19 CO 267/2022-121 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Mělníku (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem č. j. 13 C 94/2021-100 ze dne 8. 8. 2022 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] společně s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně soud žalobu zamítl v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši [částka], úroku ve výši [částka] kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky, nákladů za upomínání ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši [částka] za období ode dne následujícího po dni, ve kterém došlo k zesplatnění pohledávky do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok III.). 2. Soud prvního stupně v dané věci projednával žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum]. Úvěrový rámec byl stanoven ve výši [částka] a žalovaná měla úvěr splácet v pevně stanovených měsíčních anuitních splátkách ve výši [částka]. Byla dohodnuta i úroková sazba ve výši 12,9 % ročně. Podle žaloby před uzavřením úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované dle zákona č. 145/2010 Sb. s odbornou péčí. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela, porušila smluvní povinnosti, a proto žalobkyně poskytnutý úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovanou vyzvala k úhradě splatné částky ve výši jistiny úvěru [částka] a žádá zaplatit i obchodní úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění ve výši [částka] a úrok z prodlení z části dlužné jistiny kapitalizovány ke dni předání k vymáhání ve výši [částka]. Dále žádá zaplatit i úrok z prodlení z částky dlužného obchodního úroku a kapitalizovaného ke dni předání k vymáhání ve výši [částka] a zaplatit dlužné dílčí poplatky dle sazebníku ve výši [částka] a další dlužné poplatky ve výši [částka] Celkem tedy žádá přiznat částku [částka] a náklady řízení. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání před soudem prvního stupně se nedostavila. Bylo tak jednáno v její nepřítomnosti. 4. Soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel z předložených listinných důkazů žalobkyní, z kterých učinil skutková zjištění, a to že účastnice podepsaly dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [anonymizována dvě slova] a vydání a užívání karty, která měla sloužit k čerpání úvěru. Dle smlouvy byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem [částka], přičemž součástí smlouvy byly produktové podmínky revolvingového úvěru, všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je vdaná, bydlí ve vlastním domě a její průměrný čistý měsíční příjem je [částka]. Dále uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost a její měsíční náklady jsou [částka]. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti proto vycházela, pokud jde o výdaje, z údajů odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ. Žalobkyně pak zjistila z interních zdrojů, že žalovaná má další interní závazky, na které měsíčně platí částku [částka]. Soud dále dospěl k závěru, že žalovaná úvěr vyčerpala, ale nehradila předepsané splátky řádně a včas. Z těchto důvodů žalobkyně úvěr zesplatnila a uplatnila nárok vyčíslený v žalobě. Tyto skutečnosti byly prokázány výpisem z úvěrového účtu, tabulkou předpisů úroků a oznámení o prohlášení úvěru za splatný. Z listinných důkazů žalobkyně pak soud zjistil, že žalovaná na dluh uhradila dosud částku [částka]. Na základě těchto skutkových zjištění soud uzavřel, že na základě uzavřené smlouvy ze dne [datum] žalovaná čerpala finanční prostředky až do výše [částka], přičemž na dluh uhradila pouze částku ve výši [částka]. Žalovaná pak netvrdila ani neprokazovala, že by na poskytnutý úvěr uhradila vyšší částku. Tyto zjištěné skutečnosti soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Poukázal na ustanovení § 2395 o. z., § 586 odst. 1 o. z., § 588 o. z. a § 2991 odst. 1 o. z. Dále při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 2 odst. 1, § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud prvního stupně se především zabýval otázkou, zda žalobkyně jako poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost řádně a s odbornou péčí zkoumat před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žadatelky. Na základě dokladů předložených žalobkyní dospěl k závěru, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní o své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neunesla. Soud poukázal na to, že nelze považovat za dostačující, aby žalobkyně vyšla pouze z ničím nedoložených osobních prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť by se pak jednalo pouze o formální vyplnění dotazníku na příjmy a výdaje žadatele bez zřetele k faktickému stavu. S ohledem na judikaturu uvedenou v odůvodnění rozsudku podle soudu prvního stupně odborná péče předpokládá, že věřitel získané údaje od spotřebitele náležitě ověří. V dané věci žalobkyně pouze řádně zjistila příjmy žalované ve výši [částka], přičemž výdaje žalované zkoumala nedostatečně a došlo zde k formálnímu doplnění nuly do příslušného formuláře. Výdaje žalované tak žalovaná odhadovala pouze na základě historických dat z ČSÚ. Tento postup hodnotil soud jako nedostatečně pečlivý a v rozporu s příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru. Soud poukázal, že i z dokladů založených do spisu vyplynulo, a to z výpisů z běžného účtu žalované, že žalovaná často končila po skončení měsíce se záporným zůstatkem na běžném účtu. Za této situace měly být výdaje žalované zvlášť zkoumány a žalobkyně se měla podrobněji zabývat výdaji žalované. Nelze přehlédnout, že již v době žádosti o úvěr měla žalovaná i interní závazky vůči žalované v měsíční výši [částka]. Postup žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované soud hodnotil jako nedostatečný s tím, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by ověřovala tvrzení žalované uvedená v žádosti o úvěr, především pak její výdaje. Takovýto postup není souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru. Na základě tohoto posouzení dospěl soud k závěru, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem o spotřebitelském úvěru nesplnila a posouzení úvěruschopnosti žalované neprovedla řádně. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. tak lze žalobkyni přiznat pouze nárok na vrácení holého zůstatku zapůjčené jistiny, po případném započtení provedených úhrad, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Protože žalovaná čerpala úvěr ve výši [částka] a na tento úvěr uhradila pouze částku [částka], došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení ve výši [částka] a na tuto částku má žalobkyně vůči žalované nárok. Tuto částku měla v souladu s ustanovením § 2991 a § 2993 o. z. žalovaná vrátit žalobkyni, přičemž žalobkyně má nárok i na zákonný úrok z prodlení v návaznosti na ustanovení § 1970 o. z. Žalovaná byla vyzvána k vrácení dluhu dopisem ze dne [datum], který ve smyslu § 573 o. z. měl být žalované doručen dne [datum]. Splatnost dluhu tedy nastala dnem [datum] a žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení z výše bezdůvodného obohacení za období od [datum] do zaplacení. Za období od [datum] do [datum] pak byl tento zákonný úrok z prodlení kapitalizován částkou [částka] a od [datum] má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z vyčíslené částky. Byla proto žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] společně s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části uplatněného nároku pak byla žaloba výrokem II. rozsudku zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěšnější v dané věci byla žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly. Bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 5. Proti tomuto rozsudku si včas podala odvolání žalobkyně, a to pouze do zamítavého výroku II. a do výroku III. o nákladech řízení. V odvolání žalobkyně uvedla, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v dané věci nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru a při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s odbornou péčí. Důvody odvolání spatřuje především v nesprávných skutkových zjištěních, přičemž rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Již v žalobě žalobk