15 CO 8/2022-51 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zcela zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s úrokovým příslušenstvím (výrok I.), a dále nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Své nároky žalobkyně odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce částky [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši [částka], s poplatkem za administrativní činnost ve výši [částka] a s poplatkem za zpracování a doručení ve výši [částka], celkem tedy [částka]. Žalovaný však uhradil pouze [částka] a žalobkyně se domáhala zaplacení nezaplacené jistiny [částka], úroku ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši [částka]. Předchůdkyně žalobkyně dále se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce částky [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši [částka], s poplatkem za administrativní činnost ve výši [částka] a s poplatkem za zpracování a doručení ve výši [částka]. Žalovaný uhradil celkem [částka] a žalobkyně se po něm domáhá zaplacení částky [částka] na jistině, částky [částka] na úroku a částky [částka] na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení. Smlouvou ze dne [datum] došlo k postoupení všech pohledávek vyplývajících ze smluv o zápůjčkách na žalobkyni. Okresní soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byly uzavřeny celkem 2 smlouvy o zápůjčce, které posoudil jako spotřebitelské a dospěl k závěru o jejich neplatnosti, neboť věřitel řádně nezkoumal schopnost žalovaného zápůjčky splácet ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), jelikož neověřoval jeho příjmy a výdaje a vycházel pouze z údajů uvedených žalovaným. V závislosti na závěru o neplatnosti smlouvy pak okresní soud dovodil, že žalovaný se na úkor žalobkyně nijak neobohatil, neboť na poskytnuté zápůjčky zaplatil vždy více, než kolik od předchůdkyně žalobkyně obdržel. V případě smlouvy ze dne [datum] obdržel žalovaný částku [částka] a zaplatil již částku [částka] a v případě smlouvy ze dne [datum] žalovaný obdržel částku [částka] a zaplatil částku [částka] Okresní soud proto celou žalobu zamítl. 2. Proti výroku I., pouze však co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka], podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno i v odvoláním napadeném rozsahu. Nebrojila proti závěru o neplatnosti smluv o zápůjčkách, avšak nesouhlasila se zjištěním okresního soudu o tom, že žalovaný na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uhradil částku [částka] a na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] částku [částka]. Žalobkyně namítala, že již v podané žalobě uvedla, že žalovaný na smlouvu ze dne [datum] uhradil částku [částka] a na smlouvu ze dne [datum] částku [částka]. K tomu žalobkyně již k žalobě doložila přehledy plateb (Tabulky umoření), k nimž dále uvedla, že vždy poslední řádek s datem [datum] neuvádí poslední platbu žalovaného, ale jedná se pouze o přehledový řádek, ve kterém jsou uvedeny zbývající části dluhu představované neuhrazenou částí dluhu. Jedná se tak o částku, která byla postoupena v rámci smlouvy o postoupení a nejedná se tak o součet úhrad žalovaného nebo jeho další platbu. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení části nesplacených jistin zápůjček ve výši [částka] v případě smlouvy ze dne [datum] a ve výši [částka] v případě smlouvy ze dne [datum], a to včetně zákonného úroku z prodlení z těchto částek ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení. 3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu ve výroku I. v odvoláním napadeném rozsahu a v závislém výroku II. o náhradě nákladů řízení, včetně řízení jeho vydání předcházejícího. Při přezkumu postupoval odvolací soud dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“). Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, byť pouze zčásti. 5. Odvolací soud souhlasí se všemi skutkovými zjištěními učiněnými okresním soudem, na něž je možno pro zestručnění plně odkázat. Výjimku tvoří skutkové zjištění okresního soudu o výši částky, která byla žalovaným zaplacena na jednotlivé smlouvy o zápůjčkách. V tomto smyslu pak odvolací soud dle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování. Skutková zjištění učiněná z jednotlivých důkazů pak odvolací soud uvádí pro větší přehlednost níže, v rámci právního hodnocení věci. 6. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti obou smluv o zápůjčkách, neboť žalobkyně neprokázala, že její předchůdkyně (zapůjčitelka) před uzavřením těchto smluv se žalovaným, jakožto spotřebitelem, splnila povinnost řádně posoudit jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 ZoSÚ s tím, že jde o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 580 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). S tímto závěrem pak odvolací soud plně souhlasí a ani sama žalobkyně jej v odvolání nijak nenapadala. 7. Při závěru o neplatnosti jednotlivých smluv o zápůjčkách z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v § 86 odst. 1 ZoSÚ je nutno aplikovat rovněž § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, který ukládá spotřebiteli povinnost vrátit poskytovanou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Dle názoru odvolacího soudu má citované ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ jakožto ustanovení speciální přednost před obecným ustanovením § 2993 věty druhé o. z., které pro celkové vypořádání neplatné smlouvy předpokládá aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění ve formě požadavku žalovaného, aby byla vypořádána veškerá plnění, které sám žalobkyni, resp. její předchůdkyni, poskytl. 8. Odvolací soud má za to, že jiný výklad shora uvedených dotčených zákonných ustanovení by byl v rozporu s principem poctivosti coby stěžejním principem soukromého práva zakotveným v § 3 odst. 2 písm. c) o. z., podle kterého nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo závislosti svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých. Stejně tak je uvedený princip zachycen v § 6 odst. 1 a 2 o. z., podle kterého má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem poskytovateli úvěru mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se (ona sama či její právní předchůdkyně) dopustila při sjednávání smlouvy, a které spočívá v řádném neposouzení úvěruschopnosti žalovaného a následném poskytnutí úvěru žalovanému i přes nedostatečně zjištěné jeho majetkových poměrů. Tím by žalobkyně těžila ze smlouvy o zápůjčce uzavřené za výše uvedených okolností, a to i při respektování zásady autonomie vůle a smluvní volnosti, která je však ve spotřebitelských vztazích zákonodárcem prolomena z důvodu ochrany fakticky slabší strany - spotřebitele. Nadto je dále nutno poukázat na právní úpravu uvedenou v § 4 odst. 2 o. z., podle kterého činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá, při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybností. Dle názoru odvolacího soudu nebyl žalovaný z objektivního hlediska v okamžiku žádosti o poskytnutí úvěru schopen rozpoznat, že žalobkyně řádně neplní svou povinnost zkoumat jeho úvěruschopnost, a že důsledkem nesplnění zákonné povinnosti dle § 86 odst. 1 ZoSÚ bude neplatnost smlouvy o zápůjčce. Nemohl-li tedy žalovaný jako průměrný spotřebitel důvod neplatnosti smlouvy o úvěru rozpoznat, nelze mu ani dávat k tíži, že nevznesl námitku vzájemného vypořádání nároku z titulu bezdůvodného obohacení z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru, jak předpokládá § 2993 o. z. 9. Okresní soud v projednávané věci dovodil, že předchůdkyně žalobkyně na základě neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] poskytla žalovanému finanční plnění ve výši [částka] s tím, že žalovaný podle této smlouvy zaplatil částku [částka] a na základě neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] poskytla žalovanému finanční plnění ve výši [částka] s tím, že žalovaný podle této smlouvy zaplatil částku [částka] Tyto skutkové závěry okresního soudu nepovažuje odvolací soud za sp