25 CO 185/2021-1185 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Rakovníku (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 5. 2021, č. j. 6 C 236/2017-1112, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení 285 681 Kč s tím, že plněním jedné z žalovaných zaniká ve stejné výši plnění druhé z žalovaných (výrok I.). Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit 1. žalované náhradu nákladů řízení 183 230 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce 1. žalované (výrok II.), a dále byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit 2. žalované náhradu nákladů řízení 221 635 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce 2. žalované (výrok III.) a povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Rakovníku náklady státu ve výši 83 113 Kč do tří dnů [anonymizováno] právní moci rozsudku. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nájemní smlouva, kterou uzavřeli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] se [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] dne [datum] a konkludentně [jméno] [příjmení], je platná, neboť vůlí všech spoluvlastníků bylo pronajmout v příloze nájemní smlouvy označené pozemky (dále jen„ předmětné pozemky“) jako celek. Výpověď této smlouvy učiněná [jméno] a [jméno] [příjmení] nebyla většinovým rozhodnutím většiny spoluvlastníků, a proto byla neúčinná. Soud prvního stupně uzavřel, že platná nájemní smlouva představuje pro 2. žalovanou právní důvod k užívání předmětných pozemků. Pokud jde o pozemek parc. [číslo] orná půda, o výměře [číslo] m², zapsaný na [list vlastnictví] pro [územní celek] a [anonymizováno] [obec], který není ve výčtu pronajatých pozemků dle přílohy k nájemní smlouvě ze dne [datum], bylo prokázáno ze sdělení SZIF, že žalobkyně je zapsána v evidenci LPIS jako uživatel pozemků přesahujících výměru pozemku p. [číslo] to pozemků p. [číslo] což znamená, že tyto pozemky užívá, stará se o ně a pobírá na ně dotace. Jestliže se žalobkyně domáhala škody spočívajících v ušlých dotacích a zisku z pěstování chmele, řepky a pšenice, celkem ve výši 285 681 Kč s tvrzením, že tato škoda jí vznikla v důsledku nemožnosti užívat své pozemky v odpovídajícím rozsahu jejího spoluvlastnického podílu, bylo provedeným dokazováním prokázáno, že 2. žalovaná má pro užívání předmětných pozemků platný právní titul a to shora uvedenou nájemní smlouvu. 1. žalovaná je vlastníkem předmětných pozemků v rozsahu 50 % a je vázána jako pronajímatel shodnou nájemní smlouvou. Žalobkyni nemohla vzniknout žádná škoda, neboť předmětné pozemky jsou řádně pronajaty 2. žalované a žalobkyni za ně v rozsahu 50 % z celku náleží nájemné. 2. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, která shrnula skutkový stav tak, že žalobkyně nabyla kupní smlouvou uzavřenou dne [datum] s [jméno] a [jméno] [příjmení] jednu polovinu pozemků zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u Rakovníka. 1. žalovaná nabyla spoluvlastnický podíl o velikosti jedné poloviny pozemků zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [anonymizováno] na základě kupní smlouvy uzavřené s [jméno] [příjmení] v roce 2011. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vypověděli [datum] smlouvu o nájmu, kterou uzavřeli ke svému podílu v rozsahu jedné poloviny k celku (2/6 [jméno] [příjmení] a 1/6 [jméno] [příjmení]). Dle žalobkyně nájemní smlouvy byly absolutně neplatné, neboť byly pronajímány pouze podíly z celku. Žalobkyně 2. žalované opět vypověděla nájem výpovědí ze dne [datum] 1. žalovaná je dceřinou společností 2. žalované. Žalované se snaží prosadit, že nájem předmětných pozemků je uzavřený platně, absolutně nevypověditelný a navěky se bude prodlužovat o dalších 10 let za cenu poplatnou nabídkové ceně v roce 2006. Poukázala na skutečnost, že soud prvního stupně vyslovil předběžný právní názor, že nájemní smlouvy jsou absolutně neplatné. Dne [datum] bylo řízení zkoncentrováno podle § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a dáno poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. K relevantním návrhům důkazů ze strany žalovaných došlo až v roce 2021, tedy po více jak třech letech od koncentrace řízení. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že každý spoluvlastník chtěl jednat sám za sebe a byl oprávněn i sám za sebe vypovědět smlouvu. [jméno] [příjmení] činila rozhodnutí bez vůle a vědomí ostatních spoluvlastníků, v době uzavření nájemní smlouvy byl její zdravotní stav špatný, jak po psychické, tak i fyzické stránce. Spoluvlastníci vzájemně své kroky nekoordinovali. Žalobkyně poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle které spoluvlastník nemůže pronajmout podíl na nemovitosti, pokud nedošlo k reálnému rozdělení věci pod sankcí absolutní neplatnosti nájemní smlouvy (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011 sp. zn. 28 Cdo 3535/2010, ze dne 23. 8. 2007 sp. zn. 28 Cdo 2731/2007 a ze dne 21. 3. 2018 sp. zn. 26 Cdo 2233/2016). Žalobkyně dále podrobně konstatovala obsah nájemní smlouvy uzavřené [jméno] [příjmení] se 2. žalovanou a [jméno] [příjmení] se 2. žalovanou. Poukázala na skutečnost, že interpretace právního úkonu nesmí být v rozporu s jeho jazykovým výkladem ve smyslu § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do [datum] (dále jen„ obč. zák.“). Dle výkladu žalobkyně k výpovědi postačuje výpověď jen příslušného spoluvlastníka a týká se právě jen jeho spoluvlastnického podílu. Pokud by tomu mělo být jinak, jednalo by se ze strany 2. žalované o klamavé jednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy dle § 39 obč. zák. a vedlo by k absolutní neplatnosti právního úkonu. Nájemní smlouva byla předkládána 2. žalovanou a pronajímatelé se na její tvorbě nepodíleli. Navíc tito by měli být chráněni jako slabší strana ve smyslu § 55 odst. 3 obč. zák., tedy jako spotřebitelé. Žalobkyně poukázala na výpověď svědků [jméno] a [jméno] [příjmení] ohledně zdravotního stavu [jméno] [příjmení] s tím, že bez jejich vědomí prodala svůj podíl na pozemcích. Výpověď svědků [jméno] a [jméno] [příjmení] soud prvního stupně nesprávně interpretoval, pokud dospěl k závěru, že chtěli pronajmout pozemky jako celek, neboť je zřejmé, že každý chtěl pronajmout pouze svůj spoluvlastnický podíl. Zároveň nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že výpověďmi zaměstnanců žalovaných bylo prokázáno, že příloha k nájemní smlouvě byla vypracována k požadavku spoluvlastníků, neboť ti uvedli, že se na přípravě nájemních smluv nikterak nepodíleli. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že slyšení svědci [příjmení] a [příjmení] jsou přímými zástupci žalovaných v řízení, byli přítomni všem jednáním a ve věci podali nespočet vyjádření. Svědek [příjmení] byl slyšený jako svědek, a to opakovaně, byl společníkem a jednatelem 1. žalované, jejíž statutárním orgánem a společníky je nyní jeho nejbližší rodina. Zároveň byl jednatelem a společníkem 2. žalované, nyní je společníkem 2. žalované 1. žalovaná, která je ovládána rodinou svědka [příjmení]. Svědek [příjmení] zastupuje 1. žalovanou v celém řízení a zároveň se přihlásil k autorství nájemních smluv. [příjmení] tedy přímou odpovědnost za jejich neplatnost ve vztahu k žalovaným, a proto se hájí tak, aby byla prokázána jejich platnost. Dle žalobkyně věrohodnost výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení] je ovlivněna i tím, že měli možnost získat záznamy z předchozích jednání. Úvaha soudu prvního stupně o tom, že„ namítaná neplatnost citované nájemní smlouvy je činěna, až se značným odstupem“ (odst. 33 rozsudku) je zcela lichá, neboť platné právo neumožňuje zpětné zhojení vad právních úkonů absolutně neplatný a pro posouzení smluv je rozhodný stav v době jejich uzavření. Namítnutí absolutní neplatnosti s odstupem času nemůže mít žádný vliv na závěr o absolutní neplatnosti nájemních smluv. Žalobkyně vytýkala soudu prvního stupně nesprávné odůvodnění hodnocení důkazů a učinění tzv. souhrnných zjištění a v jeho důsledku označila rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný. Rozsudek soudu prvního stupně považuje za překvapivý, neboť původně poučil účastníky řízení o svém právním názoru, že nájemní smlouvy jsou absolutně neplatné. Namítá, že soud prvního stupně neměl připustit svědeckou výpověď [titul] [jméno] [příjmení], advokátky, neboť bylo v řízení zjištěno, že nebyla zbavena klientkou [jméno] [příjmení] ani Českou advokátní komorou mlčenlivosti. Poukázala na ustanovení § 21 zákona o advokacii, dle kterého se za porušení mlčenlivosti považuje i potvrzení, že v dané věci byly poskytované určité osobě právní služby. Soud prvního stupně se dále nevypořádal s obstrukčním jednáním žalovaných spočívající v zakládání podání na poslední chvíli, zatěžování řízení mnohačetnými podáními a projevy různých osob, opravnými prostředky proti všemu, nedůvodným vedlejším účastenstvím, extrémní zatěžování znalce a prodražování znaleckého posudku. Obstrukční jednání žalovaných mělo vést soud prvního stupně k moderaci dle § 150 o. s. ř.“ a separaci nákladů dle § 147 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu. Závěrem na