69 CO 185/2022-112 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Okresní soud zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 28.748,38 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 12.390,40 Kč ve lhůtě třídenní (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce, který zrekapituloval závěry nalézacího řízení, v rámci něhož soud dovodil, že uplatňované nároky na náhradu škody jsou za období od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2018 promlčené a za období července a srpna 2018 nedůvodné, další nárok na vydání bezdůvodného obohacení shledal soud nedůvodným. K otázce soudem konstatovaného promlčení dvou nároků na náhradu škody za období od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2018 odůvodněného tak, že žalobcem tvrzená škoda vznikla každou platbou na vyúčtování, a proto skutečnost, že se o zvýhodňování spoluvlastníků o škodě dozvěděl až u soudu v září 2018, nemá na promlčení vliv. Běh tříleté promlčecí lhůty dle soudu počal od okamžiku úhrady, neboť žalobce věděl, že platí celý předpis při neužívání vchodu 1, jakož i kdo je povinná osoba k její náhradě. K tomu odvolatel uvedl, že ani skutečnost, že by žalobce věděl, že platí celý předpis plateb, tzn. zálohy, neznamená, že věděl nebo mohl vědět o způsobené škodě, jak tvrdí soud. Měli-li by vlastníci bytů vchodu 1 přístup pouze do svého vchodu, tak by k nerovnému omezování práv nedocházelo, bylo by to v paritě a žádný důvod pro uplatnění škody by neexistoval. Žalovaný po celou dobu tvrdil, že k omezení práv nedochází, až v řízení vedeném pod sp. zn. 25 C 236/2018 při jednání v září 2018 vyšlo najevo, že žalovaný vědomě uváděl žalobce v omyl, jak stojí v žalobě. Provádění plateb v plné předepsané výši proto nelze spojovat se započetím běhu promlčecí lhůty, která mohla běžet ve smyslu žaloby až od zmíněného září 2018. K otázce věcného posouzení nároku žalobce na náhradu škody, které soud nepovažuje za promlčené, ale za nedůvodné odvolatel uvedl, že rozhodnutí soudu vychází z tvrzení, že nebyl porušen zákon. Opomenul však ustanovení § 1175 o. z. i Stanov SVJ, podle kterých má vlastník právo užívat společné části a nesmí být přitom ztížen jinému výkon stejných práv. Bráněním v přístupu do vchodu 1 oproti ostatním, kteří měli svobodný přístup do všech vchodů, žalovaný vědomě porušil jak zákon, tak Stanovy SVJ, a proto mělo být postupováno dle § 2910 o. z., když škůdce, který porušil povinnost danou zákonem, nahradí poškozenému, co způsobil. Svévolné zabrání společné části domu patří k nejzávažnějším porušením společných pravidel. Spoluvlastníka lze sice oproti druhým z užívání společné věci vyloučit, bude-li mu ovšem nahrazena újma nebo se nebude na nákladech podílet (§ 1131 o. z.). Zákonné ustanovení § 1180 o. z., na které soud poukazuje, určuje, jak má být postupováno při stanovení výše příspěvku při dodržování zákonných ustanovení, což se nestalo. Výše příspěvku odpovídající podílům na společných částech, jak argumentuje soud, platí totiž při dodržení § 1175 o. z. Předepsaná výše příspěvku žalovaným ve výši podílu na společných částech však ustanovením § 1175 o. z., s ohledem na ztížení výkonu stejných práv, neodpovídala. Odůvodnění žalovaného, že přístup do vchodu 1 nebyl umožněn z důvodu ochrany majetku je irelevantní, neboť příslušenství bytů jsou i v ostatních vchodech, a to bez jakéhokoliv omezení přístupu spoluvlastníků do těchto vchodů. Dle soudu měl žalobce uvádět rozporná tvrzení, že požadoval zpřístupnění vchodu 1 od počátku. Toto tvrzení bylo trvale neměnné a nikoliv rozporné, jak tvrdí soud. K otázce požadavku na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 1.669 Kč soud zamítl vrácení podmíněně zaplaceného nedoplatku z vyúčtování let 2016 až 2019 se zdůvodněním, že placení nedoplatků z vyúčtování je s odvoláním na ustanovení § [číslo] a § [číslo] samostatným, nepodmíněným nárokem a žalobce je proto povinen nedoplatek zaplatit i při neplnění povinnosti žalovaného a nemůže se proto jednat o bezdůvodné obohacení. Dle uváděných paragrafů se má přispívat na správu domu placením příspěvků/záloh při dodržení zákonných ustanovení dle podílu na společných částech a s přihlédnutím k vyloučení vlastníka z užívání společné části, což se nestalo. Mimoto rozdíl mezi placenými příspěvky/zálohami dle zmíněných paragrafů a vyúčtováním, což je předmětem tohoto bodu žaloby, zahrnuje náklady, jejichž výši připadající na konkrétního spoluvlastníka určující i [obec] SVJ a zákon č. 67/2013 Sb., který stanovuje povinnost doložit vyúčtování tak, aby bylo kontrolovatelné z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Odvolatel má za to, že do dnešního dne vyúčtování doloženo nebylo. Podle soudu však ani porušení zákonné povinnosti doložit vyúčtování„ nemá vliv na splatnost vyúčtování“, neboť placení nedoplatků z vyúčtování je nepodmíněným nárokem. Takovéto stanovisko by bylo možné akceptovat, byly-li by příspěvky stanoveny v souladu se zákonem i § [číslo] a rozúčtování nákladů dáno jednoznačně, transparentně a kontrolovatelně. Odvolatel odkazoval na judikaturu, konkrétně rozhodnutím NS ČR sp. zn. 26 Cdo 4742/2010 s tím, že ustálená soudní praxe dovodila, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je, že bylo vyúčtování řádně provedeno a nájemce s ním byl seznámen. Vyúčtování provedené v rozporu s příslušnými předpisy nemůže vyvolat ani účinky, které s vyúčtováním zákon spojuje. V dalších bodech citoval odvolatel z výše uvedeného rozhodnutí se závěrem, že soud v rozporu se skutečností tvrdí, že pravidla pro rozúčtování nebyla rozporována a též, že žádná z položek vyúčtování není navázána na faktický rozsah užívání společných částí domu. Pravidla rozúčtování stanovená ve Stanovách jsou formulována pro podmínky stejných práv a omezení pro všechny, přičemž záležitosti neřešené Stanovami se mají řídit obecnými právními předpisy, což nebyl důvod měnit. Pokud jde o tvrzení soudu, že položky ve vyúčtováních nejsou navázány„ na faktický rozsah užívání společných prostor“, nelze než souhlasit, neboť vyúčtování je navázáno ze zákona nikoliv na faktické užívání, ale na právo užívat tyto prostory, přičemž práva a omezení mají ze zákona platit pro všechny spoluvlastníky stejně, v opačném případě je třeba nerovnost práv zohlednit. Bezdůvodné obohacení soud odmítl i s odvoláním na ustanovení § 2992 o. z. s tím, že provedená úhrada představovala plnění nesplatného dluhu. Vzhledem k vynucené úhradě nedoloženého vyúčtování a jednostranně nedůvodně provedenému zápočtu ze strany žalovaného považuje odvolatel požadavek na vrácení bezdůvodného obohacení za oprávněný. K objasnění uvedených skutečností žalobce uvedl, že žalovaný trvale odmítá dokládat vyúčtování, proto se žalobce v řízení pod sp. zn. 25 C 176/2019 dožadoval zákonné pokuty ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb. Zamítnutím požadavku na vrácení vynucené úhrady nedoložených vyúčtování v nalézacím řízení ztrácí žalobce jako příjemce služeb jakoukoliv zákonnou oporu, aby vyúčtování žalovaný, poskytovatel služby, ve smyslu zákona dokládal tak, aby byla umožněna kontrola. Ze všech těchto důvodů odvolatel navrhoval, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku, která je předmětem tohoto řízení, a to včetně úroků z prodlení a byla mu přiznána náhrada nákladů řízení. 3. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že podané odvolání považuje za nesmyslné, kdy žalobce neustále vymýšlí nějaké konstrukce proti žalovanému, byť si musí být vědom toho, že právní úprava je jednoznačná. Pokud jde o požadavky žalobce na náhradu škody a v této souvislosti o jeho námitky proti odůvodnění rozsudku žalovaný nad rámec z jeho strany uvedeného před okresním soudem ještě uvádí, že právní úprava povinností vlastníků jednotek a ani Stanovy žalovaného, jakož i prohlášení vlastníka, dle kterého byly v domě vymezeny jednotky, neznají výjimku z ustanovení § 1180 odst. 1 o. z., to je že vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, …“. Za této situace tedy žalovaný má za to, že všichni spoluvlastníci jednotek jsou povinni hradit tyto příspěvky podle svých spoluvlastnických podílů bez ohledu na to, v jakém rozsahu a jak často některou ze společných částí užívají, například mezi společné části patří kočárkárna, byť značná část vlastníků ji neužívá, protože nemá ani kočárky ani kola, stejně tak například výtah, který je v rozdílném rozsahu užíván vlastníkem jednotky v prvním nadzemním podlaží a v sedmém nadzemním podlaží a podobně. V této souvislosti tedy žalobci nemohla vzniknout žádná škoda, kterou vyčísluje jako zbytečně placené úhrady za to, že neužívá jeden ze vchodů v panelovém domě. Jednak evidentně k tomu neměl žádný důvod, žádnou nutnost a nepotřeboval to, když se začal klíčů domáhat až někdy v roce 2017 či 2018 ač v domě bydlí někdy od roku 2009. Žalovaný se tak zcela ztotožňuje se stanoviskem soudu okresního, tedy že pokud by uplatněný nárok žalobcem nebyl promlčen, že je nedůvodný, když námitku promlčení žalovaný vznesl v samo