73 CM 105/2021-124 — Krajský soud v Praze

1. Žalobci se svou žalobou domáhali vydání rozhodnutí, kterým by byl nahrazen projev vůle žalovaných coby prodávajících k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva k nemovitým věcem ve znění, v jakém je uvedena v bodě I. výroku. Nemovitými věcmi měla být bytová jednotka [číslo] včetně spoluvlastnického podílu o velikosti id. [číslo] na společných částech domu [adresa] (dále jen„ Dům“) a na pozemku p. č. st. [číslo] (dále jen„ Pozemek“), (dále jen„ Byt“) a nebytová jednotka [číslo] garáž, vymezená v Domě a na Pozemku, včetně spoluvlastnického podílu o velikosti id. [číslo] na společných částech Domu a Pozemku (dále jen„ Garáž“), vše zapsané na [list vlastnictví], v katastrálním území a obci [obec] (dále také Byt a Garáž společně jako„ Nemovité věci“). Dále se žalobci domáhali, aby žalovanému 1) byla uložena povinnost zaplatit jim smluvní pokutu 100 Kč za každý den prodlení s uzavřením uvedené smlouvy, počínaje dnem 2. 6. 2020, až do dne právní moci tohoto rozsudku. 2. Žalobci tvrdili, že žalovaný 1) má spoluvlastnický podíl o velikosti id. 49/100 a žalovaný 2) o velikosti 51/100 na Bytu a Garáži. Dále tvrdili, že Byt vznikl společně s dalšími byty výstavbou dle ujednání investorů o výstavbě 24 bytů a 16 garážových stání v domě na ulici [část adresy ]. [ulice] z 5. 6. 2002 (dále jen„ Smlouva o společném postupu investorů“), v níž zároveň bylo uvedeno, že se žalovaní zavazují řídit se smlouvami uzavřenými mezi žalovaným 1) a nájemci bytů. Žalobci uzavřeli s žalovaným 1) smlouvu o přidělení Nemovitých věcí dne 30. 3. 2016 a navazující nájemní smlouvu dne 31. 3. 2016, přičemž se žalovaný 1) zavázal, že Nemovité věci bez odkladu převede na žalobce poté, co splatí členský vklad odpovídající příslušným nákladům na výstavbu Nemovitých věcí do pravomocné kolaudace Domu. Uvedenému závazku žalobci dostáli dne 28. 2. 2018. Žalobci vyzvali žalovaného 1) dne 30. 7. 2020 a žalovaného 2) dne 18. 7. 2020, aby na ně převedli Nemovité věci, do 10 měsíců od doručení žádosti, tj. do 31. 12. 2020. Žalovaní smlouvu neuzavřeli. 3. Dle žalobců žalovaní uznali vznik práva na bezúplatný převod Bytu a Garáže, nicméně vzhledem k tomu, že ještě neuplynula doba 20 let od právní moci kolaudačního rozhodnutí, po níž se má zrušit spoluvlastnictví a podíl žalovaného 2) má být převeden na žalovaného 1), smlouvu odmítli uzavřít. Tato podmínka uplynutí 20 let však není obsažena ani ve stanovách žalovaného 1), ani ve smlouvě o přidělení Bytu, proto není závazná pro žalobce. Podmínka je obsažena ve Smlouvě o společném postupu investorů a žalobci nejsou smluvní stranou této Smlouvy. Uplatnění podmínky by vyžadovalo změnu smlouvy o přidělení Bytu a Garáže, k čemuž nedošlo. 4. Převodu nebrání ničeho, neboť ačkoliv si spoluvlastníci ujednali, že nebudou žádat o zrušení spoluvlastnictví a převod podílu žalovaného 2) na žalovaného 1) po dobu 20 let od pravomocné kolaudace, toto ujednání by bylo platné pouze 10 let a uplynulo by v roce 2013. Dle § 1154 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) totiž platí, že odklad zrušení spoluvlastnictví ujednaný na déle než 10 let se považuje za odklad na dobu 10 let, jestliže další ujednání nebylo pořízeno ve formě veřejné listiny a vloženo do katastru nemovitostí. V daném případě nebylo nic z toho učiněno, proto platí uvedená podmínka max. po dobu 10 let, tj. do roku 2003. 5. Dle § 23 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále jen„ Zákon o vlastnictví“) má žalovaný 1) povinnost převést vlastnictví Bytu a Garáže nájemci na základě jejich žádosti učiněné do 30. 6. 1995 s tím, že tato lhůta se prodlužuje do 31. 12. 2020. Jelikož žalobci učinili žádost vůči žalovanému 1) dne 30. 7. 2020 a žalovanému 2) dne 18. 7. 2020, tj. v rámci prodloužené lhůtě do 31. 12. 2020, učinili tak včas. 6. Dále žalobci tvrdili, že bez jejich písemného souhlasu nemůže žádný z žalovaných převést svůj podíl jiné osobě než jim coby nájemcům, kteří se finančně podíleli na výstavbě, poněvadž tím by jednali v rozporu se smlouvou o přidělení Bytu. Proto žalovaný 2) má povinnost převést svůj podíl na žalobce, a to na základě podané žádosti dle čl. VII smlouvy o přidělení Bytu. 7. Žalovaný 2) se vyjádřil k žalobě tak, že s uplatněným nárokem nesouhlasí a navrhuje zamítnutí žaloby. Dle žalovaného 2) žalobci nesplnili podmínky pro uzavření smlouvy o bezúplatném převodu Bytu a Garáže, neboť k podmínkám mj. náleží i to, že musí uplynout lhůta 20 let od právní moci kolaudačního rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 15. 8. 2003. Splacením jejich dalšího členského vkladu a dalších povinných plateb tedy samo o sobě automaticky nezakládá právo ne bezúplatný převod Nemovitých věcí. Žádný dodatek ke smlouvě o přidělení jednotky uzavřen nebyl, jelikož se jednalo jen o jednostranné potvrzení ze strany žalovaného 1) o vzetí na vědomí splacení dalšího členského vkladu, což ovšem opět samo o sobě nezakládá právo na bezúplatný převod. 8. Dále tvrdil, že smlouva o přidělení Bytu není pro něj závazná, jelikož není smluvní stranou; smluvními stranami jsou žalobci a žalovaný 1). Naopak je vázán Smlouvou o společném postupu investorů, dle které se zavázal, že svůj podíl bezúplatně převede na žalovaného 1) po splnění tamějších podmínek. Žalovaný 2) ani nesouhlasí s tím, že ve Smlouvě o společném postupu investorů je uvedeno, že se žalovaní zavazují řídit se smlouvami uzavřenými mezi žalovaným 1) a nájemci bytů. 9. Žalovaný 2) nesouhlasí s tím, že v daném případě lze aplikovat § 1154 o. z. ve vztahu k omezení délky odkladné podmínky zrušení spoluvlastnictví. Jednak dle § 3028 o. z. se na vztahy vzniklé před 1. 1. 2014 aplikují dosavadní předpisy, jednak se žalovaní dohodli na způsobu vypořádání spoluvlastnictví a nikoliv na odkladu zrušení spoluvlastnictví. 10. Stejně tak se v daném případě neuplatní § 24 Zákon o vlastnictví, dle kterého žalovaní měli povinnost uzavřít požadovanou smlouvu do 10 měsíců, jelikož tato zákonná povinnost se vztahovala pouze na družstva, jež vznikla před 1. 2. 1992. 11. Žalovaný 2) nesouhlasí s tím, že by potvrdil vznik práva žalobců na bezúplatný převod ke dni 28. 2. 2018. V rámci vzájemné komunikace pouze několikrát potvrdil, že hodlá dodržet podmínky dle smlouvy o přidělení Bytu, a to po uplynutí 20 let od kolaudačního rozhodnutí převést svůj podíl na žalovaného 1), načež žalovaný 1) by pak měl převést své vlastnické právo k Nemovitým věcem na nájemce. Navzdory tvrzení žalobců, že podmínka uplynutí 20 let od kolaudačního rozhodnutí pro převod podílu na žalovaného 1) není pro žalobce závazná, naopak žalovaný 2) tvrdí, že je závazná, neboť je uvedena ve stanovách žalovaného 1), ve Smlouvě o společném postupu investorů a ve smlouvě o přidělení Bytu. 12. Žalovaný 1) se vyjádřil k žalobě tak, že s uplatněným nárokem nesouhlasí a navrhuje zamítnutí žaloby. 13. Žalobci nesplnili veškeré smluvní podmínky pro vznik práva na bezúplatný převod Nemovitých věcí. Konkrétně nebyla naplněna podmínka uplynutí 20 let od pravomocného kolaudačního rozhodnutí dle čl. 10 písm. g) stanov žalovaného 1), přičemž tato doba uplyne dne 15. 8. 2023. 14. Uvedená podmínka platí i pro žalobce nikoliv na základě Smlouvy o společném postupu investorů, nýbrž na základě stanov žalovaného 1) a smlouvy o přidělení Bytu 15. V uvedené podmínce nelze spatřovat dohodu o odkladu zrušení spoluvlastnictví dle § 1154 o. z., neboť se jedná toliko o ujednání umožňující splnit jejich veřejnoprávní povinnost ve vztahu k dotacím čerpaným na výstavbu. Navíc byla podmínka ujednána před účinností o. z. a tedy dle § 3028 odst. 3 o. z. se právní vztah řídí předchozími právními předpisy. 16. V daném případě nelze ani aplikovat § 23 odst. 2 Zákona o vlastnictví, dle kterého by žalovaný 1) měl povinnost převést vlastnictví Bytu a Garáže žalobcům coby nájemcům na základě jejich žádosti učiněné do 30. 6. 1995 s tím, že tato lhůta se prodlužuje do 31. 12. 2020. Žádost na převod vlastnictví nemohla být z časových důvodů podána do 30. 6. 1995, proto se lhůta pro podání žádosti nemůže takto prodloužit. Navíc § 23 odst. 2 Zákona o vlastnictví byl zrušen k 1. 1. 2014 přechodným ustanovením § 3068 o. z. v bodě 60, 62 a 71 bez náhrady. Ani dle přechodného ustanovení § 3063 o. z. nelze aplikovat § 23 odst. 2 Zákona o vlastnictví na jednotky vzniklé před 1. 1. 2014, neboť na takové Nemovité věci se užijí předchozí předpisy pouze v omezeném rozsahu, a to co se týče vzniku a vymezení jednotek; jinak se aplikuje úprava v o. z. Převod Nemovitých věcí vzniklých před 1. 1. 2014 dle Zákona o vlastnictví se tedy řídí Zákonem o vlastnictví a nikoliv úpravou v o. z. 17. Dle žalovaného 1) žalobci rovněž nemají nárok na zaplacení pokuty dle § 23 odst. 5 Zákona o vlastnictví, jelikož žalovaným nevznikla povinnost počínaje dnem 2. 6. 2020 uzavřít smlouvu na základě shora uvedených argumentů a tedy jim nevznikla povinnost platit pokutu za každý den domnělého prodlení s převodem Nemovitých věcí. Navíc opět platí, že uvedené zákonné ustanovení na situaci žalobců nedopadá, poněvadž byl k 1. 1. 2014 z