28 CO 162/2022-109 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 16 000 Kč s kapitalizovaným úrokem za období od [datum] do [datum] ve výši 3 279,50 Kč, s 21,9% úrokem ročně z 16 000 Kč od [datum] do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení ročně z 16 000 Kč od [datum] do zaplacení a dále 230 825,28 Kč s kapitalizovaným úrokem za období od [datum] do [datum] ve výši 25 532 Kč, s kapitalizovaným úrokem za období z prodlení za stejné období ve výši 205,83 Kč, s 11,99% úrokem ročně z 227 989,17 Kč od [datum] do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení ročně z 227 989,17 Kč od [datum] do zaplacení. Tvrdila, že jí byly postoupeny pohledávky z následujících smluv. Smlouva uzavřená mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] [číslo], kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému 230 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splácet v měsíčních splátkách spolu s 11,99% úrokem a dalšími poplatky za sjednaných podmínek. [příjmení] úvěr poskytla, žalovaný však závazky včas a řádně neplnil a proto byl úvěr ke [datum] zesplatněn. Dlužná částka k [datum] činila 227 989,17 Kč na jistině, 25 532 Kč na kapitalizovaném úroku, 205,83 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a 2 836,11 Kč na poplatcích. Smlouva uzavřená mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] [číslo], kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 16 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat a spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,9 % ročně kdykoli částečně nebo zcela splatit, čímž se znovu obnovila možnost čerpat až do uvedené výše, další splatné transakce nad tuto hranici byly evidovány jako položky po splatnosti a jistiny povoleného debetu se dále nenavyšovala. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s 11,99% úrokem a dalšími poplatky za sjednaných podmínek; v obchodních podmínkách bylo dále sjednáno, že banka je oprávněna připisovat úroky, poplatky, pojistné náklady a veškeré další výlohu související s poskytnutým úvěrem k jistině. Žalovaný k [datum] dlužil jistinu 16 000 Kč a kapitalizovaný úrok za období od [datum] do [datum] ve výši 3 279,50 Kč. 2. Žalovaný namítal, že poskytovatel úvěru nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřené smlouvy jsou proto absolutně neplatné, není ani doloženo, že žalovaný peněžní prostředky čerpal. U závazku ve výši 16 000 Kč vznesl také námitku promlčení a namítal. 3. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem (ve znění opravného usnesení) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 243 278,14 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 205,83 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 279,50 Kč, 21,9% úrokem ročně z 16 000 Kč od [datum] do zaplacení a 8,25% úrokem z prodlení ročně z 243 278,14 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), v části týkající se 3 547,14 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 25 532,31 Kč a 11,99% úrokem ročně z 227 898,17 Kč od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). 4. Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně z následujících skutkových tvrzení učiněných po provedeném dokazování. [právnická osoba] (dále také jen banka) uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, při uzavření doložil žalovaný svou totožnost a zažádal o nastavení služby [anonymizována čtyři slova], [datum] převzal obálku s kódy [anonymizováno] a [anonymizováno] pro použití [anonymizována tři slova] formou SMS zprávy. Žalovaný uzavřel s bankou dne [datum] smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu, kdy se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr formou přečerpání na běžném účtu do částky 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit smluvní úrok ve výši 21,90 % ročně. Žalovaný byl oprávněn čerpat povolený debet nepřetržitě nejdéle po dobu jednoho roku, byl taktéž oprávněn dlužnou částku splatit kdykoli zcela nebo částečně (tj. zajistit na účtu nulový nebo kreditní zůstatek), byl tak povinen učinit v poslední den lhůty v délce jednoho roku od čerpání, žalovaný byl dne [datum] ohledně schopnosti splácení hodnocen v pořádku bez zjištění negativních informací. Dále žalovaný a banka uzavřeli [datum] smlouvu o půjčce, kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 230 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet společně s úrokem ve výši 11,99 % ročně formou 120 pravidelných měsíčních splátek po 3 298,50 Kč k 15. dni v měsíci. Žalovaný na základě smlouvy o povoleném debetu postupně peněžní prostředky, ke dni [datum] povolený debet dosáhl maximální částky 16 000 Kč. Dne [datum] žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 230 000 Kč, přičemž od data tohoto čerpání do dne [datum] uhradil celkem 2 721,83 Kč. S ohledem na porušování smluvních ujednání banka pohledávky z obou úvěrů prohlásila za splatné k [datum] a vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu. Pohledávky za žalovaným byly následně smlouvou ze dne [datum] postoupeny na [právnická osoba], a.s., o čemž byl žalovaný vyrozuměn původním věřitelem, [právnická osoba], a.s., smlouvou ze dne [datum] pohledávky za žalovaným postoupila žalobkyni, což žalovanému oznámila. 5. Zjištěné skutečnosti posoudil soud prvního stupně podle § 78, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a podle § 2395 a § 2991 občanského zákoníku (dále jen o. z.) a dospěl k závěru, že smlouvy uzavřel žalovaný jako spotřebitel, poskytovatel úvěru byl tedy povinen zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Splnění této povinnosti z předložených dokladů, zejména z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta neplyne, neboť z něj není zřejmé, jako konkrétní skutečnosti k poměrům žalovaného byly zjištěny. Žalobkyně se k jednání před soudem prvního stupně nedostavila, a nemohla tak být k potřebným tvrzením soudem prvního stupně podle § 118a odst. 3 vyzvána a poučena. Smlouvu uzavřenou [datum] považoval proto soud prvního stupně za absolutně neplatnou a plnění poskytnuté na základě této smlouvy za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. U smlouvy o povoleném debetu z [datum] však uzavřel, že nejde o klasickou úvěrovou smlouvu, u které zpravidla po jednorázovém čerpání následuje povinnost dlužníka splácet splátky sjednané ve fixní výši, ale o smlouvu, která umožňovala postupné čerpání v nízkých částkách a splácení sice za určitých pravidel, ale s přihlédnutím k možnostem spotřebitele. Na povinnosti zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele tak nelze dle soudu prvního stupně v tomto případě lpět. K námitce promlčení dodal, že splatnost úvěrované částky mohla nastat nejdříve [datum], do té doby bylo na dluh i částečně plněno, tříletá promlčecí lhůta dle 629 odst. 1 o. z. tak nemohla marně uplynout. Žalobě proto vyhověl v plném rozsahu v části týkající se nároků ze smlouvy z [datum], z nároku ze smlouvy z [datum] přiznal jen nárok na vrácení nesplacené části jistiny (230 000 Kč po odečtení uhrazených 2 721,83 Kč), a to se zákonným úrokem z prodlení. Nákladový výrok odůvodnil převážným procesním úspěchem žalobkyně. 6. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně jen proti vyhovujícímu věcnému výroku I. rozsudku, podal žalovaný včasné odvolání. Namítal, že zkoumání úvěruschopnosti nebylo dostatečné ani u jedné z uzavřených smluv, že promlčecí doba běží u absolutně neplatných smluv od okamžiku poskytnutí plnění. Dodal, že žalobkyně navržením dalších důkazů nereagovala ani na námitku žalovaného, že poskytnutí peněžních prostředků na základě uvedených smluv žalobkyně neprokazuje. Neúplná zůstala dle názoru žalovaného i skutková zjištění soudu prvního stupně týkající se úvěruschopnosti a čerpání úvěru, nezabýval se ani tím, zda a jaký text smlouvy byl žalovanému doručen. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a žalobu v této části zamítl. 7. Žalobkyně navrhovala potvrzení výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, neboť je věcně správný. Dodala, že žalovaný byl klientem banky od dubna 2015, a banka tak měla představu o jeho finanční situaci. 8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 9. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, včetně zjištění o čerpání celé jistiny úvěru dle smlouvy uzavřené v roce 2019 ve výši 230 000 Kč Odvolací soud zopakoval důkaz mimořádným výpisem z účtu žalovaného [číslo] Touto listinou bylo prokázáno, že výše dlužné jistiny u povoleného debetu činila 16 000 Kč, co odpovídá výši postupně čerpaných částek a částečným úhradám, a že tato jistina byla čerpána po [datum]. Zjištěné skutečnosti plynou přímo z textu listiny, k jejíž prav