16 Co 152/2025-215 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Bruntále dne 26. 9. 2023 se žalobkyně domáhala určení existence pracovního poměru a zaplacení částky 104 114 Kč čisté mzdy s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že pracovala pro žalovanou jako administrativní pracovnice s dohodnutou týdenní pracovní dobou 40 hod., s dnem nástupu do práce 16. 2. 2022 a místem výkonu práce , adresa, ze svého domova na svém počítači, kde měla instalován účetní program. Z dopisu od své zdravotní pojišťovny zjistila, že za ni není hrazeno od 1. 11. 2022 zdravotní pojištění a dotazem na svého zaměstnavatele se dozvěděla, že žalovaná změnila její pracovní smlouvu na dohodu o provedení práce. Po jednáních mezi účastníky pak žalovaná přihlásila žalobkyni k účasti na zdravotním a sociálním pojištění od 10. 10. 2022 do 28. 2. 2023, kdy dále žalovaná uvedla, že došlo po vzájemné dohodě k ukončení pracovního poměru. Žalobkyně však žádnou dohodu o skončení pracovního poměru nepodepsala a ani jí taková nebyla předložena, nepodepsala ani žádnou pracovní smlouvu či dohodu o provedení práce. Žalobkyně má za to, že pracovní poměr vznikl dne 16. 2. 2022 s pracovní dobou 40 hod. týdně a nebyl žádným zákonným způsobem ukončen. Žalobkyně má za to, že má naléhavý právní zájem na určení, že pracovní poměr mezi ní a žalovanou jako zaměstnavatelem trvá, neboť toto nemá vliv jen na poskytnutí mzdy, ale také právě na úhrady zdravotního a sociálního pojištění a na výplatu nemocenského a další. Dále pak žalobkyně uvedla, že jí byla vyplácena mzda měsíčně v hotovosti, poslední mzda jí pak byla vyplacena na účet. V únoru 2022 jí bylo vyplaceno 8 000 Kč, v období od března 2022 do února 2023 jí bylo vypláceno vždy po 10 000 Kč. Žalobkyně se domnívá, že má podle zákonné úpravy nárok na mzdu ve výši minimální mzdy, respektive zaručené mzdy, kdy tato pro rok 2022 a rok 2023 činí pro druhou skupinu částku 17 900 Kč. Žalobkyně obdržela od žalované čistou mzdu za rok 2022 108 000 Kč, za rok 2023 pak 20 000 Kč. Žalobkyně má však nárok na částku 138 629 Kč za rok 2022 a za rok 2023 včetně července 2023 na částku 89 001 Kč. Dále náhradu za nemocenskou ve výši 4 484 Kč. Rozdíl mezi vyplacenou mzdou a mzdou dle platné právní úpravy pak činí 104 114 Kč.2. Žalovaná nárok neuznala, nejprve uvedla, že žalobkyně pracovala jen na částečný úvazek, když nebylo potřebné, aby administrativní práce vykonávala na plný úvazek, takže jí byl postupně plný úvazek ze 40 hodin týdně zkrácen od 16. 2. 2022 do 31. 8. 2022 na 20 hodin týdně a následně od 1. 9. 2022 do 28. 2. 2023 na 10 hodin týdně distanční formou home office z bytu žalobkyně za použití počítače žalobkyně, na kterém byl nainstalován licencovaný program žalované , Anonymizováno, s přístupovými kódy. Žalovaná podle dohody se žalobkyní připravila pracovní smlouvy na zkrácený úvazek 20 hodin za dohodnutou hrubou mzdu 16 200 Kč měsíčně a posléze pracovní smlouvu na zkrácený pracovní úvazek 10 hodin týdně za dohodnutou hrubou mzdu 8 100 Kč měsíčně, ale žalobkyně přes upomínky tyto příslušné smlouvy nikdy neuzavřela. Následně žalovaná zpochybňovala vznik pracovního poměru mezi účastníky s tím, že mezi účastníky nebyla podepsaná písemná pracovní smlouva, dále uvedla, že žalobkyně nejednala ústně s žalovanou, když veškeré záležitosti řešila s , jméno FO, , proto nemohla uzavřít s žalovanou pracovní smlouvu ústní formou. Pracovní poměr nebyl sjednán ani konkludentně, podle žalované se jednalo pouze o tzv. faktický pracovní poměr. Tento trval do 24. 2. 2023, kdy žalobkyně vystavila poslední fakturu a následně od té doby žalobkyně svévolně jednostranně přestala práci fakticky pro žalovanou vykonávat a tímto dnem tedy fakticky pracovní poměr skončil. Nemá tedy nárok na úhradu mzdových nároků. Dále pak žalovaná namítala, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení, že pracovní poměr trvá, neboť tato případná existence pracovního poměru se řeší v rámci uplatněných nároků na mzdové nároky jako otázka předběžná.3. Okresní soud v Bruntále jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví určil, že pracovní poměr mezi žalovanou jako zaměstnavatelem a žalobkyní jako zaměstnancem trvá (výrok I.), zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni 104 114 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 104 114 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení (výrok II.), zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 65 891 Kč (výrok III.) a zavázal žalovanou zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Bruntále náklady státu ve výši 288 Kč (výrok IV.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že v souladu s § 80 občanského soudního řádu má žalobkyně na určení naléhavý právní zájem. Určení, že pracovní poměr mezi účastníky nadále trvá, má vliv jak na placení zákonných odvodů, tedy zdravotního a sociálního pojištění, i pro důchodové pojištění žalobkyně, i pro případné další nároky, kterých se žalobkyně doposud nedomáhala. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi účastníky vznikl pracovní poměr na základě pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 16. 2. 2022, ačkoliv podpis na této pracovní smlouvě není podpisem žalobkyně, byla to žalovaná jako zaměstnavatel, která tuto smlouvu předkládala úřadu práce z důvodu předchozí evidence žalobkyně u úřadu práce a která takto písemně zachytila dohodu účastníků o druhu práce, který bude žalobkyně pro žalovanou vykonávat, o rozsahu této práce, o místu výkonu práce i o dnu nástupu do práce. Skutečnost, že nebyla dodržena písemná forma z důvodu nedostatku podpisu žalobkyně, byla způsobena žalovanou a okresní soud poukázal na § 20 zákoníku práce, kdy má za to, že žalovaná se nemůže dovolávat neplatnosti této pracovní smlouvy z důvodu nedostatku formy, neboť mezi účastníky bylo jednoznačně prokázáno, že již bylo započato s plněním, tedy, že jak žalobkyně vykonávala pro žalovanou sjednanou práci, tak žalovaná jako zaměstnavatel ji práci v tomto rozsahu přidělovala a odměňovala ji za ni. Mezi účastníky tak vznikl řádný pracovní poměr, na základě kterého v týdenní době 40 hodin žalobkyně vykonávala pro žalovanou práci určenou jako administrativní práce a smlouva byla uzavřena s dnem nástupu do práce 16. 2. 2022 s místem výkonu práce , adresa, , a to na dobu určitou do 31. 12. 2022. Žalobkyně pro žalovanou pracovala i po uplynutí sjednané doby, kdy 24. 2. 2023 měla vydat poslední fakturu, a to na základě pokynů, které ji zaměstnavatel musel udílet s plným vědomím, tedy její pracovní poměr na dobu určitou se změnil na pracovní poměr na dobu neurčitou. Dále okresní soud uvedl, že v průběhu řízení nevyšlo najevo, že by pracovní poměr mezi účastníky byl ukončen, když skončení pracovního poměru uplynutím doby, jak bylo výše uvedeno, nepřichází v úvahu, neboť žalobkyně vykonávala práci i po uplynutí sjednané doby trvání pracovního poměru, a to s vědomím a souhlasem žalované jako zaměstnavatele. Zákoník práce pak podle § 48 uvádí způsoby, jak může být pracovní poměr rozvázán, a to dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době a také uplynutím sjednané doby. Ani jeden z účastníků netvrdil, že by došlo k ukončení pracovního poměru výše uvedenými způsoby a za této situace tedy okresní soud dospěl k závěru, že pracovní poměr mezi účastníky nadále trvá. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně vykonávala práci pro žalovanou jako účetní, kdy na základě objednávek vystavovala faktury, a to až do 24. 2. 2023, kdy vystavila poslední fakturu. Z výpovědí slyšených svědků nebylo prokázáno, že by to byla žalobkyně, která by svévolně ukončila výkon práce pro žalovanou. Svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, uvedla, že žalobkyně přestala v druhé dekádě února 2023 komunikovat a ona to brala tak, že byla rozvázána i jejich spolupráce. Také uvedla, že žalobkyně nechtěla zálohu z počítače svědkyni předat, říkala, že měla počítač v opravě, že nefunguje. Z této výpovědi však nelze zjistit, že by svědkyně byla přítomna nějakému ukončení spolupráce ze strany žalobkyně či ze strany žalované, kdy svědkyně se domnívala, že došlo k ukončení spolupráce, protože žalobkyně přestala s ní komunikovat. Nicméně nic konkrétního o konkrétních důvodech nebo způsobech ukončení spolupráce svědkyně neuvedla, nevěděla. Pokud jde o další slyšené svědky, kteří byli vyslýcháni, ať už se jednalo o svědkyni , jméno FO, , , jméno FO, či , právnická osoba, nebo , jméno FO, , tak všichni tito slyšení svědci shodně uvedli, že původně objednávky činili telefonicky u žalobkyně, později jim bylo sděleno nové telefonní číslo , tel. číslo, objednávky činili u paní , jméno FO, . Pouze svědek , jméno FO, si byl jistý, že změnu, tedy ukončení spolupráce, mu telefonicky sdělila žalobkyně. Nicméně z provedeného dokazování nevyplynulo a nebylo prokázáno, že by žalobkyně svévolně přestala pro žalovanou vykonávat práci. V tomto směru okresní soud poukázal na § 38 odstavec 1 zákoníku práce. Tím, že došlo ke změně osoby, která brala objednávky od jednotlivých odběratelů a také tím, že žalobkyni přestaly být přeposílány objednávky od , právnická osoba, , , právnická osoba, ., pře