21 CO 226/2021-753 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha – západ svým rozsudkem č.j. 7 C 113/2014 – 722 ze dne 1. 4. 2021, rozhodl tak, že výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 606 800 Kč s úrokem z prodlení z částky 606 800 Kč ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení. Výrokem II. byla žalobkyně uznána povinnou zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 270 569,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha západ náklady řízení v plné výši stanovené v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci usnesení. 2. Žalobkyně, jako insolvenční správce dlužníka [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ dlužník“), se svou žalobou, podanou dlužníkem k soudu prvního stupně dne [datum], domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 815 096 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení s tím, že mezi dlužníkem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena servisní smlouva. Na základě této servisní smlouvy se žalovaný zavázal poskytovat dlužníkovi servisní služby. Mezi účastníky byla sjednána cena servisů na částku 50 000 Kč měsíčně s tím, že k této ceně bude připočteno DPH. Bylo ujednáno, že cena nezahrnuje činnosti prováděné na základě samostatných objednávek vystavených dlužníkem. Cena servisních služeb byla vytvořena tak, aby nebyly generovány dodatečné náklady na servis společnosti. Tato servisní smlouva byla dlužníkem vypovězena v souladu s příslušným ustanovením smlouvy dne [datum]. Mezi účastníky nebyla kromě uvedené servisní smlouvy uzavřena žádná jiná smlouva, z níž by vyplývaly další závazky smluvních stran, včetně povinnosti dlužníka poskytovat žalovanému platby nad rámec sjednaného. V průběhu trvání smluvního vztahu byla dlužníkovi cena servisních služeb žalovaným fakturována měsíčně v souladu se smlouvou s tím, že ze strany dlužníka byly tyto faktury řádně hrazeny. Dlužník však vnitřním auditem firmy zjistil, že nad rámec této servisní smlouvy poskytl žalovanému v minulosti další platby na základě žalovaným vystavených zálohových faktur, aniž by byly žalovaným tyto zálohy řádně vyúčtovány a aniž by bylo zdůvodněno využití takto poskytnutých finančních prostředků. Na základě daňového dokladu [anonymizováno] ze dne [datum] byla žalovanému uhrazena částka 440 000 Kč včetně DPH, na základě daňového dokladu [anonymizováno] ze dne [datum] částka 200 000 Kč včetně DPH, na základě daňového dokladu [anonymizováno] ze dne [datum] částka 66 800 Kč včetně DPH, na základě daňového dokladu [anonymizováno] ze dne [datum] částka 100 000 Kč včetně DPH, na základě daňového dokladu [číslo] ze dne [datum] částka 13 920 Kč včetně DPH a na základě daňového dokladu [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] částka 238 000 Kč včetně DPH. Dlužník dále kontrolou účetnictví zjistil, že na základě daňového dokladu [číslo] ze dne [datum] mu byla žalovaným vyúčtována částka 238 000 Kč, kdy na tuto fakturu dlužník uvedenou částku omylem platil dvakrát, dne [datum] a znovu pak dne [datum]. Žalovanému byla tedy dále nedopatřením zaslána další platba 238 000 Kč, která neměla podklad ani v zálohových fakturách a kterou žalovaný dlužníku nikdy nevrátil, byť ji přijal bez jakéhokoliv právního titulu. Celkem tedy byly žalovanému poskytnuty platby v souhrnné částce 1 123 297,84 Kč bez DPH. Dlužník vyzval žalovaného dopisem ze dne [datum] opětovně k vyúčtování poskytnutých záloh a provedl rekapitulaci vzájemných pohledávek. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky neexistuje žádný právní titul, na jehož základě by měly být výše uvedené platby dlužníkem žalovanému poskytnuty, a žalovaný přes opakované výzvy dlužníka neprovedl řádné vyúčtování výše specifikovaných poskytnutých finančních prostředků, jednalo se o plnění bez právního důvodu, tudíž o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Dlužník má nárok na vydání takto vzniklého bezdůvodného obohacení žalovaným v uvedené výši a na dlužnou pohledávku dlužník započetl částku 308 202 Kč, kdy se jedná o dlužníkem neuhrazené faktury vůči žalovanému. Po tomto zápočtu eviduje dlužník za žalovaným dluh v celkové výši 815 096 Kč, na který žalovaný do dnešního dne ničeho neuhradil, ačkoli k tomu byl dlužníkem několikrát vyzván. Dopisem ze dne [datum] vyzval dlužník prostřednictvím právních zástupců účastníků žalovaného k úhradě částky ve výši 815 096 Kč, a to v termínu nejpozději do [datum]. Na tuto výzvu žalovaný ani jeho právní zástupce nijak nereagovali a na dlužnou částku ničeho neuhradili. 3. Svým prvním rozsudkem č. j. 7 C 113/2014 – 311 ze dne 9. 6. 2016 soud prvního stupně rozhodl tak, že žalovaného uznal povinným zaplatit žalobkyni částku 606 800 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a žalobu zamítl v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 208 296 Kč s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně (výrok II.). Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 92 008 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok III.) a na náhradě nákladů řízení České republice, Okresnímu soudu Praha – západ, částku 32 715 Kč, z toho částku 7 715 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že ohledně částky 25 000 Kč se lhůta k plnění nestanoví, neboť tato částka již byla zaplacena formou zálohy (výrok IV.). Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice, Okresnímu soudu Praha – západ, částku 11 495 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.). 4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, k odvolání žalovaného rozhodl svým usnesením č.j. 21 Co 717/2016 – 436 ze dne 30. 6. 2017 tak, že odvolání žalovaného proti výroku II. rozsudku odmítl a ve výrocích I., III., IV. a V. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že ze strany žalovaného nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o dílo mezi stranami. Konstatoval, že pokud soud prvního stupně nakonec dospěl k závěru, že smlouva mezi účastníky platně uzavřena nebyla a že tudíž bude věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, jak navrhoval dlužník, měl žalovaného poučit o tomto postupu v souladu s ust. § 118a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a zároveň ho vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tomu, že práce v hodnotě, která je požadována žalobou, pro dlužníka skutečně provedl a o jaké práce se jednalo. Odvolací soud proto při jednání před odvolacím soudem dne [datum] poskytl žalovanému poučení podle ust. § 118a o.s.ř. v tom smyslu, že pokud tvrdí, že provedl pro žalobkyni práce, které dlužník zaplatil na základě zálohové faktury [číslo] ze dne [datum] zúčtované daňovým dokladem [číslo] ze dne [datum] a zálohové faktury [číslo] ze dne [datum] zúčtované daňovým dokladem [číslo] ze dne [datum], je třeba, aby doplnil svá tvrzení o tom, jaké konkrétní práce a materiál byly v těchto případech dlužníkovi dodány, v čem spočívaly, kdy je žalovaný provedl a že to byly práce právě v žalované hodnotě. Je rovněž třeba, aby označil důkazy k prokázání těchto svých tvrzení. Byl poučen o tom, že pokud nedoplní tvrzení a neoznačí důkazy, může být rozhodnuto v jeho neprospěch. Soudu prvního stupně uložil, aby doplnění tvrzení žalovaným zaslal dlužníkovi k vyjádření, provedl doplnění dokazování navrženými důkazy k prokázání sporných skutečností mezi účastníky ve světle žalovaným doplněného tvrzení (případně zamítl návrhy na doplnění dokazování důkazy, které považuje za nadbytečné), věc znovu posoudil jak po skutkové tak po právní stránce a ve věci znovu rozhodl. 5. Žalovaný pak v podání ze dne [datum] provedl kompenzační námitku, kdy proti žalované pohledávce započetl svoji pohledávku 255 000 Kč bez DPH, 308 202 Kč vč. DPH, z titulu neuhrazené odměny podle servisní smlouvy v období květen 2012 a září 2012 až leden 2013. S ohledem na to, že nebyla platně uzavřena smlouva o dílo, tvrdil, že dlužníkovi poskytl plnění svojí hodnotou odpovídající částkám vyúčtovaným fakturami [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum] zaplaceným žalovanému, t.j. plnění v obvyklé ceně 606 800 Kč vč. DPH. V případě faktury [číslo] ze dne [datum] na částku 366 652 Kč bez DPH (440 000 Kč vč. DPH) mělo jít o plnění v období od [datum] do [datum]: správa elektronického obchodu – e-shop (s vazbou na obchodní případy, fotografie, videa), napojení správy elektronického obchodu na obchodní případy (rozšíření obchodních případů o zakázka z [anonymizováno]), katalogizace fotografií a videí pro e-shop, vytvoření systému na tvorby e-shopových cen, rozšíření e-shop nabídky o akční ceny, akční nabídky, evidence zakázkové dokumentace (napojení zakázek na související písemnou korespondenci se zákazníkem), další práce na softwar