Odvoláním napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 195 165,75 Kč (výrok I.), dále zamítl žalobu ohledně částky 73 734,38 Kč, úroku z částky 139 918,75 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení ve výši 12 % ročně, úroku z částky 99 255,69 Kč od 22. 11. 2024 do zaplacení ve výši 11,7 % ročně a úroku z prodlení z částky 245 250,44 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 14 328 Kč (výrok III.) a dále žalobkyni povinnost doplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné na soudním poplatku částku 2 452 Kč (výrok IV.).2. Učinil tak v řízení, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dluhu ze dvou úvěrových smluv uzavřených předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) se žalovaným. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně nabyla předmětné pohledávky od , právnická osoba, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025, přičemž postoupení pohledávek bylo žalovanému postupitelem oznámeno. Dále uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 16. 6. 2023 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet „, Anonymizováno, “, žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 153 000 Kč, ujednaná měsíční splátka činila 2 486,68 Kč, přičemž žalovaný měl úvěr splácet v 96měsíčních splátkách Okresní soud dovodil, že žalobkyně prokázala čerpání úvěru ve výši 153 000 Kč, žalovaný na úvěr uhradil toliko částku 37 133,89 Kč. Dále okresní soud ve vztahu ke druhé smlouvě dovodil, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 7. 4. 2023 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet , Anonymizováno, , žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 110 000 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně úroku ve výši 11,7 % ročně v 96měsíčních splátkách po 1 769,73 Kč. Žalovaný na tento úvěr uhradil jen 30 700,36 Kč.3. Na základě provedeného dokazování dospěl okresní soud k závěru o pouze částečné důvodnosti žaloby, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení vzal okresní soud za prokázáno uzavření obou úvěrových smluv (ve dnech 7. 4. 2023 a 16. 6. 2023) ve formě smluv o spotřebitelském úvěru, které okresní soud vyhodnotil jako absolutně neplatné dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť předchůdkyně žalobkyně nedostála svým povinnostem stanoveným v § 86 ZoSÚ, jelikož nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného. Okresní soud tak dospěl k závěru o nutnosti vypořádání vzájemného vztahu účastníků dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Okresní soud dovodil, že u smlouvy uzavřené dne 16. 6. 2023 byla žalovanému poskytnuta celkem částka 153 000 Kč a zaplatil žalobkyni jen 37 133,89 Kč, výše nesplacené jistiny činí 115 866,11 Kč, u smlouvy uzavřené dne 7. 4. 2023 byla žalovanému poskytnuta částka 110 000 Kč a zaplatil žalobkyni jen 30 700,36 Kč, výše nesplacené jistiny činí 79 299,64 Kč. Celkem činí nesplacená jistina 195 165,75 Kč, bezdůvodné obohacení odpovídá výši této nesplacené jistiny. Okresní soud proto v této části žalobě co do částky 195 165,75 Kč výrokem I. vyhověl. Současně dospěl k závěru, že žalobkyně nemá nárok na žádné další plnění vyplývající z neplatných smluv o úvěru. Ohledně splatnosti bezdůvodného obohacení okresní soud uvedl, že se nárok na vydání bezdůvodného obohacení dosud nestal splatným, a proto se se zaplacením této částky žalovaný doposud ani nedostal do prodlení, a nárok žalobkyně na úroky z prodlení z nesplacené jistiny není důvodný. Dále vyložil, že vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal okresní soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, a stanovil hmotněprávní splatnost přisouzené jistiny na 3 dny od právní moci rozsudku, kdy tuto lhůtu považoval okresní soud za „standardní“ lhůtu stanovenou zákonem.4. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti výroku I. ohledně soudem stanovené splatnosti přisouzené částky (což je zřejmé z obsahu odvolání - § 41 odst. 2 o.s.ř.), a dále výslovně proti výroku II. pouze co úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 195 165,75 Kč za dobu od 20. 6. 2025 do zaplacení, podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém nesouhlasila s rozhodnutím okresního soudu v části, ve které jí nebylo přiznáno příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky přisouzeného bezdůvodného obohacení ve výši 195 165,75 Kč za dobu od 20. 6. 2025 do zaplacení. Žalobkyně namítala, že její nárok na úrok z prodlení vyplývá přímo z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž se jedná o sankci předpokládanou zákonem za prodlení dlužníka se splněním jeho povinnosti zaplatit dluh včas. Okresní soud tedy pochybil, pokud žalobkyni nepřiznal nárok na úrok z prodlení jako nárok vyplývající přímo ze zákona. Navíc žalovaný měl dostatečný prostor pro to, aby žalobkyni jistinu úvěru vrátil, přičemž sám nijak netvrdil, že by to nebylo v jeho možnostech a schopnostech. Dále žalobkyně namítala, že povinnost tvrzení ohledně možností a schopností k vrácení nesplacené jistiny tíží žalovaného, jak judikoval již Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 32 Cdo 1902/2025. Žalovaný však v řízení netvrdil, že nebylo v jeho možnostech dluh již splatit, a proto nelze než dospět k závěru, že žalovaný se dostal do prodlení poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky.5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nikterak nevyjádřil.6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do soudem stanovené hmotněprávní splatnosti přisouzené částky, a ve výroku II. pouze co úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 195 165,75 Kč za dobu od 20. 6. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž svým odvoláním napadla dle obsahu odvolání zjevně také závěr okresního soudu, že žalovanému vznikla povinnost vrátit jistinu poskytnutého úvěru teprve rozhodnutím soudu. Tím žalobkyně zjevně napadá závěr okresního soudu o splatnosti dlužné jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ. V uvedeném rozsahu pak odvolací soud provedl přezkum rozsudku okresního soudu ve smyslu § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přičemž žádné vady řízení uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně je plně důvodné.7. K jednání okresního soudu se žádný z účastníků nedostavil, odvolací soud projednal odvolání žalobkyně v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.8. Odvolací soud považuje za nutné v prvé řadě uvést, že zcela sdílí veškerá skutková zjištění učiněná okresním soudem z jednotlivých důkazů a pro zestručnění na ně plně odkazuje. Odvolací soud pak také sdílí závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti obou smluv o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Ostatně tento závěr pak ve svém odvolání výslovně nezpochybnila ani sama žalobkyně.9. Předmětem odvolacího přezkumu pak nebyla ani výše bezdůvodného obohacení žalovaného, okresním soudem pravomocně přiznaná v částce 195 165,75 Kč ve výroku I. rozsudku okresního soudu, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni. Přezkumu odvolacího soudu však podléhá okresním soudem stanovená hmotněprávní splatnost částky 195 165,75 Kč a dále pak nárok žalobkyně na úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 20. 6. 2025 do zaplacení.10. Pokud jde o splatnost částky 195 165,75 Kč, odvolací soud souzní s okresním soudem v závěru, že se uplatní speciální úprava obsažená v § 87 odst. 1 věty druhé a odst. 2 ZoSÚ, která má přednost před obecnou právní úpravou obsaženou v o. z. Za této situace proto nelze přitakat žalobkyni, že splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním na základě absolutně neplatné smlouvy pro porušení povinnosti dle § 86 ZoSÚ se odvíjí od výzvy věřitele dle § 1958 o. z. V daném případě je spotřebitel povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem.11. Zjištění okamžiku, zda a k jakému okamžiku se stal dluh (či jeho část) splatný, je otázkou rozhodnou pro posouzení, zda se spotřebitel dostal do prodlení se zaplacením dluhu, a tedy i s otázkou, zda věřiteli náleží úroky z prodlení a v jaké výši, když tato se odvíjí od sazby stanovené pro první den prodlení dlužníka, a to bez ohledu na to, odkdy věřitel úrok z prodlení požaduje.12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Dle § 87 odst. 3 ZoSÚ změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.15. Odvolací soud nemá žádných pochyb, že pokud je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná pro porušení povinnosti poskytovatelem spotřebitelského úvěru dle § 86 odst. 1 věta druhá ZoSÚ, a pokud spotřebitel na základě takto neplatné smlouvy čehokoliv od poskytovatele úvěru na jistině úvěru obdržel, vznikne mu již okamžikem, kdy přijme plnění poskytnuté na základě absolutně neplatné smlouvy, povinnost toto plnění vrátit (povinnost vydat bezdůvodné obohacení získané plněním na základě absolutně neplatného právního jednání - § 2993 o. z.). Je nutno odlišovat okamžik vzniku nároku od okamžiku, kdy nastává jeho splatnost (dospělost). Odvolací soud má v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, za to, že ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí je speciální úpravou hmotněprávní splatnosti takto vzniklého nároku na vydání bezdůvodného obohacení, a proto se nepoužije obecná právní úprava občanského zákoníku, tj. § 1958 odst. 2 o. z., která stanoví, že neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu.16. Splatnost nároku věřitele na vydání bezdůvodného obohacení se tedy odvíjí dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ od „doby přiměřené možnostem spotřebitele“ dluh z bezdůvodného obohacení vrátit, tedy nikoliv jen od výzvy věřitele k zaplacení.17. Odvolací senát opakovaně judikuje, že smyslem a účelem tohoto ustanovení (a to v souladu s důvodovou zprávou k § 86 a § 87 ZoSÚ) je ochrana spotřebitele, aby poté, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nebyl vystaven povinnosti splatit dluh bez zbytečného odkladu, i když by to nebylo v jeho možnostech. Smyslem ochrany je, aby se spotřebitel nedostal do prodlení s povinností splnit povinnost vydat bezdůvodné obohacení vzniklé plněním na základě absolutně neplatné smlouvy, pokud není v jeho možnostech dluh ihned zaplatit. Nicméně ze zákonné úpravy (ani z jeho jazykového výkladu a ani z jeho smyslu a účelu) neplyne, že by bylo možno automaticky presumovat, že jen proto, že se jedná o spotřebitele, automaticky není v jeho možnostech a schopnostech dluh ve výši nesplacené jistiny bez zbytečného odkladu vrátit. Odvolací soud má za to, že principům sporného řízení odpovídá, že každý tvrdí skutečnosti, z nichž vyvozuje pro sebe v řízení prospěch a ohledně těchto skutečností nese i břemeno důkazní. Bylo břemenem tvrzení a důkazním žalovaného jako spotřebitele tvrdit, že případně nebylo v jeho možnostech a schopnostech jistinu tvořenou poskytnutými prostředky bez právního důvodu vrátit žalobkyni bez zbytečného odkladu od okamžiku, kdy prostředky na základě absolutně neplatných smluv převzal do své dispozice. Bylo jeho procesní povinností případně tvrdit a prokázat, jaké byly a jsou (či nebyly a nejsou) jeho konkrétní možnosti a schopnosti k vrácení dluhu od čerpání jistiny do dne rozhodnutí soudu. Bylo tedy jeho procesní povinností žalovaného tvrdit své poměry majetkové, výdělkové, sociální, případně i zdravotní (například pokud mu zdraví brání získávat prostředky výdělečnou činností, a proto je bez příjmu apod.), z nichž lze dovodit možnosti a schopnosti ke splácení dluhu (tj. i potencialitu). Splatnost bezdůvodného obohacení totiž nastává vždy v tom rozsahu, v jakém jsou schopnosti a možnosti spotřebitele dluh ve výši nesplacené jistiny vrátit, ty mohou být každý měsíc jiné, a proto může nastávat situace, kdy se nárok na vrácení nesplacené jistiny bude stávat splatným postupně, tj. vždy v rozsahu té částky, kterou je schopen spotřebitel zaplatit a pokud tak neučiní, dostane se dnem následujícím do prodlení s vrácením příslušné částky.18. Odvolací soud uzavírá, že břemeno tvrzení a důkazní o tom, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele dluh splatit, případně jaké jsou možnosti a schopnosti spotřebitele k vrácení nesplacené jistiny, tíží výhradě spotřebitele. Tento názor odvolacího soudu byl shledán v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu správným (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025).19. O tom, že žalovaný nese břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že nebylo v jeho možnostech dluh uhradit a jaké jsou jeho konkrétní možnosti a schopnosti k úhradě dluhu, by soud žalovaného poučil dle § 118a o. s. ř., pokud by se dostavil k jednání soudu, když tato poučovací povinnost se poskytuje výhradě při jednání.20. Smlouvy jsou absolutně neplatné od samého počátku (ex tunc), plněním žalobkyně na základě absolutně neplatného právního úkonu (plněno bylo vždy v den, kdy byly prostředky připsány žalovanému na účet) vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jeho splatnost nastala den poté, když žalovaný měl prostředky prokazatelně v dispozici, neboť bylo prokázáno, že v tyto dny obdržel žalovaný na svůj účet uvedené prostředky, a proto je měl v dispozici a mohl je obratem bez zbytečného odkladu vrátit žalobkyni. Z důkazů vyplynulo, že žalovanému byla poskytnuta jistina úvěru na základě smlouvy ze dne 16. 6. 2023 ve výši 153 000 Kč ke dni uzavření smlouvy (16. 6. 2023), žalovanému tak dne 16. 6. 2023 vznikla povinnost vrátit jistinu úvěru 153 000 Kč, pokud žalovaný vrátil jen 37 133,89 Kč, dluží tak na bezdůvodném obohacení částku 149 286,11 Kč. Dnem následujícím po dni čerpání nastala splatnost nesplacené jistiny z neplatné smlouvy a následujícím dnem se žalovaný dostal do prodlení, tj. k 18. 6. 2023. Ve vztahu ke druhé smlouvě ze dne 7. 4. 2023 byla žalovanému poskytnuta jistina 110 000 Kč dne 7. 4. 2023, měl tak prokazatelně tuto částku v dispozici a bylo tedy prokázáno, že bylo v jeho možnostech ji nejpozději následující dne vrátit zpět, nastala tedy splatnost této částky ke dni 8. 4. 2023, dnem 9. 4. 2023 se dostal s jejím vrácením do prodlení., následně uhradil jen 30 700,36 Kč, dluží 79 299,64 Kč, která se stala splatnou dne 8. 4. 2023. Od 9. 4. 2023 je žalovaný s touto částkou v prodlení. Ke dni 8. 4. 2023 a 18. 6. 2023 pak činila dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba zákonného úroku z prodlení 15 % ročně, žalobkyně se domáhá úroku z prodlení jen v sazbě 12,75 % ročně a za dobu od 20. 6. 2025, její nárok je tak plně důvodný.21. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud výrokem I. tohoto rozsudku změnil dle § 220 o. s. ř. rozsudek okresního soudu v napadených výrocích I. a II. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 195 165,75 Kč za dobu od 20. 6. 2025 do zaplacení.22. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud dle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. originárně rozhodl výrokem II. o náhradě nákladů řízení před okresním soudem. Odvolací soud zkapitalizoval veškeré příslušenství (i běžící) ke dni svého rozhodnutí a dovodil, že hodnotou sporu byla celkem částka 344 190,42 Kč (součet všech jistina příslušenství zkapitalizovaného ke dni 1. 6. 2026), žalobkyně byla procesně úspěšná co do částky 218 822,25 Kč (přisouzená jistina příslušenství zkapitalizované ke dni 1. 6. 2026), což představuje 64 % hodnoty sporu. Naopak její neúspěch představuje 36 % hodnoty sporu. Žalobkyni náleží poměrná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 28 %.23. Okresní soud vyčíslil náklady žalobkyně částkou 59 702 Kč (viz bod 13 odůvodnění rozsudku okresního soudu), žalobkyně okresním soudem vyčíslené náklady nikterak nezpochybňovala, a proto odvolací soud odkazuje na výpočet okresního soudu a na jím jednotlivě uvedené a zohledněné náklady řízení. Z částky 59 702 Kč účelně vynaložených nákladů řízení náleží žalobkyni jen 28 %, tj. částka 16 717 Kč. Odvolací soud proto tuto částku přiznal žalobkyni výrokem II. tohoto rozsudku.24. V odvolacím řízení pak byla žalobkyně plně procesně úspěšná a ve smyslu § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. jí tak vzniklo vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. V odvolacím řízení vznikly žalobkyni náklady v celkové výši 14 147 Kč sestávající ze soudního poplatku za podané odvolání ve výši 6 221 Kč (pětinásobek ceny ročního plnění, tj. pětinásobek příslušenství, ten činí 124 418,16 Kč), z odměny advokáta zastupujícího žalobkyni za jeden úkon právní služby, a to za sepis odvolání [§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jen „advokátní tarif“], za tento úkon (§ 8 odst. 1 a 2 a § 7 bod 5. advokátního tarifu při tarifní hodnotě 124 418,16 Kč – jako pětinásobku ročního plnění představovaného 12,75 % ročně z částky 195 165,75 Kč) a z paušální náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně k výše uvedenému úkonu právní služby, a to ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, vznikl mu ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. nárok na náhradu za 21% DPH ve výši 1 376 Kč. Odvolací soud tak zavázal žalovaného k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni výrokem III. tohoto rozsudku v částce 14 147 Kč.25. Lhůty k plnění pak odvolací soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť pro stanovení lhůty delší, či povolení splátek, neshledal jakéhokoliv důvodu.