15 Co 229/2023-435 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 500 000 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I.), a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 168 257 Kč (výrok II.). Usnesením ze dne 3. 8. 2023, č. j. 8 C 307/2020-324, pak okresní soud doplnil napadený rozsudek o výrok III., jimž žalobkyni uložil zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve , adresa, náklady řízení ve výši 25 825,70 Kč.2. Proti tomuto rozsudku, včetně jeho doplňku, podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala zrušení rozhodnutí a vrácení věci okresnímu soudu k novému projednání či jeho změny tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno a žalovaná bude zavázána k náhradě nákladů řízení. Okresnímu soudu vytýkala nesprávné posouzení pravosti dohody o uznání dluhu, při kterém okresní soud vyšel ze znaleckých posudků zpracovaných za účelem prokázání pravosti podpisu jednatele žalované , jméno FO, na uvedené listině, kdy závěr znalce , tituly před jménem, , jméno FO, byl nerozhodný, naopak znalec , tituly před jménem, , jméno FO, konstatoval, že se s velkou pravděpodobností jedná o kopii pravého spontánního podpisu , jméno FO, , pouze se tento znalec nedokázal vyjádřit k možnosti technického padělání tohoto podpisu. Dále bral okresní soud do úvahy výpověď svědka , Anonymizováno, , který sice uvedl, že na dohodě o uznání dluhu je i jeho podpis, avšak na uzavření této dohody si nevzpomíná. V rámci právního hodnocení a rozložení důkazního břemene pak okresní soud uvedl, že ačkoliv ustanovení § 22 odst. 2 zák. č. 300/2008 Sb. o konverzích přiznává výstupu konverze stejné právní účinky, jako má dokument, jehož převedením výstup vznikl, konverzí dokumentu nedochází k potvrzení pravosti a pravdivosti údajů v něm uvedených, a vzhledem ke způsobu, jakým je konverze prováděna, nemůže sloužit k ověření platnosti či pravosti převáděné listiny. Toto hodnocení žalobkyně označila za nesprávné. Ač okresní soud správně odkázal na shora uvedené zákonné ustanovení, chybně analogicky vyšel ze závěru obsaženého v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, č. j. 33 Cdo 3795/2019-158, a týkajícího se vidimovaných listin. Je sice nepochybné, že právní úprava konverzí a vidimací podle zák. č. 21/2006 Sb., o ověřování, je obdobná, značný rozdíl však spočívá právě v právních účincích, které zákon o konverzích v odkazovaném ust. § 22 odst. 2 konverzím, na rozdíl od vidimací, přiznává. Poukázala na vymezení případů, ve kterých se konverze neprovede dle § 24 odst. 4 zák. zákona o konverzích s tím, že na konverzi dohody o uznání dluhu je proto třeba hledět jako na originál. Nadto znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, žalobkyně prokázala, že podpis na této listině je pravým podpisem , jméno FO, , statutárního zástupce žalované. Odkázala pak na ustanovení § 565 věty druhé o. z., z něhož plyne, že je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. Nastoupila tak domněnka pravosti a správnosti listiny označené jako Dohoda o uznání dluhu a došlo k obrácení důkazního břemene na žalovanou, tj. je na žalované, aby prokázala, že listina pravá nebo správná není. Zřejmě za tím účelem žalovaná předložila znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , z nějž plyne, že byly zjištěny nálezy zpochybňující věrohodnost pravdivosti deklarované datace i obsahu, když na zkoumaných listinách datovaných v průběhu dvou let byly zjištěny nálezy svědčící o jejich shodném technickém i blízkém časovém původu vyhotovení, tedy nikoliv dle deklarované datace v časovém intervalu cca 20 měsíců, přičemž pro potvrzení nebo vyvrácení této skutečnosti znalec označil jako nezbytné předložit předlohy reprodukcí sporných listin vyhotovené jako prvotisky (originály). Uvedené závěry žalobkyně označila za zkreslené a východiska za nepodložená, když technické prvky, ze kterých znalec v případě posuzovaných listin vycházel a které uvedené dokumenty měly časově spojovat, vznikly na pobočce České pošty s. p. při skenování a převedení do elektronické konverze, jak žalobkyně již podrobně rozvedla ve svých písemných podáních. I kdyby však vyvráceny nebyly, má žalobkyně za to, že závěry znalce formulované v rovině možnosti nejsou důkazem způsobilým prokázat, že dohoda o uznání dluhu není pravou listinou. K prokázání skutečnosti, že se nejedná o pravou listinu, nelze pouze deklarovat možnost či pravděpodobnost, že se jedná o listinu nepravou, ale toliko předložit jasné důkazy a argumenty prokazující to, že předložená listina pravá není. To se dle názoru žalobkyně žalované nepodařilo. Proti správnosti výroků o náhradě nákladů řízení žalobkyně namítala, že kopírují rozhodnutí ve věci samé, kdy procesně úspěšnou v řízení měla být žalobkyně. Proti výroku II. pak tvrdila nesprávné započítání třetiny náhrady nákladů řízení vzniklé žalované na vyhotovení znaleckého posudku znalcem , jméno FO, . Zdůraznila, že objednatelem posudku je , jméno FO, , který není účastníkem tohoto řízení. Současně namítala, že podíl ve výši jedné třetiny neodpovídá míře, ve které byl znalecký posudek uplatněn v rámci tohoto řízení, když předmětem zkoumání ze strany znalce bylo šest listin, předmětem tohoto řízení však byla pouze listina jediná. Současně poukázala na to, že v řízeních vedených Okresním soudem ve , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, byla vždy přiznána náhrada v rozsahu jedné poloviny nákladů na zpracování tohoto znaleckého posudku. Celková náhrada ve všech posuzovaných řízeních tak přesáhla náklady na tento znalecký posudek o jednu třetinu, tj. o 46 591,50 Kč. Už z tohoto důvodu je rozhodnutí okresního soudu o náhradě nákladů řízení nesprávné.3. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného s odůvodněním, že zejména nesouhlasí s odvolací argumentací žalobkyně o tom, že důkazní břemeno k otázce pravosti dohody o uznání závazku je na žalované. Uvádí, že 2 znalci z oboru písmoznalectví uvedli, že nemohou vyloučit, že předložená dohoda o uznání závazku, a to nikoliv v originále, neobsahuje pravé podpisy účastníků dohody, resp. že podpisy se na listinu nedostaly fotomontáží. Další znalec , tituly před jménem, , jméno FO, pak dospěl k jednoznačnému závěru, že listiny, které byly předmětem jeho zkoumání, jsou falzifikáty. Podle žalované je to tedy žalobkyně, která neunesla důkazní břemeno k pravosti předložené dohody o uznání závazku a závěry okresního soudu jsou zcela správné.4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ustanovení § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné toliko v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení.5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 24. 8. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 500 000 Kč s úrokovým příslušenstvím. Skutkově tvrdila, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 11. 2016, ve znění dodatku č. 1 ze dne 6. 3. 2017, nabyla od společnosti , právnická osoba, pohledávku za žalovanou ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím jako nezaplacenou část ceny díla dle smlouvy o dílo č. , Anonymizováno, ze dne 6. 9. 2012. Dílo bylo žalované řádně předáno a cena byla vyúčtována fakturou č. , Anonymizováno, ze dne 12. 3. 2013 evidovanou jako , Anonymizováno, . Celková vyfakturovaná cena díla činila 754 872 Kč bez DPH se splatností ke dni 1. 4. 2013, kdy 27. 6. 2013 žalovaná na tuto fakturu uhradila částku 154 872 Kč a dne 6. 10. 2014 částku 100 000 Kč. Žalobkyně dále doplnila, že dne 3. 11. 2016 uzavřela žalovaná s postupitelem dohodu o uznání dluhu podřízenou novému občanskému zákoníku, v níž strany prohlásily, že provedené práce dle smlouvy o dílo byly řádně předány dne 1. 3. 2013 a vyúčtovány fakturou č. , Anonymizováno, ze dne 12. 3. 2013 se splatností ke dni 1. 4. 2013 znějící na částku 754 872 Kč, na kterou dlužník částečně plnil celkem částku 254 872 Kč, a dále výslovně uvedli, že ke dni uzavření dohody tak dlužník dluží věřiteli částku 500 000 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení, což uhradí nejpozději do 31. 12. 2017, k čemž však nedošlo.6. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, zpochybnila aktivní věcnou legitimaci žalobkyně z důvodu neurčité, a tedy absolutně neplatné postupní smlouvy, v níž postupované tři různé pohledávky nebyly dostatečně určitě vymezeny, kdy počáteční absolutní neplatnost smlouvy nelze zhojit ani dodatkem. I kdyby však smlouva byla platná, bylo vůlí jejích stran postoupit jen danou celkovou pohledávku ve výši 552 544 Kč a nikoli již její příslušenství. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení, když poukázala na to, že předmětná faktura byla splatná dne 1. 4. 2013. Na tuto fakturu žalovaná plnila pouze zálohově. K promlčení, které se řídí obchodním zákoníkem, t