75 CO 317/2021-351 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 485.764,33 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 5. 12. 2019 do zaplacení (výrok I.) a dále povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 157.361 Kč (výrok II.). 2. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalovaná vykonávající v období od 1. 11. 2006 do 15. 2. 2019, kdy byly žalobkyni poskytnuty dotace na akce„ Energetické úspory pro [anonymizováno] [obec]“ a„ Obnova drobných sakrálních staveb“ a kdy byla žalobkyně vyzvána k zaplacení odvodů za porušení rozpočtové kázně pro porušení podmínek dotací, jakož i kdy byly tyto odvody uhrazeny a kdy se žalobkyně dopustila přestupků za neoprávněné čerpání podzemních vod, za což jí byly uloženy pokuty a povinnost nahradit náklady přestupkového řízení, které v daném období rovněž uhradila, funkci starostky, jakož i funkci rady (§ 99 odst. 2 OZř) a tajemníka (§ 110 odst. 3 OZř), porušila povinnost péče řádného hospodáře při výkonu uvedených funkcí. Škodu z tohoto vzniklou spočívající v odvodech za porušení rozpočtové kázně, uložených pokutách a náhradě nákladů přestupkového řízení v celkové výši 485.764,33 Kč je tak žalovaná povinna nahradit dle § 2910 občanského zákoníku ve spojení s § 2911 občanského zákoníku. Podle okresního soudu i člen voleného orgánu obce jakožto veřejnoprávní korporace je povinen svou funkci vykonávat s péčí řádného hospodáře, tedy s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí, jak ji vymezuje § 159 odst. 1 věta prvá občanského zákoníku. Uvedené ustanovení je aplikovatelné i na obce jako právnické osoby veřejného práva. Dále okresní soud dovodil, že povinnost nahradit škodu způsobenou při výkonu funkce starostky a současně rady a tajemníka porušením povinnosti péče řádného hospodáře se dle § 9 odst. 2 věty první a § 3079 odst. 1 občanského zákoníku řídí právě zákonem č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), jelikož jde o soukromou povinnost a k porušení povinnosti péče řádného hospodáře žalovanou došlo až po 1. 1. 2014, tedy po účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. Ustanovení § 79 zákona o obcích podle okresního soudu na věc nedopadá, neboť se vztahuje jen na odpovědnost osoby při výkonu funkce zastupitele, nikoli při výkonu jiných funkcí (členů) volených orgánů obce. Z tohoto závěru okresní soud dovodil nesprávnost názoru žalované o nutnosti posouzení žalobních požadavků dle zákoníku práce. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení náhrady škody spočívající ve třech samostatných nárocích. Za prvé žalobkyně spatřovala porušení péče řádného hospodáře v nezajištění kolaudačního souhlasu pro dílo„ energetické úspory pro [anonymizováno] [obec]“ žalovanou, v důsledku čehož žalobkyně zaplatila 282.279,33 Kč jako odvod za porušení rozpočtové kázně. Za druhé v nezajištění předložení zprávy pro závěrečné vyhodnocení akce„ Obnova drobných sakrálních staveb v [anonymizováno] [obec a číslo]“ a podkladů pro finanční vypořádání akce ve stanoveném termínu, následkem čehož žalobkyně uhradila za odvod za porušení rozpočtové kázně 2.510 Kč. Za třetí opomenutí pověřit vhodnou osobu správou obecního vodovodu a hospodařením s vodami, kdy za neoprávněné čerpání vody ze svých zdrojů žalobkyně uhradila pokuty v celkové výši 199.975 Kč a na náhradě nákladů přestupkového řízení částku 1.000 Kč. Pokud jde o nároky ad 1) a ad 2), okresní soud dovodil, že žalovaná jakožto starostka vykonávající působnost rady a tajemníka a stojící tak v čele obecního úřadu byla povinna zajistit splnění podmínek dotací„ energetické úspory pro [anonymizováno] [obec]“ i„ Obnova drobných sakrálních staveb“, tedy i zajistit vydání kolaudačního souhlasu do 28. 2. 2014 a zajistit předložení podkladů pro vypořádání dotace do 15. 2. 2016 a zprávu pro závěrečné vyhodnocení akce do 30. 6. 2016. Jelikož zmíněné podmínky poskytnutí dotací nebyly splněny, nedostála žalovaná své povinnosti postupovat s péčí řádného hospodáře při výkonu svých funkcí. Okresní soud konstatoval, že žalovaná nepověřila konkrétní osobu obstaráním kolaudačního souhlasu ani vypracováním a předložením uvedených podkladů, když tvrzení žalované, že společnost [právnická osoba] nese odpovědnost za předložení kolaudačního souhlasu, bylo vyvráceno důkazem mandátní smlouvou. Provedeným dokazováním bylo podle okresního soudu rovněž vyvráceno tvrzení žalované, že správa dotací patřila do náplně práce účetní [jméno] [příjmení]. Žalovaná podle okresního soudu opomenutím porušila povinnost péče řádného hospodáře při výkonu své funkce, přičemž tato její opomenutí vedla k tomu, že žalobkyně byla vyzvána k uhrazení odvodů za porušení rozpočtové kázně v celkové výši 284.789,33 Kč, a na majetku žalobkyně tím vznikla škoda právě v uvedené výši, kterou je žalovaná povinna nahradit. Žalovanou vznesenou námitku promlčení nároku ad 1) okresní soud jako důvodnou nevyhodnotil s odůvodněním, že škoda spočívající v odvodu za porušení rozpočtové kázně je skutečnou škodou spočívající ve vzniku dluhu žalobkyně a objektivní promlčecí lhůta počala plynout nejdříve v den splatnosti odvodu za porušení rozpočtové kázně, tedy třicátý den od doručení výzvy k zaplacení odvodu, což mohlo být nejdříve dne 29. 11. 2017, neboť výzva s třicetidenní lhůtou k dobrovolnému splnění povinnosti je datována 30. 10. 2017. Vzhledem k tomu, že tříletá subjektivní lhůta nemohla začít běžet dříve než lhůta objektivní, nemohl být ke dni podání žaloby nárok ad 1) promlčen. Pokud jde o nárok ad 3), dovodil okresní soud, že o odběru vody z vodního zdroje nad stanovené limity a o odběru vody z vodního zdroje bez povolení minimálně žalovaná jakožto starosta vykonávající funkci rady alespoň měla a mohla vědět. Skutečnost, že zemřel dosavadní provozovatel vodovodu, by mohla mít význam pro posouzení výše náhrady škody, případně aplikaci § 2953 o. z., nemá však vliv na povinnost žalované škodu nahradit. Žalovaná byla (pokud neměla obec spravovat vodovod sama) povinna vyhledat nového správce vodovodu a teprve následně předložit návrh smlouvy ke schválení zastupitelstvu, což se nestalo. Pokud žalovaná nebyla s to nalézt nového správce vodovodu, měla věc projednat se zastupitelstvem, ani to však neučinila. Podle okresního soudu je nevýznamné tvrzení žalované o ústním pověření [jméno] [příjmení], manžela žalované a zaměstnance obce, správou vodovodu namísto zemřelého dosavadního správce. S ohledem na skutečnost, že dle provozního vodovodu po úmrtí dosavadního správce vodovod [jméno] [příjmení] skutečně spravoval, přičemž právě v tomto období došlo k nadlimitnímu čerpání podzemní vody pro účely vodovodního řadu, je nutno uzavřít, že [jméno] [příjmení] nedisponoval dostatečnými znalostmi a zkušenostmi. Pokud by žalovaná platně pověřila správou vodovodu právě [jméno] [příjmení], porušila by i tak svou povinnost postupovat s péčí řádného hospodáře, neboť by výkonem dané činnosti pověřila osobu bez dostatečných předpokladů (kvalifikace) pro výkon dané činnosti. Podle okresního soudu by i za takovéhoto stavu byla povinna nahradit škodu spočívající v pokutě za odebrání vody z vrtu JS3 nad rámec povoleného měsíčního limitu ve výši 164.725 Kč, jelikož součástí povinnosti péče řádného hospodáře je též zvolit vhodné (dostatečně kvalifikované) osoby k výkonu činností právnické osoby. Ostatně žalované mělo být známo, že je třeba dodržet i měsíční limity, neboť se měla seznámit s rozhodnutím o povolení čerpání podzemní vody z vrtu JS3, resp. se s tímto rozhodnutím měl seznámit kvalifikovaný odborník pověřený správou vodovodu a dle něj nadále postupovat. Tvrzenou poruchu vodovodu, jež měla přispět k nadlimitnímu čerpání podzemní vody z vodního zdroje, zohlednila Česká inspekce životního prostředí při ukládání pokuty. Na porušení povinnosti péče řádného hospodáře podle okresního soudu nic nemění„ ušetření“ odměny za správu vodovodu. V širším pohledu se sice majetek žalobkyně neumenšil o vyplacenou odměnu, avšak v případě náhrady škody tímto způsobem postupovat podle okresního soudu nelze. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a domáhala se jeho změny a zamítnutí žaloby. Odvolatelka namítala odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. b) a d) o. s. ř. s tvrzením, že okresní soud zamítl její důkazní návrh na provedení důkazu zápisy z jednání zastupitelstva žalobkyně v letech 2016 až 2019 a důkazu zápisy z jednání finančního a kontrolního výboru žalobkyně z let 2013 až 2018. Žalobkyně tvrdila, že kontrolní ani finanční výbor nemohly z vlastní iniciativy kontrolovat plnění dotačních podmínek, neboť by je tím muselo výslovně pověřit zastupitelstvo obce. S touto argumentací žalovaná nesouhlasí a vyvrací ji samo konání žalobkyně, k čemuž právě navrhla žalovaná důkazy, které okresní soud neprovedl. Dále odvolatelka uplatnila odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. s odůvodněním, že soud prvého stupně učinil nesprávné skutkové zjištění ohledně odpovědnosti mandatáře ve vztahu k nároku ad 1), když bez dalšího z citované provedené smlouvy uzavřel, že mandat