16 Co 21/2025-373 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 27. 12. 2018 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 99 930 Kč se zákonnými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že byla zaměstnaná na základě pracovní smlouvy ze dne 27. 9. 1995 jako „zaměstnankyně personálního oddělení“. Dohodami o změně pracovní smlouvy došlo ke změně označení sjednaného druhu práce, a to nejprve dne 19. 11. 2012 na „referent oddělení personálního v , adresa, “ a následně dne 14. 8. 2014 na „personální referent“. S účinností od 1. 1. 2014 byla žalobkyně zařazena do 9. platové třídy a v souvislosti s přijetím zákona o služebním poměru byla ode dne 26. 10. 2015 přijata do služebního poměru a současně byla zařazena na systematizované služební místo číslo , hodnota, , které bylo klasifikováno 9. platovou třídu a 12. platovým stupněm. Žalobkyně tvrdila, že od listopadu 2015 samostatně, nepřetržitě a komplexně zabezpečovala agendu vykonávání úřednických zkoušek pro zaměstnance zařazené na Finančním úřadě pro , Anonymizováno, kraj, Finančním úřadě pro , Anonymizováno, kraj a na , Anonymizováno, s místem výkonu služby v , adresa, . Tuto agendu zajišťovala komplexně včetně jejího administrativního vedení. Dne 1. 1. 2017 nastoupila na personální oddělení nová zaměstnankyně , tituly před jménem, , jméno FO, , kterou žalobkyně zaškolovala v agendě úřednických zkoušek, a to až do skončení služebního poměru ke dni 27. 12. 2017. V období od 1. 1. 2017 do 27. 12. 2017 tedy žalobkyně vykonávala stejnou práci jako , jméno FO, , avšak žalobkyně byla zařazena do 9. platové třídy, zatímco , jméno FO, do 11. platové třídy. Dle žalobkyně tak došlo k porušení zásady rovného zacházení či zákazu diskriminace, respektive zásady stejného platu za stejnou práci, proto se domáhala zaplacení „rozdílu platových tříd“ ve výši 99 930 Kč za dobu od 1. 1. 2016 do 27. 12. 2017.2. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 1. 2021, č. j. 26 C 357/2018-144 žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 50 890 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 2. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 3. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 4. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 5. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 6. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 7. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 8. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 9. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 10. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 240 Kč za dobu od 1. 11. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 640 Kč za dobu od 1. 12. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 4 050 Kč za dobu od 1. 1. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně (výrok I), žalobu o zaplacení částky 49 040 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Okresní soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná zčásti. Bylo prokázáno, že žalobkyně i , tituly před jménem, , jméno FO, v roce 2017 vykonávaly stejnou činnost, neboť obě v rámci přidělené agendy vzdělávání organizovaly úřednické zkoušky. Ze svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, bylo prokázáno, že žalobkyně ji v této agendě zaučovala a že v roce 2017 ještě žádné výběrové řízení neorganizovala. Pokud se , tituly před jménem, , jméno FO, v roce 2017 na výkon agendy výběrových řízení teprve připravovala studiem, popřípadě tiskla svým nadřízeným statistiky úspěšnosti anebo se „angažovala v inzerci”, pak měl okresní soud za to, že tyto činnosti ještě nejsou výkonem agendy výběrových řízení, u kterých by bylo na místě její zařazení do 11. platové třídy. Do té doby měla být zařazena správně do 9. platové třídy, protože stejně jako žalobkyně vykonávala jen administrativní činnosti podle bodu 7 katalogu správních činností (komplexní zajišťování agendy vydávání osvědčení nebo potvrzení podle zvláštních zákonů v působnosti celého správního úřadu). Jelikož v roce 2017 žalobkyně i , tituly před jménem, , jméno FO, vykonávaly stejnou činnost, přičemž žalobkyně byla zařazena do 9. platové třídy a , tituly před jménem, , jméno FO, do 11. platové třídy, pak žalovaná postupovala v rozporu se základním principem pracovního práva, podle kterého za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná odměna za práci. Z tohoto důvodu okresní soud za období od 1. 1. 2017 do 27. 12. 2017 přiznal žalobkyni „dorovnání do 11. platové třídy“ ve výši 50 890 Kč s úroky z prodlení specifikovanými ve výroku I. Současně však neshledal žalobu důvodnou co do částky 49 040 Kč s příslušenstvím za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016, neboť v té době agendu vzdělávání vykonávala pouze žalobkyně a ta byla správně zařazena s ohledem na charakter vykonávané činnosti do 9. platové třídy.3. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 6. 2021, č. j. 16 Co 73/2021-168, zrušil rozsudek okresního soudu ve výrocích I a III a řízení o zaplacení částky 50 890 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok I), rozhodl o postoupení věci generálnímu řediteli , Anonymizováno, (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok III). Krajský soud dospěl k závěru, že v případě posuzovaného nároku jde o nárok ze služebního poměru, který je svojí povahou poměrem veřejnoprávním, a nikoli nárokem z pracovního poměru, který je naopak soukromoprávním poměrem. V této věci není dána pravomoc soudů v občanském soudním řízení a je dána pravomoc služebního orgánu, kterým je generální ředitel , Anonymizováno4. Dovolání žalobkyně proti usnesení krajského soudu odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 16. 11. 2021, č. j. 21 Cdo 2711/2021-193. Nejvyšší soud uvedl, že závěr napadeného usnesení krajského soudu o nedostatku pravomoci soudu v občanském soudním řízení k projednání a rozhodnutí věci, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 21 Cdo 269/2018 vyplývá, že ve věcech služebního poměru státních zaměstnanců jedná a rozhoduje služební orgán a že i ve věcech státní služby, které nejsou předmětem výčtu uvedeného v § 159 odst. 1 ani § 159 odst. 2 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, vystupuje služební orgán vůči státním zaměstnancům ve vrchnostenském postavení, a že pravomoc soudu v občanském soudním řízení by mohla založit pouze zákonem stanovená výluka. Dále Nejvyšší soud poukázal na usnesení ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2903/2020 vztahující se k otázce pravomoci služebního orgánu ve věci náhrady škody způsobené zaměstnancem služebního úřadu. Ani pro řízení ve věcech náhrady škody vzniklé státnímu zaměstnanci (k hodnocení uplatněného nároku na uhrazení rozdílu v odměňování z důvodu nerovného zacházení jako náhrady újmy odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3976/2013) neobsahuje zákon o státní službě žádné ustanovení, které by zakládalo výluku z obecné procesní úpravy řízení ve věcech státní služby svěřených služebním orgánům.5. Po postoupení věci vydal ředitel sekce a zástupce generálního ředitele jako služební orgán dne 8. 4. 2022 pod č. j. , Anonymizováno, rozhodnutí, kterým neshledal porušení povinnosti rovného zacházení v oblasti odměňování ve smyslu § 16 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve spojení s § 144 zákona o státní službě (výrok I) a rozhodl, že žalobkyně nemá právo na úhradu částky 99 930 Kč s příslušenstvím, které se domáhá z titulu náhrady škody z důvodu nerovného zacházení v oblasti odměňování (výrok II).6. K odvolání žalobkyně státní tajemník v , Anonymizováno, rozhodnutím ze dne 12. 8. 2022, č. j. , anonymizováno, , rozhodnutí ředitele sekce a zástupce generálního ředitele ze dne 8. 4. 2022 zrušil a věc vrátil k novému projednání. Výrok I rozhodnutí ředitele sekce a zástupce generálního ředitele shledal nezákonným pro překročení petitu a ve vztahu k výroku II rozhodnutí vytkl jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.7. Po vrácení věci ředitel sekce a zástupce generálního ředitele rozhodnutím ze dne 13. 12. 2022, č. j. , Anonymizováno, , rozhodl, že žalobkyně nemá právo na úhradu částky 99 930 Kč s příslušenstvím. K odvolání žalobkyně státní tajemník v , Anonymizováno, rozhodnutím ze dne 6. 4. 2023, č. j. , Anonymizováno, , rozhodnutí ředitele sekce a zástupce generálního ředitele zrušil a řízení zastavil. Odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 24. 1. 2022, č. j. , Anonymizováno, , ze kterého plyne, že o nároku opírajícím se o porušení zásady rovného zacházení je podle § 10 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve spojení s § 98 zákona o státní službě a § 17 zákoníku práce příslušný rozhodnou