15 Co 44/2026-297 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 15. 8. 2019 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 215 077,50 Kč (výrok II.) a zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení hrazených státem částku 7 923 Kč (výrok III.).2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně změny rozsudku a vyhovění žalobě. Okresnímu soudu vytýkala nesprávná skutková zjištění o tom, že její předchůdce zaplatil žalovanému práce v hodnotě 100 000 Kč a 200 000 Kč vyúčtované na základě potvrzení prací vystavených , tituly před jménem, , jméno FO, . Namítala, že částka 100 000 Kč byla žalovanému zaplacena dne 8. 4. 2019 a částka 200 000 Kč dne 17. 4. 2019, ovšem vyúčtování prací na základě soupisu prací bylo provedeno až fakturou č. , Anonymizováno, vystavenou dne 12. 4. 2019 a znějící na částku 100 000 Kč a fakturou č. , Anonymizováno, vystavenou dne 29. 4. 2019 znějící na částku 200 000 Kč. Z uvedeného je tedy zjevné, že právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému uvedené částky před vystavením obou faktur. Z tohoto nesprávného skutkového zjištění pak okresní soud vychází i ve svém následném právním posouzení věci. Pokud je předmětem řízení právo na vrácení neoprávněně přijatého plnění, je zcela zásadní, kdy k plnění došlo a zda k němu existoval právní důvod. Podle žalobkyně žalovanému nevzniklo právo na úhradu fakturami č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, vyúčtovaných prací, a to ani na základě objednávky ani ze zákona. Poukázala na znění ust. § 2604 až 2610 o. z., podle kterých právo na zaplacení ceny díla vzniká až provedením díla, a je-li dílo předáno po částech, vzniká právo na zaplacení ceny za každou část při jejím provedení. V posuzovaném případě však nedošlo k předání díla ani jeho části. Soupisy provedených prací a dodávek podepsané , tituly před jménem, , jméno FO, a přiložené k fakturám nejsou dokladem o předání a převzetí předmětných prací a dodávek, když z jejich textace nic takového ani neplyne. Navíc fakturované práce a dávky nelze ani považovat za jednotlivé odlišitelné části díla. Nedošlo-li k předání a převzetí vyúčtovaných prací a dodávek, žalovanému ani nevzniklo právo na jejich zaplacení. Nakonec ani sám žalovaný v řízení netvrdil, že by k předání a převzetí části díla došlo. Podle žalobkyně okresní soud pochybil, pokud vůbec nezkoumal, zda a na základě čeho žalovanému vůbec mělo vzniknout právo na úhrady částek 100 000 Kč a 200 000 Kč, nezjišťoval, zda existoval právní důvod pro úhradu a přijetí předmětných plateb. Dále žalobkyně odkázala na znění objednávky č. , Anonymizováno, ze dne 3. 4. 2019, v níž bylo sjednáno, kdy zhotoviteli vznikne nárok na zaplacení záloh a kdy na úhradu konečné faktury. Právo na zaplacení částek 100 000 Kč jakožto 1. zálohy a částky 200 000 Kč jakožto 2. zálohy mělo žalovanému vzniknout na základě zálohových faktur doručených na adresu sídla objednatele. Vystavení zálohových faktur je tedy sjednanou hmotněprávní podmínkou vzniku práva na zaplacení obou částek. Soudem I. stupně však nebylo zjištěno, že by tato podmínka byla splněna, že žalovaným byly faktury vystaveny a doručeny žalobkyni. V řízení podle žalobkyně tedy nebylo zjištěno splnění elementární podmínky pro vznik práva žalovaného na zaplacení záloh, a to vystavení těchto faktur a jejich doručení insolvenčnímu správci. Již z tohoto důvodu je žaloba bez dalšího důvodná. Z uvedené objednávky je dále zřejmé, že druhá záloha ve výši 200 000 Kč měla být uhrazena za podmínky úplného zúčtování 1. zálohy. K žádnému zúčtování 1. zálohy ovšem nikdy nedošlo. Fakturu č. , Anonymizováno, nelze považovat za vyúčtování či zúčtování uhrazené zálohy, neboť jde o fakturu vystavenou za provedení fakturovaných prací, přičemž zúčtování či vyúčtování uhrazené zálohy znamená, že je od ceny provedených prací odečtena záloha a zúčtovací faktura je tedy vystavena k úhradě částky prací po odečtení zálohy. To se v posuzované případě nepochybně nestalo. Právo k úhradě druhé zálohy tedy nevzniklo rovněž z důvodu, že nedošlo ke zúčtování zálohy první. K argumentaci okresního soudu obsažené v bodě 42 odůvodnění napadeného rozsudku žalobkyně uvedla, že tam uvedené posouzení soudu I. stupně je nesprávné a také zmatečné, jistě i v důsledku toho, že soud I. stupně zjevně přehlédl, že provedené platby proběhly ještě před vystavením faktur. Nesouhlasila rovněž se závěrem okresního soudu, že „zjevným záměrem žalovaného bylo fakturovat v souladu se smlouvou“, když žalovaný v souladu se smlouvou zjevně nefakturoval, neboť měl nejprve vystavit zálohové faktury a pak tyto zúčtovat, což však neučinil. Za zmatečnou označila úvahu soudu o tom, že „pouze ze skutečností, že v obou fakturách není výslovně vyjádřeno, že jde o faktury zálohové, nelze bez dalšího dovozovat, že by bylo fakturováno v rozporu s Objednávkou“. Podle žalobkyně je vyloučeno, aby obě faktury č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, byly považovány za faktury zálohové. K závěrům obsaženým v bodě 43 až 45 odůvodnění napadeného rozsudku o tom, že smlouva uzavřená mezi účastníky není relativně neplatnou pro omyl insolvenčního správce, uvedla, že se soud ve svém rozhodnutí upíná výhradně na zjištění či posouzení toho, zda byly žalovaným vyúčtované práce provedeny již v minulosti. Tato úvaha však neodpovídá předmětu řízení, kterým je nárok na vydání částek zaplacených žalovanému bez právního důvodu. Pokud se okresní soud měl vůbec zabývat oprávněností faktur č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , včetně pravdivosti k fakturám přiložených soupisů, pak pouze v tom ohledu, zda vyúčtované práce byly v předmětném období měsíce dubna 2019 provedeny či nikoliv, přičemž není podstatné, kdy konkrétně a v jakém konkrétním rozsahu byly práce vyfakturované žalovaným insolvenčnímu správci za duben 2019 ve skutečnosti provedeny, ani není podstatné, zda byly vůbec provedeny dříve. Zdůraznila, že o tom, že žalovaným vykázané práce za duben 2019 v tomto období provedeny nebyly, jednoznačně vypovídají svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , jakož i stavební deník stavby, ovšem i další provedené důkazy představují řetězec vzájemně se podporujících a na sebe navazujících důkazů vedoucích k závěru, že žalovaný jím vykázané práce za měsíc duben 2019 ve skutečnosti neprovedl. K poučením okresního soudu dle ust. § 118a o. s. ř. uvedla, že není podstatné, kdy byly přesně jednotlivé práce vyúčtované žalovaným provedeny. I pokud by však soud měl za to, že žalobkyně neunáší břemeno ohledně tvrzení, že žalovaný práce vyfakturované insolvenčnímu správci v dubnu 2019 neprovedl, jak tvrdila, pak ji měl poskytnout příslušné poučení dle ust. § 118a o. s. ř., ovšem pouze ohledně povinnosti prokázat neprovedení prací v dubnu 2019, nikoliv v tom ohledu, zda tyto práce byly provedeny dříve v roce 2018. Z provedeného dokazování však současně vyplývá, že vykázané práce provedeny dříve byly. I v tomto směru žalobkyně odkázala na výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , zástupce investora , Anonymizováno, , který byl na stavbě po celou dobu přítomen, za investora přebíral od dlužnice a později od insolvenčního správce veškeré provedené práce a měl tedy naprosto přesné informace o průběhu stavby a jednotlivých prací. Přesto okresní soud degradoval výpověď tohoto svědka na pouhé „laické“ porovnání soupisu prací bez znalosti toho, jaké konkrétní práce jsou jednotlivými položkami představovány. Takový postup okresního soudu nemůže obstát ani z hlediska požadavku na hodnocení důkazů. Zdůraznila, že výpověď svědka , tituly před jménem, , jméno FO, okresní soud považoval za věrohodnou. Je nutno mít tedy z jeho výpovědí za prokázané, že žalovaný jím vykázané práce za duben 2019 ve skutečnosti neprovedl. Závěr okresního soudu, že tento svědek porovnával jednotlivé soupisy provedených prací z roku 2018 s těmi z roku 2019, nevěděl však přesně, zda se jednalo o totožné práce a zda skutečně byly vykonány, je v hrubém rozporu s výpovědí svědka, přičemž svědek samozřejmě „věděl, o jaké práce se jedná“. Dále uvedla, že v listinách založených žalobkyní do spisu u ústního jednání dne 18. 8. 2021 jsou barevně zvýrazněny položky, které byly realizovány již v příslušných měsících roku 2018. Jednalo se o tytéž položky, které žalovaný neoprávněné vykázal a vyúčtoval původnímu žalobci za měsíc duben 2019. , Anonymizováno, pak u jednání dne 20. 3. 2023 vypověděl, že tyto práce částečně v rozsahu částky 59 114,42 Kč odpovídají skutečnému stavu a byly tedy v dubnu 2019 skutečně provedeny a předány společnosti , právnická osoba, . Tyto položky však současně nejsou vykázány v soupisu prací účtovaných žalovaným fakturou č. , Anonymizováno, . Platí