25 CO 1/2022-66 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Berouně (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 9. 2021, č. j. 9 C 259/2021-41, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 34 582 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 23 024,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, částky 24 943,52 Kč a částky 2 100 Kč, žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že při uzavírání smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyly splněny podmínky pro platné učinění elektronického podpisu, které zákon vyžaduje v rámci ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“) ve spojení s § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace, v platném znění (dále jen„ ePodpis“) a dále ve spojení s článkem 26 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen„ eIDAS“), a mezi účastníky řízení tudíž nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Pokud by i k uzavření úvěrové smlouvy došlo, tak by byla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZSÚ“) neplatná, neboť provedenými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost žalovaného. Na tuto neplatnost by pak soud prvního stupně musel nahlížet jako na neplatnost absolutní, neboť § 86 a § 87 ZSÚ je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. K takové absolutní neplatnosti mezi účastníky řízení hypoteticky uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru by pak soud prvního stupně musel přihlédnout z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o. z. S ohledem na to, že bylo prokázáno, že původní věřitel vyplatil žalovanému částku 50 000 Kč, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen vydat podle § 2991 odst. 1 o. z., s tím, že dle tvrzení žalobkyně jí žalovaný poskytl celkem částku 15 418 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh ve výši 34 582 Kč ani přes upomínky nezaplatil, žaloba je v tomto rozsahu důvodná, a to včetně zákonných úroků z prodlení. Nákladový výrok soud prvního stupně odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), když žalovaný byl sice ve sporu úspěšnější než žalobkyně, nicméně mu dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. 2. Proti tomuto rozsudku, avšak pouze proti výrokům II. a III., podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně věc projednal podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, ačkoli se judikatura Nejvyššího soudu ČR ustálila na názoru, že tímto postupem je možno věc projednat a rozhodnout pouze za předpokladu, že účastníci řízení prostřednictvím jimi předložených listinných důkazů, případně též shodných tvrzení, unesli břemena tvrzení a důkazní a že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn. Soud prvního stupně zde nemůže rozhodovat na základě nesplněné povinnost tvrzení nebo neunesení důkazního břemene, jak již bylo Nejvyšším soudem ČR judikováno např. rozsudkem ze dne 12. 12. 2017 ve věci sp. zn. 25 Cdo 443/2006 nebo rozsudkem ze dne 11. 4. 2006 ve věci sp. zn. 21 Cdo 1696/2005. Jinak musí soud prvního stupně, i kdyby se účastníci práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, vždy v souladu s § 115 odst. 1 o. s. ř. nařídit jednání, neboť účastníkům je třeba poskytnout poučení podle prvního, druhého, či třetího odstavce § 118a o. s. ř. a bez nařízení jednání soud nemůže tuto svou poučovací povinnost splnit. Pokud soud prvního stupně rozhoduje bez nařízení jednání, pak tak může dle Nejvyššího soudu ČR činit pouze v případě, že podané žalobě vyhoví. Pokud s některou částí podané žaloby nesouhlasí, pak by měl ve věci jednání nařídit a dát žalobci možnost případného doplnění skutkových tvrzení a doložení dalších důkazů. Z procesní opatrnosti pak žalobkyně dále uvedla, že nesouhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně, pokud jde o zamítnutí části žalované pohledávky. Rozhodně nelze souhlasit s tím, že smlouva nebyla uzavřena, neboť nebyla žádnou ze stran podepsána. Již v návrhu na vydání platebního rozkazu bylo uvedeno a doloženo důkazy, že dne [datum] uzavřeli účastníci řízení smlouvu o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku. V doplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pak žalobkyně podrobně popsala, jak a kdy došlo k uzavření smlouvy. Navrhovala mimo jiné provedení důkazu záznamem hovoru s žalovaným, který však nebylo i dle telefonického ověření u soudu prvního stupně možné tomuto zaslat prostřednictvím datové schránky, byla připravena tento předložit a navrhnout k přehrání u jednání, které však nesprávně nebylo nařízeno. Co se týče úvěruschopnosti žalovaného, pak tuto zkoumala, jak ostatně již v doplnění návrhu na vydání platebního rozkazu ze dne 28. 7. 2021 podrobně popsala a doložila důkazy, a to jednak ověřením, zda je proti žalovanému vedena exekuce, a to z centrální evidence exekucí, jednak ověřením, zda není proti žalovanému vedeno insolvenční řízení. Nadto žalovaný podepsal čestné prohlášení s uvedením svých příjmů a výdajů, které ověřila z výpisů z účtů žalovaného, které jí musel doložit za dobu tří měsíců před poskytnutím úvěru a ze kterých je mimo jiné patrné, že je zaměstnán, přičemž z nich lze zjistit také výši jeho příjmů a osobu jeho zaměstnavatele. Stejně tak byly žalovaným tvrzené informace ověřeny v rámci telefonického dotazníku. Povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného tak splnila řádně. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích II. a III. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, eventuálně jej v těchto výrocích změnil tak, že je žalovaný povinen uhradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 23 024,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 23 024,29 Kč od [datum] do zaplacení, částku 24 943,52 Kč a částku 2 100 Kč, jakož i náklady nalézacího a odvolacího řízení. 3. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. 4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Výrok I. rozsudku nebyl odvoláním napaden, nebyl proto odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.). Předmětem přezkumu tak byly pouze výroky II. a III. 6. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalobkyně se pro případ uzavření smlouvy zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč Smlouva neobsahuje vlastnoruční ani elektronický podpis žádné ze smluvních stran ani jinou elektronickou značku prokazující uzavření smlouvy. Žalovaný na účet žalobkyně zaslal dne [datum] platbu ve výši 1 Kč, žalobkyně následně dne [datum] vyplatila žalovanému částku ve výši 50 000 Kč, a to na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný měl dle formuláře„ Čestné prohlášení klienta“ pracovat u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] s příjmem 19 500 Kč, jeho měsíční výdaje na domácnost měly činit 7 000 Kč, měsíční splátky jiných úvěrů částku 2 000 Kč, měl žít v partnerství v pronájmu a mít dvě nezaopatřené děti. Dne [datum] činil zůstatek na účtu žalovaného 14,45 Kč, dne [datum] - 6,59 Kč, dne [datum] 14,45 Kč a dne [datum] 17 146,05 Kč. 7. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem soudem prvního stupně ztotožňuje, dospěl však k závěru, že je namístě zopakovat dokazování v dílčím rozsahu podle § 213 odst. 2 o. s. ř. Ze žalobkyní předloženého textu Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smluvních podmínek a splátkového kalendáře ke smlouvě odvolací soud zjistil, že se žalobkyně pro případ uzavření smlouvy zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Doba trvání úvěru byla stanovena na 20 měsíců, přičemž splácení úvěru rozložila do 20 splátek po 3598,10 Kč s tím, že měsíční splátka zahrnuje splátku Úroku a příslušnou část jistiny úvěru. Data splatnosti jednotlivých splátek byla stanovena vždy na 17. den příslušného měsíce. Jako způsob poskytnutí úvěru je uve