75 CO 319/2021-384 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovaným 1. a 2. povinnost zaplatit žalobci částku 183.854 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení s tím, že plněním jedné z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhé žalované (výrok I.), dále uložil okresní soud žalovaným 1. a 2. povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 186.674 Kč (výrok II.), žalovaným 1. a 2. pak okresní soud uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení státu částku 9.185 Kč (výrok III.). 2. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalobce jako zhotovitel pro žalovanou 1. jako objednatele na základě vzájemné ústní dohody o tom, že žalobce bude provádět elektroinstalační práce dle potřeb žalované 1. v areálu [anonymizováno] [obec], tj. stavby [adresa] na pozemku parcela [číslo] v obci a k. ú. [obec], který byl v době provádění díla ve vlastnictví žalované 1. a jejímž současným vlastníkem je žalovaná 2., na základě dílčích ústně uzavřených smluv o dílo provedl dílo v rozsahu tak, jak jej okresní soud rekapituluje v bodě 30. odůvodnění napadeného rozsudku. Podle okresního soudu žalobce v řízení unesl břemeno tvrzení i břemeno důkazní, když z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že v žalovaném období od konce května 2010 do září 2013 pro žalovanou 1. prováděl četné elektroinstalační práce v areálu [anonymizováno] v [obec] dle její aktuální potřeby při rekonstrukci celého objektu. Podle okresního soudu je uvedené prokázáno zejména výpovědí svědka [jméno] [příjmení], který jako zaměstnanec žalované 1. žalobci práce zadával a také je přebíral a kontroloval, zda jsou vyúčtované ceny díla odpovídající provedeným pracím, žádné vady díla žalobci vytýkány nikdy nebyly. Skutkový stav je prokazován podle okresního soudu též výpověďmi všech ostatních slyšených svědků. Fakturami a dodacími listy vystavenými třetími subjekty (prodejci elektroinstalačního materiálu) bylo pak prokázáno, že žalobce nakupoval elektroinstalační materiál, o němž již při jeho nákupu věděl, že bude použit právě pro žalovanou 1., když toto vyplývalo často i ze záhlaví těchto faktur, a dále žalované 1. účtoval cenu nakoupeného materiálu bez jakékoliv přirážky a k tomu pouze svou odvedenou práci ve výši 170 Kč za hodinu. Podle okresního soudu je velmi nepravděpodobné, že by si data a rozsah prací provedených pro žalovanou 1. tak, jak je žalobce vyúčtoval fakturami č. 2013, 2013 a 2013 včetně faktury 2013,„ vymyslel“, jak se snažila v řízení tvrdit žalovaná 1., neboť veškeré provedené důkazy označené žalobcem jsou podle okresního soudu ve vzájemném souladu a nejsou v nich žádné logické rozpory. Navíc revizní zpráva a výpověď svědka [příjmení] dokládající z větší části rozsah a kvalitu prací provedených žalobcem a z výpovědí dalších řemeslníků, kteří v areálu žalované 1. pracovali, vyplynulo, že veškeré elektroinstalační práce v areálu prováděl pouze žalobce. Opravný daňový doklad [číslo] vystavený dne [datum] a odkazující na vystavené faktury, jejichž úhradu žalobce v žalobě požaduje, za žalovanou převzal [příjmení] [příjmení] (člen dozorčí rady žalované 1.), což stvrdil svým podpisem. Podle okresního soudu žalovaná 1. tedy musela mít vystavené faktury včetně k nim vztahujícího se opravného daňového dokladu k dispozici, nebo alespoň musela vědět o jejich existenci. Žalovaná 1. nikdy netvrdila ani neprokazovala, že by vyjadřovala ve vztahu k těmto fakturám nějaký nesouhlas, naopak tvrdila, že k žádné kontraktaci mezi ní a žalobcem vůbec nedocházelo. I v souvislosti se znaleckým posudkem v průběhu řízení provedeným dospěl okresní soud k závěru, že žalobce předmětné dílo pro žalovanou 1. provedl. Naopak okresní soud dovodil, že tvrzení žalované 1. byla v řízení vyvrácena. Podle okresního soudu žalovaná 1. dobře věděla, že s žalobcem po poměrně dlouhé časové období ústně kontrahovala a že pro ni dílo prováděl (když byl jediný, kdo v jejím areálu rozsáhlé elektroinstalační práce prováděl), přesto v řízení tvrdila opak. Žalobce vysvětlil, proč cenu díla za poměrně dlouhé období účtoval tolika fakturami současně a svědek [jméno] [jméno] uvedl, že je možné, že o to žalobce požádal. Žalovaná 1. evidentně žádné písemné doklady od řemeslníků nikdy nevyžadovala, přesto v řízení požadovala po žalobci jejich předložení. Částky účtované žalobcem žalovaná 1. označila jako za nepřiměřené obvyklým cenám, přičemž toto tvrzení bylo vyvráceno znaleckým posudkem doc. Ing. [jméno] [příjmení], CSc., který cenu díla účtovanou žalobcem označil naopak za nízkou (tedy nižší než obvyklou). Podle okresního soudu námitka žalované 1., že není vlastníkem areálu [anonymizováno] [obec], což zakládá nedostatek její pasivní legitimace, je rovněž irelevantní. V době provádění díla byla žalovaná 1. vlastníkem předmětného areálu a ústní smlouvy o dílo s žalobcem prostřednictvím svého zaměstnance [jméno] [příjmení] uzavírala právě žalovaná 1., když žalovaná 2., která je současným vlastníkem areálu, v té době ještě neexistovala. V řízení bylo podle okresního soudu zjištěno, že žalobcem požadovaná cena díla je nižší než cena díla určená podle § 546 odst. 1 obchodního zákoníku. Dále se okresní soud v odůvodnění rozhodnutí vypořádal s argumentací žalované 1., která v průběhu řízení namítala věcnou nepříslušnost okresního soudu, a také s její námitkou, proč nebylo žádosti žalované 1. o odročení soudního jednání dne [datum] vyhověno. Stejně tak se okresní soud vypořádal s námitkou žalované týkající se tvrzeného překročení zásad koncentrace řízení. Pokud jde o písemné podání označené jako závěrečný návrh žalované 2., dospěl okresní soud k závěru, že zástupce žalované 1. zaslal soudu dne [datum] písemné podání označené jako„ závěrečný návrh žalovaného 2.“, avšak k jednání za žalovanou 2. nepředložil plnou moc. Soud jej proto písemně vyzval, aby buďto doložil plnou moc za žalovanou 2. nebo závěrečný návrh opravil. Zástupce žalované 1. totiž při jednání soudu dne [datum] sdělil, že žalovanou 2. nezastupuje, ale je s ní v kontaktu a zřejmě doloží následně i plnou moc. Okresnímu soudu tak nebylo zřejmé, zda zástupce žalované 1. při písemném podání ze dne [datum] jedná za žalovanou 2. a zapomněl doložit plnou moc, kterou předem avizoval, či zda jedná za žalovanou 1. a v písemném podání učinil písařskou chybu. Zástupce žalované 1. však do vyhlášení rozhodnutí ve věci dne [datum] na výzvu soudu nereagoval, přestože mu byl termín jednání, na kterém dojde k vyhlášení rozhodnutí, oznámen při jednání dne [datum]. K podáním učiněným po vyhlášení rozsudku okresní soud nepřihlédl. Podle okresního soudu i pokud by dle obsahu podání shledal, že zástupce žalované 1. písemným závěrečným návrhem jednal za žalovanou 1. a pouze učinil písařskou chybu, tak žalovaná 1. ve svých vyjádřeních k žalobě trvala na tom, že s žalobcem žádné ústní smlouvy o dílo neuzavírala, dílo nebylo provedeno a nebylo předáno. Poprvé při jednání soudu dne [datum], a to pouze v rámci pokládání otázek při výslechu znalce (nikoliv v rámci skutkových tvrzení), žalovaná 1. prostřednictvím svého právního zástupce uvedla:„ …máme pocit, že některé věci se fakturovaly duplicitně“. Pokud tedy žalovaná 1. až v rámci svého závěrečného návrhu ze dne [datum] učinila zcela nově konkrétní skutková tvrzení o duplicitě faktur vystavených žalobcem, podle okresního soudu tak učinila dávno po koncentraci řízení, a okresní soud k těmto tvrzením nepřihlédl. Okresní soud tak uzavřel, že nárok žalobce je po právu a vypořádal se také s námitkou žalované 1., že uplatněný nárok není promlčen, když faktura byla splatná dne [datum] a žaloba byla podána dne [datum]. 3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu v celém jeho rozsahu podala žalovaná 1. a žalovaná 2. včasné odvolání a domáhala se zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolatelé v prvé řadě namítali, že řízení před okresním soudem je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy, dále že na základě provedených důkazů dospěl okresní soud k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolatelé uvedli, že okresní soud nedodržel své povinnosti v rámci koncentrace řízení a poučovací povinnost dle § 118b o. s. ř. a zároveň žádným způsobem v úvodu ani v průběhu jednání neseznámil účastníky se svým právním názorem na věc, jak mu tuto povinnost ukládá zákon. Soud tak žalované v rámci řízení nepoučil o možnosti neúspěchu ve sporu, a nedal jim tak možnost k tomu, aby svoji procesní obranu případně doplnily o skutková tvrzení či důkazy, a to i přes to, že právní hodnocení, jež soud zaujal, mu muselo být známo již ze samotného textu žaloby. Žalovaní jsou přesvědčeni, že soud pochybil, když je v souladu s ustanoveními § 118b odst. 1 o. s. ř. nepoučil, že nevylíčili veškeré rozhodné skutečnosti a nepoučil je, o čem maj