75 CO 197/2021-123 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem, po provedené opravě, okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,25 % p. a. od 19. 7. 2020 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.700 Kč, vždy do každého 25. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabude právní moci, a to až do úplného zaplacení (výrok I.), žalobu v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplatit částku ve výši 5.181 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25.181 Kč od 23. 1. 2020 do 18. 7. 2020, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 5.181 Kč od 19. 7. 2020 do zaplacení, jakož i pohledávku ve výši 4.327,96 Kč a úrok ve výši 75,95 % p. a. z částky 20.000 Kč od 23. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 76.953 Kč, zamítl (výrok II.) Ve výrokové části III. pak rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalobkyni tuto proti žalovanému přiznal v částce 2.211,98 Kč. Doplňujícím rozsudkem pak rozhodl o do té doby nerozhodnuté části předmětu řízení tak, že žalobu zamítl co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,75 % p. a. z částky 20.000 Kč od 19. 7. 2020 do zaplacení. 2. Okresní soud v napadeném rozsudku uzavřel, že žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dále okresní soud dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy, a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť ujednaná výše úroku 108,84 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání, neboť tato sazba podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Tato neplatnost pak způsobuje dle ustanovení § 576 o. z. neplatnost celé smlouvy, když nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Okresní soud tedy zavázal žalovaného k úhradě částky ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení v návaznosti na odeslanou předžalobní výzvu. Ve zbytku pak okresní soud žalobu zamítl. 3. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku II., ve vztahu k částce 2.394,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.394,36 Kč od 23. 1. 2020 do zaplacení, částce 4.327,96 Kč a úroku ve výši 20 % ročně z částky 20.000 Kč od 23. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 76.953 Kč; a proti výroku III., podala včasné odvolání žalobkyně, která se domáhala jeho změny tak, že bude žalobě v této části vyhověno, resp. stran náhrady nákladů řízení jí bude přiznána plná náhrada. V odvolání žalobkyně namítala, že úrok byl sjednán v zákonných limitech, když žalobkyně je nebankovním poskytovatelem úvěrů a v této sféře je naprosto běžné a spravedlivé, že úrok je o něco vyšší než u bankovních subjektů, neboť je třeba zhodnotit vyšší rizikovost. Dále uvedla, že požadovaná sazba úroku nepřesahuje judikaturou aprobovaný čtyřnásobek nejvyšší sazby úroku za úvěry u bank v [anonymizováno] [rok], sazba úroků tedy není nepřiměřená, ani lichevní, když poukazovala na časové řady ARAD. Smlouvu považuje žalobkyně za platnou, když je třeba vycházet ze zásady pacta sunt servanda, žalovaný svým podpisem pod smlouvou o úvěru stvrdil i to, že souhlasí se smluvními ujednáními k této smlouvě. V okamžiku uzavření smlouvy dlužník proti ujednáním o smluvním úroku ničeho nenamítal a naopak, poskytnuté finanční prostředky přijal a zavázal se je splatit za podmínek ve smlouvě o úvěru uvedených. Pokud soud dospěl k názoru, že lze výši úrokové sazby přezkoumávat a rozhodl o nepřiměřenosti výše úrokové sazby, jednalo by se maximálně toliko o nezákonné množstevní určení podle § 577 o. z., které je ustanovením specialis k ostatním soudem uváděným ustanovením, který uvádí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. V případě, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že je uvedená výše úroků odporující dobrým mravům toliko pro její výši, bylo úkolem soudu smluvní úrok zmoderovat na výši přiměřenou při poskytování půjček v nebankovním sektoru v místě a čase obvyklou, při zohlednění výše úvěru, doby úvěru a jeho nezajištění. Navíc, i pokud by odvolací soud přisvědčil názoru o neplatnosti ujednání o úrocích, musí být žalobkyni přiznány dle ustanovení § 2395 a § 1802 o. z. alespoň obvyklé úroky požadované za úvěry bankami v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Úroková sazba by tak měla být přiznána v celém rozsahu, žalobkyně však požaduje jen úrokovou sazbu 20 % ročně. Pokud jde o smluvní pokuty a náklady související s prodlením dlužníka, tak tyto žalobkyně požaduje v zákonem o spotřebitelském úvěru přípustné výši a kumulace smluvní pokuty a úroku z prodlení není v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Dále namítala, že soud nemohl provést vypořádání bezdůvodného obohacení dle § 2293 o. z., pokud žalovaný nevznesl tuto námitku na vypořádání. Okresní soud nebyl oprávněn plnění, které žalovaný žalobkyni poskytl, sám započíst na vyplacenou jistinu úvěru. 4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil tak, že si je vědom platební povinnosti ve vztahu k žalobkyni. Úvěr nehradil s ohledem na svou osobní a rodinnou situaci, když má v péči nezl. syna, na kterého si jeho matka řádně neplnila vyživovací povinnost. 5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tedy v napadené části výroku II. a ve výroku III., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalobkyně žalobou doručenou okresnímu soudu dne 23. 7. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 25.181 Kč, tj. 20.000 Kč jistina, 3.783,67 Kč úrok přirostlý do zesplatnění, 998 Kč jako smluvní pokutu dle bodu 6. 1. smlouvy, 400 Kč náhrada nákladů v souvislosti s prodlením dle bodu 6.2 smlouvy, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25.181 Kč od 23. 1. 2020 do zaplacení, dále smluvní pokutu dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 4.327,96 Kč (počítanou jako 0,1 % denně z částky 23.783,67 Kč od 23. 1. 2020 do 23. 7. 2020); dále k zaplacení požadovala úrok ve výši 75,95 % ročně z částky 20.000 Kč od 23. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 76.953 Kč, a to z titulu nedoplatků ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřeli účastníci, když dne [datum] ji podepsal žalovaný, a na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč, který však žalovaný řádně nesplácel, resp. nevrátil ničeho. Žalovaný se k žalobě vyjádřil u jednání tak, že si je vědom, že prostředky z úvěru čerpal a ničeho na úvěr nezaplatil. Smlouvu uzavíral v době, kdy pracoval na částečný úvazek a v péči měl nezl. syna. Okresní soud po provedeném dokazování listinami dne 27. 1. 2021 vyhlásil napadený rozsudek. K pokynu odvolacího soud pak okresní soud opravil a doplnil napadený rozsudek. 7. Předně krajský soud považuje za správná zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje s doplněním, že z potvrzení zaměstnavatele [územní celek] ze dne [datum] dále vyplývá, že pracovněprávní vztah žalovaného byl sjednán do 31. 12. 2019 a šlo o dohodu o pracovní činnosti v rozsahu 4 hodin denně, což dále vyplynulo z listiny Dohoda o pracovní činnosti – rok [rok]. Z listiny Hodnocení klienta dále odvolací soud zjistil, že tato byla vyhotovena dne 30. 9. 2019 v 15. 23.21 hod. a že zprostředkovatel úvěru v této listině k osobě žalovaného zaznamenal, že v domácnosti s žalovaným žije jedno dítě, že žalovaný vykonává zaměstnání v hlavním pracovním poměru, který není uzavřen na dobu určitou, dále že žalovaný bydlí u rodičů a náklady na bydlení činí 1.500 Kč celkové příjmy činily 12.500 Kč, celkové výdaje (životní minimum 3.410 Kč, dítě v domácnosti 2.000 Kč, náklady na bydlení 1.500 Kč) pak 6.910 Kč a volné zdroje byly 4.590 Kč, jiné výdaje žalovaného nebyly uvedeny. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] krajský soud dále zjistil, že tato listina byla generována dne 30. 9. 2019 v 15: 22:51 hod. a u žalovaného bylo uvedeno mobilní telefonní číslo a emailová adresa. 8. S ohledem na částečné zopakování a doplnění dokazování, přejímá krajský soud jako správné všechny skut