15 CO 122/2022-251 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud vyhověl žalobě žalobkyně a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 196 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), dále zamítl žalobu žalobkyně ohledně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 60 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 136 500 Kč od [datum] do [datum] (výrok II.), dále vyhověl vzájemné žalobě žalované a zavázal žalobkyni zaplatit žalované částku 60 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a částku 1 200 Kč (výrok III.), dále zamítl vzájemnou žalobu žalované ohledně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 60 000 Kč od [datum] do [datum] (výrok IV.), rovněž zavázal žalovanou nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 82 682,35 Kč (výrok V.), současně rozhodl o vrácení částky 96,61 Kč z účtu Okresního soudu v Ostravě žalobkyni jako zálohy na náklady důkazů (výrok VI.) a naposledy rozhodl o povinnosti žalované nahradit státu na nákladech řízení částku 5 411,64 Kč (výrok VII.). Okresní soud při rozhodnutí o věci posuzoval nárok žalobkyně vycházející ze smlouvy na zhotovení všech nezbytných náležitostí a příloh pro podání žádosti o finanční podporu na projekt„ [anonymizována tři slova]“ pro autosalon žalované (dále jen„ projekt FVE či jen projekt“), přičemž žalobkyně se domáhala zaplacení ceny za toto řádně zhotovené a žalované předané dílo v rozsahu dosud nezaplaceném (196 500 Kč), neboť žalovaná dosud zaplatila z ceny díla pouze částku 60 000 Kč. Částka požadovaná žalobkyní je složena z částky 30 000 Kč za dosud neuhrazenou část ceny za energetický posudek (z celkové sjednané ceny ve výši 55 000 Kč žalovaná uhradila 25 000 Kč), z částky 35 000 Kč za dosud neuhrazenou část ceny za projektovou dokumentaci elektro (z celkové sjednané ceny ve výši 45 000 Kč žalovaná uhradila 10 000 Kč), z částky 49 500 Kč za projekt vzduchotechniky odvětrání bateriovny, stavební část + technické zprávy + výpisy a požárně bezpečnostní řešení (z celkové ceny ve výši 69 500 Kč již žalovaná uhradila 25 000 Kč), z částky 7 000 Kč za položkový rozpočet, z částky 60 000 Kč za žádost o podporu a podnikatelský záměr (tzv. Flat fee) a z částky 15 000 Kč za inženýring. Okresní soud vyšel ze skutečností prokázaných v řízení, a to že smluvní strany předpokládaly uzavření smlouvy o dílo v písemné formě. Přitom podle § 1758 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. Tato účastníky sjednaná (písemná) forma pak nebyla dodržena, a proto v jiné formě nemohla být smlouva uzavřena. Okresní soud měl dále za to, že e-mailovou zprávu žalobkyně ze dne [datum] nelze považovat za nabídku k uzavření smlouvy, neboť tato e-mailová zpráva neobsahovala podstatnou náležitost smlouvy o dílo, a to určení předmětu díla. Byla v ní totiž pouze uvedena nabídka ceny jednotlivých činností, které měla žalobkyně pro žalovanou provést. Navíc po této e-mailové zprávě nenásledovalo ze strany žalované žádné jednání, které by mohlo být posouzeno jako přijetí nabídky žalobkyně. Mezi stranami následně probíhala jak e-mailová, tak i telefonická, či osobní, komunikace o obsahu smlouvy, avšak ani v rámci těchto jednání strany smlouvu obsahující náležitost (např. v podobě maximální výše investice žalované do projektu FVE) neujednaly. Přitom parametr týkající se maximální výše investice žalované do projektu FVE byl pro žalovanou zásadní a stal se tak dle okresního soudu tzv. podstatnou náležitostí smlouvy ve smyslu § 1726 věta druhá o. z. V řízení pak nebylo zjištěno, že by se strany na uvedeném parametru dohodly, a proto smlouva nebyla uzavřena ani jinak, než písemně. V důsledku těchto skutečností pak okresní soud dospěl k závěru, že v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by mezi smluvními stranami došlo k uzavření jakékoliv smlouvy o dílo. Žalobkyně však žalované i tak poskytla plnění v rozsahu zachyceném v předávacím protokolu ze dne [datum], přičemž v této souvislosti zaplatila žalovaná žalobkyni částku 60 000 Kč účtovanou fakturou [číslo] [rok]. Žalovaná plnění poskytnuté žalobkyní užila, neboť podala žádost o dotaci podloženou právě plněním obdrženým od žalobkyně. Toto plnění je ve své podstatě dílem s nehmotným výsledkem ve smyslu § 2631 o. z., které je trvale zachyceno na hmotném nosiči. Předáním této dokumentace tak vzniklo na straně žalované na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Okresní soud se proto dále zabýval výší peněžité náhrady za takto nabyté bezdůvodné obohacení, kterou by měla žalovaná žalobkyni zaplatit. Tato výše se dle okresního soudu musí odvozovat od prospěchu, jež byl plněním bez právního důvodu žalovanou získán. Rozhodující pak není, jakou hodnotu pozbyl ochuzený (v tomto případě žalobkyně), ale o kolik se tím zvýšil majetek obohaceného, tedy žalované. Je potřeba přihlédnout nejen ke kvantitě plnění, ale též zohlednit skutečnosti snižující kvalitu poskytnutého plnění, tedy jeho případnou vadnost. Okresní soud shledal jako účelová tvrzení žalované, že se přijetím dokumentace vyhotovené žalobkyní nijak neobohatila, jelikož dokumentace je pro ni zcela bezcennou, neboť na jejím základě nedošlo ke schválení dotace, finanční náročnost projektu FVE zhruba čtyřnásobně převyšuje zadání žalované a projekt FVE žalovaná kvůli nedostatečným finančním zdrojům ani realizovat nehodlá. K tomu okresní soud uvedl, že projektová dokumentace, byť s cenou [anonymizována dvě slova] (dál jen„ FVE“) ve výši přesahující 6 mil. Kč, byla žalovanou převzata a následně užita, přičemž bylo zcela na úvaze žalované, zda dokumentaci k podání žádosti o dotaci užije či nikoli. Dále mezi stranami nebyla uzavřena dohoda omezující výši investice žalované do projektu, pro který byla dokumentace zhotovena, a nebylo zjištěno, že by mezi stranami bylo ujednáno, že by povinnost žalované zaplatit žalobkyni cenu za zhotovení dokumentace byla závislá na přidělení dotace, přičemž žalovaná byla srozuměna s tím, že podání žádosti automaticky neznamená přidělení dotace. S ohledem na tyto skutečnosti je dle okresního soudu odůvodněn závěr, že hodnota obohacení žalované je dána výší obvyklé ceny prostředků vynaložených na zhotovení dokumentace, přičemž žalovanou tvrzené vady předané dokumentace z popsaného důvodu nemají v posuzované věci za následek snížení skutečného majetkového prospěchu žalované. A to i s ohledem na závěr znalce, že projektová dokumentace sice vykazuje nesrovnalosti, avšak bez většího úsilí lze projektovou dokumentaci upravit na menší instalovaný výkon a s drobnými úpravami je projektová dokumentace použitelná, protože jednotlivé výzvy dotačního programu se pravidelně opakují. Znalec pak současně uvedl, že obvyklá cena za vyhotovení dokumentace v rozsahu předaném žalobkyní žalované dne [datum] činila v říjnu [rok] částku 207 555 Kč Okresní soud proto dovodil důvodnost nároku žalobkyně, která se po žalované domáhala zaplacení částky nižší - 196 500 Kč a žalobě proto vyhověl. V průběhu řízení uplatnila žalovaná vůči žalobkyni vzájemnou žalobou nárok na zaplacení částky 60 000 Kč, které žalovaná zaplatila žalobkyni jako platbu ceny díla. Protože však v řízení vyšlo najevo, že smlouva uzavřena nebyla, jedná se na straně žalobkyně o bezdůvodné obohacení, kterého se jí dostalo na úkor žalované, a které je povinna žalované vydat. Okresní soud této argumentaci přisvědčil, neboť měl za to, že se jednalo o zálohu na cenu díla, kterou je povinna žalobkyně žalované vrátit, jelikož k uzavření smlouvy nedošlo. Okresní soud proto vyhověl i vzájemné žalobě žalované. 2. Proti meritornímu výroku I. a závislým nákladovým výrokům V. až VII. rozsudku okresního soudu si žalovaná podala včasné odvolání, jímž se domáhala změny meritorního výroku a zamítnutí žaloby v tomto rozsahu. Tento svůj návrh odůvodnila tím, že sice souhlasí se závěrem okresního soudu o neuzavření smlouvy mezi účastníky, avšak nesouhlasí s určenou výší obohacení, které měla žalovaná na úkor žalobkyně získat. Předmět bezdůvodného obohacení, kterým je v tomto případě projektová dokumentace jakožto nehmotný výsledek činnosti žalobkyně zachycený na hmotném nosiči, nelze vydat, a proto je nutno výši náhrady odvozovat od prospěchu, který byl žalovanou získán. A byť okresní soud uvedl, že je nutno při určení výše této náhrady přihlédnout nejen ke kvantitě plnění, ale též zohlednit jeho případnou vadnost, nijak se těmito postuláty neřídil. Žalovaná přitom měla zájem, aby výše investice do FVE byla na úrovni cca 1,5 – 2 mil. Kč, což bylo prezentováno i žalobkyni, přičemž tento skutkový závěr učinil i okresní soud. A pokud by již na začátku žalovaná věděla, že výše investice tuto částku čtyřnásobně přesáhne, neměla by na její realizaci žádný zájem, a tudíž pro ni projektová dokumentace na FVE s výší nákladů přesahující 6 mil. Kč nemá jakýkoliv význam. Cílem, k němuž směřovalo jednání obou účastníků, t