23 CO 169/2021-414 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 6. 2021, č. j. 22 C 130/2020 – 348, zastavil řízení do částky 3 484 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1 840 242,16 Kč se zákonnným úrokem z prodlení v tomto výroku specifikovaným a částku 22 800 Kč. Výrokem III. zamítl žalobu do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 196,80 Kč od [datum] do [datum] a do částky 1 200 Kč. Výrokem IV. stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 302 791 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce. Předmětem řízení byly nároky žalobkyně ze smluv uzavřených s žalovanou, a to smlouvy o dočasném přidělování zaměstnanců a ze smlouvy o podnájmu. Žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami z obou smluv poskytovala žalované plnění, a to přidělování zaměstnanců k výkonu práce u žalované v souladu s jednotlivými dílčími dohodami, které vycházely z rámcové smlouvy o dočasném přidělování zaměstnanců uzavřené dne [datum]. V souladu s žalovanou potvrzeným pracovním výkazem, účtovala žalobkyně sjednanou odměnu, a to dílčími fakturami vždy za každý kalendářní měsíc. Žalovaná však řádně faktury neuhradila. Žalobkyně tak požadovala úhradu faktur za měsíce srpen až říjen 2019 v celkové výši 1 355 661,36 Kč (po částečných úpravách žaloby). Žalobkyně dále požadovala úhradu za ubytování zaměstnanců, v souladu se smlouvou o podnájmu uzavřenou mezi účastníky dne [datum], a to za období od [datum] do [datum] v celkové výši 484 580,80 Kč. 2. Soud prvního stupně uzavřel, že nároky žalobkyně jsou důvodné, když vzal za prokázané, že obě smlouvy byly mezi účastníky uzavřeny, v souladu se smluvními podmínkami žalobkyně dne [datum] od rámcovém smlouvy o přidělování zaměstnanců, včetně dílčích dohod, odstoupila pro podstatné porušení povinností ze strany žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná řádně žalobkyni za poskytnuté plnění z uvedených smluv po dobu trvání smluvního vztahu neplnila, soud prvního stupně žalobě vyhověl. Rovněž soud prvního stupně uzavřel, že je důvodný nárok žalobkyně na úhradu plnění vyplývajícího ze smlouvy o podnájmu, kdy za období od srpna 2019 do listopadu 2019 poskytla žalované na základě smlouvy o podnájmu žalovanou požadovaný počet lůžek k ubytování jejích zaměstnanců a žalovaná za toto plnění řádně nezaplatila. Soud prvního stupně neshledal důvodné kompenzační námitky uplatněné žalovanou, kterými požadovala sankční plnění ve výši sjednané ve smlouvě o dočasném přidělování zaměstnanců, a to za nenastoupení konkrétních osob v měsících říjnu až listopadu 2019, respektive za porušení povinnosti žalobkyní, informovat žalovanou o tom, že došlo ke skončení pracovního poměru přidělených zaměstnanců, a bez dalšího přidělit zaměstnance jiného, splňujícího veškeré požadavky a předpoklady pro výkon práce u žalované. Soud prvního stupně, pokud jde o kompenzační námitky žalované, uzavřel, že započtení pohledávek je neúčinné, neboť nebyla splněna podmínka splatnosti započítávaných pohledávek, neboť žalovaná v řízení započetla smluvní pokuty, aniž předtím vyzvala žalobkyni k jejich zaplacení. Nad rámec uvedeného neshledal žalovanou uplatněné kompenzační námitky ani důvodnými, když sankce za nepřidělování zaměstnanců v měsíci listopadu 2019 nelze považovat za důvodné, když v tomto kalendářním měsíci již netrval smluvní vztah účastníků. Pokud jde o sankční nároky za nepřidělování žalovanou vyjmenovaných zaměstnanců v měsíci říjnu 2019, částečně (v odůvodnění rozsudku jmenovitě uvedených zaměstnanců) bylo prokázáno, že tito zaměstnanci nemohli v měsíci říjnu 2019 u žalované být přiděleni k výkonu práce, neboť již v předchozích měsících byl ukončen jejich pracovní poměr, a u žalované tak nepracovali již v období několika kalendářních měsíců tomuto měsíci předcházejícím, respektive u některých (rovněž v odůvodnění jmenovitě uvedených zaměstnanců) bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byli k výkonu práce u žalované přiděleni, neboť žalovaná vykázala počet jimi odpracovaných hodin a požadovala zaplacení odměny za vykonanou práci. 3. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná, a to proti výroku II. a nákladovému výroku IV. Soudu prvního stupně vytýkala procesní pochybení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Poukazovala na to, že dne [datum] proběhlo přípravném jednání, ke kterému byly účastnice řádně předvolány, včetně poučení o koncentraci řízení v souladu s ustanovením § 114 odst. 4 o. s. ř. I když byla při tomto jednání žalobkyně poučena v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o nutnosti doplnění tvrzení a důkazních návrhů bez poskytnutí další lhůty, následně bylo nařízeno další jednání na [datum], které po procesní stránce bylo soudem označeno jako„ první jednání ve věci“, a to poté, kdy prostým přípisem byli účastníci soudem informováni, že předchozí, tj. přípravné jednání, proběhlo v rozporu s ustanovením § 114c odst. 1 o. s. ř., a nebude k jeho průběhu přihlíženo. Žalobkyně má proto za to, že soud prvního stupně v tomto případě postupoval chybně, neboť skončením přípravného jednání nastala koncentrace řízení, a vzhledem k tomu, že při tomto jednání žalovaná uplatnila námitku započtení, když vůči žalobkyni vznesla kompenzační námitky, měla být žaloba bez dalšího jako nedůvodná s ohledem na započtení pohledávek zamítnuta. Soud prvního stupně dle žalobkyně dále procesně pochybil i v průběhu dalšího postupu, kdy po skončení jednání dne [datum] nastala nově koncentrace řízení, přesto soudem prvního stupně byla žalobkyně vyzvána k vyjádření k žalovanou uplatněným kompenzačním námitkám při tomto jednání. V tomto postupu spatřuje žalovaná rovněž pochybení soudu prvního stupně, kdy dle jejího názoru jednání konané dne [datum] již skončilo a řízení tím bylo koncentrováno. Pochybení spatřovala rovněž v nedostatečném poučení žalované ze strany soudu prvního stupně, a to k tvrzením žalobkyně o tom, že došlo k ukončení pracovních poměrů některých dočasně přidělených zaměstnanců ještě před ukončením vztahu účastnic, což byla pro žalovanou nová zjištění. Dále námitky žalované směřovaly k posouzení žalovanou uplatněných kompenzačních námitek soudem prvního stupně, kdy žalovaná nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že všechny žalovanou uplatněné kompenzační námitky nebyly vůči žalobkyni uplatněny a z tohoto důvodu byly soudem prvního stupně shledány jako neúčinné. Poukazovala na to, že kompenzační námitky byly žalovanou uplatňovány postupně, za projev uplatnění je tedy třeba posoudit i zápočet učiněný do protokolu jednání soudu prvního stupně, při kterém byly přítomny obě strany. V tomto směru tedy má za to, že závěr soudu prvního stupně o neúčinnosti uplatněné kompenzační námitky dne [datum] (u přípravného jednání soudu prvního stupně) je nesprávný. Nesouhlasila ani se závěrem soudu prvního stupně, že ze strany žalobkyně došlo k platnému odstoupení od smlouvy dne [datum], a to pro podstatné porušení povinnosti žalovanou. V tomto směru poukazovala na to, že prodlení s platbami je v obchodním styku běžnou praxí, kdy každá faktura prochází schvalovacím procesem a následně je proplacena v konkrétních, předem daných„ výplatních dnech“, kdy se splatné a schválené faktury hradí. Žalovaná tak nemohla s ohledem na běžnou praxi, nejen u ní, předpokládat, že by žalobkyně kvůli drobnému prodlení s úhradou každé faktury s žalovanou smlouvu neuzavřela, kdyby o této skutečnosti při sjednávání věděla. Žalobkyní uvedená prodlení žalované s platbami proto nelze považovat za hrubé porušení povinnosti ze smlouvy. Má za to, že i v případě platnosti tohoto odstoupení, byla žalobkyně vázána smluvními podmínkami, dle kterých měla žalobkyně povinnost přidělovat zaměstnance v souladu s uzavřenými dílčími dohodami i po skončení rámcové smlouvy, právě pod sankcí smluvní pokuty, která je žalovanou v rámci kompenzačních námitek požadována. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl a dále, aby žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení. Pro případ, že by se odvolací soud neztotožnil s názorem žalované, pokud jde o koncentraci řízení k datu [datum], navrhla žalovaná, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. 4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. K námitkám porušení koncentrace řízení poukazovala na to, že i když bylo konáno jednání soudu prvního stupně dne [datum] jako„ přípravné jednání“ nemohly nastat účinky koncentrace spojené s přípravným jednáním dle § 114c o. s. ř., neboť již předtím bylo ve věci rozhodnuto formou elektronického platebního rozkazu spojeného s výzvou žalované k podání vyjádření ve věci samé k žalobě v případě podání odporu proti platebnímu rozkazu. Neztotožnila se rovněž s námitkou, že došlo k porušení konc