16 Co 104/2025-88 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobou podanou dne 29. 5. 2024 se žalobkyně jako zaměstnankyně proti žalované coby své někdejší zaměstnavatelce domáhala zaplacení doplatku odstupného ve výši 123 876 Kč a náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (dále jen DPN) za dobu od 18. 5. 2023 do 30. 4. 2024 ve výši 32 623 Kč, to vše s úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalobu zdůvodnila tím, že u žalované působila v pracovním poměru pracovnice půjčovny nářadí s místem výkonu práce v , adresa, . Dne 22. 4. 2022 utrpěla pracovní úraz, načež od 3. 5. 2022 do 17. 5. 2023 pobývala kvůli následkům pracovního úrazu v DPN. Dne 18. 5. 2023 jí byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu I. stupně ve výši 9 217 Kč měsíčně. Od 18. 5. 2023 do 15. 6. 2023 čerpala dovolenou a podrobila se mimořádné pracovně lékařské prohlídce, kdy ji lékař uznal zdravotně způsobilou k práci v půjčovně nářadí s minimální zátěží pro pravou horní končetinu. Fakticky však nebyla schopna dosavadní práci vykonávat. Žalovaná dne 15. 6. 2023 připravila návrh dohody o změně pracovní smlouvy, podle níž měla žalobkyně napříště odvádět práci "administrativního pracovníka" v sídle žalované ve , adresa, . Žalobkyně dohodu nepodepsala. Žalovaná s ní neprojednala důvod ani dobu převedení na tuto jinou práci ani nevystavila žádné potvrzení. Žalobkyně nicméně ve snaze vyhovět žalované nastoupila dne 16. 6. 2023 do práce ve , adresa, , kde potom odpracovala 15 dnů, načež čerpala dovolenou. Podle vstupní lékařské prohlídky ze dne 23. 6. 2023 byla žalobkyně schopna konat i tuto práci pouze s omezením – bez zvedání těžších předmětů pomocí pravé horní končetiny. Ve skutečnosti neodpovídala ani tato práce jejímu zdravotnímu stavu, navíc za ní musela z bydliště dojíždět přes 30 km, přičemž spojení hromadnou dopravou prakticky neexistuje, takže musela řídit automobil, což ji vzhledem k jejímu zdravotnímu omezení zatěžovalo. Kromě toho žalovaná toto pracovní místo vytvořila účelově, nebylo pro ni potřebné. Pracovní poměr byl rozvázán ke dni 21. 7. 2023 dohodou z důvodu pracovního úrazu ze dne 22. 4. 2022 a od 22. 7. 2023 je žalobkyně vedena jako uchazečka o zaměstnání. Žalovaná žalobkyni vyplatila na odstupném částku 222 276 Kč hrubého vypočítanou z průměrného měsíčního výdělku 18 523 Kč, žalobkyně však jako výpočtový základ uplatnila částku 28 846 Kč.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že odstupné žalobkyni vyplatila ve správné výši. Rozhodným obdobím pro zjištění průměrného výdělku je druhé čtvrtletí roku 2023, kdy průměrný hodinový výdělek žalobkyně činil 106,50 Kč. Ustanovení § 355 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce), se zde nepoužije, protože je třeba za výkon práce považovat i čerpání dovolené [§ 348 odst. 1 písm. b) zákoníku práce]. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku žalobkyni nevznikl. Žalovaná jí zajistila vhodnou práci administrativního pracovníka, o kterou však žalobkyně neměla zájem a iniciovala rozvázání pracovního poměru. Teprve v podání ze dne 12. 12. 2024 z doby po prvním jednání a před koncentrací řízení žalovaná začala tvrdit, že kromě práce administrativní pracovnice (dále jen AP) byla žalobkyni nabídnuta též práce asistentky mzdové účetní (dále jen AMÚ).3. Okresní soud napadeným rozsudkem přiznal žalobkyni částku 138 377 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do částky 18 122 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II), rozhodl, že vůči sobě účastnice nemají právo náhrady nákladů řízení (výrok III) a že je žalovaná povinna zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 36 755 Kč (výrok IV), na soudním poplatku pak částku 6 919 Kč (výrok V). Dospěl přitom mimo jiné k těmto skutkovým zjištěním. Žalobkyně pracovala u žalované od 20. 5. 2016 jako pracovnice půjčovny nářadí. Místo výkonu práce bylo sjednáno jako sídlo a pobočky firmy, přičemž do 2. 5. 2022 vykonávala práci v provozovně žalované v , adresa, . Dne 22. 4. 2022 utrpěla pracovní úraz, zahrnující též poranění ramene. V důsledku pracovního úrazu pobývala v DPN až do 17. 5. 2023. Lékař ji v posudku o zdravotní způsobilosti k práci ze dne 15. 6. 2023 shledal schopnou výkonu práce zaměstnance půjčovny nářadí jen s minimální zátěží pro pravou horní končetinu. Žalovaná žalobkyni dne 15. 6. 2023 navrhla práci AP ve , adresa, . Tuto dohodu o změně pracovní smlouvy ovšem žalobkyně nepodepsala, vzápětí však do práce AP ve , adresa, fakticky nastoupila a žalovaná jí přidělila práci na skartaci materiálů a třídění starých faktur. Tuto práci žalobkyně nemohla odvádět, neboť nemohla nic zvedat a konat rotační pohyby v postiženém pravém rameni. Na pracovně lékařské prohlídce ze dne 23. 6. 2023 byla shledána způsobilou k výkonu práce AP s podmínkou: „bez zvedání těžších předmětů pomocí pravé horní končetiny.“ V této práci žalobkyně dosahovala nižšího výdělku, než v původní práci ve výdejně nářadí. Pracovní poměr mezi účastnicemi skončil dne 21. 7. 2023 dohodou z důvodu pracovního úrazu ze dne 22. 4. 2022. Od té doby je žalobkyně vedena úřadem práce jako uchazečka o zaměstnání. V dubnu 2023 nepracovala, v květnu 2023 rovněž nepracovala a vyčerpala 10 dnů dovolené, v červnu 2023 pak odpracovala 88 hodin a 11 dnů měla dovolenou. V lednu 2022 odpracovala 160 hodin a na základní mzdě, příplatcích a odměnách (bez náhrad mezd) obdržela částku 25 054 Kč. V únoru 2022 odpracovala 156 hodin a na základní mzdě, příplatcích a odměnách (bez náhrad mezd) se jí dostalo mzdy 26 056 Kč. V březnu 2022 odpracovala 184 hodiny a její základní mzda včetně příplatků a prémií činila 28 630 Kč. Za první čtvrtletí roku 2022 žalobkyně dosáhla příjmu 79 740 Kč, odpracovala 500 hodin, což odpovídá hodinovému výdělku 159,48 Kč. V dubnu 2022 žalobkyně odpracovala 160 hodin a obdržela na základní mzdě, příplatcích a odměnách 29 483 Kč, v květnu 2022 odpracovala 8 hodin a obdržela na základní mzdě, příplatcích a odměnách 1 388 Kč. Poté už žalobkyně do konce roku 2022 nepracovala.4. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle 67 odst. 2, odst. 3 a § 271b odst. 1, odst. 5 zákoníku práce a došel k závěru, že na doplatek odstupného má žalobkyně nárok, poněvadž byl její pracovní poměr rozvázán pro následky pracovního úrazu [§ 52 písm. d) zákoníku práce]. V rozhodném druhém kalendářním čtvrtletí 2023 však žalobkyně neodpracovala ani 21 dnů, pročež je nutno vyjít z jejího pravděpodobného výdělku (§ 354 odst. 1, § 355 odst. 1 zákoníku práce). Za odpracovanou dobu se přitom považuje pouze doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat, nikoli tedy náhrada mzdy, jako je tomu u dovolené (§ 353 odst. 1 a 2 zákoníku práce). Žalovaná totiž vyšla z průměrného výdělku žalobkyně za druhé čtvrtletí roku 2023, když do odpracované doby v rozporu s ust. § 353 odst. 2 zákoníku práce započetla i dobu dovolené. Jako pravděpodobný výdělek žalobkyně za druhý kvartál roku 2023 okresní soud použil průměrný výdělek za první kvartál roku 2022, protože to byl poslední, který žalobkyně odpracovala bez jakýchkoli omezení před pracovním úrazem, který se jí přihodil 22. 4. 2022. Při čtyřicetihodinové týdenní pracovní době žalobkyně za použití koeficientu 4,348 (§ 356 odst. 2 zákoníku práce) činí její měsíční výdělek při výše specifikovaných vstupních hodnotách za toto čtvrtletí 27 737 Kč. Žalobkyně měla tudíž nárok na odstupné v celkové výši 332 844 Kč a protože jí zatím bylo vyplaceno pouze 222 276 Kč, je žaloba důvodná co do částky 110 568 Kč.5. Pokud jde o náhradu ztráty na výdělku, nesouhlasil okresní soud s názorem žalované, podle nějž žalobkyně bez vážných důvodů odmítla nastoupit zajištěnou práci. Žalovaná žalobkyni převedla na jinou práci bez jejího souhlasu ve smyslu § 41 odst. 3 zákoníku práce. Práce AP však pro žalobkyni nebyla z hlediska jejího zdravotního stavu vhodná a navíc ji nebyla povinna vykonávat trvale, nýbrž jen do doby uzavření dohody o změně pracovní smlouvy, anebo rozvázání pracovního poměru podle § 52 písm. d) zákoníku práce.[footnoteRef:1] Žalobkyně fakticky vykonávala danou práci cca 15 pracovních dnů a teprve byl pracovní poměr rozvázán dohodou. Z těchto důvodů nelze říci, že by bez vážných důvodů odmítla nastoupit zajištěnou práci. Žalobkyně obdržela za celé období od 1. 1. 2022 do 2. 5. 2022 na mzdě 110 611 Kč a odpracovala 668 hodin, což činí 165,58 Kč na hodinu při čtyřicetihodinové týdenní pracovní době a po vynásobení koeficientem 4,348 tedy průměrný výdělek za celý rok 2022 odpovídá částce 28 798 Kč. Je pro ni tudíž výhodnější, než rozhodný výdělek za předcházející čtvrtletí před vznikem škody (§ 271m odst. 1 zákoníku práce). Za květen 2023 náleží žalobkyní náhrada za požadované období 18. 5. - 31. 5., kdy poměrná část rozhodného výdělku činí 13 005 Kč, poměrná část invalidního důchodu po odečtení částky 220 Kč (§ 14 odst. 2 zákona č. 183/1994 Sb.) činí 4 063 Kč a dále je nutno započítat mzdu, kterou žalobkyně v květnu 2023 dostala, tedy 8 520 Kč. Ztráta na výdělku tedy činí 422 Kč. K 1. 6. 2023 bylo nutno rozhodný výdělek 28 798 Kč valorizovat podle §