69 CO 250/2022-185 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Okresní soud odvoláním napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1.137.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 21. 12. 2020 do zaplacení (výrok I.). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 159.236 Kč ve lhůtě jednoho měsíce (výrok II.). 2. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadla odvoláním žalobkyně, která vytýkala okresnímu soudu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), když soud nesprávně aplikoval ustanovení § 2909 o. z. a žalobu zamítl, přestože bylo prokázáno prohlášení [jméno] [příjmení] otce účastnic, že se mají rozdělit napůl a nehádat se, byl hlavou rodiny, nikdo nezpochybňoval a nic proti jeho slovu nenamítal, žalovaná se k prohlášení otce nikdy výslovně nevyjádřila, avšak nechala na sebe při existenci prohlášení svého otce přepsat družstevní podíl v bytovém družstvu, nikdy do 1. 6. 2020 se nevyjádřila v tom smyslu, že nedodrží vůli svého otce a naopak žalobkyně žila v domnění, že dodrží a žalovaná dne 1. 6. 2020 odmítla se o byt a pozemek, včetně garáže rozdělit s žalobkyní napůl. Dle názoru odvolatelky měl soud při aplikaci ustanovení § 2909 o. z. zohlednit společenská, kulturní a mravní pravidla chování. Žalovaná se nikdy nevyjádřila, že vůli svého otce [jméno] [příjmení] nedodrží, žalobkyně měla důvěru v rodinné vztahy, které byly plně funkční, žalovaná se v roce 2007 zachovala dle vůle svého otce a nechala na sebe přepsat družstevní podíl a převedla si byt do osobního vlastnictví, v tomto jednání pokračovala v rámci dědického řízení v roce 2016, kdy na sebe nechala ze stejných podmínek přepsat i pozemek, na kterém je umístěna garáž. Odklon žalované od prohlášení otce účastnic se projevil dne 1. 6. 2020, kdy žalovaná oznámila žalobkyni svůj záměr ponechat si byt i pozemek s garáží pouze pro sebe a s žalobkyní se nijak nerozdělit. Žalobkyně se oprávněně domnívala, že absence výslovného vyjádření žalované v období od roku 2007 do roku 2020 představuje souhlas, a to v souvislosti s konkludentním jednáním žalované. Zpětně se však jeví jako nejpravděpodobnější právě prvotní záměr žalované přáním otce se neřídit. Nesprávný právní názor spatřuje žalobkyně ve skutečnosti, že soud prvého stupně chování žalované posoudil jako souladné s dobrými mravy. Dále okresnímu soudu vytýkala, že neúplně zjistil skutkový stav věci (§ 205 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.), když neprovedl navržený důkaz potřebný k prokázání rozhodných skutečností, a to svědecký výslech [jméno] [příjmení], maminky účastnic ani o neprovedení tohoto důkazu nijak nerozhodl. V rozsudku jsou zdůrazněny okolnosti svědčící ve prospěch žalované a jsou upozadněny okolnosti svědčící ve prospěch žalobkyně, soud se ve svém rozhodnutí vůbec nevypořádal s důkazem provedeným dne 18. 10. 2021, a to se zvukovou nahrávkou pořízenou dne 28. 10. 2020, na které [jméno] [příjmení] tvrdí, že byt měl být rozdělen napůl. Dále soud prvého stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), že mezi účastnicemi a jejich rodiči nebyla uzavřena žádná dohoda. Žalobkyně v této souvislosti namítá nevěrohodnost klíčových vyjádření žalované a nevěrohodnost žalovanou navržených svědků, kdy výpovědi těchto svědků se jeví jako dopředu naučené. Žalovaná několikrát změnila jí tvrzený důvod, proč byl podíl v družstvu převeden na ni, a jak s ním mělo být dle rodičů následně naloženo. Někdy tvrdila jako důvod převodu to, že se o rodiče starala, jindy to, že převod byl administrativně náročný s ohledem na bydliště žalobkyně v [obec]. Ohledně nakládání s bytem někdy tvrdila, že při převodu bylo dohodnuto, že se otázka bytu vyřeší až následně, jindy, že si mají následně byt žalovaná a žalobkyně rozdělit napůl. Nebylo hodnověrně vysvětleno jak je možné, že když rodiče měli obě dcery stejně rády, jedna dcera má vše a druhá nic. Žalobkyně podrobněji rozváděla reakce na jednotlivé výzvy žalované, ať už před soudem nebo při podání vysvětlení na Policii ČR. Okolnost o uzavření dohody mezi účastnicemi a jejich rodiči byla nejméně do soudního jednání dne 9. 8. 2021 nesporná, pokud by soud hodnotil důkazy ve vzájemné souvislosti a s přihlédnutím k tvrzením účastníků řízení, musel by dojít k závěru, že podíl v bytovém družstvu byl převeden na žalovanou čistě z administrativních důvodů s tím, že až nastane čas, žalobkyně a žalovaná se rozdělí rovným dílem. Žalovaná několikrát změnila svá tvrzení o tom, kdy se měla žalobkyně dozvědět o tom, že byt zůstane pouze žalované a žalobkyně tak nic nezíská. Na jednu stranu tvrdila, že toto žalobkyně věděla už od převodu podílu v bytovém družstvu a byla s tím srozuměna, avšak také současně tvrdila, že při návštěvách 4x do roka se žalobkyně na pobyt rodičů neustále ptala a ti jí měly odpovídat ať se nestará, že je vše zařízeno. Žalovaná se tak snažila vylíčit v lepším světle a ve své výpovědi uvedla, že hradila opravy v bytě až k dotazu právního zástupce připustila, že jí tyto úhrady rodiče účastnic následně proplácely. Žalovaná během soudního řízení nezaujala konkrétní skutkové stanovisko, pouze se bránila skutkovým tvrzením žalobkyně. Přestože žalobkyně svá tvrzení prokázala a nebyl zjištěn jiný řetězec událostí, soud žalobu zamítl, přestože měl žalobě v celém rozsudku vyhovět. Žalobkyně dále namítala nevěrohodnost svědkyně [jméno] [příjmení], svědka [jméno] [příjmení], svědkyně [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], svědkyně [jméno] [příjmení] a konečně i nevěrohodnost svědka [jméno] [příjmení], to je všech svědků navrhovaných v průběhu řízení před okresním soudem žalovanou. Dále namítala, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), jelikož soud prvého stupně neupozornil žalobkyni, že bude na věc aplikovat jiné právní posouzení, než žalobkyně zaujala v žalobě. Žalobkyně odkazovala na právní závěry vyjádřené v rozsudku NS ČR sp. zn. 25 Cdo 1937/2013 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 22 Co 1904/2012 a Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. 15 C 1880/2009. V případě, kdy by měl být výrok I. rozsudku potvrzen jako správný je dle názoru žalobkyně na místě aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř. Důvody hodné zvláštního zřetele žalobkyně spatřuje ve skutečnosti, že se na soud obrátila v dobré víře, že je v právu. Žalovaná uzavření dohody nepopírá, pouze tvrdila, že se tato dohoda následně změnila. Žalobkyně s ohledem na právní posouzení, že dohodu nelze změnit bez souhlasu všech stran a s ohledem na to, že žalobkyně s žádnou změnou nesouhlasila, podala žalobu k soudu. Rozsudek považuje za nespravedlivý, když nejen že byla její žaloba zamítnuta a nebyl jí tak přiznán její nárok, ale také byla zavázána zaplatit žalované náhradu nákladů v částce přes 150.000 Kč a musela zaplatit soudní poplatek přes 50.000 Kč a odměnu svému právnímu zástupci. Ze všech těchto důvodů navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobě vyhověl v případě, že nedojde ke změně rozhodnutí soudu prvého stupně, navrhovala, aby bylo rozhodnutí zrušeno a se závazným právním názorem vráceno zpět soudu prvého stupně. 3. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání žalobkyně v podrobnostech odkázala na svá vyjádření a svědecké výpovědi, které prokazují, že rodiče vyslovili přání, aby vlastníkem bytu a garáže byla žalovaná. V tomto směru nebylo za života tatínka [jméno] [příjmení] zpochybňováno, že byt je napsaný na žalovanou, což má takto zůstat i nadále, v rámci dědické dohody přešla do vlastnictví žalované i garáž. Žalobkyně měnila v průběhu jednání před soudem prvého stupně svoje tvrzení, na kterých zakládala svoji žalobu ve znění„ až tady rodiče nebudou“, rozdělí se napůl a nebudou se hádat, následně„ až nastane, že tu v bytě nebudou, rozdělí se obě dcery napůl a nebudou se hádat“ a dále„ spravedlivě se rozdělí“. Nelze přisvědčit argumentaci žalované, že rozhodnutí pro ni bylo překvapivé, kdy byla ze strany soudu poučena dle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. a k výzvě soudu nebyla schopna skutkově dotvrdit a následně prokázat nárok na náhradu škody. Mezi žalovanou a žalobkyní žádná dohoda ohledně vypořádání bytu, a to ani v ústní podobě či smlouva o vypořádání uzavřena nebyla. Žalobkyni sama dohodu mezi ní a rodiči označuje za neplatnou pro nedostatek formy, nemá vůči žalobkyni žádný závazek, a to ani mravní či etický. Není pravdou, že by s žalovanou jednala nečestně, měla za to, že skutečnost, že je žalovaná vlastníkem bytu žalobkyně akceptuje, a to na základě jejího jednání v dědickém řízení. Jednalo se o vztah mezi žalovanou a rodiči, ze strany rodičů se jednalo o jednostranně vyslovené přání, že byt převedou na žalovanou, od roku 2013 či 2014 rodiče hovořili, že je správné, že byt je psaný na žalovanou a že není třeba činit žádné další kroky, že žalobkyně toto pochopí. Svoji argumentaci žalobkyně opírá