25 CO 184/2022-213 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne ze dne 10. 3. 2022, č. j. 7 C 216/2020-177, rozhodl Okresní soud Praha – západ (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 723 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 723 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 5 000 Kč za [datum], částky 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, částky 8 434 Kč, částky 7 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 723 Kč od [datum] do [datum]. Výrokem III. byla zamítnuta vzájemná žaloba, kterou se žalovaný domáhal po žalobci zaplacení částky 9 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Konečně bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 2 106 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). Předmětem řízení byl nárok žalobce vůči žalovanému na náhradu škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s poškozením vozidla v jeho vlastnictví žalovaným v červnu 2017 v celkové výši 51 657 Kč (původně byla před částečným zpětvzetím žaloby žalována částka 68 358 Kč). Žalovaný uplatnil vůči žalobci protinávrh, resp. se proti žalobě bránil kompenzační námitkou na zaplacení odměny za jím provedenou přepravu pro žalobce v červnu 2017, a to ve výši 9 600 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně posoudil tuto kompenzační námitku jako vzájemný návrh žalovaného a rozhodl o něm samostatným výrokem III. napadeného rozsudku s tím, že jej shledal promlčeným (přihlédl k námitce promlčení, vznesené žalobcem). Pokud jde o nárok žalobce, tento shledal oprávněným pouze zčásti, co do částky 5 723 Kč s příslušenstvím. Co do zbylé žalované částky pak shledal žalobu nedůvodnou a zamítl ji. Věc právně posoudil dle § 2944, § 2951 odst. 1, § 2952, § 2969, a dále ust. § 609 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). 2. Proti výrokům II. a IV. tohoto rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Uvedl, že je přesvědčen, že prokázal vznik i výši škody. Žalobce nemá žádný důvod, proč by po žalovaném požadoval uhradit více než to, co žalovaný způsobil. Je pravdou, že k poškození vozidla došlo 16. 6. až [datum] a škodná událost byla žalobcem nahlášena pojišťovně až dne [datum], přičemž prohlídka vozidla likvidátorem pojišťovny byla provedena dne [datum]. Žalobce však zdůvodnil, proč tomu tak bylo, a že se jednalo o důvody na straně žalovaného, který se žalobcem nespolupracoval, svou pojistnou smlouvu (o které tvrdil, že ji má uzavřenu) nikdy nedoložil, neučinil žádné kroky k nahlášení škody. Žalovaný sice potvrdil, že poškodil levou stranu vozidla, avšak vrátil žalobci vozidlo poškozené na obou stranách. Vozidlo bylo poté odstaveno od [datum] do [datum] a nebylo po tuto dobu používáno, a to z bezpečnostních i estetických důvodů. Ze zprávy likvidátora pojišťovny ze dne [datum] pak vyplývají poškození, a to na obou stranách vozidla; je tedy zřejmé, že v této době poškození na obou stranách existovala. Soud prvního stupně měl uvěřit tvrzení žalobce, že vozidlo nebylo do tohoto dne od [datum] používáno. Žalobce nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který svědka [jméno] [příjmení] nepovažoval za věrohodného. Žalobce navrhoval v průběhu řízení k prokázání svých tvrzení listinné důkazy a výslechy svědků. Skutečnost, že si na svědka [příjmení] vzpomněl před koncem řízení, nemůže mít negativní vliv na jeho věrohodnost. Se svědkem pak hovořil pouze o tom, zda by byl ochoten přijít svědčit k soudu o poškození vozidla, žádné další podrobnosti s ním neprobíral. Svědek si sám našel ve svém mobilním telefonu fotografii, na které je zobrazeno, jak provádí prohlídku vozidla, a tak si událost pamatoval. Provedeným dokazováním tak bylo prokázáno, že škoda na majetku žalobce vznikla jednáním žalovaného. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu v napadených výrocích tak, že žalobě plně vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení. 3. K odvolání žalobce žalovaný uvedl, že by se měl žalobce rozhodnout, jakou částku tedy po žalovaném požaduje, když v žalobě žádal 68 358 Kč a v odvolacím návrhu pak 45 934 Kč. Žalobce nevyvrátil, že od doby jízdy žalovaného do prohlídky vozidla pracovníkem pojišťovny nebyl automobil poškozen. Na něm přitom leží důkazní břemeno ohledně tvrzeného rozsahu poškození, což se mu nepodařilo, ač byl soudem prvního stupně opakovaně poučován. Nebylo přitom nic snazšího než při předávání vozidla žalovaným sepsat krátký zápis, vyfotografovat vzniklou škodu nebo jinak zdokumentovat, co se stalo. Nic mu rovněž nebránilo, aby škodu na vozidle neprodleně oznámil pojišťovně a zajistil prohlídku pracovníkem pojišťovny. To však žalobce neučinil. V období více než dvou měsíců od jízdy žalovaného bylo vozidlo dále používáno a vznik dalších škod je jistý. Žalobce nepředložil doklady o provozu vozidla v této době, jinak by se totiž ukázalo, že vozidlo bylo dále používáno a vydělávalo peníze. Veškerou škodu, kterou mu na levé straně vozidla způsobil žalovaný, dostal již žalobce od pojišťovny zaplacenou. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích, napadených odvoláním žalobce, potvrdil, a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení. 4. Proti výrokům I., III. a IV. podal včasné odvolání rovněž žalovaný. Namítal, že soud prvního stupně nevzal v úvahu, že současně s drobnou škodou, kterou způsobil na automobilu žalovaný, likvidoval žalobce u pojišťovny i řadu dalších jiných poškození. Pokud pak jde o spoluúčast žalobce ve výši 5 000 Kč, soud prvního stupně vztáhl tuto spoluúčast k náhradě za drobné poškození žalovaného, ačkoliv ji měl rozpočítat na všechny jednotlivě tehdy uplatněné škody. Je to žalobce, koho tíží důkazní břemeno, a je na něm, které další škody (spolu s tou, kterou způsobil žalovaný) pojišťovna likvidovala, aby byla správně stanovena spoluúčast, která spadá do odpovědnosti právě žalovaného. Kdyby žalobce žalovanému ihned řádně vyčíslil způsobenou škodu, zaplatila by ji pojišťovna žalovaného z jeho profesní odpovědnostní pojistky. Škoda v částce 723 Kč za polepy na levé straně žalobcova vozidla nebyla nijak prokázána. Žalobce vůbec nedoložil, o jaký polep mělo jít, jak byl starý, v jaké ceně a zda už případně nebyl poškozen dříve. Rozsudek soudu prvního stupně vyšel v tomto směru pouze z tvrzení žalobce. Žalovaný nepovažuje za správný názor soudu prvního stupně, že je promlčený jeho nárok na náhradu mzdy ve výši 9 600 Kč. Odkázal na ust. § 619 odst. 2 o. z. Žalovaný objasnil, že mu měl podklady k vyčíslení jeho odměny za dvoudenní jízdu vystavit žalobce a předat tak, aby mohl žalovaný vystavit příslušnou fakturu. Žalovaný neznal ani sazbu odměny a rovněž další ukazatele pro vystavení faktury (výpis jízdních časů, zákonných přestávek, potřebného času na tankování paliva, hraničního zdržení, časy nakládky a skládky, potřebného nočního odpočinku, dalšího času nakládky druhý den v [obec], a celkového času dojezdu do stanoviště ve [anonymizováno]). Žalobce mu tyto podklady nepředal nikdy. Namísto toho, aby mu žalobce zaplatit za jeho práci, lstivě čekal tři roky, až se nárok žalovaného promlčí. Námitka promlčení žalobce je tak dle žalovaného v rozporu s dobrými mravy. Neobstojí závěr soudu prvního stupně, který počátek běhu promlčení lhůty nároku žalovaného stanovil na den po skončení jízdy žalovaného pro žalobce. Nárok žalovaného na zaplacení částky 9 600 Kč tak není promlčen a soud by měl jeho žalobě v plném rozsahu vyhovět. Sám soud prvního stupně v odstavci 66. odůvodnění svého rozsudku připouští, že mu není zřejmé, jaká byla dohoda účastníků o účtování, nemohl tedy o nároku spolehlivě rozhodnout. Žalovaný považuje za nesprávný rovněž výrok o náhradě nákladů řízení. Předložil soudu prvního stupně soupis veškerých svých cest ze svého bydliště k soudu prvního stupně za účelem účasti při jednání či za účelem prostudování spisu. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby jej změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne, vyhoví žalobě žalovaného, a rozhodne o náhradně nákladů řízení před soudy obou stupňů. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání žalovaného je důvodné (vyjma argumentace ohledně kompenzační námitky – viz níže) a odvolání žalobce důvodné není. 6. Na základě dokazování, provedeného před soudem prvního stupně, bylo prokázáno, že ve dnech [datu