19 CO 200/2022-88 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem č. j. 9 C 146/2022-69 ze dne 20. 5. 2022 řízení částečně zastavil co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za období od [datum] do [datum] částkou [částka] (výrok I.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Současně soud žalobu částečně zamítl ve zbývající části, to je co do částky [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem ve výši 1,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok III.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok IV.). 2. Soud prvního stupně v dané věci projednával žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne [datum]. Uvedenou smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu [částka]. Žalovaný měl splácet alespoň výši minimální splátky ve výši 5 % čerpaného úvěru. Měl také splácet jistinu úvěru, úroky a poplatky dle uzavřené smlouvy a podmínek. Žalovaný podmínky smlouvy neplnil a úvěr nesplácel řádně a včas. Z těchto důvodu také žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem z [datum]. Žalovaný úvěr nesplatil a žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši [částka], smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti [částka], smluvní poplatky [částka], smluvní pokutu ve výši [částka], kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni [datum] ve výši [částka] a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. Celkem se tak jedná právě o částku [částka] s příslušenstvím. 3. V průběhu řízení, podáním ze dne [datum], vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět pro částku [částka] s odůvodněním, že žalovaný tuto částku žalobkyni po podání žaloby ve splátkách v období od [datum] do [datum] uhradil, přičemž žalobkyně tuto částku započetla na zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], na dlužné poplatky ve výši [částka] a ve zbytku, tedy ve výši [částka], na jistinu. Po tomto částečném zpětvzetí žaloby soud prvního stupně výrokem I. rozsudku podle § 96 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu částečného zpětvzetí řízení zastavil, a to pro částku [částka] (jistina), kapitalizovaný úrok [částka] a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za období od [datum] do [datum] částkou [částka]. Předmětem řízení tak nadále zůstala povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka] s kapitalizovaným úrokem [částka] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] pro dobu od [datum] do zaplacení. O tomto nároku rozhodoval soud prvního stupně podle § 115a o. s. ř., když k projednání věci samé nenařídil jednání a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených účastníky. Z těchto listinných důkazů zjistil skutkový stav v dané věci a vycházel ze zjištění, že na žádost žalovaného účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr formou úvěrového rámce s limitem [částka], přičemž žalovaný se zavázal peněžní prostředky čerpané z úvěrového rámce žalobkyni splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z čerpaných peněžních prostředků. Součástí každé splátky měla být i úhrada úroků z úvěru a poplatků. Žalobkyně pak dokládala, jakými částkami byl úvěr splácen, a to jak před zesplatněním, tak po podání žaloby a vyčíslila požadované nároky vůči žalovanému v tomto řízení. Kromě otázek týkajících se poskytnutí úvěru a plnění povinnosti vyplývající ze smlouvy se soud prvního stupně především zabýval otázkou, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru řádným způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného. 4. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně před poskytnutím úvěru zjistila z údajů uvedených samotným žalovaným, že žije u rodičů, pracovní poměr má uzavřený na dobu neurčitou a požaduje poskytnutí úvěru [částka]. Žalovaný doložil potvrzení o výši příjmu a přehledu dosavadních splátek u žalobkyně. Žalovaný doložil svůj měsíční příjem za poslední 3 měsíce [částka] a za posledních 12 měsíců průměrný příjem [částka]. Ke dni žádosti o úvěr žalovaný splácel žalobkyni na své dosavadní dluhy celkovou částku [částka] měsíčně. Tyto zjištěné skutečnosti pak posuzoval v návaznosti na příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 5. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně v daném případě nedostála povinnosti stanovené jí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, vyšla-li pouze z osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Žalovaný sice deklaroval svůj měsíční příjem za poslední 3 měsíce přes [částka], ovšem v dlouhodobém průměru činil jeho průměrný čistý měsíční příjem částku nižší, a to cca [částka]. V době žádosti o úvěr žalovaný splácel žalobkyni měsíční splátku všech úvěrů téměř [částka]. [příjmení] nijak neověřila, respektive z předložených důkazů nevyplynulo, že by prověřovala i to, zda v době žádosti o úvěr měl žalovaný jiné dluhy. [ulice] výdaje žalovaného pak žalobkyně vůbec nezkoumala. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobkyně vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne [datum], kdy vycházela z deklarovaného měsíčního příjmu žalovaného [částka], z čistého měsíčního příjmu domácnosti [částka], podílu žalovaného na nákladech bydlení 53,85 % a dosavadní výše interních splátek žalovaného [částka]. Soud prvního stupně poukázal na související judikaturu, a to například rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015, jakož i na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018. I když žalobkyně tvrdila, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela i z kontroly žalovaného v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra ČR, toto nijak v průběhu řízení předloženými důkazy nedoložila. Kromě toho nikterak nezkoumala faktické měsíční výdaje žalovaného a lze dospět k závěru, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí. Nebyly tak splněny podmínky § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a v návaznosti na ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva, která má charakter spotřebitelské smlouvy, je absolutně neplatná. Žalobkyni proto vznikl pouze nárok na vrácení částky odpovídající bezdůvodnému obohacení žalovaného, tj. částky, která mu byla žalobkyní poskytnuta na základě neplatné smlouvy a kterou dosud nesplatil. 6. Z listinných důkazů bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy (neplatné smlouvy) částku [částka], přičemž žalovaný vrátil před podáním žaloby částku [částka] a po podání žaloby částku [částka], tedy celkem částku [částka]. Dosud tak žalovaný žalobkyni nevrátil částku [částka], která představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně a kterou je tedy žalovaný povinen vrátit. Soud prvního stupně proto po částečném zastavení řízení ohledně částky [částka], výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] ([částka] - [částka]) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Zákonný úrok z prodlení vychází z ustanovení § 1970 o. z. a soud při stanovení počátku prodlení vycházel z toho, že žaloba se dostala do dispozice žalovaného [datum] a výše úroku z prodlení tak činí 8,5 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení pak byl přiznán, dle požadavku žalobkyně v částečném zpětvzetí žaloby, od [datum]. 7. Ve zbývající části uplatněného nároku (po částečném zastavení řízení a po vyhovění žalobě výrokem II. rozsudku) byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Jedná se o částku [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem ve výši 1,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Rozsudkem tak byl vypořádán celý předmět řízení. 8. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, postupoval