16 Co 79/2025-150 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou podanou u okresního soudu dne 30. 5. 2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky 315 156 Kč z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 14. 3. 2022 do 28. 3. 2023. Žalobu odůvodnil tím, že byl zaměstnán u žalovaného v pracovním poměru jako strážník městské policie. Dne 13. 3. 2022 utrpěl pracovní úraz. Co se týče úrazového děje, tak žalobce odkázal na záznam o úrazu, ve kterém bylo uvedeno, že při vstupu do místnosti stálé služby na pracovišti špatně došlápl a ucítil „lupnutí“ v pravém koleni, resp. v samotné žalobě popsal úraz stručně slovy, že při chůzi na pracovišti došlo k zvrtnutí kolene. Pro následné potíže s kolenem byl v pracovní neschopnosti od 14. 3. 2022 do 28. 3. 2023. Podle potvrzení ošetřujícího lékaře , tituly před jménem, , Anonymizováno, byly důvodem této pracovní neschopnosti následky pracovního úrazu ze dne 13. 3. 2022.2. Žalovaný a vedlejší účastník s žalobou nesouhlasili, neboť se nejedná o pracovní úraz, nýbrž o projev (manifestaci) obecného degenerativního onemocnění (gonartrózy) kolenního kloubu, jak vyplývá ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . Chybí zde vnější faktor úrazového děje – násilné působení zevních vlivů, k poškození zdraví došlo při běžné chůzi, nikoli při pádu či uklouznutí apod.3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl, rozhodl, že žalobce a žalovaný nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení, žalobce zavázal zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému 1 500 Kč a České republice na účet Okresního soudu v Karviné 724 Kč.4. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že k „úrazu“ došlo tak, jak žalobce popsal původně v knize úrazů, tj. že při chůzi a následném pohybu směrem doprava došlo k lupnutí v pravém koleni. Neuvěřil účastnické výpovědi žalobce, který tvrdil, že když šlápl na přechodovou lištu mezi oběma místnostmi, tak jakoby sklouzl a noha se zasekla mezi lištu a koberec. Tímto způsobem k „úrazu“ nemohlo dojít, protože podle fotografické dokumentace a podle výpovědi svědka , jméno FO, mezi lištou a kobercem není mezera, kam by se mohl žalobce zaseknout; jde o krycí lištu, která zakrývá spoj mezi kobercem v jedné místnosti (nejde o koberec s vysokým vlasem) a linoleem na chodbě. Žalobce nedokázal uspokojivě vysvětlit, proč „úrazový děj“ do knihy úrazů popsal jinak, než se ve skutečnosti „úraz“ údajně stal. Jeho vysvětlení, že „úraz“ popsal jen stručně, protože si myslel, že do týdne bude zdráv, je účelové; záznam v knize úrazů je sice stručný, ale obsahově (následně v průběhu řízení) tvrzenému ději neodpovídá. Okresní soud proto uzavřel, že „úraz“ dne 13. 3. 2022 se žalobci stal tak, že šel na svém pracovišti z jedné místnosti do druhé a že při pohybu směrem doprava (kde se nacházely sledovací monitory) došlo k lupnutí v koleni.5. Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle § 269 odst. 1 a § 271k odst. 1 zákoníku práce a dovodil, že poškození zdraví, které žalobce utrpěl dne 13. 3. 2022, není pracovním úrazem, protože nenastalo náhlým a násilným působením zevních vlivů. Žalobce totiž nezakopl, nezaklínil si nohu mezi překážky, neuklouzl či podobně, nýbrž šel po svém pracovišti v pracovní obuvi normální chůzí, na pracovišti se nenacházely žádné překážky. Při chůzi žalobce došlo „k lupnutí“ v pravém koleni žalobce. Příčina poškození zdraví žalobce tedy netkvěla ve vnějších vlivech ve smyslu § 271k odst. 1 zákoníku práce. Okresní soud poukázal na to, že tento závěr koresponduje se znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , podle kterého inkriminovaného dne došlo k distorzi (podvrtnutí) pravého kolenního kloubu s poškozením vnitřního menisku; jednalo se konkrétně o rupturu zadního rohu vnitřního menisku – lalokové poškození, typ papouščího zobáku, tzn. nikoli o úrazovou, ale degenerativní rupturu, ke které dochází například nenadálým rotačním pohybem i malé intenzity, jak tomu bylo i v posuzovaném případě. Jelikož nešlo o pracovní úraz, nejsou splněny předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu škody podle § 269 odst. 1 zákoníku práce.6. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalobce, který namítal, že okresní soud zjistil neúplně skutkový stav věci a nesprávně vyhodnotil provedené důkazy. Předně vytýkal okresnímu soudu, že nepřípustným způsobem zpochybňoval úrazový děj, resp. jeho upřesnění v rámci účastnické výpovědi, ačkoliv úrazový děj nebyl mezi účastníky sporný. Žalovaný a vedlejší účastník pouze namítali, že při úrazu došlo k poškození již degenerovaného pravého kolenního kloubu. Soud prvního stupně měl provést navržený výslech svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , se kterým osobně úrazový děj projednával, jakož i výslech svědkyně , jméno FO, , která byla přítomna rozhovoru žalobce s nadřízeným , tituly před jménem, , jméno FO, o okolnostech úrazového děje. Žalobci nelze vytýkat stručný popis úrazového děje v záznamu o úrazu a knize úrazů, neboť žalovaný se s ním spokojil, jelikož zřejmě neočekával závažnější následky tohoto úrazu. Žalobce rozporoval závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , proto měl soud prvního stupně provést navržený výslech operatéra, který vyslovil opačný závěr, že důvodem pracovní neschopnosti byly následky pracovního úrazu ze dne 13. 3. 2022. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.7. Žalovaný a vedlejší účastník navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž zdůraznili, že soud prvního stupně zjistil řádně a úplně skutkový stav a že věc posoudil správně i po právní stránce. Z provedeného dokazování je zřejmé, že poškození zdraví žalobce nebylo způsobeno krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů, proto se nejedná o pracovní úraz. Vedlejší účastník při šetření škodní události na základě znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, zjistil, že příčinou vzniku zranění žalobce bylo degenerativní onemocnění – gonartróza kolenního kloubu, která byla do té doby němá, tj. bez klinických příznaků. Dne 13. 3. 2022 došlo k distorzi pravého kolenního kloubu s částečným poškozením (rupturou) zadního rohu vnitřního menisku typu papouščího zobáku. Malá intenzita zevního násilí a typ ruptury prokázaný artroskopickým vyšetřením dne 24. 3. 2022 odůvodňují závěr, že šlo o rupturu menisku již předtím degenerativně změněného. Pokud by tomu tak nebylo, udávané násilí by nezpůsobilo částečnou rupturu menisku. Pohyb popisovaný žalobcem, který předcházel poškození zdraví, lze považovat za běžný pohybový stereotyp s malým zevním násilím. Není pravda, že úrazový děj, resp. existence pracovního úrazu byla mezi účastníky nesporná. Vedlejší účastník od počátku řízení s odkazem na citovaný znalecký posudek tvrdil, že žalobcem popisované skutkové okolnosti, za nichž mělo dojít k poškození zdraví, nenaplňují zákonnou definici pracovního úrazu z důvodu absence zevního násilí dostatečné intenzity. Výslech navržených svědků je nadbytečný, protože nebyli osobně přítomni události, která měla způsobit vznik škody.8. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející (podle pravidel nastavených v § 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.9. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem ke skutečnosti, že žalobce se domáhá z důvodu poškození zdraví, které utrpěl dne 13. 3. 2022, náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 14. 3. 2022 do 28. 3. 2023 – podle zásad nepravé zpětné účinnosti (retroaktivity) podle právních předpisů platných a účinných v době, kdy nárok na náhradu za ztrátu na výdělku měl vzniknout, tj. podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 19. 8. 2022.10. Těžiště sporu mezi účastníky spočívá v posouzení otázky, zda se v případě poškození zdraví žalobce dne 13. 3. 2022 jednalo o pracovní úraz nebo následek obecného degenerativního onemocnění kolenního kloubu, eventuálně zda je dána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a dočasnou pracovní neschopností žalobce od 14. 3. 2022 do 28. 3. 2023.11. Pracovním úrazem se rozumí podle § 271k odst. 1 zákoníku práce poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.12. Pojmy plnění pracovních úkolů a přímá souvislost s ním jsou upraveny v § 273 a 274 zákoníku práce. Obecným východiskem při řešení otázky, zda úraz, který utrpěl zaměstnanec, je v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, je posouzení, zda je dána tato souvislost z hlediska místního, časového a věcného, tedy zda taková souvislost je dána vzhledem ke vztahu činnosti, při níž došlo k úrazu, k plnění povinností, které pro zaměstnance vyplývají z pracovního poměru (sr