25 CO 140/2021-323 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 19. 2. 2021 č. j. 34 C 212/2017-270, rozhodl Okresní soud Praha – východ (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že se řízení v rozsahu částky 80 065,75 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zastavuje. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 126 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 126 000 Kč od [datum] do zaplacení, částku 22 178 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, částku 36 593 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 600 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 4 600 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 27 393 Kč od [datum] do zaplacení, částku 17 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žaloba byla co do částky 3 133 380,01 Kč s příslušenstvím zamítnuta (výrok III.). Vzájemný návrh žalované o zaplacení 234 135 Kč s příslušenstvím byl rovněž zamítnut (výrok IV.). Výrokem V. bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení za žalobu 473 964 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované. Konečně bylo výrokem VI. rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení za vzájemnou žalobu 34 703 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce. 2. Žalobce v žalobě tvrdil, že žili se žalovanou jako partneři od června 2006 do června 2014, když společné hospodaření skončilo [datum], kdy vypověděl žalované dispoziční právo ke svému účtu. Účastníci měli dle tvrzení v žalobě uzavřít v [země] v říjnu 2008 ústní dohodu, a to rámcovou smlouvu o půjčce, dle které měl žalobce zasílat žalované finanční prostředky podle jejích potřeb a svých aktuálních možností s tím, že splatnost půjček byla dohodnuta s odkládací podmínkou, a to pro případ, že by účastníci svůj partnerský vztah ukončili. Vzhledem k tomu, že od [datum] nevedou účastníci společný život, staly se k tomuto datu veškeré půjčky splatnými. Veškeré níže specifikované položky (položka a) až l) s tím, že pod položkou i) jsou ještě podřazeny body 1) až 23)) požadoval pak žalobce právě z titulu této rámcové smlouvy o půjčce, vyjma pachtovného, které bylo upraveno zvláštní smlouvou. K některým položkám pak byly nad rámec rámcové smlouvy uzavřeny ještě další písemné smlouvy. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce neprokázal uzavření tvrzené rámcové smlouvy o půjčce. Pokud jde o položky pod body b) až c) a dále e) až i), posoudil soud prvního stupně nároky žalobce jako nároky z bezdůvodného obohacení podle § 454 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Žalovaná u všech těchto položek vznesla námitku promlčení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pokud byla žaloba podána dne [datum], subjektivní promlčecí lhůta dle § 107 odst. 1 obč. zák. počala běžet dnem následujícím po poskytnutí jednotlivých finančních prostředků a nároky u těchto položek jsou promlčeny. Vzhledem k tomu, že ke dni podání žaloby bylo již právo žalobce promlčené, nebylo možné jej pro námitku promlčení vznesenou žalovanou rozhodnutím soudu přiznat. U položky i) 18) – betonování obrubníku pak dle soudu prvního stupně žalobce ani přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), neprokázal, že úhradu provedl ze svých prostředků a že tyto finance a práce byly vynaloženy právě na majetek žalované. Věc pak soud prvního stupně právně posoudil podle ustanovení § 451, § 454, § 107 obč. zák. Zabýval se rovněž tím, zda u některých z těchto položek není namístě aplikace ustanovení § 646 a § 652 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), tj. zda u některých z těchto položek nedošlo účinností o. z. ke stavění promlčecí lhůty, neboť na rozdíl od obč. zák., který neobsahoval zvláštní úpravu promlčení ve vztahu druha a družky (a tato nebyla dovozena ani judikatorně), je taková úprava již v o. z. obsažena. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v případě účastníků nelze hovořit o tom, že by po [datum] tvořili společnou domácnost ve smyslu ustanovení § 646 o. z., na kterou je dle právní teorie nahlíženo jako na„ vzájemný vztah fyzických osob, které spolu trvale žijí a zároveň z tohoto důvodu společně uhrazují náklady na své potřeby“. Proto danou úpravu o. z. nebylo dle soudu prvního stupně možné uplatnit. Pokud jde o položku f) – servis vozidla, kromě promlčení dospěl soud prvního stupně rovněž k závěru o nedostatku pasivní legitimace žalované, neboť tento servis se týkal vozidla ve vlastnictví [právnická osoba], spol. s r. o. Ze všech těchto důvodu tak soud prvního stupně nároky žalobce pod položkou b) až c) a dále e) až i) zamítl. V případě položky a) – splátky hypotéky u [právnická osoba], dospěl k závěru, že o jejich úhradách nebylo mezi účastníky sporu. Žalobce nárokoval podíl žalované odpovídající její hypotéce ve výši 42,176 % a tento podíl rovněž nebyl mezi účastníky sporný. Vzhledem k tomu, že žalobce hradil výlučně splátky hypotéky, z níž byly zavázáni oba účastníci společně a nerozdílně, s podílem žalované 42,176 %, má v tomto rozsahu vůči žalované právo na náhradu (regres podle § 511 odst. 3 obč. zák., resp. po [datum] dle § 1867 o. z.). Žalobce hradil splátky v období od [datum] do [datum], přičemž jednotlivé splátky je třeba posuzovat samostatně včetně počátku běhu obecné tříleté promlčecí lhůty dle § 101 obč. zák., resp. § 629 odst. 1 o. z. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vzhledem k podání žaloby dne [datum] nebylo možné přiznat regresní nároky ohledně splátek uhrazených do [datum], neboť žalovaná vznesla námitku promlčení. Soud prvního stupně tak přiznal žalobci částku 22 178 Kč, což odpovídá podílu 42,176 % z částky 52 584,72 Kč za splátky uhrazené dne [datum], [datum] a [datum]. Z této částky pak přiznal ve smyslu ustanovení § 1968 a 1970 o. z. i úroky z prodlení navázané na výzvu žalobce k úhradě peněžitého plnění ze dne [datum], doručenou žalované dne [datum]. Výše těchto úroků z prodlení byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu potom nárok žalobce dle položky a) zamítl. Pokud jde o položku d) – vozidlo značky Volkswagen Touareg, uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o vypořádání vozidla ze dne [datum], dle které měla žalovaná žalobci uhradit částku 300 000 Kč. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že na tuto částku již žalovaná uhradila 170 000 Kč. Žalovaný vzal žalobu ohledně této položky v částce 4 000 Kč zpět, k úhradě tak zbývala částka 126 000 Kč, která byla žalobci přiznána dle § 1721 o. z. spolu se zákonnými úroky z prodlení, navázanými na výzvu žalobce žalované z [datum], doručenou žalované dne [datum], dle ustanovení § 1968, § 1970 o. z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části požadovaného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta. V případě položky j) – dlužné pachtovné, dospěl soud prvního stupně k závěru, že účastníci uzavřeli dne [datum] pachtovní smlouvu ve smyslu ustanovení § 2332 o. z. Žalovaná neuhradila dohodnuté pachtovné (4 600 Kč, které měla hradit vždy do 20. prosince každého roku), když účastníci sjednali také smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky denně. Žalobce danou smlouvu vypověděl dne [datum] pro neuhrazení pachtovného. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce má nárok na zaplacení částky pachtovného ve výši 4 600 Kč za rok 2014 a dále za rok 2015. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou uvedených částek, náleží žalobci také smluvní pokuta, kterou vyčíslil ke dni zaslání předžalobní výzvy ([datum]) na částku 27 393 Kč a která odpovídá smluvní pokutě za období od [datum] do [datum] ve výši 0,5 % denně z částky 4 600 Kč a za období od [datum] do [datum] ve výši 0,5 % denně z částky 4 600 Kč. Nadto byl žalobci přiznán rovněž zákonný úrok z prodlení z nárokovaných částek opět dle ustanovení § 1968 a § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od doby, kdy se žalovaná dostala do prodlení ([datum], respektive [datum]). Ve zbývající části požadovaného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta. V případě položky l) – dluh z dlužního úpisu dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaná se [datum] zavázala k vrácení částky 25 000 Kč, kterou převzala v hotovosti od žalobce, a to ve lhůtě do [datum]. Žalovaná prokázala, že na dluh zaplatila [datum] částku 8 000 Kč, přes poučení soudu prvního stupně však neprokázala zaplacení dalších částek. Ve smyslu ustanovení § 2390 o. z. tak soud prvního stupně přiznal žalobci částku 17 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od doby, kdy se žalovaná dostala do prodlení, tj. od [datum]. Ve zbývající části požadovaného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta. Pokud pak jde o vzájemný návrh žalobkyně na zaplacení