75 Co 174/2025-592 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemku parc. č. , hodnota, - zastavěná plocha a nádvoří o výměře , Anonymizováno, m², jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, – bydlení, a k parc. č. , hodnota, - zahrada o výměře , Anonymizováno, m², vše v katastrálním území , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (výrok I.), uvedené nemovitosti přikázal okresní soud do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II.), uložil žalobci povinnost uhradit žalovanému na vypořádání podílového spoluvlastnictví částku 1.600.000 Kč (výrok III.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) a oběma účastníkům uložil povinnost zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku 16.879,55 Kč (výrok V., VI.).2. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků za situace, kdy žalobce nemá zájem ve spoluvlastnictví setrvávat a ve smyslu ustanovení § 1140 odst. 1, 2 občanského zákoníku nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Dále okresní soud dovodil, že žalovaný jako spoluvlastník, který návrh na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nepodal, v řízení nenamítal, že by byla dána některá z překážek pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků a současně ani nebylo soudem zjištěno, že by návrh žalobce představoval zjevné zneužití práva. Pokud se týká samotného způsobu vypořádání, vycházel okresní soud z principu, že není vázán žalobním návrhem, nýbrž zákonnou posloupností vypořádacích důvodů, přičemž primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví je rozdělení společné věci, sekundárním způsobem je přikázání společné věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu a posledním možným způsobem je nařízení prodeje společné věci ve veřejné dražbě. Okresní soud v projednávané věci dovodil, že žalobce jako většinový spoluvlastník předmětných nemovitostí nemá zájem s ohledem na nastalou situaci nadále zůstat ve spoluvlastnickém vztahu s žalovaným jako menšinovým spoluvlastníkem. Mezi účastníky nedošlo k uzavření dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, a žalobce se jako spoluvlastník ve výši 3/4 podílu domáhá oprávněně svého práva na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soudem. Z provedeného dokazování okresní soud dovodil, že spoluvlastnictví účastníků přináší oběma stranám řadu neshod, žalovaný neumožňuje žalobci vstup do nemovitostí ani jakékoliv spoluužívání, za celou dobu mu umožnil pouze jedno nahlédnutí, a to jen do části nemovitosti, přičemž klíč od nemovitosti mu předal až v listopadu 2024, tj. po šesti letech soudního sporu. Pokud jde o způsob vypořádání, vycházel soud z v řízení provedeného znaleckého posudku, z něhož vyplývá závěr o reálné nedělitelnosti předmětných nemovitostí a o nelegalizaci vystavených prostor v domě. Přihlédl ke zjištěním, že účastníci jsou ve sporu již od roku 2018, po celou dobu nejsou schopni vzájemné komunikace, a to nejen osobní, ale i ohledně rozdělení zpřístupnění užívání financování a udržování předmětných nemovitostí. Další setrvávání ve spoluvlastnictví účastníků, eventuelně vyhovění požadavku žalovaného na vymezení bytových jednotek v nemovitosti by bylo zdrojem mnoha dalších neshod, popřípadě soudních sporů. Podle okresního soudu žalovaný nadužívá předmětné nemovitosti a brání svým přístupem druhému spoluvlastníkovi ve výkonu jeho vlastnických práv. V řízení byl prokázán negativní přístup žalovaného k řešení otázek spojených se spoluvlastnictvím, když žalovaný ani neumožňuje přístup žalobce jako spoluvlastníka do nemovitosti, nechce vážně řešit způsob společného užívání či vypořádání, ale pouze skutečné řešení oddalovat. Okresní soud tedy dospěl k závěru, že není možné jiné řešení než přikázání nemovitosti žalobci jako většinovému spoluvlastníkovi, který na rozdíl od žalovaného opakovaně prokázal schopnost vyplatit druhé straně sporu její podíl, oproti žalovanému, který nedoložil jakoukoliv solventnost (byť i k doplacení případného rozdílu mezi podíly účastníků). K tomu okresní soud poukázal na skutečnost, že žalovaný opakovaně žádal o osvobození od soudních poplatků, kde tvrdil svou špatnou finanční situaci, a na druhé straně uvádí, že by byl schopen žalobci penězi vynahradit rozdíl ve spoluvlastnickém podílu, pokud by mu byla přiřknuta větší část podílu, než mu náleží. Okresní soud tedy vypořádal zrušené podílové spoluvlastnictví tak, že nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobce, kterému uložil vyplatit žalovanému spoluvlastnický podíl ve výši 1.600.000 Kč, přičemž pokud se týká výše vypořádacího podílu, vycházel z ceny nemovitostí, která byla znalcem stanovena částkou 6.400.000 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu právo nemá. O náhradě nákladů státu pak okresní soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., když náhradu nákladů státu uložil zaplatit rovnodílně každému z účastníků sporu.3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal žalovaný včasné odvolání a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Podle odvolatele dospěl okresní soud k nesprávným skutkovým zjištěním, pokud se týká vzájemného vztahu a komunikace účastníků s tím, že odvolatel konstatuje své dlouhodobě neměnné a prezentované stanovisko, že primární příčinou neshod účastníků je striktní a neměnný požadavek žalobce, jak jej deklaroval již v rámci dědického řízení, na prodej nemovitostí, a jakákoliv jiná řešení či možnosti striktně odmítá. Není to tedy žalovaný, který by se choval nepřizpůsobivě, nekomunikoval či vytvářel konflikty, vše je vyvoláno celkovým přístupem žalobce, který si jde tvrdě za svým cílem (zpeněžením nemovitostí), a odmítá respektovat vše ostatní. Žalovaný dále poukázal na fakt, že nemovitosti dlouhodobě, za života právního předchůdce účastníků, spolu s ním užíval, má tři nezletilé děti ve své péči, podílel se finančně i osobní prací na rekonstrukci předmětných nemovitostí, byť ještě nebyl jejich spoluvlastníkem. Žalovaný přitom nechápe výtku soudu, že tyto náklady v rámci soudního rozhodnutí nedoložil, když již u prvního soudního jednání deklaroval soud svůj právní názor, že tyto náklady nemohou být předmětem ani širšího vypořádání účastníků. Žalobce si je dobře vědom, že žalovaný s dětmi nemá jinou možnost bydlení, a že v důsledku tohoto sporu by se z jeho bratra a synovců reálně mohli stát bezdomovci, přesto ale odmítá návrhy žalovaného, které by pro žalobce nebyly finančně méně výhodné než jeho požadavek na zpeněžení. Zejména pak návrh žalovaného, aby byly v nemovitostech vymezeny jednotky, z nichž jedna připadne žalovanému, ve které bude bydlet, a účastníci se vypořádají podle výše svých podílů a hodnoty nabytého majetku, a to včetně logické a nabízející se možnosti, že dojde-li k vymezení jednotek, žalobce obdrží od žalovaného finanční vypořádání z titulu odlišné výše podílů, a následně žalobce své dvě jednotky prodá. Žalovaný se přitom navíc domnívá, že tímto postupem by žalobce dosáhl vyššího zisku než prodejem nemovitostí jako celku. Soud žalovanému vytýká, že nedostatečně reagoval a nepředložil žádné jiné skutečné věcné řešení, přičemž s těmito výtkami žalovaný nemůže souhlasit, neboť po celou dobu řízení předkládá soudu svůj výše uvedený návrh řešení, který je zcela jasný a logický. S jedinou dodatečnou modifikací, podle které žalovaný připouští i možnost, aby namísto bytu 3+1 nabyl byt 2+kk, což by z hlediska vypořádání bylo lépe v jeho finančních možnostech. Soud nikdy nevyzval žalovaného k předložení žádných důkazů, pokud by se tak stalo, žalovaný by na výzvu samozřejmě reagoval.4. K odvolání žalovaného se písemně vyjádřil žalobce s tím, že s odvolací argumentací žalovaného se neztotožňuje, a navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu. Žalobce poukázal na skutečnost, že spor trvá již 7 let, přičemž se zbytečně prodloužil, neboť advokát žalovaného legálními právními prostředky usiloval o prodloužení sporu. Jednalo se o žádosti o prominutí soudních poplatků, žádosti o přerušení řízení, podávaná odvolání atd. Neustálá tvrzení žalovaného navíc nebyla dokládána důkazy, pokud byly nějaké důkazy předány, jednalo se pouze o čestná prohlášení, nikoliv listiny, bankovní výpisy, výslechy svědků či jiné důkazy, a zpravidla zůstalo pouze u tvrzení. Žalovaný byl soudem prvého stupně vyzván ve formě usnesení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil vylíčení rozhodných skutečností a označil důkazy ke svým tvrzením o vhodnosti a konkrétnímu způsobu jím navrhovaného vypořádání podílového spoluvlastnictví, na což žalovaný sice reagoval, ale pokyn soudu nedodržel, žádné důkazy ke svým tvrzením neoznačil. Nikdy soudu nepředložil žádný důkaz, že má jakékoliv finanční prostředky na placení či doplacení vypořádacího podílu, naopak žalobce opakovaně soudu předkládal potvrzení bankovního ústavu. Žalovaný v dědickém řízení ani v tomto řízení