26 CO 7/2022-169 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha – východ (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 56 221,86 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 68 341,60 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.) a zaplatit České republice Okresnímu soudu Praha-východ na nákladech státu částku 968 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o nájmu dopravního prostředku, na jejímž základě pronajala žalobkyně žalované osobní automobil Audi A8 v období od [datum] do [datum]. Žalovaná se zavázala žalobkyni zaplatit nájemné na základě písemného vyúčtování se splatností 7 dnů. Ve smlouvě bylo současně sjednáno, že podmínkou účinnosti všech dodatků a změn smlouvy je jejích písemná forma a jakákoliv ústní ujednání nejsou ve vztahu ke změně či zániku smlouvy účinná. Fakturou vystavenou dne [datum] s datem splatnosti [datum], vyúčtovala žalobkyně žalované nájemné za pronájem předmětného vozidla v celkové výši 229 900 Kč. Žalovaná částku v termínu splatnosti neuhradila. Dne [datum] se v sídle žalobkyně konala schůzka, které se účastnili dřívější jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení] (jednatelem do [datum]), jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení] a jednatel žalované [příjmení] [jméno] [příjmení]. Při jednání [jméno] [příjmení] neprojevil vůli změnit předmětnou smlouvu ani vůli písemnou smlouvu měnit ústně. V následné e-mailové komunikaci z [datum] bylo uvedeno, že mezi [jméno] [příjmení] (jednatel žalobkyně), [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo diskutováno, že faktura vystavená žalované bude uhrazena nejpozději do [datum]. Žalovaná uhradila žalobkyni dne [datum] částku 200 000 Kč a dne [datum] částku 29 900 Kč. 3. Z hlediska právního posouzení vycházel soud ohledně charakteru právního jednání z § 561 odst. 1, § 564 a § 586 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ohledně formy a změny závazku z § [číslo], § 1901, § 1902 a § 1906 o. z., a pro posouzení charakteru vztahu mezi účastníky z § 2201 a § 2321 o. z. 4. Soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky byla sjednána platně nájemní smlouva, žalovaná svoji povinnost zaplatit nájemné splnila až po podání žaloby, řízení tak v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 229 900 Kč s úrokem ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, bylo zastaveno pravomocně ke dni [datum]. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 229 900 Kč od [datum] do [datum] (tj. částka 56 221,86 Kč) a 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Vzhledem k procesní obraně žalované, že splatnost úhrady faktury byla mezi účastníky stanovena do [datum] podle domluvy účastníků při jednání dne [datum], se soud zabýval posouzením smluvního ujednání o formě právních jednání mezi účastníky podle smlouvy o nájmu a posouzením tvrzeného ujednání účastníků dne [datum]. Soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky byl smluvně sjednán zákaz měnit smlouvu v jiné formě, než písemné, to však nevylučuje, aby si v rámci smluvní volnosti účastníci změnili obsah, tj. vzájemná práva a povinnosti z něho vyplývající, tzv. kumulativní novací, případně stávající závazkový vztah dohodou zrušili a nahradili jej novým, tzv. privativní novací. Soud prvního stupně, s odkazem na komentářovou literaturu, pak usoudil, že zákon vyžaduje, aby písemnou formu měla taková novační či narovnací právní jednání, jimiž je měněn nebo rušen původní závazek zřízený písemně. V poměrech posuzované věci tedy soud prvního stupně dospěl k závěru, že nedošlo k písemné změně smlouvy o nájmu dopravního prostředku v části týkající se splatnosti dluhu, jejímž důsledkem by byl zánik povinnosti žalované jako dlužníka splnit dluh tak, jak bylo původně ujednáno, tj. v termínu do [datum], namísto do [datum]. Pokud s ohledem na judikaturu a odbornou literaturu týkající se výkladu ustanovení § 564 a § 1906 o. z. vyšel soud z varianty, podle které stranám nic nebrání, pokud si původně zakázaly měnit smlouvu v jiné formě, aby si později (zcela neformálně) spolu zase ujednali, že takovou dohodu ruší a že písemná forma novace se vztahuje pouze na případy privativní novace či novaci, v jejímž důsledku zaniká celý původně písemně sjednaný závazkový vztah, nelze v daném případě dospět k závěru, že došlo k platné změně smlouvy v části týkající se doby plnění, protože jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení] uvedl, že při jednání dne [datum] neprojevil vůli změnit předmětnou smlouvu ani vůli, že by mělo být možné písemnou smlouvu měnit ústně, a jeho výpověď je v souladu s ostatními provedenými důkazy, když z předložené e-mailové komunikace se podává, že bylo diskutováno, že předmětnou dlužnou fakturu žalovaná zaplatí v nejbližších týdnech po uvedeném jednání, nikoliv že došlo ke změně splatnosti faktury. Výpověď Ing. [anonymizováno] jako společníka a jednatele žalované považoval soud prvního stupně za nevěrohodnou, s ohledem na jeho zájem na výsledku řízení, kromě toho jeho tvrzení o tom, že bylo ujednáno, že úroky z prodlení se nebudou uplatňovat vůbec, nepotvrdili ani [jméno] [příjmení], ani [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně se rovněž podrobně zabýval doručením předžalobní výzvy žalované a uzavřel, že ta se dostala do dispoziční sféry žalované, která si písemnost nevyzvedla v odběrné lhůtě. Soud prvního stupně proto žalobě jako důvodné vyhověl, pokud jde o úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., podle § 1970 o. z., a pokud jde o nárok na zaplacení částky 1 200 Kč, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., a ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení a uložil podle § 148 odst. 1 o. s. ř. žalované povinnost zaplatit podle výsledku řízení náklady státu. 5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém namítá, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávnému právnímu posouzení věci, protože ve věci žalobce neunesl povinnost tvrzení a povinnost důkazní o stěžejních skutkových okolnostech. Naopak žalovaná v řízení prokázala provedenými důkazy a byla připravena dále prokázat důkazy, které nebyly nalézacím soudem provedeny, že splatnost úhrady faktury byla mezi účastníky stanovena do data [datum]. Žalovaná navrhla k prokázání svých tvrzení výslech jednatelů žalobkyně, soud prvního stupně však výslech [jméno] [příjmení] neprovedl. Soud prvního stupně se podle žalované nevypořádal se zásadní ve věci svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], který jednoznačně potvrdil, že došlo k prodloužení splatnosti předmětné pohledávky. Odvolatelka vytýká soudu prvního stupně, že při svém rozhodnutí se řádně nezabýval doručením písemností, nevypořádal se se skutečností, že žalované nebyla řádně doručena předžalobní výzva, neboť byla adresována na adresu rozdílnou od sídla žalované. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 6. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 8. Žalovaná se k jednání odvolacího soudu omluvila, odvolací soud proto jednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti. 9. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci, jeho skutkové a právní závěry jsou správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje, v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující. 10. Soud prvního stupně správně uzavřel, že mezi účastníky byla v souladu s ustanovením § [číslo] a za použití § 2321 o. z., uzavřena dne [datum] nájemní smlouva o přenechání dopravního prostředku k užívání na dobu určitou od [datum] do [datum], na jejímž základě žalobkyně předala žalované k užívání vůz Audi A8, státní [registrační značka], který žalovaná žalobkyni vrátila dne [datum]. Fakturou vystavenou dne [datum] s datem splatnosti [datum] byla žalobkyní za pronájem vozidla vyfakturována částka 229 900 Kč, kterou žalovaná uhradila ve dnech 16. 11. a [datum]. 11. Po zpětvzetí žaloby ohledně jistiny a zaplacení úroku z této částky od [datum] do zaplacení, nárok žalobkyně představoval úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 229 900 Kč od [datum] (den následující po dat