15 CO 66/2022-63 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení ohledně částky 6 000 Kč (výrok I.), dále zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 2 646 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 646 Kč od [datum] do [datum], z částky 6 646 Kč od [datum] do [datum], z částky 4 646 Kč od [datum] do [datum] a z částky 2 646 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.), dále žalobu co do částky 18 712 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 409,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 340,04 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 381,57 Kč od [datum] do [datum], z částky 7 735,57 Kč od [datum] do [datum], z částky 9 735,57 Kč od [datum] do [datum], z částky 11 735,57 Kč od [datum] do [datum] a z částky 13 735,57 Kč od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok III.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Meritorní část svého rozhodnutí okresní soud odůvodnil tím, že s ohledem na nedodržení povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr ze strany žalobkyně, je nutno dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), považovat předmětnou smlouvu o zápůjčce za neplatnou. Okresní soud pak dovodil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti částku 15 586 Kč, přičemž žalovaný dosud vrátil pouze částku 12 940 Kč, a je proto povinen vrátit žalobkyni rozdíl, tedy částku 2 646 Kč Okresní soud totiž nevzal za prokázáno, že by žalovanému byla poskytnuta i částka 4 414 Kč na refinancování úvěru [číslo] s ohledem na nepřítomnost žalobkyně či jejího zástupce u jednání okresního soudu dne [datum] nemohla být žalobkyně v tomto směru ani poučena dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Okresní soud tak žalobě vyhověl pouze ohledně částky 2 646 Kč s úrokovým příslušenstvím, ve zbylém rozsahu (po částečném zpětvzetí žaloby) pak žalobu zamítl. 2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti části zamítavého výroku II. v rozsahu částky 4 414 Kč s úrokovým příslušenstvím a proti výroku III. o nákladech řízení, podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno i v odvoláním napadeném rozsahu. Nesouhlasila se skutkovým závěrem okresního soudu, že žalovaný neobdržel od žalobkyně celou částku 20 000 Kč. Dle uzavřené smlouvy totiž měla být částka 15 586 Kč vyplacena žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy a částka 4 414 Kč měla být použita na splacení dosud nezaplacených dlužných částek vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, a to po zohlednění případného snížení nákladů z důvodu předčasného splacení zápůjčky. Žalobkyně tak má za to, že žalovaný obdržel celou částku 20 000 Kč, tedy nejen částku 15 586 Kč, která mu byla vyplacena„ na ruku“, ale obohacením je nutno rozumět i další finanční prospěch žalovaného, tedy i částka použitá k úhradě jiných dluhů žalovaného u žalobkyně. S ohledem na okolnost, že žalovaný dosud žalobkyni z částky 20 000 Kč vrátil pouze částku 12 940 Kč, má žalobkyně nárok na vrácení částky 7 060 Kč. A protože okresní soud přiznal žalobkyni nárok na částku 2 646 Kč, domáhá se žalobkyně odvoláním zaplacení další částky 4 414 Kč. 3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nijak nevyjádřil. 4. Napadený rozsudek okresního soudu odvolací soud přezkoumal v odvoláním napadeném rozsahu (tedy co do částky 4 414 Kč s úrokovým příslušenstvím ve výroku II. a nákladovém výroku III.), včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. Odvolací soud neshledal žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 5. Odvolací soud nejprve konstatuje, že okresní soud z jednotlivých provedených důkazů učinil správná skutková zjištění, na která je možno pro zestručnění plně odkázat. Odvolací soud nicméně ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. částečně zopakoval okresním soudem provedené dokazování, neboť ze zákaznické karty ze dne [datum] a ze smlouvy o zápůjčce [číslo] zjistil skutečnosti, které předtím okresní soud nezjistil. Pro větší přehlednost pak odvolací soud uvádí skutková zjištění učiněná z jednotlivých důkazů níže, v rámci právního hodnocení věci. 6. Odvolací soud pak z hlediska právního sdílí závěr soudu okresního, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, neboť byla uzavřena mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb (právní předchůdkyní žalobkyně) a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutno posoudit rovněž podle ZoSÚ, v důsledku čehož bylo nutné zkoumat naplnění povinností stanovených § 86 ZoSÚ poskytovateli zápůjčky. Odvolací soud pak má v této souvislosti za to, že okresní soud si měl vyžádat od žalobkyně Zákaznickou kartu žalovaného, na kterou žalobkyně odkazovala v rámci svých skutkových tvrzení o zkoumání schopností žalovaného splácet zápůjčku. Odvolací soud pak z tohoto důkazu, který si od žalobkyně v průběhu odvolacího řízení vyžádal, zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání předmětné smlouvy o zápůjčce ověřila příjmy žalovaného u jeho zaměstnavatele ve výši 16 238 Kč měsíčně z 3 výplatních pásek a pracovní smlouvy. Předchůdkyně žalobkyně pak dále při posouzení schopnosti žalovaného zápůjčku splácet vycházela z toho, že žalovaný má další příjem ve výši 14 000 Kč a odhadované výdaje ve výši 10 500 Kč měsíčně. Tento další příjem a výdaje však žalovaný již právní předchůdkyni žalobkyně ničím nedoložil, respektive poskytovatel úvěru tyto výdaje nikterak neprověřil. Odvolací soud tak i po doplnění dokazování souzní s okresním soudem v závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy o zápůjčce v důsledku nedodržení povinností stanovených § 86 ZoSÚ poskytovatelem úvěru, který vycházel zčásti z ničím neověřených příjmů žalovaného a ze zcela neověřených výdajů žalovaného. Ostatně samotná žalobkyně ani tyto závěry okresního soudu v průběhu odvolacího řízení nijak nezpochybňovala. 7. S ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Bylo tedy nutné zjistit, jaká částka byla v souvislosti s předmětnou smlouvou o zápůjčce poskytnuta žalovanému. Odvolací soud ve shodě se soudem okresním nemá pochybnosti o tom, že by žalovanému byla při podpisu smlouvy o zápůjčce vyplacena částka 15 586 Kč, což odvolací soud zjistil z části této smlouvy s názvem„ Refinancování zápůjčky“. Odvolací soud dále z této části smlouvy zjistil, že zde bylo uvedeno, že odpovídající část zápůjčky bude použita na splacení dosud nezaplacených dlužných částek vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, které po zohlednění případného snížení nákladů z důvodu předčasného splacení zápůjčky představují souhrnnou částku 4 414 Kč. 8. Odvolací soud tak souhlasí se soudem okresním, že smlouvou o zápůjčce bylo prokázáno pouze vyplacení částky 15 586 Kč v hotovosti žalovanému v den podpisu smlouvy o zápůjčce, ale již nikoliv vyplacení částky 4 414 Kč. Ta„ měla být použita“ (tedy zcela zjevně až po podpisu smlouvy) k úhradě dluhu žalovaného vyplývajícího z jiné smlouvy o zápůjčce. Bylo tedy na žalobkyni, aby toto následné„ použití“ částky 4 414 Kč prokázala. Odvolací soud pak nemá za to, že by použití této částky na úhradu dluhu žalovaného vyplývajícího ze smlouvy o zápůjčce [číslo] jakkoliv vyplývalo z tabulky umoření, v níž je pouze uvedena výše čerpání zápůjčky v částce 20 000 Kč. Není však jakkoliv rozlišeno, jaká případná část zápůjčky byla použita k uhrazení jiného dluhu žalovaného, či jaká část zápůjčky byla žalovanému vyplacena v hotovosti a zda se tak skutečně stalo. Odvolací soud tak má za to, že z Tabulky umoření nelze učinit jakákoliv skutková zjištění ohledně použití částky 4 414 Kč na úhradu jiného dluhu žalovaného u poskytovatele zápůjčky. Odvolací soud tak plně souhlasí se soudem okresním v tom, že žalobkyně nijak neprokázala, že by částku 4 414 Kč poskytla žalovanému, byť ve formě zaplacení jiného dluhu žalovaného, což odvolací soud považuje samozřejmě za zcela přípustné. A protože se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k jednání okresního soudu dne [datum], nemohla být žalobkyně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání jejího tvrzení, že částka 4 414 Kč byla na základě smlouvy o zápůjčce použita k úhradě jiného dluhu žalovaného. Okresní soud tak při svém rozhodování vycházel zcela správně z toho, že žalobkyně neunesla v tomto směru své břemeno důkazní. 9. Odvolací soud má za to, že ustanovení § 2993 o. z. (na rozdíl od úpravy platné do 31. 12. 2013) nezakládá možnost