57 CO 25/2022-199 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 403.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 350.000 Kč za dobu od 1. 7. 2014 do zaplacení (I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 143.387,36 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa]). 2. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná, která se domáhala jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta. Namítá nesprávné závěry soudu, pokud jde o uhrazení částek – dluhů dlužníka [jméno] [příjmení] jeho věřitelům, které žalovaná uhradila. Okresní soud správně zjistil, že věřitelé [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] měli peněžité pohledávky vůči dlužníku, žalovaná tyto dluhy ve výši 300.000 Kč a 300.000 Kč věřitelům zaplatila. Žalovaná provedla úhradu těchto částek, aby předešla soudnímu řízení, když tyto částky by nakonec musela stejně hradit z titulu vykonatelné pohledávky. Rovněž správně okresní soud zjistil, že vykonatelnou pohledávku věřitele [právnická osoba] ve výši 1.000.000 Kč s příslušenstvím vůči [jméno] [příjmení] nabyla společnost [právnická osoba], žalovaná této společnosti vystavila směnku na směnečnou sumu ve výši 1.400.000 Kč, přičemž na úhradu tohoto směnečného závazku uhradila žalovaná dne 10. 8. 2020 částku 400.000 Kč. Nesprávné jsou jeho závěry, pokud zpochybňuje úhradu této směnky ve zbývající směnečné sumě, tj. 500.000 Kč, jak je poznačeno na rubu směnky k [datum] Okresní soud chybně posoudil právní povahu uhrazovací směnky na částku 1.400.000 Kč ze dne [datum] s datem splatnosti [datum] a právní následek skutečnosti, že žalovaná v průběhu soudního řízení získala a soudu předložila originál této uhrazovací směnky, čímž se okresní soud vůbec nezabýval. Podle žalované samotným vystavením této směnky došlo k úhradě prvotního vykonatelného dluhu o pohledávce 1.000.000 Kč s příslušenstvím dle vykonatelných rozhodnutí o pohledávce [právnická osoba] [anonymizováno]. Proto samotná skutečnost, že žalovaná tento dluh skutečně splácela - ani okresní soud nemá pochyb o tom, že bylo k 10. 8. 2020 skutečně zaplaceno 400.000 Kč – a splatila, je sám o sobě bez významu potud, kolik žalovaná skutečně zaplatila k tomu kterému datu, nebo zda měla fakticky k dispozici finanční prostředky k zaplacení uhrazené úhradové směnky. Samotný fakt, že žalovaná v průběhu řízení získala od svého směnečného věřitele přeškrtnutou a znehodnocenou směnku a tuto předložila k důkazu, že je směnka uhrazena, postačuje k závěru, že žalovaná svůj závazek ze směnky uhradila, tedy současně k prokázání skutečnosti, že žalovaná prostřednictvím vystavení uhrazovací směnky a jejího splacení, zaplatila za dlužníka [jméno] [příjmení] částku 1.400.000 Kč. Za zcela liché tak považuje závěry okresního soudu v bodě 8. odůvodnění o údajné nevěrohodnosti originální listiny, a to v návaznosti na překročení finančního limitu pro hotovostní platby. Případné překročení povoleného limitu denní platby v hotovosti neznamená, že k plnění na dluh nedošlo. Pokud se okresní soud zabýval existencí nebo absencí podpisů na rubu listiny – vůbec se nezabýval a nevypořádal se skutečností, že v průběhu řízení si u pana [jméno] [příjmení] směnku vyžádal, ten ji soudu zaslal, a porovnáním kopie směnky s jejím originálem je zřejmé, že se jedná o totožné listiny. Okresní soud neprovedl důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení], který navrhovala, dokud svědek žil. Žalovaná na základě § 597 odst. 1 o. z. usoudila, že by měla vůči věřitelům ([příjmení], [příjmení], [právnická osoba] – později [právnická osoba]) povinnost podle § 595 o. z., tyto věřitele uspokojila tak, aby se zprostila povinnosti, která by jí vznikla z titulu nároků věřitelů podle § 595 odst. 1 o. z. Žalovaná plnila těm, kdo se o svá plnění přihlásili nejdříve, a teprve v okamžiku, kdy zjistila, že věřitelů je více, než by očekávala, že souhrn plnění by byl vyšší než samotná hodnota rodinného domu, s plněním ustala. Žalovaná nemohla žalobkyni plnit dříve než [příjmení] s [příjmení], když o její tvrzené pohledávce vůbec nevěděla a byla postavena před hotovou věc věřiteli [příjmení] a [příjmení] Ani kdyby se žalobkyně se svým nárokem přihlásila jako první a žalované prokázala, že plnila později přihlášeným věřitelům, neznamenalo by to, že je povinna plnit žalobkyni, neboť ani v tomto případě by nedošlo k prolomení zákonného limitu, že poctivý příjemce bezúplatného plnění uspokojí věřitele z tohoto plnění v rozsahu, v němž jím byl obohacen. Chybné je rovněž posouzení hodnoty, v jaké měla žalovaná prospěch z právního jednání dlužníka v podobě darování předmětné nemovitosti. Jestliže to byla žalobkyně, která svým jednáním zmařila záměr žalované zpeněžit nemovitosti za prodejní cenu 1,7 mil. Kč, která by se aspoň přibližovala hodnotě určené znaleckým posudkem pro potřeby exekuce a soudní dražby ve výši 2.070.000 Kč, nelze tento negativní výsledek zpeněžení v nucené dražbě automaticky klást k tíži žalované. Kdyby žalobkyně nezmařila smluvní prodej, mohlo by z výtěžku prodeje něco zbýt i na žalobkyni. Chybně se okresní soud z důvodu výše uvedených vypořádal rovněž s kompenzační námitkou. 3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení napadeného rozsudku ve výroku I. jako věcně správného. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která správně právně posoudil. Žalobkyně již 11. 2. 2017 podala odpůrčí žalobu vůči žalované (poté, co prostřednictvím notářky [titul] [jméno] [příjmení] uplatnila výhradu podle § 593 o. z. v době, kdy ještě neměla vykonatelnou pohledávku vůči dlužníku), této bylo vyhověno rozsudkem okresního soudu ze dne 14. 2. 2018, který byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu dne 17. 10. 2018, právní zástupce žalované byl přítomen dne 17. 10. 2018 vyhlášení rozsudku odvolacího soudu. Žalobkyně podle pravidel dle § 589 o. z. osvědčila přednost před všemi ostatními věřiteli [jméno] [příjmení], kteří na rozdíl od žalobkyně neuplatnili ani výhradu relativní neúčinnosti darovací smlouvy, ani nedosáhli na rozhodnutí v řízení o odpůrčí žalobě. Pokud obrana žalované s ohledem na tuto chronologii spočívá v tom, že údajně uspokojila již tyto jiné věřitele a na uspokojení žalobkyně nezbylo, činila tak nepochybně ve zlé víře sama takovým plněním zkrátit žalobkyni, neboť bez jakýchkoliv pochybností v době, kdy vystavovala směnku ([datum]) pro [právnická osoba], byla o výsledku odvolacího jednání ve věci odpůrčí žaloby zpravena. To platí o údajných pohledávkách tvrzených věřitelů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kterým mělo být dle tvrzení žalované taktéž plněno v roce 2019, tedy poté co rozsudek o odpůrčí žalobě nabyl právní moci. V případě tvrzených úhrad údajných pohledávek těchto věřitelů se žalobkyně neztotožňuje se závěry okresního soudu o tom, že bylo prokázáno, že tyto osoby vůči dlužníku [jméno] [příjmení] vůbec nějaké nároky měly, ani s tím, že bylo prokázáno, že žalovaná těmto osobám cokoli plnila. To však s ohledem na zákonná pravidla pořadí podle § 589 o. z. není podstatné, stejně tak je irelevantní, zda směnka vystavená údajně žalovanou dne [datum] byla směnkou zajišťovací či směnkou platební, neboť již v době vystavení směnky byl v právní moci rozsudek určující, že darovací smlouva je vůči žalobkyni neúčinná. Přitom společnost [právnická osoba], resp. její právní předchůdkyně, takového konstitutivního rozhodnutí nedosáhly. Nadto žalobkyně sdílí pochybnosti okresního soudu o pravdivosti tvrzení žalované o prováděných úhradách na tuto směnku, neboť ze skutkových zjištění je prakticky vyloučeno, že by žalovaná takové úhrady mohla provádět. Hodnota prospěchu, kterého se dostalo žalované neúčinným právním jednáním, byla bez jakýchkoliv pochybností zjištěna znaleckým posudkem. Za spekulativní považuje žalobkyně propočty žalované o důsledcích provedené exekuce a rozvrhu vymoženého plnění. Dle žalobkyně to byla právě žalovaná, kdo ve spolupráci se spřáteleným věřitelem [jméno] [příjmení] inicioval exekuční dražbu tak, aby bylo obejito předběžné opatření postihující dotčené nemovitosti. Pokud jde o kompenzační námitku vznesenou žalovanou, okresní soud nepochybil, pokud ji shledal zcela nedůvodnou. Žalovaná vůči ní nárok na náhradu škody neuplatnila ani v prekluzivní lhůtě podle § 77a o. s. ř., ani žádným jiným srozumitelným způsobem. Zcela absentuje základní složka takového„ nároku“, tedy protiprávní jednání na straně žalobkyně, která zákonem aprobovaným způsobem uplatňovala své právo. 4. Žalobkyně podala odvolání do výroku II. o nákladech řízení, kdy namítala, že okresní soud ji nesprávně na náhradě nákladů řízení nepřiznal odměnu za písemné podání v podobě závěrečného návrhu, ač k němu účastníky vyzval. V případě jednání konaných dne 22. 10. 2019 (správně 21. 10. 2019, pozn. odvolacího soudu) a 26. 4. 2021 nesprávně nepřiznal náhradu za ztrátu času podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhláška) a náhradu hotových výdajů podle § 13 vyhlášky v podobě režijního paušálu, to vše zvýšeno o 21% DPH. 5. Odvol