16 Co 69/2024-71 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobou podanou dne 26. 6. 2023 se žalobkyně jako zaměstnavatelka proti žalovanému coby svému někdejšímu zaměstnanci domáhala zaplacení částky 80 000 Kč jakožto náhrady nákladů spojených se zvýšením kvalifikace žalovaného, a to se zdůvodněním, že u ní žalovaný na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 3. 2020 působil v pracovním poměru systémového specialisty, sjednaném na dobu neurčitou. Jeho pracovní pozice se nezměnila. Dne 1. 6. 2022 spolu uzavřeli dohodu o zvýšení kvalifikace (dále je kvalifikační dohodu) ve smyslu § 231 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce), v níž se žalovaný zavázal zvýšit si kvalifikaci a po ukončení zvýšení kvalifikace setrvat v zaměstnání u žalobkyně 24 měsíců. Ve dnech 20. – 24. 6. 2022 sice zdárně absolvoval kurz , Anonymizováno, , avšak navazující zkoušku , Anonymizováno, dne 31. 8. 2022 nesložil. Důvodem byly nedostatečné znalosti angličtiny (jazyk zkoušky), kdy získal 290 z 300 potřebných bodů, třebaže mu žalobkyně umožnila, aby se na zkoušku ve své pracovní době připravoval pomocí anglickojazyčných studijních materiálů. Na jeho žádost mu přímý nadřízený povolil zkoušku neopakovat s tím, že potřebné znalosti získal již na kurzu. Kurz a zkouška se týkaly technologie virtualizace sítí, která je v současnosti běžně žádanou dovedností systémového specialisty. Žalovaný již na svém přijímacím pohovoru projevil zájem o tuto kvalifikaci. Poté, kdy podstoupil kurz, mohl oproti dřívějšku pracovat ve virtualizovaných sítích. Žalobkyně mu též zvýšila mzdu. V kvalifikační dohodě převzal též povinnost nahradit žalobkyni vynaložené náklady kvalifikace i v situaci rozvázání pracovního poměru před zvýšením kvalifikace. Dne 16. 12. 2022 dal výpověď z pracovního poměru, čímž porušil povinnost setrvat v dosavadní práci po sjednanou dobu. Pro ten případ se žalobkyni v kvalifikační dohodě zavázal nahradit náklady ve výši 80 000 Kč, což ovšem neučinil, přestože žalobkyni řekl, že mu odpovídající částku zaplatí jeho budoucí zaměstnavatel. Reálné náklady činily 150 543 Kč.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s poukazem na to, že podmínkou vzniku jeho povinnosti setrvat v zaměstnání u žalobkyně sjednanou dobu bylo podle kvalifikační dohody ukončení zvýšení kvalifikace; tedy získání kvalifikace , Anonymizováno, ). Žalovaný si ovšem kvalifikaci nezvýšil, protože nesložil zkoušku, kde získal 290 z 300 bodů. Tím pádem ani nemohla začít běžet doba 24 měsíců. Smyslem zvyšování kvalifikace přitom byla zkouška, bez níž vzdělávání obecně postrádá smysl. Za samotný kurz žalovaný žádný certifikát neobdržel, což znamená, že se jím nemohl prokázat ani jinému zaměstnavateli. Není pravdou, že by se účastníci dohodli, že žalovaný nemusí s ohledem na nedostatečnou jazykovou vybavenost učinit další pokus složit zkoušku. Iniciativa ke zvýšení kvalifikace vzešla od žalobkyně a žalovaný byl první, kdo se u ní takovému kurzu podrobil, přestože jeho znalosti angličtiny byly mizivé, o čemž žalobkyně od počátku věděla (kurz proběhl v češtině, zkouška v angličtině). Není pravdou, že by se mu po absolutoriu kurzu rozšířily pracovní kompetence a mzdu mu žalobkyně nezvýšila z této příčiny. Je faktem, že dal dne 16. 12. 2022 výpověď a že výpovědní doba měla uplynout ke dni 28. 2. 2023.3. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 60 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % p. a. za dobu od 11. 4. 2023 do zaplacení (výrok I.), co do částky 20 000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a zavázal žalovaného k náhradě poměrné části nákladů řízení ve výši 14 214,25 Kč žalobkyni (výrok III.). Dospěl přitom mimo jiné k těmto skutkovým zjištěním. Žalovaný u žalobkyně působil v pracovním poměru jako systémový specialista na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 3. 2020. Pracovní poměr byl zprvu sjednán na dobu určitou do 31. 5. 2021, dodatkem č. , hodnota, ze dne 22. 3. 2021 byl změněn na pracovní poměr na neurčito. Žádný z dodatků neměl vliv na druh sjednané práce. Dne 1. 6. 2022 účastníci uzavřeli kvalifikační dohodu, v níž se žalobkyně žalovanému zavázala umožnit zvýšení kvalifikace formou studia v rámci pracovní doby a účasti na odborných seminářích v oblasti virtuální platformy , Anonymizováno, v rozsahu 64 hodin a dále uhradit předpokládané náklady tohoto školení ve výši 80 000 Kč. Oproti tomu se v dohodě žalovaný zavázal setrvat u zaměstnavatele po sjednanou dobu 24 měsíců po ukončení zvýšení kvalifikace, tedy od termínu získání certifikace , Anonymizováno, (bod 4. dohody), popř. při nesplnění povinnosti setrvat v pracovním poměru dle bodu 4. dohody žalobkyni uhradit prokazatelně vynaložené náklady zvýšení kvalifikace zaměstnance, pokud jeho pracovní poměr skončí před zvýšením kvalifikace. V bodě 7. dohody pak byly druhově specifikovány předpokládané náklady; náklady na odborné kurzy a školení, které žalovaný absolvoval a dále mzdové náklady včetně pojistného na sociální a zdravotní pojištění, hrazeného žalobkyní a připadající na dobu, kterou žalovaný věnoval zvýšení kvalifikace. Bod 8. dohody zakotvuje možnost poměrného snížení platební povinnosti žalovaného, pokud by svou povinnost setrvání v pracovním poměru nesplnil jen zčásti. Žalovaný podstoupil kurz, o čemž poskytovatel vystavil certifikát. Dne 31. 8. 2022 se žalovaný neúspěšně pokusil složit zkoušku. Mzdovým výměrem ze dne 29. 9. 2022 byla žalovanému s účinky od 1. 10. 2022 přiznána měsíční mzda ve výši 28 000 Kč a osobní ohodnocení ve výši 10 000 Kč, čímž byl zrušen předchozí mzdový výměr ze dne 22. 3. 2021. Žalobkyně zaplatila ve prospěch společnosti , Anonymizováno, ., v souvislosti se zmíněným kurzem, jehož se zúčastnil žalovaný a další zaměstnance (, jméno FO, ), a na základě faktury vystavené dne 24. 6. 2022 a se splatností dne 24. 7. 2022, částku 94 864 Kč. Společnosti , právnická osoba, pak žalobkyně v souvislosti s kurzem v rámci programu , Anonymizováno, zaplatila částku 9 009,10 Kč z faktury ze dne 15. 9. 2022 se splatností dne 15. 10. 2022. Podle vyčíslení nákladů zvýšení kvalifikace žalobkyně na mzdové náklady, náklady související s odměnou školitele, cestovní náhrady, náklady na ubytování a stravné vynaložila celkem částku 150 543,11 Kč, avšak z důvodu částečného plnění závazku žalovaným z uzavřené dohody čítá poměrná část těchto nákladů toliko částku 131 725 Kč. Žalobkyně též v upomínce ze dne 27. 3. 2023 žalovaného vyzvala k úhradě částky 80 000 Kč se stanovenou lhůtou splatnosti do 10. 4. 2023. Pracovní poměr byl rozvázán výpovědí žalovaného ze dne 16. 12. 2022. Výpovědní doba uplynula dne 28. 2. 2023. Žalovaný tedy po skončení kurzu nesetrval v pracovním poměru po dobu sjednanou v kvalifikační dohodě. Nebyla prokázána existence dohody účastníků, podle níž kvůli mezerám v angličtině nebude žalobkyně po žalovaném požadovat, aby se podrobil opravné zkoušce.4. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § 230 zákoníku práce a shledal, že dohoda účastníků ze dne 1. 6. 2022 byla dohodou o pouhém prohloubení, nikoli zvýšení kvalifikace, poněvadž žalovaný celou dobu působil na jedné a téže pracovní pozici, čemuž odpovídá též jím nezpochybněné tvrzení žalobkyně, že se po neúspěšné zkoušce spokojila s účastí žalovaného na kurzu a netrvala na tom, aby vykonal opravnou zkoušku. Účastníci mohli uzavřít dohodu o prohloubení kvalifikace, neboť sjednali náklady ve výši 80 000 Kč (§ 234 odst. 2 zákoníku práce). Body 4. a 6. kvalifikační dohody upravují náhradovou povinnost žalovaného pro každý případ, kdy nesetrvá v pracovním poměru po sjednanou dobu. A zatímco bod 4. tuto povinnost předpokládá pro případ úspěšného absolvování kurzu a získání certifikace o jeho zakončení, bod 6. dohody s ní počítá v situaci ukončení pracovního poměru před zvýšením kvalifikace. Pro případ, že by zaměstnanec ukončil pracovní poměr během studia či školení, je možno sjednat (a bývá tak i sjednáváno), že je i tak povinen uhradit zaměstnavateli již skutečně vynaložené náklady zvýšení či prohloubení kvalifikace. Žalovaný se kurzu zúčastnil, žalobkyni náklady na prohloubení jeho kvalifikace v tomto kontextu vznikly a žalovaný se v dohodě při nesplnění povinnosti setrvat v pracovním poměru po sjednanou dobu k jejich úhradě zavázal. Přestože žalovaný certifikaci nezískal, protože zdárně neprošel kurzem (zřejmě myšleno nesložil zkoušku – poznámka odvolacího soudu), sama žalobkyně považovala účast žalovaného za úspěšnou a nezískání certifikace nemělo na výkon jeho práce žádný vliv. V tom případě by bylo pouze přepjatým formalismem odvíjet počátek sjednané doby od vystavení certifikátu o kurzu. Žalovaný si tudíž kvalifikaci úspěšně prohloubil a nejdříve dne 1. 9. 2022 začala doba sjednaného setrvání u žalobkyně. Do 28. 2. 2023 tudíž žalovaný splnil svou povinnost pouze v rozsahu 6 ze 24 měsíců. Skutečné náklady prohloubení kvalifikace byly vyšší. Žalovaný však převzal povinnost zaplatit nanejvýš 80 000 Kč, z čehož mu reálně vznikl dluh odpovídající poměrné části v rozsa