mezi účastníky byly dány podstatné náležitosti smlouvy o dílo, tj. předmět díla a jeho cena, přičemž zbývalo ujednat pouze vedlejší ujednání. V e-mailové zprávě ze dne [datum] žalovaná sdělila, že bude jednáno o uzavření smlouvy, přičemž proces vyjednávání o smlouvě i nadále pokračoval, a to i při jednáních dne [datum] a [datum]. Žalobkyně se ve svém návrhu na uzavření smlouvy odchýlila od textu původního návrhu smlouvy sepsaného žalovanou, což jí však bylo dle podmínek zadávacího řízení umožněno a žalovaná s tím byla srozuměna, jak vyplývá i z e-mailové zprávy žalované ze dne [datum]. Žalobkyně byla dle zadávací dokumentace i oprávněna k provedení alternativního způsobu řešení celé zakázky, s čímž žalovaná rovněž vyslovila souhlas. Žalobkyně má za to, že byla dána vysoká pravděpodobnost uzavření smlouvy o dílo a na straně žalované nebyl dán spravedlivý důvod pro její neuzavření. 4. Odvolací soud již jednou ve věci rozhodl, a to rozsudkem ze dne 9. 6. 2020, č. j. 15 Co 331/2019-117, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 7. 2020, č. j. 15 Co 331/2019-135, v němž rozsudek okresního soudu změnil a žalobu v celém rozsahu zamítl. Odvolací soud v tomto svém rozhodnutí dovodil, že byť žalovaná oznámila žalobkyni e-mailovou zprávou ze dne [datum], že u ní objednává výstavbu haly podle cenové nabídky, ani jedna ze stran to nepovažovala za uzavření smlouvy o dílo, neboť samotný obsah smlouvy nebyl ještě mezi účastníky dohodnut. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že z těchto důvodů nemohlo dojít k porušení předsmluvní odpovědnosti podle § 1729 o. z., neboť nárok na náhradu škody vzniká v tomto případě až tehdy, pokud je již dosažena (či se jeví prakticky jistá) shoda na celém obsahu smlouvy a chybí již jen stvrzení této dohody v patřičné formě. Nadto odvolací soud dovodil, že jednání o uzavření smlouvy o dílo ukončila žalobkyně a nikoli žalovaná, neboť žalobkyně přerušila jednání o smlouvě o dílo poté, co jí byl e-mailovou zprávou ze dne [datum] doručen poslední návrh žalované na uzavření smlouvy o dílo. Nicméně dovolací soud nepovažoval tyto závěry za správné, a proto svým rozsudkem ze dne 27. 1. 2022, č. j. 23 Cdo 3689/2020-168, zrušil výše zmíněný rozsudek odvolacího soudu ve znění opravného usnesení. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí uvedl, že právní úprava nároku na náhradu škody způsobené ukončením jednání o uzavření smlouvy bez spravedlivého důvodu vychází z obecného pravidla, že při respektování zásady smluvní volnosti lze chování jednoho z potenciálních smluvních partnerů považovat za protiprávní, tedy porušující obecné pravidlo o povinnosti jednat v právním styku poctivě, zakotvené v § 6 odst. 1 o. z., za předpokladu, že jednání o uzavření smlouvy dospělo do stadia, kdy jedna ze stran byla v důsledku chování druhé strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena (uzavření smlouvy se jí jevilo jako vysoce pravděpodobné), a druhá strana ukončila jednání o uzavření smlouvy, aniž k tomu měla spravedlivý důvod (v tomto smyslu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 856/2018). Z § 1729 o. z. totiž nevyplývá, že pro vznik práva na náhradu škody musí být nezbytně dosažena shoda na celém obsahu smlouvy a chybí již jen stvrzení této doh