16 Co 155/2025-135 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Bruntále dne 28. 10. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky 87 066 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,25 % ročně od 21. 10. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že na základě pracovní smlouvy a jejím dodatku pracovala jako číšnice nejprve v , Anonymizováno, v , adresa, , následně v , Anonymizováno, , adresa, . Přestože si řádně plnila své povinnosti, nebyla jí proplacena část mzdy za červen 2024 ve výši 3 000 Kč, dále mzda za červenec 2024 ve výši 16 782 Kč, za srpen 2024 ve výši 17 030 Kč a za září 2024 ve výši 16 442 Kč. Žalobkyně pracovní poměr ukončila okamžitým zrušením pracovního poměru a náleží jí tak náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu dalších 2 měsíců, a to 2x po 16 906 Kč, celkem tedy 87 066 Kč. Žalobkyně má za to, že za dluh společnosti společně a nerozdílně odpovídá také , Jméno žalované B, , jednatel společnosti, který zaměstnával žalobkyni, přestože věděl, že nebude mít peněžní prostředky na výplatu, a dál , Jméno žalované C, , který žalobkyni úkoloval, a kterému žalobkyně odváděla tržby a byl odpovědným vedoucím.2. Žalovaná 1) žalobu neuznala, ani ostatní dva žalovaní žalobu neuznali. Žalovaná 1) uvedla, že pokud jde o částku 3 000 Kč, má za to, že tato částka byla vyplacena v hotovosti, když žalobkyně si brala z pokladny provozovny svoji mzdu v hotovosti a toto si potvrzovala telefonicky s účetní žalované 1) a následně to bylo zaúčtováno. Pokud jde o ostatní měsíce, za červenec, srpen a září 2024 mzda nebyla vyplacena. Dále namítal výši náhrady mzdy, která není nijak zdůvodněna. Žalovaní 2) a 3) pak uvedli, že nejsou pasivně legitimováni a mají za to, že žaloba by měla směřovat pouze proti žalované 1) jako zaměstnavateli.3. Okresní soud v Bruntále jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví rozhodl tak, že žalovanou 1) zavázal zaplatit žalobkyni 87 066 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,25 % ročně z částky 36 812 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,25 % ročně z částky 50 254 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení (výrok I.), žalobu žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,25 % ročně z částky 50 254 Kč od 21. 10. 2024 do 31. 10. 2024 zamítl (výrok II.), žalobu, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaných 2) a 3) zaplacení částky 87.066 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,25 % ročně od 21. 10. 2024 do zaplacení společně a nerozdílně i s prvním žalovaným zamítl (výrok III.), žalovanou 1) zavázal zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 19 830 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok IV.) a žalobkyni zavázal zaplatit žalovaným 2) a 3) náklady řízení ve výši 30.233,36 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných 2) a 3) (výrok V.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že Pokud jde o pasivní legitimaci účastníků, vychází ze žalobních tvrzení žalobkyně, která se domáhala zaplacení nezaplacené mzdy za červen, červenec, srpen a září roku 2024 a dále náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu 2 měsíců z důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru. Jedná se tedy o nároky, které směřují jednoznačně vůči zaměstnavateli žalobkyně. Zaměstnavatelem žalobkyně je pak dle pracovní smlouvy žalovaná 1) Okresní soud neshledal žádné důvody, pro které by žalovaní 2) a 3) měli odpovídat za nevyplacenou mzdu žalobkyni a za této situace žalobu vůči žalovaným 2) a 3) v celém rozsahu zamítl. Pokud jde o nárok žalobkyně na nevyplacenou mzdu za červen ve výši 3 000 Kč a za červenec, srpen a září 2024, pak soud vyšel z výplatních lístků, které předložila žalobkyně, a které jí vystavila žalovaná 1) s tím, že pokud jde o nevyplacenou mzdu za červenec, srpen a září roku 2024, tak nevyplacení této mzdy bylo mezi účastníky nesporné. Pouze u části mzdy za červen 2024 ve výši 3 000 Kč žalovaná 1) uváděla, že tato byla vyplacena žalobkyní obvyklým způsobem, kdy žalobkyně si mzdu sama brala z pokladny na provozovně a toto pak oznamovala účetní. Tuto skutečnost však žalobkyně popírala, když uvedla, že si s účetní nic telefonicky nepotvrzovala, že provozovna byla uzavřena, kdy kolegyně všechny peníze předala , Jméno žalované B, , který říkal, že to vše vyřeší, a provozovnu otevře. Žalobkyně připustila, že si brali peníze z pokladny na provozovně, ale až po odsouhlasení , Jméno žalované C, . Ten přijel osobně, odebral si peníze z pokladny a pak jim vyplatil mzdu. Vzhledem k tomu, že předání částky 3 000 Kč v hotovosti žalobkyní jako mzdy za červen 2024 nebylo v řízení doposud prokázáno, okresní soud poučil podle § 118a občanského soudního řádu zástupce žalovaných, aby navrhl důkazy způsobilé prokázat tvrzení žalované 1) o vyplacení části mzdy ve výši 3 000 Kč za červen 2024 a ze strany žalovaných nebyl navržen žádný důkaz k prokázání tohoto tvrzení. Pokud žalovaná 1) namítala, že mzda za červen 2024 byla uhrazena v celém rozsahu, protože tuto část nezaplacenou žalobkyní neuvedla v okamžitém zrušení pracovního poměru, pak je nutno uvést, že tato skutečnost, že nevyplacená část mzdy za červen 2024 nebyla uvedena v okamžitém skončení pracovního poměru žalobkyní, neznamená a není důkazem toho, že tato mzda byla žalobkyni vyplacena. Okresní soud tak přiznal žalobkyni návrh na nevyplacenou mzdu v celém rozsahu. Provedeným dokazováním dále bylo prokázáno, že došlo k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnancem, tedy žalobkyně dala okamžité zrušení pracovního poměru pro nevyplacení mzdy za červenec 2024 a pracovní poměr skončil tímto okamžitým zrušením pracovního poměru k datu 19. 9. 2024 v souladu s § 56 zákoníku práce. Žalobkyni podle § 56 odst. 2 zákoníku práce přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu 2 měsíců. Průměrný výdělek pak okresní soud zjistil v souladu s ustanovením § 356 zákoníku práce, kdy zjistil průměrnou hodinovou mzdu žalobkyně ve 2. čtvrtletí, konkrétně za období duben, květen a červen 2024, kdy započetl pouze odpracované hodiny a základní mzdu a zjistil tak průměrný hodinový výdělek ve výši 109,41 Kč za 2. čtvrtletí roku 2024 a tento průměrný hodinový výdělek násobil 40hodinovou pracovní dobou uvedenou v pracovní smlouvě a koeficientem 4,348 dle § 356 odst. 2 zákoníku práce a zjistil průměrný hrubý výdělek ve výši 19 028,60 Kč. Dle okresního soudu by tak žalobkyni náležela náhrada mzdy ve výši 2x po 19 028,60 Kč, žalobkyně pak žádala ve své žalobě pouze 2x 16 906 Kč, tedy méně, a soud je jejím žalobním žádáním vázán. Pokud jde o splatnost mzdy, postupoval okresní soud podle § 141 odst. 1 zákoníku práce a za této situace mzda za září 2024 a náhrada mzdy, která je splatná v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru, je splatná do konce měsíce října 2024 a prodlení tedy nastává až od 1. 11. 2024. Okresní soud tedy částečně zamítl žalobu týkající se úroku z prodlení u mzdy za září 2024 a u náhrady mzdy, a to za dobu od 21. 10. 2024 do 31. 10. 2024, když splatnost nastala až posledním dnem v měsíci, tedy dnem 31. 10. 2024 a v prodlení je žalovaná 1) až od 1. 11. 2024. Okresní soud neprovedl další žalobkyní navržené důkazy, kdy tyto vyhodnotil pro rozhodování ve věci samé jako nadbytečné a také jako důkazy, které nemohou zdůvodnit pasivní legitimaci žalovaných 2) a 3).4. Proti výrokům I., III., IV. a V. rozsudku podala žalobkyně odvolání, když okresní soud nesprávně ve výroku III. zamítl žalobu proti žalovanému 2), který byl jednatelem žalované 1) (společnosti , právnická osoba, ) a proti žalovanému 3), který byl ustanoven odpovědnou osobou, což žalobkyně při jednání dne 24. 6. 2025 řádně doložila. Zamítl také důkazní návrhy, jimiž žalobkyně a její zástupce hodlali prokázat, že žalovaní 2) a 3) v jiných společnostech, které řídí, provozují a vykonávají v nich funkce statutárních orgánů, neproplácí zaměstnancům řádně mzdy, které se následně přes pravomocné soudní rozhodnutí oprávněné osobě nedaří vymoci ani v exekučním řízení. Také v projednávaném případě vše směřuje k tomu, že žalobkyně v rozporu s článkem 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod nezíská prostředky pro své životní potřeby za již vykonanou a odvedenou práci a také v rozporu s článkem 28 Listiny základních práv a svobod za svou práci neobdrží spravedlivou odměnu. Okresní soud vůbec nezvážil možnost, že žalovaná 1) přes pravomocný rozsudek dlužnou mzdu a náhradu mzdy vůbec neobdrží. Rovněž žádným způsobem okresní soud nenaznačil, jak by měla žalobkyně postupovat, aby se svých nároků dle zákoníku práce a Listiny základních práv a svobod domohla za situace, kdy okresní soud jí není schopen poskytnout záruky za získání řádné mzdy a náhrady mzdy dle § 56 odst. 2 zákoníku práce. Osobám, které celou situaci zavinily, zaměstnávaly žalobkyni a věděly, že společnost na mzdy peněžní prostředky nemá a s největší pravděpodobností mít nebude, však okresní soud přiznává veškeré odměny za jejich zastoupení, kterých se případně též domohou v exekuci, nedojde-li k změně rozsudku v odvolacím řízení. Náro