25 CO 15/2022-172 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 16. 10. 2020, č. j. 17 C 22/2020-89, zamítl Okresní soud v Mělníku (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I. žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 103 607,46 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 103 607,46 Kč od [datum] do zaplacení. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 67 276 Kč, k rukám zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Předmětem řízení byl nárok žalobce na náhradu škody, kterou mu měl žalovaný způsobit neprofesionální opravou vozu žalobce [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], reg. značka [anonymizována dvě slova] [číslo], na jaře roku 2017. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno a neprokázal protiprávní jednání žalovaného, tedy ani odpovědnost žalovaného za škodu, která mu měla vzniknout. Proto žalobu zamítl. Právně věc posoudil dle § 2894 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Uvedl, že svěřil žalovanému vozidlo ke komplexní opravě po dopravní nehodě. Žalobce je laik a není po něm možné požadovat určení a dání pokynu zhotoviteli, jakým způsobem a v jakém rozsahu má postupovat. Žalovaný nedostál své zákonné povinnosti postupovat s náležitou odbornou péčí, jak se od něj jako osoby činné v oboru očekává. Tím je dána i jeho odpovědnost za výsledek, tedy za vzniklou škodu na vozidle. Tu je vzhledem k časové souvztažnosti nutno brát k tíži toho, kdo měl provést první opravu tak, aby bylo možné vozidlo užívat dále bez jakýchkoliv vad. Jakýkoliv jiný výklad by byl v rozporu se základy obchodně-závazkového práva, kdy má žalovaný informační povinnost, povinnost postupovat s náležitou péčí, a žalobce je chráněn jako slabší strana ve smyslu ust. § 433 o. z. Není tedy možné po něm spravedlivě požadovat dotvrzení a doložení skutečností, ke kterým si najal právě žalovaného jako odborníka. Žalobce se dále neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně např. o nájezdu vozidla 14 000 km po nehodě. Tento závěr je bez opory v provedeném dokazování. Poukazuje na tvrzení žalovaného, že nemanipuloval s výztuhou nárazníku, a neprovedl autodiagnostiku, před, ani po zásahu, protože nebyla hlášena žádná chyba. Tímto žalovaný de facto říká, že provedl opravu jen napůl a nezkontroloval ji. Vozidlo pak po pár dnech začalo vykazovat poruchy a muselo být opět dáno k opravě do servisu. Pokud soud prvního stupně dává k tíži žalobce chybějící kabelový svazek, a z toho vyplývající nemožnost zkoumat, jak, kdy a v jakém rozsahu k poruše došlo, je toto v rozporu se základními principy standardního provádění díla a odpovědnosti za jeho řádné provedení. Žalobce není odborníkem a není na místě po něm žádat prokázání odborných věcí. Jestliže v průběhu pár dní po opravě, provedené žalovaným, autorizovaný servis sezná, že jsou na předmětném voze vady/poruchy, které mají původ v částech, kde probíhala oprava žalovaným, měl by to být právě žalovaný, kdo prokáže, že předmětnou opravu provedl řádně, a že zde není možná příčinná souvislost; toto není možné„ přehazovat“ na žalobce. Není zcela jasné, proč se projevila vada kabelového svazku na levé straně vozidla, kdy žalovaný tvrdí, že byla v pořádku a že ji neopravoval. Pokud jednu stranu neopravil nebo naopak svou opravou poškodil, musí jít toto jednoznačně k jeho tíži, neboť nedostál buď své informační povinnosti, anebo opravu provedl neodborně v rozporu se svou smluvní a zákonnou povinností. Oba tyto případy však zcela jasně zakládají odpovědnost žalovaného, v obou případech je odpovědný za výsledek. Žalobce odkázal na ustanovení § 2894 a násl. o. z., které soud prvního stupně správně v napadeném rozsudku cituje. Má za to, že jeho pohledávka byla učiněna nespornou v celé výši. Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě plně vyhoví a přizná mu náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby jej zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání není důvodné. 4. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že v důsledku dopravní nehody dne [datum] došlo k poškození pravé přední části vozidla [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] (dále jen„ předmětné vozidlo“), a to nárazníku, krytu nárazníku, výztuhy nárazníku, krytu ostřikovače světlometu, ostřikovače světlometu a mlhovky. Vozidlo bylo na počátku ledna 2017 předáno k opravě žalovanému, přičemž do té doby bylo žalobcem průběžně užíváno s nájezdem zhruba 14 000 km. Opravu vozidla žalovaný provedl tak, že demontoval poškozený nárazník, svařil jej a nalakoval, svařil držák světlometu a za úplně nový vyměnil pouze mlhový světlomet a ostřikovač. S ohnutou výztuhou nárazníku žalovaný nemanipuloval, neboť ji ponechal ve stávajícím stavu a neopravoval. Při opravě žalovaný odpojil konektor mlhovky a přívod kapaliny do ostřikovače napravo, s baterií nemanipuloval a neodpojoval ji. Na autodiagnostiku vozidlo při opravě připojeno nebylo, neboť vozidlo nesignalizovalo žádnou závadu. Žádnou závadu nesignalizovalo ani v době od dopravní nehody do převzetí po opravě druhý či třetí týden v lednu 2017, a ani v průběhu dalších zhruba šesti týdnů po tomto převzetí. V březnu 2017 (konkrétně dne [datum]) přistavil žalobce vozidlo do autorizovaného servisu, neboť jeho systém oznamoval chybová hlášení. Zde bylo zjištěno mechanické poškození kabelového svazku narušením izolace s následnou oxidací v důsledku vniknutí vlhkosti. Dne [datum] byl sepsán zápis o poškození motorového vozidla, podle něhož je pásek pro systém ochrany chodců na pravé části přeseknutý, následkem čehož mělo dojít k průniku vlhkosti do kabeláže a k oxidaci v zásuvce. Následně došlo k výměně celého kabelového svazku motoru včetně pásu na ochranu chodců a žalobci byla vystavena faktura na částku 128 310 Kč. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného mimo jiné i k úhradě vyfakturované částky. 5. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem věci plně shoduje, neboť má oporu v provedeném dokazování a nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení. 6. Pokud žalobce v odvolání nesouhlasí se skutkovým závěrem soudu prvního stupně o nájezdu cca 14 000 km předmětným vozidlem v období od dopravní nehody dne [datum] [anonymizována dvě slova] [rok], kdy bylo vozidlo přistaveno do servisu žalovaného, odkazuje soud v tomto směru na údaje obsažené na serveru [webová adresa] (Historie vozidla – výpis záznamů tachometru) na č. l. 76 spisu, a dále na fotografii [číslo] obsaženou na nosiči CD (č. l. 38 spisu), pořízenou [pojišťovna], v rámci šetření pojistné události [číslo]. Z uvedených důkazů se podává, že dne [datum] mělo předmětné vozidlo najeto celkem 185 357 km, a v lednu 2017 pak 200 000 km (rozdíl 14 643 km). Uvedená zjištění pak zásadně neodporují ani skutečnostem, vyplývajícím z účastnické výpovědi žalobce, který uvedl, že po nehodě předmětné vozidlo používal, ať už s rodinou či na zakázky. Sám uváděl, že s ním mohl ujet cca 2000 km měsíčně s tím, že používal i jiná auta. 7. Odvolací soud zejména konstatuje, že věc (žalován je nárok z odpovědnosti za škodu v důsledku porušení smluvní povinnosti) je ve smyslu přechodného ust. § 3028 odst. 1, 3 o. z. zapotřebí posoudit podle této nové právní úpravy. V daném případě totiž mělo dle žalobce dojít k porušení povinnosti ze smlouvy o dílo, uzavřené mezi účastníky v roce 2017. Soud prvního stupně tedy správně aplikoval režim této právní normy, konkrétně ustanovení § 2913 o. z., které řeší odpovědnost za škodu vzniklou porušením smluvní povinnosti. I kdyby se pak vycházelo z toho, že žalovaný porušil obecnou zákonnou povinnost, je rovněž zapotřebí dle § 3028 odst. 1 ve spojení s § 3079 odst. 1 a contrario o. z. aplikovat tuto normu, konkrétně ustanovení § 2910 o. z. 8. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). 9. Podle § 2900 o. z., vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. 10. Podle § 2910 o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 11. Podle § 2911 o. z., způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. 12. Podle § 2912 odst. 1 o. z., nejedná-li škůdce, jak lze od osoby prům