8 CO 223/2019-393 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady úroků z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky [částka] od [datum] do [datum] zamítnuta. Dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, a to do odstavců II. a III. výroku a domáhala se zrušení rozsudku okresního soudu v této části a vrácení soudu I. stupně k dalšímu řízení. V odvolání žalobkyně uvedla, že mimo jiné uplatnila v návrhu zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky [částka] od [datum] do [datum], když vyšla z toho, že peněžní prostředky poskytnuté na základě neplatné, resp. nicotné smlouvy o zápůjčce z [datum] představují bezdůvodné obohacení, k jehož vydání byl žalovaný vyzván dopisem z [datum], v němž mu byla poskytnuta lhůta do [datum], takže od [datum] byl žalovaný v prodlení. Okresní soud vycházel z toho, že bylo v řízení nesporným, že částka [částka] byla žalovanému poskytnuta, přičemž jelikož je smlouva o zápůjčce reálným kontraktem, došlo k jejímu uzavření, ať již bylo pohnutkou pro její uzavření cokoliv (bod 42. napadeného rozsudku). Žalobkyně v odvolání uvedla, že vznik smlouvy o zápůjčce nezahrnuje pouze poskytnutí peněžních prostředků (reálný prvek), ale právě i konsensus ohledně obsahu smlouvy. Jinak řečeno následně poskytnutí peněžních prostředků na základě nicotné, případně neplatné smlouvy o zápůjčce nemůže zhojit vady zakládající tuto nicotnost, případně neplatnost a založit platné právní jednání. Okresní soud tak neúplně zjistil skutkový stav věci, poněvadž neprovedl řadu žalobkyní navržených důkazů právě k tvrzení skutečností zakládajících nicotnost právního jednání, případně neplatnost smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] a svůj postup nikterak nezdůvodnil. 3. Žalovaný podal odvolání proti rozsudku okresního soudu, a to do odstavců I. a III. výroku a navrhoval zrušit rozsudek v této části a vrátit věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání žalovaný uvedl, že okresní soud nevzal v úvahu veškeré důkazy a provedené svědecké výpovědi, které provedl k tomu, aby prokázal řádně skutkový stav věci a s ohledem na promlčení se již nezabýval dalšími náležitostmi kompenzačního projevu žalovaného, kdy žalobě bylo vyhověno z důvodu nezpůsobilosti započítávané pohledávky. Žalovaný poukazoval zejména na výpověď svědka, tehdejšího jednatele společnosti [příjmení] [jméno] [příjmení], který uvedl, že společnost uznává výši úroků k půjčkám u všech tří společníků, tyto uváděla v účetních závěrkách, existovaly dohody, jimiž se prodlužovala splatnost jednotlivých úroků společníkům. Svědek [příjmení] zároveň uvedl, že veškeré doklady má k dispozici žalobkyně, rovněž při jednání u okresního soudu uvedl, že žalobkyně měla tyto doklady předložit, zejména dohody, které byly uzavírány mezi společníky a společností ohledně prodloužení splatnosti těchto úroků z půjček, neboť takto o nich společnost dále účtovala a byly uváděny v účetních závěrkách. Žalovaný předložil účetní uzávěrky za rok 2007, 2012 a 2013, kde v rozvaze jsou uvedeny jednak dlouhodobé závazky, tedy půjčky a dále potom úroky, které společníci měli vůči společnosti. Vzhledem k tomu, že tyto účetní uzávěrky byly předkládány všem třem společníkům při jednání valných hromad, kde odsouhlasili hospodářský výsledek, rozdělení zisku a daňová přiznání, vždy zde byla dohoda mezi společníky v tom smyslu, že splatnost těchto úroků, zejména vzhledem k nedostatku finančních prostředků ve společnosti, se prodlužuje na další období jednoho roku. Toto by bylo možné zjistit ze zápisů valných hromad, případně porad společníků, které však žalovaný nemá k dispozici a žádal, aby je žalobkyně soudu předložila. Pokud by byly pohledávky promlčeny, musely by být vyjmuty z účetní uzávěrky a nebylo by nutné o nich ani dále účtovat. Okresní soud považoval za vyřešenou otázku promlčení, proto se již nezabýval náležitostmi a dalšími argumenty žalovaného, zejména otázkou zjevného zneužití práva ze strany žalobkyně a další argumenty, které soud již dále nepřezkoumával. Z tohoto důvodu je rozsudek okresního soudu nepřezkoumatelný. Žalovaný také nesouhlasil s nákladovým výrokem, poněvadž žalobkyně nebyla v řízení zcela úspěšná, proto jí měly být náklady řízení přiznány pouze v poměrné části. Žalovaná dále namítala, že o předmětné věci bylo rozhodnuto věcně nepříslušným soudem, když o daném sporu měl rozhodnout krajský soud, a to podle ust. § 9 odst. 2 písm. f) o. s. ř. 4. Zástupci účastníků řízení navrhli shodně přerušení řízení podle ust. § 110 o. s. ř., odvolací soud však návrh na přerušení řízení podle tohoto ustanovení zamítl, poněvadž odporuje účelu řízení, když faktickým důvodem pro přerušení řízení bylo vyčkání rozhodnutí o dovolání, které žalobkyně podala proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve věci 2 Cm 349/2020. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání ani jednoho z účastníků řízení není důvodné. 6. Pokud se týká námitky věcné nepříslušnosti, pak z obsahu předloženého spisu bylo odvolacím soudem zjištěno, že okresní soud předložil věc Vrchnímu soudu v Olomouci s tím, že má za to, že není k projednání věci věcně příslušný ve smyslu ust. § 9 odst. 2 písm. f) o. s. ř. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2017, č. j. NCP 105/2017-128 bylo rozhodnuto tak, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 78/2017, je příslušný okresní soud. Tímto rozhodnutím pak byl okresní soud vázán. 7. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá, a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] finanční prostředky v částce [částka], kdy žalovaný se zavázal částku s úrokovým navýšením ve výši 2,8 % p.a. vrátit do 2 let od jejího poskytnutí, to je do [datum]. Žalovaný pak na dlužnou částku ve výši [částka] započetl dopisem ze dne [datum] za prvé svou pohledávku proti žalobkyni v částce [částka] ze smlouvy o zápůjčce poskytnuté žalobkyni dne [datum], za druhé svou pohledávku proti žalobkyni v částce [částka] jako jistinu ze smlouvy o zřízení zástavního práva k zaknihovaným cenným papírům a za třetí svou pohledávku proti žalobkyni v částce [částka] jako kapitalizované úroky za období let 1995 [číslo]. V tomto prohlášení žalovaný uvedl, že nesplacená výše dlužné částky ke dni [datum] činila [částka] a tuto částku žalovaný zaplatil žalobkyni dne [datum]. Pokud se jedná o částku, která je předmětem žaloby, na kterou žalovaný započetl úroky z půjčky, bylo zjištěno, že půjčená částka uvedená v písemné smlouvě ve výši [částka] neodpovídá skutečně poskytnuté půjčce. Splatnost půjčky byla prodloužena naposledy dodatkem [číslo] do [datum] s tím, že od [datum] nebyla půjčka úročená. 8. Odvolací soud pak doplnil dokazování obsahem rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2021, č. j. 49 Cm 42/2016-390, z něhož zjistil, že tímto rozsudkem zamítl žalobu žalobkyně - [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov] proti žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] o povinnosti žalovaného vydat (převést) žalobkyni [číslo] [anonymizováno 9 slov] [částka] [anonymizováno] [právnická osoba], a. s. a zaplatit částku [částka] a žalobkyni zavázal zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. V tomto rozsudku pak Městský soud v Praze učinil závěr, že žalovaný nabyl [anonymizováno] od žalobkyně na základě smlouvy o úplatném převodu z [datum] a dospěl k závěru, že tato smlouva není zdánlivá, jelikož byť obsahuje nepřesnosti, je z ní jednoznačně patrný úmysl řádně označených stran převést specifikované [anonymizováno] za danou cenu, není tedy neurčitá či nesrozumitelná. Žalovaný jednoznačně projevil vůli [anonymizováno] nabýt a v řízení bylo prokázáno, že [anonymizováno] nabyl a část [anonymizována dvě slova] zcizil. Při uzavření smlouvy za společnost jednal řádně zvolený jednatel, v řízení toto nebylo nikdy rozporováno. K tvrzení žalobkyně, že jeho dlouhodobou snahou bylo držet co největší [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [právnická osoba], pak nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by jednatel, jemuž náleží obchodní vedení společnosti včetně správy jejího majetku, obdržel takový pokyn od nejvyššího orgánu, navíc takové pokyny nejsou pro statutární orgán závazné. Nelze tedy tvrdit, že by strany smlouvy neprojevily vážnou vůli k jejímu uzavření. Relativní neplatnost je pojmově vyloučena, neboť veškeré jednání jednatele při uzavření smlouvy se přímo přičítá žalobkyni, důvod absolutní neplatnosti spočívající v porušení zákona a zjevného narušení veřejného pořádku nebyl v řízení tvrzen, ani zjištěn skutkovým stavem, ani prokázán. Smlouvu o provedení [anonymizováno] tedy považoval za platnou. Proti tomuto rozsudku poda