19 CO 187/2020-313 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Berouně (dále jen„ soud prvého stupně“) shora označeným rozsudkem vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení jdoucím od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále mu uložil povinnost zaplatit na nákladech řízení [částka] k rukám jeho právního zástupce. Soud vyšel z žalobních tvrzení, podle nichž žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši [částka] dne [datum], a to tak, že částku poukázal na bankovní účet žalovaného. Účastníci se nedomluvili na tom, kdy má žalovaný zápůjčku vrátit, proto dne [datum] zaslal žalobce žalovanému dopis, v němž jej vyzval k vrácení zápůjčky do tří dnů od doručení výzvy. Dopis byl žalovanému doručen [datum]. Splatnost žalobce dovozoval z uplynutí tří dnů a šesti týdnů od doručení výzvy k zaplacení. Výzvu k vrácení pak pokládal za výpověď smlouvy o zápůjčce. Žalovaný se bránil žalobě tím, že částku [částka] převedenou na jeho účet mu žalobce neposkytl jako zápůjčku, ale jako plnění na základě dohod účastníků a dalších dvou zúčastněných, a to Mgr. [příjmení] a Ing. [anonymizováno]. Prostředky se týkaly nákupu a následně zasíťování pozemků v katastrálním území Trubín a [obec]. Jednalo se o společný projekt zúčastněných, v rámci kterého byla vytvořena tzv.„ pokladna“, kterou spravoval žalovaný. Finanční prostředky pak sloužily jako jistina placená třetím osobám, které prováděly činnosti pro účely společného projektu. Současně však namítal, že i kdyby bylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce, pak tato zápůjčka nebyla dosud vypovězena, neboť výpovědí ze smlouvy o zápůjčce není listina z [datum], kterou mu žalobce zaslal. Soud k okolnostem poskytnutí tvrzené zápůjčky provedl jak listinné důkazy označené účastníky, tak důkazy, které byly prováděny v jiných řízeních mezi týmiž účastníky před Obvodním soudem pro Prahu 4. K věci vyslechl svědka [příjmení]. Na základě provedeného dokazování učinil ten závěr o skutkovém stavu, podle něhož účastníci spolupracovali jako fyzické osoby na developerském projektu a v souvislosti s touto spoluprací také mezi nimi fungovaly finanční toky. V období od listopadu 2010 do července 2014 takto poukázal žalobce žalovanému různé platby v celkové výši [částka]. Soud částku [částka] poukázanou dne [datum] na účet žalovaného však nevyhodnotil jako plnění poskytnuté v souvislosti s realizací developerského projektu, ale jako zápůjčku na základě ústní dohody účastníků. Pro tento závěr podle soudu svědčí jednak označení platby na výpisu z účtu žalobce křestním jména žalovaného a dále s tímto zjištěním korespondují i výslechy svědků [příjmení] a [příjmení] v jiných řízeních. Oba shodně vypověděli, že žalobce půjčoval opakovaně žalovanému a dalším osobám finanční prostředky. Tyto půjčky či zápůjčky byly poskytovány na základě ústně uzavřených dohod, v jejichž v rámci nebyla sjednána lhůta splatnosti. Ke splácení půjček docházelo na základě ústních výzev žalobce. Soud obraně žalovaného o tom, že částka [částka] představovala platbu do společné pokladny, neuvěřil i proto, že existence takové pokladny nevyplývá ani z dohod uzavřených účastníky ani z jiných předložených důkazů. Vztahy mezi účastníky posoudil podle ustanovení § [číslo], § 2393 a § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Soud proto uzavřel, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ústní formou, plnění se uskutečnilo bezhotovostním převodem dne [datum] na účet žalovaného. Splatnost půjčky nebyla ujednána. Dopis žalobce z [datum] adresovaný žalovanému pak soud po obsahové stránce vyhodnotil jako vypovězení poskytnuté půjčky, když zákon na výpověď zápůjčky neklade žádné speciální formální nároky. Proto podle § 555 odst. 1 je třeba právní jednání posoudit podle obsahu. Z listiny ze dne [datum] tak jednoznačně vyplývá výzva žalobce směřující žalovanému k vrácení poskytnuté zápůjčky ve stanovené lhůtě tří dnů. Byť tato lhůta neodpovídá zákonné úpravě, obsah tohoto úkonu je dostatečně určitý ve vztahu k vydlužiteli a odpovídá tak parametrům požadovaným v ustanovení § [číslo] odst. 1. Opačný výklad, který by na výzvu z [datum] nenahlížel jako na výpověď zápůjčky, by byl nepřiměřeným formalismem. Pokud jde o třídenní lhůtu uvedenou ve výpovědi, ta je podle soudu zcela irelevantní, neboť splatnost zápůjčky nastává až uplynutím zákonem šestitýdenní lhůty. S ohledem na tuto zákonnou lhůtu pak splatnost zápůjčky nastala až dnem [datum] a žalovaný se tak dostal do prodlení od [datum]. Za této situace nároku na zaplacení zápůjčky včetně úroku z prodlení od [datum] vyhověl v plném rozsahu. Lhůtu k plnění stanovil v délce dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle režimu § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatňování práva. Tyto ve svém rozhodnutí náležitě upřesnil a dostatečně odůvodnil. 2. Proti rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, který s rozhodnutím soudu zásadně nesouhlasil. Namítal, že soud své rozhodnutí založil na nesprávných skutkových zjištěních, když bylo pouze prokázáno, že žalobce zaslal žalovanému na jím uvedený účet žalovanou částku. Nebylo však prokázáno, že si účastníci ústně ujednali uzavření smlouvy o zápůjčce. Z pouhého označení platby na výpise jménem„ Ales“ a ani z výpovědi svědků, kteří nebyli přítomni žádnému jednání, nelze přijmout závěr, že mezi účastníky byla smlouva o zápůjčce uzavřena. Naopak je přesvědčen, že z listinných důkazů žalovaného plyne, že částka [částka] tvořila součást řady plateb, které se uskutečnily na základě předchozích dohod o vzájemné spolupráci účastníků za účelem financování společných projektů. Poukazoval na e-mailovou komunikaci ze [datum] i na výpověď svědka [příjmení]. Nesouhlasil pak ani s právním závěrem soudu v tom směru, že i pokud by účastníci smlouvu o zápůjčce skutečně uzavřeli, že tato byla zákonným způsobem vypovězena. Výzva z [datum] není výpovědí smlouvy o zápůjčce. V této souvislosti poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3037/2019 o nároku na vrácení zápůjčky až uplynutím výpovědní lhůty, rovněž poukazoval na obdobná rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 25 Co 98/2018. Soudu v tomto směru vytýkal, že vlastním výkladem nedostatek výzvy z [datum] nahradil v rozporu s jeho obsahem. Navrhl proto, aby rozsudek byl změněn a žaloba byla zcela zamítnuta. 3. Žalobce se předem k podanému odvolání nevyjádřil. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací při svém prvním projednání odvolání přezkoumal napadené rozhodnutí ve smyslu § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a po opakování důkazu obsahem výzvy k plnění z [datum] a listinou zástupce žalobce, která byla reakcí na obranu žalovaného, dospěl k tomu závěru, že odvolání žalovaného nelze upřít důvodnost. 5. Soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvého stupně v tom, že žalobce v řízení prokázal, že mezi účastníky byla ústně uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy převodem na účet žalovaného dne [datum] žalobce poskytl částku [částka]. Tento skutkový závěr je podpořen především výpovědí svědka [příjmení] a svědka [příjmení], kteří byli opakovaně vyslechnuti i v řízení sp. zn. 40 C 97/2016 vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4. Oba potvrdili, že opakovaně žalobce poskytoval půjčky žalovanému, respektive že účastníci si půjčovali peníze navzájem a že o tom nebyly sepisovány žádné smlouvy. Svědek [příjmení] pak dokonce objasnil, že při poskytování půjček převodem bylo nejprve uváděno u převodů označení„ půjčka“, v pozdějším období pak účel platby byl vždy označen jménem osoby, které se peníze jako půjčka převáděly. Ostatně důvod, proč plnění ve výši [částka] bylo označeno křestním jménem žalovaného, ačkoliv se podle jeho verze mělo jednat o plnění na společný developerský projekt do společné pokladny, pak žalovaný žádným způsobem nedokázal vysvětlit. Oproti soudu prvého stupně však soud dospěl k tomu závěru, že obsah výzvy z [datum] nelze vyložit podle svého obsahu jako výpověď zápůjčky, zvláště když tato listina měla vyvolat splatnost jak půjček poskytnutých žalovanému již v letech 2010 až 2013 a současně i splatnost zápůjčky poskytnuté v roce 2014. Podle odvolacího soudu posoudit současně tuto listinu jako výzvu podřaditelnou pod ustanovení § 563 zákona č. 40/1964 Sb. a současně jako výpověď ze smlouvy o zápůjčce dle § 2393 zákona č. 89/2012 Sb. nelze. Uzavřel proto, že listina z [datum] nebyla výpovědí zápůjčky, a proto nemohla vyvolat zamýšlené následky, tedy nemohla přivodit zesplatnění závazku uplynutím výpovědní doby. Za této situace nárok žalobce vyhodnotil jako předčasný, rozsudek soudu prvého stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl. Žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 6. K včas podanému dovolání žalobcem Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 27. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 652/2021-290 zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud