22 CO 157/2022-149 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. zamítl žalobu, aby bylo určeno, že dohoda o vypořádání společného jmění manželů (dále též jen„ SJM“) mezi žalovanými je vůči žalobci neúčinná, ve výroku II. rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému 1. na náhradě nákladů řízení částku 8 712 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupkyně a ve výroku III. rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované 2. na náhradě nákladů řízení částku 13 194,10 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Vytkl soudu prvního stupně, že se nedostatečně zabýval skutečnostmi, z nichž plyne, že žalobce byl dohodou o vypořádání společného jmění manželů ze dne [datum] (dále též jen„ dohoda o vypořádání SJM“) dotčen. Nevzal v úvahu, že na pozemku žalovaných byla realizována černá stavba tak, že nebyly dodrženy odstupové vzdálenosti od staveb žalobce (bytový dům R1 a R2) realizovaných na pozemku žalobce v souladu se stavebním povolením, čímž jsou tyto stavby předem znehodnoceny imisemi a je tak snížena jejich ekonomická hodnota, dále že žalovaný 1. postupoval proti smyslu a účelu smlouvy o vypracování dokumentace a zajištění inženýringu ze dne [datum] (dále též jen„ smlouva“), když dne [datum] odvolal svůj souhlas nezbytný pro získání povolení pro realizaci přístavby předpokládané smlouvou, dále že dohoda o vypořádání SJM byla uzavřena bez ohledu na smlouvu, kterou žalovaní uzavřeli s žalobcem a kteří se vůči němu zavázali k určitému postupu, dále že na základě dohody o vypořádání SJM se výlučným vlastníkem pozemku včetně černé stavby stal žalovaný 1., ač zápis byl proveden v rozporu s předběžným opatřením soudu a bylo pochybením soudu, pokud neprovedl důkaz předběžným opatřením a že o povinnosti odstranit černou stavbu rozhodl též příslušný stavební úřad. Soud prvního stupně neprovedl žádné důkazy k otázce, zda je žalovaný 1. skutečně solventní, ačkoliv své rozhodnutí založil na úvaze, že s ohledem na jeho solventnost a další vlastnictví pozemku nejsou práva žalobce dohodou o vypořádání SJM dotčena. Kromě nesprávně zjištěného skutkového stavu má odvolatel za to, že nebyl učiněn ani správný právní závěr. Žalobce je přesvědčen, že předložil soudu důkazy o tom, že v důsledku žalovanými uzavřené dohody o vypořádání SJM byla dotčena jeho práva, když došlo ke zhoršení jeho postavení jakožto věřitele, a to v důsledku zmenšení okruhu dlužníků, vůči nimž se žalobce může domoci zaprvé splnění závazku k odstranění černé stavby a zadruhé náhrady škody způsobené žalobci černou stavbou. Nesprávně soud prvního stupně vyložil ustanovení § 737 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), když měl za to, že předpokladem úspěšnosti žaloby je existence vykonatelné pohledávky a možnost zkrácení jejího uspokojení, aniž by bylo zřejmé, proč tímto způsobem dané ustanovení vykládá. Soud prvního stupně opomněl zásadní rozdíl mezi ustanovením § 737 a § 589 o. z. spočívající v tom, že ustanovení § 737 o. z. nestanoví, že aby byla třetí osoba vypořádáním SJM dotčena, musí zde být vykonatelná pohledávka, soud prvního stupně nijak neřešil vzájemný vztah těchto zákonných ustanovení, přičemž žalobce je přesvědčen o tom, že ustanovení § 737 o. z. je úpravou speciální ve vztahu k obecné úpravě odpůrčí žaloby dle § 589 o. z., resp. že třetí osoby mohou využít obou institutů doplňkově. Z odborné literatury vyplývá, že třetí osoba se může domáhat neúčinnosti vypořádání tam, kde se mění vlastnická struktura věcí tvořících dosud SJM, což je typicky v případech, kdy věc v SJM se transformuje na výhradní majetek jednoho z manželů. Přímo ze znění ustanovení § 737 o. z. vyplývá, že pro aplikaci tohoto ustanovení se nevyžaduje vykonatelná pohledávka, zákon chrání třetí osoby již za situace, kdy by došlo k „ dotčení“ jakéhokoliv jeho práva. Z komentářové literatury tak plyne, že třetí osoba nemusí být ani přímo věřitelem manželů, postačuje, že bude jakkoliv omezena možnost uspokojit se na majetku dlužníka. Závazek odstranit černou stavbu smlouvou převzaly oba žalovaní a ve smyslu ustanovení § 737 odst. 2 o. z. nelze akceptovat, aby se z tohoto závazku žalovaná 2. následně vyvázala uzavřením dohody o vypořádání SJM. Navíc i ve vztahu k aplikaci ustanovení § 589 o. z. postačuje, aby se věřitelova pohledávka stala vykonatelnou až v okamžiku vynesení rozsudku, její vykonatelnost v době podání žaloby není nutná. Závěr soudu prvního stupně o předčasnosti žaloby je tedy nesprávný. Navíc žalobce navrhoval, aby řízení bylo podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušeno do doby právní moci rozhodnutí soudu prvního stupně v řízení sp. zn. 28 C 169/2020, případně obě řízení spojena. Pokud tak neučinil, zatížil soud prvního stupně řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dohodou o vypořádání SJM se vůči žalobci zmenšil okruh dlužníků, vůči nimž může žalobce úspěšně vymáhat odstranění černé stavby ale též náhradu škody způsobené černou stavbou. Na tom nic nemění ani skutečnost, že v době uzavření dohody o vypořádání SJM zde nebyla žádná povinnost žalované 2. k úhradě nějakých nákladů. Náklady spojené s odstraněním černé stavby jsou pouze jedním z případných nároků žalobce, zdaleka však nepředstavují veškerou škodu, která již byla žalobci v důsledku černé stavby způsobena. Pro věřitele je vždy výhodnější pluralita solidárně zavázaných dlužníků, přičemž ve smlouvě se zavázali černou stavbu odstranit oba žalovaní. Postavení žalobce bylo v důsledku dohody o vypořádání SJM dotčeno, pokud se nemůže domáhat po žalované 2. povinnost odstranit černou stavbu v souladu se smlouvou, resp. nahradit škodu černou stavbou způsobenou. Závěry učiněné v rozsudku soudu prvního stupně jsou v rozporu s těmi, které jsou obsaženy v předběžném opatření vydaným v řízení o žalobě na odstranění černé stavby a jeho postup proto byl v rozporu s ustanovením § 13 o. z., přičemž soud prvního stupně nevysvětlil důvod odchylného postupu. Postavení žalobce je dohodou o vypořádání SJM dotčeno i tím, že v případě probíhající exekuce na vymožení povinnosti odstranit stavby, bude žalobce nucen vynaložit zálohu na náklady odstranění této stavby, přičemž právo na úhradu těchto nákladů může požadovat pouze po žalovaném 1. a nikoli i po žalované 2. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví. 3. Žalovaný 1. navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že pokud žalobce spatřuje zhoršení svého postavení v tom, že ztrácí pluralitu dlužníků v rámci exekučního řízení, pak uvádí, že povinnost odstranit stavbu bude stíhat vždy jen vlastníka této stavby, kterým je právě žalovaný 1. 4. Žalovaná 2. navrhla rovněž potvrzení napadeného rozsudku s odůvodněním, že k uzavření dohody o vypořádání SJM rozhodně nedošlo z důvodu úmyslu krátit věřitele. Žalovaný 1. se stal vlastníkem nejen stavby, která má být odstraněna, ale i pozemku pod touto stavbou a jeho hodnota je dostatečná pro případné krytí nákladů exekuce. Dohoda ze dne [datum] byla uzavírána s tím, že hlavním dlužníkem je žalovaný 1., který ponese veškeré povinnosti v případě porušení povinností ze smlouvy a že žalované 2. byla povinnost k odstranění stavby uložena pouze z důvodu, že v té době byla stavba ještě v SJM. Na to pak navazují i ostatní smluvní ujednání o tom, že žalobce se vůči žalované 2. vzdal nároku na náhradu škody v případě, že dojde k porušení smluvních závazků. Dále poukazuje na to, že žalobce v odvolacím řízení uplatňuje v rozporu se zásadou koncentrace nové důkazní návrhy. A pokud jde o předběžné opatření, jeho obsahem byl zákaz nakládat s pozemkem ve smyslu zákazu jej zcizit, zatížit zástavním právem, věcným břemenem, předkupním právem či jakýmkoliv jiným právem ve prospěch třetí osoby a nelze tedy vytýkat dotčenému katastrálnímu úřadu nesprávný postup, pokud dohodu o vypořádání SJM zapsal do katastru nemovitostí, když touto dohodou žalovaná 2. pozemek nezcizovala a žalovaný 1. jej od ní nenabýval, protože žalovaní oba pozemky vlastnili z titulu SJM. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř., podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne [datum] žalobce podal proti žalovaným žalobu na určení, že dohoda o vypořádání společného jmění manželů ze dne [datum] uzavřená mezi žalovanými je vůči žalobci neúčinná ve smyslu ustanovení § 737 o. z. Žalobu odůvodnil tím, že v řízení před soudem prvního stupně vedeném pod sp. zn. 28 C 169/2020 se žalobce domáhá odstranění stavby rodinného domu postaveného na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] bez stavebního povolení a územního rozhodnutí (dále též jen„ černá stavba“), přičemž stavba i pozemek byly původně v SJM žalovaných. Žalobce je vlastníkem sousedního pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] (dále též