57 Co 90/2026-198 – Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud ze zaniklého společného jmění účastníků přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně movité věci, a to lednici, televizi, ratanový nábytek, sodastream, komodu zakoupenou v obchodě , název, , komodu zakoupenou v obchodě , název, , skříň, postel, pračku a sběratelskou kolekci andělíčků (výrok I), do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal vozidlo značky , typ vozidla, RZ , SPZ, , sklokeramickou desku, kuchyňskou linku, 2 ks jídelních židlí, běžecký pás a sběratelskou kolekci figurek anime dolls (výrok II), dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na úplné vypořádání zaniklého společného jmění účastníků 661 442,88 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), a povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 94 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně (výrok IV), jakož i povinnost zaplatit státu na nákladech řízení 2 661 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V).2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 19. 4. 1986 a bylo pravomocně rozvedeno ke dni 12. 3. 2025. Příčiny rozvratu manželství byly shledány na straně obou účastníků, kteří se rozcházeli v názorech na společné záležitosti, nevytvářeli zdravé rodinné prostředí, vzájemně se nepodporovali a nežili ve vzájemné úctě, rozvrat byl završen navázáním známosti každým z manželů s jiným partnerem. Za trvání manželství účastníci nabyli vozidlo , typ vozidla, v zůstatkové ceně 25 000 Kč, sklokeramickou desku v zůstatkové ceně 3 000 Kč, kuchyňskou linku v zůstatkové ceně 3 000 Kč, dvě jídelní židle v zůstatkové ceně 1 000 Kč, běžecký pás v zůstatkové ceně 5 000 Kč, kolekci figurek žen anime dolls v zůstatkové ceně 8 000 Kč, kdy tyto věci v celkové zůstatkové ceně 45 000 Kč byly po rozvodu v držení žalovaného, který o ně projevil zájem. Vedle toho účastníci nabyli lednici v zůstatkové ceně 10 000 Kč, televizi v zůstatkové ceně 3 600 Kč, ratanový nábytek v zůstatkové ceně 3 000 Kč, sodastream v zůstatkové ceně 1 500 Kč, komodu pořízenou v obchodě , název, v zůstatkové ceně 2 000 Kč, komodu pořízenou v obchodě , název, v zůstatkové ceně 2 000 Kč, skříň v zůstatkové ceně 4 000 Kč, postel v zůstatkové ceně 12 000 Kč, pračku v zůstatkové ceně 6 000 Kč a sběratelskou kolekci andělíčků v zůstatkové ceně 3 000 Kč, které zůstaly po rozvodu v držení žalobkyně, jejíž vůlí bylo, aby všechny tyto věci v celkové zůstatkové ceně 47 100 Kč byly přikázány do jejího vlastnictví.3. Vedle toho měli ke dni právní moci rozvodu manželství účastníci finanční zůstatky na bankovních účtech č. , č. účtu, , vedeném na jméno žalobkyně ve výši 5 718,67 Kč, a č. , č. účtu, ve výši 3 188,38 Kč, č. , č. účtu, ve výši 1 000 Kč, č. , č. účtu, ve výši 50 000 Kč a č. , č. účtu, ve výši 36 506,05 Kč, kdy tyto čtyři účty byly vedeny na jméno žalovaného. Celková částka k vypořádání na těchto bankovních účtech tak činila 96 413,10 Kč, z toho na bankovních účtech vedených na jméno žalobkyně bylo 5 718,67 Kč a na jméno žalovaného 90 694,43 Kč.4. Dále okresní soud uzavřel, že pokud dne 14. 8. 2024 zaslal žalovaný ze svého bankovního účtu na bankovní účet dcery účastníků, , jméno FO, , částku 1 100 010 Kč, nebylo prokázáno, že by žalobkyně k tomuto jednání dala žalovanému souhlas. Jak žalovaný, tak dcera účastníků se s žalobkyní o možnosti tohoto daru dceři za účelem rekonstrukce rodinného domu, ve kterém dcera účastníků žije, bavili toliko v obecné rovině, nikdy však nebyla dohoda o tom, že se konkrétní částka zašle na bankovní účet dcery účastníků. Prokázáno bylo (výslechem žalovaného, výslechem svědka , jméno FO, , výslechem svědkyně , jméno FO, ), že vztah mezi žalobkyní a její dcerou , jméno FO, byl v době, kdy se žalobkyně odstěhovala ze společné domácnosti účastníků, velmi špatný, v podstatě žádný, jmenované spolu nekomunikovaly, když dcera účastníků vyčítala žalobkyni, že se rozhodla žalovaného opustit. Rovněž bylo prokázáno, že dcera účastníků nepočítala s tím, že by si „na stáří“ vzala žalobkyni k sobě a postarala by se o ni, o této možnosti mluvila v době poskytnutí daru toliko s žalovaným (výpověď dcery) a v době, kdy žalobkyně navštívila dům dcery účastníků, této řekla dcera napřímo, že v tomto domě žalobkyně nikdy bydlet nebude (výslech žalobkyně). Poskytnutí daru ve výši 1 100 010 Kč bylo ujednáno pouze mezi žalovaným a dcerou účastníků, žalobkyně byla z této dohody vyňata, nikdo ji o tomto daru neinformoval, žalobkyně se o něm dozvěděla až řadu měsíců po darování od své právní zástupkyně. Žalovaný neměl potřebu tento dar projednat s žalovanou (tehdy manželkou), bral tyto peníze jako své vlastní. Žalobkyně s darovací smlouvou nesouhlasila a uplatnila námitku relativní neplatnosti tohoto právního jednání.5. Pokud pak žalovaný v přesně neurčené době, nejdříve v březnu 2025, daroval synovi účastníků 140 000 Kč za účelem pořízení nového vozidla, bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla ještě v době jejich společného soužití uzavřena dohoda v obecné rovině o tom, že až bude jejich syn potřebovat peníze, bude mu poskytnut nějaký finanční dar, aby byly obě děti rodiči obdarovány, neboť dcera účastníků od nich dostala dar na svatební výdaje ve výši 220 000 Kč. Žalovaný tento konkrétní dar s žalobkyní neprobíral, žalobkyně o této darovací smlouvě pocházející ze společných úspor účastníků nebyla informována, nedala žalovanému souhlas k tomto jednání a následně vznesla námitku relativní neplatnosti této darovací smlouvy, a to jak vůči žalovanému, tak vůči synovi , jméno FO, .6. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod § 714 a § 740 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Obě darovací smlouvy uzavřené s dětmi účastníků vyhodnotil jako neplatné, když žalobkyně nebyla účastna jednání ohledně uzavření žádné z nich, nikdy s takovým jednáním žalovanému nedala souhlas a o uzavření smluv se dozvěděla až v souvislosti s probíhajícím soudním řízením. Navíc, i kdyby se účastníci řízení dohodli o tom, že darují dceři peníze na rekonstrukci domu a synovi nějakou finanční částku v době, kdy bude syn účastníků v potřebě, byla by taková dohoda pouze zcela obecná a nikterak by právně žalobkyni ani žalovaného nezavazovala. Žalovaný se sám rozhodl věnovat skoro celé úspory účastníků dceři , jméno FO, , která tento dar považovala jako dar od otce, což bylo prokázáno jednak výpovědí jejího manžela, jednak i její výpovědí, když uvedla, že o tomto konkrétním daru se s žalobkyní nikdy nebavila. Ani dar 140 000 Kč synovi účastníků žalovaný ani syn s žalobkyní nikterak neprobírali. Podle soudu není podstatné, v jaké míře pocházejí úspory manželů z příjmu manžela a v jaké míře z příjmu manželky, jelikož manželé tvoří jednu ekonomickou jednotku, veškeré úspory jsou společné a pokud jeden z manželů chce s těmito úsporami nakládat – a nejedná se o běžnou záležitost – tak je zapotřebí souhlas druhého manžela s tímto právním jednáním. Pokud žalobkyně nesouhlasila s uzavřením dvou výše specifikovaných darovacích smluv (souhlasit ani nemohla, jelikož o tomto darování nevěděla), o darování finančních prostředků ze společných úspor účastníků dětem se rozhodoval sám žalovaný, přičemž se jednalo o velmi vysoké částky, pročež se nejednalo o běžnou záležitost. Žalobkyně v souladu s § 714 odst. 2 o. z. vznesla námitku relativní neplatnosti těchto dvou právních jednání vůči všem zúčastněným na těchto právních jednání, proto jsou obě darovací smlouvy z právního hlediska neplatnými a žalobkyni náleží polovina obou takto poskytnutých darů, tedy 620 005 Kč.7. Závěrečným sečtením všech výše uvedených položek okresní soud dospěl k tomu, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na úplné vypořádání zaniklého společného jmění účastníků částku 661 442,88 Kč, tj. částka 620 005 Kč (polovina plnění z neplatných darovacích smluv) v součtu s 42 487,88 Kč (polovinou z finančních zůstatků na bankovních účtech účastníků řízení ke dni právní moci rozsudku o rozvodu, poníženou o částku 5 718,67 Kč představující zůstatek na bankovním účtu vedeném na jméno žalobkyně) a po odečtení 1 050 Kč (polovina zůstatkové ceny všech movitých věci, jež účastníci učinili předmětem vypořádání, ponížená o zůstatkovou cenu věcí v držení žalobkyně). Soud majetkové hodnoty ve společném jmění účastníků rozdělil rovným dílem s ohledem na to, že oba účastníci se ve stejné míře přičinili o rozpad jejich manželství, nadto žádný z účastníků větší vinu na rozpadu manželství na straně druhého účastníka ani netvrdil.8. Proti výrokům III, IV a V tohoto rozsudku podal žalovaný odvolání s tím, že souhlasí s vypořádáním movitých věcí, jakož i zůstatků na bankovních účtech, nesouhlasí však se závěry okresního soudu vážícími se k darovacím smlouvám s dcerou a synem účastníků, které mají přímý vliv na stanovení výše vypořádacího podílu. Pokud okresní soud uzavřel, že žalobkyně k těmto darováním nedala souhlas, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, na základě kterých učinil nesprávný právní závěr o neplatnost