8 CO 149/2022-147 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 2.491.870,72 Kč s úrokovým příslušenstvím a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 15.600 Kč (odstavec I. výroku) a dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 245.363,91 Kč (odstavec II. výroku). 2. Okresní soud vzal v řízení za prokázané, že mezi účastníky řízení jako podnikateli byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva dle § 409 a násl. obchodního zákoníku. Na základě uvedené smlouvy se žalobkyně jakožto prodávající zavázala dodávat žalovanému jakožto kupujícímu [anonymizována dvě slova] Místem plnění bylo odběrné místo [anonymizována dvě slova] [obec] - [část obce], [adresa]. Mezi stranami byla sjednána dohoda o ceně dle cenové doložky, která závisela na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] s ohledem na změny provedené výrobcem nebo dodavatelem. Ostatní ceny byly sjednány dle platného ceníku. Splatnost ceny byla sjednána na základě vystavené faktury ve lhůtě 14 pracovních dnů od jejího vystavení. Pro případ prodlení byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,1% z nezaplacené částky za každý den prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byla cenová doložka ze dne [datum], přičemž současně žalovaný stvrdil převzetí [anonymizována dvě slova] s [anonymizováno] čísly [číslo] a [číslo]. Uvedené skutečnosti žalovaný v řízení nerozporoval a v řízení ani netvrdil, že by tyto [anonymizováno] mu byly zcizeny. Dne [datum] bylo mezi účastníky řízení sepsáno uznání dluhu a dohoda o splátkách dluhu, kdy žalovaný jakožto dlužník vůči žalobkyni jakožto věřiteli výslovně prohlásil, že má vůči ní dluh ve výši 2.971.870,72 Kč, a to z titulu shora uvedené kupní smlouvy ze dne [datum]. Součástí uznání dluhu a dohody o splácení dluhu byla specifikace faktur, které nebyly žalovaným uhrazeny, s uvedením jejích čísla, dlužné částky, data splatnosti a zbývající částky k úhradě. Uvedené uznání se pak vztahuje i na příslušenství dlužné částky, a to na sjednaný úrok ve výši 0,1 % denně. V uznání je přesně specifikována výše dlužné částky, včetně úroku z prodlení. Žalovaný se současně zavázal svůj dluh ve výši 2.971.870,72 Kč hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 20.000 Kč, a to vždy do 30. dne každého kalendářního měsíce počínaje [anonymizováno] [rok] až do úplného zaplacení. První splátka tak byla splatná dne [datum]. Mezi stranami bylo dále sjednáno, že veškeré úhrady budou započítávány nejprve na jistinu dluhu, pak na smluvní úroky dluhu, přičemž se žalovaný zavázal uhradit i náklady spojené s uplatněním pohledávky. Dále bylo výslovně dohodnuto, že dojde k prodloužení promlčecí doby na 15 let. Smluvní strany si sjednaly splátkový kalendář pod sankcí ztráty výhody splátek. Žalovaný následně na základě uznání dluhu hradil splátky dle sjednaného splátkového kalendáře řádně a včas, uhradil 120.000 Kč, přičemž se splátkou [číslo] se dostal do prodlení, když splátku splatnou dne [datum] uhradil dne [datum]. V důsledku uvedeného došlo k automatickému zesplatnění dluhu s částkou 2.851.870,72 Kč. Následně i po zesplatnění žalovaný hradil splátky a uhradil dalších 360.000 Kč. Z daňových dokladů, včetně sumarizace po skladových kartách a sumarizace podle lokálních karet v řízení vyplynulo, že došlo k [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], přičemž uvedené bylo zaznamenáno prostřednictvím lokální karty [číslo] která byla předána k užití výlučně žalovanému, což žalovaný v řízení nezpochybnil. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou. 3. Po právní stránce okresní soud věc posoudil dle ust. § 323 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“), kdy v řízení bylo prokázáno, že žalovaný dne [datum] uzavřel dohodu o uznání dluhu a jeho splácení. Uvedené prohlášení bylo učiněno v písemné formě, přičemž právní důvod dluhu včetně příslušenství byl identifikován v okamžiku uznání dluhu jasně, určitě a nezaměnitelně, a to jednak odkazem na kupní smlouvu ze dne [datum], celkovou částku, kterou žalovaný ke dni sepsání uznání dlužil, jejím rozložením s odkazem na jednotlivé daňové doklady včetně závazku hradit příslušenství. Právním důvodem uznání dluhu byl závazek žalovaného uhradit kupní cenu za dodávku [anonymizována dvě slova] dle kupní smlouvy uzavřené dne [datum]. Uznání dluhu bylo učiněno písemně, je z něj patrno, kdo jej činí a vůči komu směřuje, přičemž žalobkyně v řízení prokázala odběr [anonymizována dvě slova] ve výši částky, jenž byla specifikována v dohodě o uznání dluhu. Výše závazku byla určena dostatečně určitě, když z obsahu uznání je zcela zřejmý projev vůle dlužníka, tedy žalovaného, že uznává shora specifikovanou pohledávku vůči věřiteli. Pokud žalovaný v řízení tvrdil, že uznání dluhu neobsahuje pravdivé informace, neboť nedlužil žalobkyni částku uvedenou v uznání dluhu, když neodebral [anonymizována dvě slova] v příslušném množství a uznání dluhu je neplatné i z toho důvodu, že bylo učiněno v omylu spočívajícím v tom, kolik dluží žalovaný žalobkyni, bylo na něm, aby tvrdil, v jaké výši tento dluh byl a svá tvrzení v řízení prokázal (viz ust. § 133 o. s. ř.) Okresní soud dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. žalovaného vyzval k doplnění skutkových tvrzení ve vztahu k čerpání [anonymizována dvě slova] žalovaným, tedy jaké konkrétní množství [anonymizována dvě slova] a kdy žalovaný čerpal a jaká byla konkrétní cena [anonymizována dvě slova] odebraných žalovaným ke dni uznání dluhu. Současně byl žalovaný poučen, aby k takto doplněnému tvrzení navrhl důkazy a rovněž byl poučen o důsledcích nesplnění této výzvy. Žalovaný však ve stanovené lhůtě svá tvrzení nedoplnil. Tvrzení žalovaného, že odebral nižší množství [anonymizována dvě slova], a nedlužil žalobkyni částku uvedenou v uznání dluhu, je nedostatečné, když nestačí toliko popřít existenci uznaného závazku v uvedené výši a jen tvrdit, že závazek v této výši neexistoval. Žalovaný tak ve vztahu k popření dluhu neunesl břemeno tvrzení. Proto okresní soud neprovedl ani navržený důkaz výslechem žalovaného a jednotlivými účtenkami od jednotlivých odběrů, neboť povinností žalovaného bylo nejprve tvrdit a jeho tvrzení nelze nahrazovat provedením důkazů, které navíc blíže i po poučení soudu nespecifikoval. Pokud žalovaný namítal promlčení žalovaných pohledávek, pak ani tato jeho námitka není důvodná, neboť v uznání dluhu a dohodě o splácení dluhu se smluvní stany současně ve smyslu ust. § 401 obchodního zákoníku dohodly, že promlčecí lhůta se prodlužuje na 15 let. Dohodu ohledně prodloužení promlčecí doby nad limit deseti let je nutno považovat v této části za neplatnou, a to s ohledem maximální limit deseti let zakotvený v daném ustanovení, nicméně splatnost jednotlivých pohledávek nastala v roce 2015 a 2016, tudíž k promlčení nároku by mohlo dojít na základě prodloužení promlčecí doby až v roce 2025 či 2026, avšak žaloba byla podána dne 8. 12. 2020, tedy před uplynutím promlčecí doby. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, kterým se domáhal změny rozsudku soudu prvního stupně tak, že žaloba bude zamítnuta, resp., aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že pokud označil uznání dluhu za nepravdivé a uvedl, že množství odebraných [anonymizována dvě slova] bylo jiné, než v uznání uvedené a zároveň nabídl důkazy, které tuto skutečnost prokazovaly, pak soud prvního stupně postupoval nesprávně, když je neprovedl. Z ust. § 133 o. s. ř., které přenáší břemeno důkazní na popírající stranu, totiž nevyplývá, že je nutno při popření uznaného dluhu formulovat konkrétní protitvrzení. Žalovanému tak mělo být umožněno provedení důkazů zpochybňujících uznání dluhu, bez nutnosti toho, aby konkrétně tvrdil, kolik odběrů uskutečnil. Rovněž pak napadl závěr okresního soudu ve vztahu k určitosti provedeného uznání dluhu. Měl za to, že žalobkyně v řízení rozhodně neprokázala množství odebraných [anonymizována dvě slova] z jeho strany. Předložila pouze kopie faktur, které v částkách odpovídají údajům z uznání dluhu a důkazy, které měly svědčit o opaku, nebyly provedeny. Dále poukazoval na vnitřní rozpornost listiny, v níž je obsaženo uznání dluhu, kdy na jedné straně se zde hovoří o tom, že žalovaný dosud na svůj dluh ničeho neuhradil a na druhé straně je konstatováno, že část dluhu již byla uhrazena. Naprosto nepodložený je pak nárok žalobkyně na úhradu částky 15.600 Kč jakožto nákladů spojených s uplatněním pohledávky, když současně byly žalobkyni přiznány náklady na právní zastoupení dle advokátního tarifu. Naposledy pak žalovaný namítal, že soud prvního stupně nesprávně určil výši náhrady nákladů řízení, když za situace, kdy byl žalobkyni přiznán nárok na náhradu za ztrátu času za jednání, které bylo zrušeno, neměl být současně přiznán režijní paušál, neboť se nejednalo o úkon právní služby. 5. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedla, že žalovaný v rámci své procesní obrany