8 Co 255/2025-61 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 14.965,64 Kč s 12% úrokem z prodlení od 28. 3. 2025 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 5.000 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude rozsudek právní moci (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 1.552,78 Kč, 14,75% úrok z prodlení z částky 14.965,64 Kč od 30. 4. 2024 do 27. 3. 2025, 2,75% úrok z prodlení z částky 14.965,64 Kč od 28. 3. 2025 do zaplacení, 14,75% úrok z prodlení z částky 747,51 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a kapitalizovaný úrok 16.490,50 Kč (odstavec II. výroku) a dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku) a že žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací na zaplaceném soudním poplatku částka 321 Kč z účtu Okresního soudu v Ostravě (odstavec IV. výroku).2. Okresní soud po provedeném dokazování zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do částky 80.000 Kč, přičemž žalovaná vyčerpala postupně ve třech platbách celkem částku 15.000 Kč. Žalovaná se naopak zavázala tuto částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách se sjednanou roční procentní sazbou nákladů (RPSN) ve výši 1462,13 % a oproti obdržení peněz však doposud žalobkyni uhradila pouze částku 34,36 Kč. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy, kdy žalovaná jednala jako spotřebitel a žalobkyně jako podnikatel, byla žalobkyně povinna v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně v žalobě pouze obecně tvrdila, že zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, když provedla posouzení pomocí lustrace v nebankovních registrech (NRKI, BRKI, IR, CEE) a také vycházela z údajů získaných od žalované zaznamenaných ve smlouvě o úvěru, nicméně z údajů poskytnutých žalovanou vyplynulo toliko prohlášení žalované deklarující její osobní, příjmové a výdajové poměry, avšak žalobkyně nepředložila soudu důkazy tato tvrzení prokazující. Okresní soud pak byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu adekvátně poučena k nutnosti označení a předložení důkazů. Úvěrovou smlouvu proto okresní soud shledal absolutně neplatnou ve smyslu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., a § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Za dané situace, kdy žalovaná žalobkyni vrátila před podáním žaloby pouze částku 34,36 Kč a vyčerpala částku 15.000 Kč má žalobkyně proto na vydání bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku, a to ve výši rozdílu skutečně vyčerpané a vrácené částky, tj. 14.965,64 Kč s úrokovým příslušenstvím. Okresní soud v tomto směru vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dluhu výzvou ze dne 19. 3. 2025, která jí byla odeslána téhož dne na adresu uvedenou ve smlouvě. Ve smyslu ust. § 573 občanského zákoníku se uvedená zásilka dostala do dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 3 dnů, tudíž se dostala do prodlení dne 28. 3. 2025, pročež okresní soud přiznal žalobkyni dle ust. § 1970 občanského zákoníku (v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14.965,64 Kč za dobu od 28. 3. 2025 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu pak okresní soud žalobu zamítl.3. Proti tomuto rozsudku, co do odstavce I. výroku, podala žalovaná včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, aby žaloba na stanovení povinnosti zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14.965,64 Kč za dobu od 28. 3. 2025 do zaplacení byla zamítnuta. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, namítala, že v případě neplatnosti úvěrové smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vycházet ze skutečnosti, že toto ustanovení je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a v takovémto případě má poskytovatel úvěru nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka (spotřebitele). Protože mezi ní a žalobkyní nedošlo k dohodě o termínu dosud nezaplacené jistiny úvěru, splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru určil až soud svým rozhodnutím, a to v nové době. Soudem určená splatnost nemůže nastat před soudním rozhodnutím, proto se nemohla doposud dostat do prodlení a nárok na příslušenství pohledávky v podobě úroku z prodlení tak žalobkyni doposud nevznikl, což je i jedním z cílů ochrany poskytované spotřebiteli zákonem o spotřebitelském úvěru.4. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila tak, že navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil. Měla za to, že okresní soud věc v nalézacím řízení správně právně posoudil a dostatečným způsobem vyhodnotil předložené důkazy a tvrzení. Zcela se tak ztotožnila s právními závěry soudu uvedenými v napadeném rozsudku s tím, že námitky a argumenty žalované obsažené v odvolání nemohou v daném případě obstát.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)] v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.6. Pokud se týká skutkových zjištění učiněných okresním soudem, na ta krajský soud v plném rozsahu odkazuje, když z hlediska předmětu odvolacího řízení je rozhodující zjištění, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , na základě níž byla žalované poskytnuta částka 15.000 Kč, kdy tuto částku žalovaná vyčerpala a na splátkách uhradila žalobkyni pouze částku 34,36 Kč. Pokud se jedná o zjištění ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, pak žalobkyně řádně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru řádně zkoumala a ověřovala skutečnou příjmovou a výdajovou stránku žalované.7. Odvolací soud pak rovněž souhlasí s právním závěrem okresního soudu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, která současně podléhá právnímu režimu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), když byla uzavřena mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem a předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotné smlouvy. Současně za správný považuje i závěr okresního soudu o tom, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením uvedené smlouvy v rozporu s ust. § 86 ZoSÚ řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Porušení této povinnosti má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 a 588 o. z., k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Ostatně proti závěru o neplatnosti předmětné smlouvy ani žalobkyně ničeho nenamítala. Za situace, kdy žalobkyně v řízení tvrdila a doložila, že poskytla žalované částku ve výši 15.000 Kč, přičemž žalovaná zaplatila na splátkách pouze částku 34,36 Kč, okresní soud správně nárok žalobkyně posoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 o. z.) a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni rozdíl mezi uvedenými částkami, tj. 14.965,64 Kč.8. Okresní soud nicméně dále pochybil, pokud žalobkyni zároveň přiznal i nárok na příslušenství dané pohledávky v podobě úroku z prodlení běžícího ode dne 28. 3. 2025, tj. ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty stanovené žalované k úhradě dluhu dle výzvy žalobkyně ze dne 19. 3. 2025. V souladu s odvolací argumentací žalované je totiž nutno uvést, že Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz) přijal a odůvodnil závěr, že v případě neplatné smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době stanovené podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ.9. V projednávané věci tedy určil splatnost nesplacené jistiny až okresní soud, a to ve splátkách po 5.000 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude rozsudek právní moci, neboť k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo. Stanovení splatno