15 CO 250/2022-88 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zcela zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 79 604,11 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I.), dále nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a zavázal žalobkyni doplatit soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 796 Kč (výrok III.). Své nároky uplatněné žalobou žalobkyně odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce částky 40 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 41 809 Kč a administrativním poplatkem ve výši 16 500 Kč, celkem částku ve výši 98 309 Kč, a to ve 29 měsíčních splátkách po 3 276 Kč počínaje [datum]. S ohledem na okolnost, že žalovaný splátky řádně nehradil, došlo ke dni [datum] k předčasnému zesplatnění zápůjčky. K tomuto dni žalovaný splatil na jistině zápůjčky částku 2 430 Kč a dále po zesplatnění žalovaný uhradil částku 13 679,35 Kč a zbývá mu tak uhradit na jistině částku 23 890,65 Kč. Do dne zesplatnění zápůjčky měl žalovaný uhradit na úroku celkem částku 18 258 Kč, avšak uhradil pouze částku 8 478 Kč a zbývá mu tak na úroku zaplatit částku 9 780 Kč, přičemž žalobkyně další úroky, na něž by měla nárok, nepožaduje. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení částky 2 750 Kč jako administrativních poplatků, na nichž měl žalovaný do dne sjednané splatnosti první splátky zaplatit částku 4 950 Kč, avšak zaplatil pouze částku 2 200 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení částky 1 516 Kč na smluvních pokutách do zesplatnění, částky 26 484 Kč na smluvních pokutách po zesplatnění, částky 1 150 Kč na nákladech za upomínky a poštovné a částky 14 033,46 Kč jako kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu do [datum] Okresní soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou vyhodnotil jako spotřebitelskou smlouvu dle § 2 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Okresní soud pak dospěl k závěru o její neplatnosti, neboť žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, jelikož z výpisu z jeho účtu vyplynulo, že v lednu [rok] měl žalovaný jak počáteční, tak i konečný zůstatek na účtu záporný. Navíc žalobkyně nijak neověřovala výdaje žalovaného, což svědčí o nikoli řádném zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet. V závislosti na závěru o neplatnosti smluv dle § 9 ZoSÚ pak okresní soud dovodil, že žalovaný je povinen žalobkyni vrátit bezdůvodné obohacení, které se mu dostalo tím, že mu žalobkyně vyplatila částku 40 000 Kč jako jistinu zápůjčky. Žalovaný se však dle okresního soudu na úkor žalobkyně nijak neobohatil, neboť již žalobkyni vrátil částku 26 787,35 Kč a částku 13 679,35 Kč, celkem tedy 40 466,70 Kč, která tak přesahuje jím přijaté bezdůvodné obohacení. Žalovaný tak již není povinen žalobkyni cokoliv vracet a okresní soud proto žalobu zamítl. 2. Proti výroku I., pouze však co do částky 13 212,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, si podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala jeho změny tak, že žalobě bude v tomto rozsahu vyhověno. Nebrojila proti závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce, avšak nesouhlasila se zjištěním okresního soudu o tom, že žalovaný na základě smlouvy o zápůjčce uhradil částku 40 466,70 Kč, neboť dle žalobkyně měl žalovaný uhradit pouze částku 26 787,35 Kč a nadále tak jeho bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně činí částku 13 212,65 Kč jako rozdílu částky 40 000 Kč a žalovaným výše uvedené zaplacené částky. 3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu ve výroku I. v odvoláním napadeném rozsahu (tedy co do částky 13 212,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení) a v závislém výroku II. o náhradě nákladů řízení, včetně řízení jeho vydání předcházejícího. Při přezkumu postupoval odvolací soud dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“). Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 5. Odvolací soud souhlasí se všemi skutkovými zjištěními učiněnými okresním soudem, na něž je možno pro zestručnění plně odkázat. Výjimku tvoří skutkové zjištění okresního soudu o výši částky, která byla žalovaným zaplacena na smlouvu o zápůjčce. V tomto smyslu pak odvolací soud dle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování. Skutková zjištění učiněná z jednotlivých důkazů pak odvolací soud uvádí pro větší přehlednost níže, v rámci právního hodnocení věci. 6. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 9 ZoSÚ s tím, že jde o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 580 a § 588 o. z. S tímto závěrem pak odvolací soud plně souhlasí a ani sama žalobkyně jej v odvolání nijak nenapadala. 7. Při závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v § 9 ZoSÚ je nutno, aby žalovaný dle § 2993 věta druhá o. z. žalobkyni vrátil částku jistiny zápůjčky, jakožto plnění, které přijal od žalobkyně na základě neplatné smlouvy o zápůjčce. 8. Okresní soud v projednávané věci dovodil, že předchůdkyně žalobkyně na základě neplatné smlouvy o zápůjčce poskytla žalovanému finanční plnění ve výši 40 000 Kč s tím, že žalovaný podle této smlouvy zaplatil částku 40 466,70 Kč. Skutkový závěr okresního soudu o výši žalovaným zaplacené částky nepovažuje odvolací soud za správný. Tento závěr totiž neodpovídá samotným tvrzením žalobkyně a ani nevyplývá ze žádného z důkazů předložených žalobkyní a v řízení provedených. Naopak odvolací soud akcentuje zjištění, která učinil z Vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy [číslo] ke dni [datum] (č. l. 20 spisu) a z Úhrady dlužníka po zesplatnění, vyčíslení dílčích smluvních pokut a zákonného úroku z prodlení ke dni [datum] (č. l. 22 spisu). Z první z výše uvedených listin odvolací soud zjistil, že žalovaný uhradil do zesplatnění zápůjčky částku 2 430 Kč na jistinu, částku 8 478 Kč na úrocích a částku 2 200 Kč na administrativních poplatcích, celkem tedy částku 13 108 Kč a dále po zesplatnění zápůjčky částku 13 679,35 Kč. Z druhé z výše uvedených listin vyplývá, že žalovaný uhradil v době od [datum] (tedy po zesplatnění zápůjčky) celkem částku 13 679,35 Kč. Celková výše žalovaným uhrazených částek na smlouvu o zápůjčce činí 26 787,35 Kč (13 108 Kč + 13 679,85 Kč). Pokud okresní soud dospěl k závěru o tom, že žalovaný uhradil celkovou částku 40 466,70 Kč, je tento závěr zcela evidentně nesprávný a vznikl zřejmě tím, že okresní soud nesprávně zohlednil dvakrát platbu žalovaného ve výši 13 679,85 Kč. 9. V této souvislosti považuje odvolací soud za nutné zmínit (jak již bylo uvedeno výše), že sama žalobkyně v žalobě tvrdila platby žalovaného pouze ve výši 26 787,35 Kč. Přitom je nutno zdůraznit, že pokud jde o procesní břemeno tvrzení a důkazní, toto se na straně žalobkyně váže pouze k výši platby poskytnuté žalovanému, jakož i k důvodu této platby a není její povinností tvrdit ani prokazovat, zda či jakou částku žalovaný na úhradu dlužné částky zaplatil. Břemeno tvrzení a důkazní ohledně částečného splnění dluhu totiž v tomto případě tíží žalovaného. Ten však v tomto ohledu zůstal naprosto nečinný. 10. Poskytla-li pak žalobkyně žalovanému podle neplatné smlouvy o zápůjčce částku 40 000 Kč, z níž žalovaný uhradil dle doložených skutečností částku 26 787,35 Kč, je povinen v souladu s § 2993 o. z. žalobkyni zaplatit částku 13 212,65 Kč. 11. K zesplatnění tohoto nároku žalobkyně došlo podle odvolacího soudu prostřednictvím výzvy k úhradě dluhu obsažené v Informaci o zesplatnění zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce [číslo] (č. l. 10 spisu). Jak odvolací soud zjistil z této listiny, byl v ní žalovaný vyzván k zaplacení dluhu vyplývajícího z předmětné smlouvy o zápůjčce ve lhůtě 7 dnů od jejího doručení. Jak pak odvolací soud zjistil z podacího lístku vážícího se k této listině (č. l. 75 spisu), byla tato listina odeslána žalovanému poštou dne [datum], a to na adresu, kterou žalovaný oznámil žalobkyni jako doručovací adresu ve smlouvě. Odvolací soud považuje již za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne [datum] Lhůta 7 dnů určená žalobkyní k zaplacení pak uplynula dne [datum] a ode dne následujícího (tedy od [datum]) je žalovaný v prodlení. Žalobkyni tak vůči němu vznikl ve smyslu § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky 13 212,65 Kč právě od [datum], a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 8,05 % ročně. Pokud se žalobkyně domáhala úhrady úroku z prodlení až od [datum], je možno tento její nárok rovněž považovat za d