69 CO 318/2022-177 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaní byli povinni zdržet se zásahů vůči pozemku p. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 3 m2, [list vlastnictví], k. ú. [část obce], [územní celek], vedené v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], a to v podobě takové, že nebudou bez souhlasu žalobce provádět žádné stavební práce na daném pozemku (výrok I.). Dále zamítl žalobu žalobce, aby žalovaní byli povinni zdržet se zásahů vůči pozemku p. [číslo] orná půda o výměře 6 m2, [list vlastnictví], k. ú. [část obce], obec Drahanovice, vedené v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce] v podobě takové, že nebudou bez souhlasu žalobce provádět žádné stavební práce na daném pozemku (výrok II.). Dále zamítl žalobu žalobce, aby žalovaní 1. a 2. byli povinni odstranit následky zásahů provedených vůči pozemku p. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 3 m2 a pozemku [parcelní číslo] orná půda o výměře 6 m2, vše [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], [územní celek], vedené v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], a to odstraněním výsledků stavebních prací provedených na předmětných pozemcích v podobě stavby [adresa] a oplocení (výrok III.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení částku 26.880,88 Kč k rukám zástupce žalovaných do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). 2. Proti tomuto rozsudku, všem jeho výrokům, podal odvolání žalobce. Uvedl, že se žalobou domáhal, aby se žalovaní zdrželi zásahů vůči pozemkům p. č. st. [anonymizováno] o výměře 3 m2 a [parcelní číslo] o výměře 6 m2, vše v k. ú. [část obce], přičemž zásah do vlastnického práva žalobce spočíval v neoprávněném zřízení stavby rodinného domu [adresa] na p. č. st. [anonymizováno] a v neoprávněném zřízení stavby oplocení na pozemku p. [číslo] kdy v důsledku těchto zásahů žalovaní neoprávněně zasahují do vlastnického práva žalobce a znemožňují mu jejich řádné a obvyklé užívání. Žalovaní tvrdili, že vlastnické právo k předmětným pozemkům nabyli vydržením, a to z důvodů domnělého důvodu oprávněné držby, uplynutím vydržecí doby a existenci omluvitelného omylu o vlastnickém právu. Domnělým nabývacím titulem pro nabytí vlastnického práva žalovaných k předmětným pozemkům měl být notářský zápis NZ [číslo], EN [číslo] sepsaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 20. 2. 1974. Žalovaní měli údajně za to, že nabývacími tituly nabývají pozemky p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] v rovnoběžných hranicích s ostatními pozemky, což dle žalovaných potvrzují katastrální mapy. Registrací smlouvy dne 5. 4. 1974 se pak žalovaní měli chopit oprávněné držby. Žalovaní dovozovali dobrou vírou v nabytí vlastnického práva ze skutečností, že celková výměra pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] měla činit [číslo] m². Tyto pozemky dle žalovaných odpovídají dnešním pozemkům p. [číslo] [parcelní číslo] s tím, že do této plochy je třeba započítat pozemek [parcelní číslo] (pozemek rodinného domu). Dle aktuálního listu vlastnictví pozemky tvoří plochu [číslo] m². Rozdíl ve výměře 34 m v neprospěch žalovaných svědčí dle žalovaných změnám v katastru nemovitostí a podporuje jejich dobrou víru o konkrétní podobě nabývaných pozemků, které měly být v době nabytí vlastnického práva zjevně větší. Žalovaní dále odkázali na územní rozhodnutí ze dne 27. 10. 1975, [číslo jednací], jímž okresní národní výbor povolil umístit stavbu na pozemcích [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] v [obec], jak jsou vyznačeny na přiložené kopii mapy, z níž má být dle žalovaných patrné, že hranice jsou vedeny vodorovně s ostatními pozemky v lokalitě. Na územní rozhodnutí pak navázalo stavební povolení ze dne 14. 3. 1977, které nabylo právní moci dne 18. 7. 1977. Dle žalovaných oprávněná držba měla pokračovat i po vydání kolaudačního souhlasu z 8. 4. 1977 a teprve na základě geometrického plánu [číslo] který si žalovaní nechali zpracovat, měli zjistit, že svými stavbami zasahují na předmětné pozemky žalobce. Žalobce však namítl, že rovnoběžné zakreslení hranice v mapě, která tvoří součást územního rozhodnutí, samo o sobě dobrou víru žalovaných v jejich vlastnické právo k předmětným pozemkům nezakládá. Podle odůvodnění napadeného rozsudku (bod 8) vyplývá ze sdělení katastrálního úřadu, že hranice mezi předmětnými pozemky je určena ze souřadnic lomových bodů systému jednotné trigonometrické sítě katastrální s kódem kvality 8 a mezní polohová chyba souřadnic lomových bodů tak může být i 2,83 metrů dle přílohy 13 katastrální vyhlášky. K tomu žalobce uvedl, že odchylka katastrální mapy v dotčeném území je tudíž značná a žalovaní si proto museli být vědomi, že vyznačení vlastnické hranice nemusí zcela korespondovat se skutečným stavem. Proto neobstojí argumentace žalovaných, že jimi nabývaný pozemek měl mít větší výměru, než bylo následně zjištěno. Žalobce ve vyjádření ze dne 9. 12. 2021 zpochybňuje tvrzení žalovaných, že nabyli pozemek parc. [číslo] parc. [číslo] ve vodorovných, respektive rovnoběžných hranicích s ostatními pozemky. Žalobce poukázal na skutečnost, že hranice mezi těmito pozemky s pozemkem [číslo] fakticky nebyla nikdy rovnoběžně vedena. Již historicky byla vedena jako lomená a k jejímu odbočení docházelo právě v místě neoprávněně umístněného domu [adresa], konkrétně v místě průsečíku hranic dnešních pozemků p. č. st. [anonymizováno], p. č. st. [anonymizováno] a [parcelní číslo]. Parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] původně tvořili s pozemkem [číslo] nedílný celek a spolu s ním byly žalobcem a jeho právními předchůdci užívány. Žalobce poukázal v této souvislosti rovněž na výkaz ploch z roku 1932, z něhož vyplývá, že hranice pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] s pozemkem [číslo] nikdy nebyla vedena jako rovnoběžná. Z tohoto důkazu je zcela zřejmé, že hranice odbočovala tak, jak výše již uvedeno. Soud prvého stupně však dospěl k závěru (bod 17 napadeného rozhodnutí), dle něhož pouze z okolnosti, že žalovaní se mohli s touto listinou seznámit a odbočení hranic tak zjistit, není možné usuzovat to, že nebyli v dobré víře. Žalovaní pochybili, pokud se s dostupnou dokumentací k nabývanému pozemku neseznámili a jednali tak nedbale. Proto nemohli být s ohledem na všechny okolnosti případu v dobré víře, že jim vlastnické právo k předmětným pozemkům náleží. Žalovaní měli kromě výkazu ploch z roku 1932 dále k dispozici další indicie. Konkrétně žalobce poukázal na svědeckou výpověď [jméno] [příjmení], který jakožto rodák z [část obce] a někdejší předseda stavební komise v [obec] má znalost místních poměrů, zahrnující i předmětné pozemky. V době výstavby rodinného domu žalovaných vykonával funkci předsedy stavební komise a účastnil se i místního šetření před vydáním kolaudačního rozhodnutí. Svědek [příjmení] uvedl, že v době, kdy ještě nebyl postaven dům žalovaných, nacházely se na pozemku tzv. hraničáky, které vyznačovaly hranici pozemku v terénu. Kameny na hranicích pozemku žalobce a žalovaných zmizely před 20 lety, poté, co žalovaní skončili stavební práce na domě [adresa], proběhla kolaudace, při které dle svědka byly zjištěny závady. Ačkoliv to v zápise z místního šetření nebylo uvedeno, sdělil svědek [příjmení] žalovaným, že musí narovnat vztahy se sousedy, neboť dům stojí na cizím pozemku. Tato skutečnost nebyla do zápisu dle svědka uvedena, neboť vztahy k pozemkům byly v té době benevolentnější a stavební komise věřila, že žalovaní si sjednají nápravu. Skutečnost, že dům žalovaných stojí na cizím pozemku, byla dle svědka zjištěna z map, které byly na úřadě. Svědek [příjmení] v rámci své výpovědi uvedl„ při kolaudaci nám řekl pan [příjmení] ze stavebního úřadu a měli jsme i mapy na obci, že pozemek je zakřivený a dům je postaven na cizím pozemku. Pan [anonymizováno] dělal vedoucího stavebního odboru v [obec], pod který spadal [část obce]. To, že dům je postaven na cizím pozemku se zjistilo z map a zaměřovalo se to tak, že se to měřilo pásmem, šlo o standardní proces, kdy se to na každé stavbě zaměřovalo.“ Svědek se dále vyjádřil k mapě, jež je součástí územního rozhodnutí ze dne 27. 10. 1975. Stavba žalovaných nebyla dle svědka v souladu s tímto mapovým podkladem. [obec] pozemku v [část obce] nebývaly přímé. [ulice] kámen na hranicích pozemků žalovaných a tehdejšího vlastníka paní [příjmení] v době zahájení stavby ještě byl. Podle svědka nesouhlasila šířka domu a šířka vjezdu na pozemek. Výpověď svědka [příjmení] je třeba považovat za věrohodnou, když z pozice člena stavební komise není důvod pochybovat o jeho důvěryhodnosti. Z jeho výpovědi vyplynuly následující skutečnosti: hranice pozemku byly v době uskutečňování stavby zřetelně vyznačeny v terénu pomocí hraničních kamenů, stavební komisi bylo známo, že mapa tvořící součást územního rozhodnutí neodpovídá skutečnosti, že hranice měla být vyznačena jako lomená, lomení hranic bylo zřejmé z dalších map, které měl stavební úřad k dispozici, stavba rodinného domu nebyla provedena v souladu s územním rozhodnutím obsahujícím nesprávné zakreslení vlast