103 Co 27/2024-262 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha-východ rozsudkem č. j. 7 C 266/2022-174 ze dne , datum, (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 46 046 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 34 046 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč k , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále co do částky 517 954 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a co do zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od , datum, do , datum, ve výši 11,75 % ročně žalobu zamítl (výrok II.). Konečně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 75 893 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované (výrok III.). Soud prvního stupně uzavřel, že dlužník , Jméno zainteresované osoby 0/0, (dále též jen „dlužník“), za něhož v řízení jedná jeho insolvenční správce, neboť byl na jeho majetek prohlášen konkurz, je vlastníkem nemovitostí v katastrálním území a obci , adresa, : jednotky č. , Anonymizováno, , byt, vymezené v budově , adresa, , bytový dům, na pozemku stavební parcele č. , hodnota, , včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 801/7928 na společných částech domu , adresa, na pozemku stavební parcele č. , hodnota, , a spoluvlastnického podílu o velikosti 801/7928 na pozemku parcele č. , Anonymizováno, ; dále jednotky č. , Anonymizováno, , jiný nebytový prostor, vymezené v budově , adresa, , bytový dům, na pozemku stavební parcele č. , hodnota, , včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 801/7928 na společných částech domu , adresa, na pozemku stavební parcele č. , hodnota, a spoluvlastnického podílu o velikosti 801/7928 na pozemku parcele č. , Anonymizováno, ; dále jednotky č. , Anonymizováno, , garáž, vymezené v budově , adresa, , bytový dům, na pozemku stavební parcele č. , hodnota, , včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 801/7928 na společných částech domu , adresa, na pozemku stavební parcele č. , hodnota, a spoluvlastnického podílu o velikosti 801/7928 na pozemku parcele č. , Anonymizováno, ; a pozemku parcela č. , Anonymizováno, , ostatní plocha (dále též jen „předmětné nemovitosti“). Tyto předmětné nemovitosti byly sepsány do soupisu majetkové podstaty dlužníka. Předmětné nemovitosti užívala se souhlasem dlužníka od roku 2013 žalovaná, aniž by byla určena doba užívání či úplatnost. Žalovaná hradila pouze část plateb přímo vůči společenství vlastníků jednotek, nikoliv však nájemné dlužníku, když to nebylo sjednáno. Dne , datum, byla žalovaná požádána o placení nájemného; do té doby byla neformální dohoda o bezúplatném užívání (bydlení), která byla v uvedený okamžik odvolána, a žalovaná tak ztratila dosavadní titul k tomuto užívání. Obvyklé nájemné v dané lokalitě a čase za předmětnou nemovitost není nižší, než 12 000 Kč měsíčně. Žalobkyně v žalobě uplatnila rozhodné období od června 2018 do dubna 2022, tedy 47 měsíců. Její nárok je opodstatněný za období od , datum, do , datum, , jemuž tak odpovídá plnění ve výši 46 046 Kč. Žalovaná v minulosti, dne , datum, , uzavřela se společností , jméno FO, , právnická osoba, . smlouvu o budoucí smlouvě kupní ohledně předmětných nemovitostí, ta však realizována nebyla, následně s ní uzavřela nájemní smlouvu ze dne , datum, , podle níž měla hradit uvedené společnosti do naplnění smlouvy o budoucí smlouvě kupní (převodu předmětných nemovitostí do jejího vlastnictví) částku nájemného 2 000 Kč měsíčně. Nájemní smlouva byla uvedenými smluvními stranami uzavřena za účelem úpravy prozatímních vztahů, s vědomím existence uzavřené smlouvy o budoucí smlouvě kupní ze dne , datum, . Měla být uzavřena na dobu neurčitou a zaniknout podpisem smlouvy kupní, po splnění podmínek smlouvy o budoucí smlouvě kupní. Předmětné nemovitosti však byly kupní smlouvou ze dne , datum, (datovanou dne , datum, ) převedeny ze společnosti , jméno FO, , právnická osoba, . na dlužníka, tomto převodu žalovaná věděla. Vklad vlastnického práva dlužníka do katastru nemovitostí k předmětným nemovitostem byl proveden. Žalovaná se vlastníkem předmětných nemovitostí nestala. Domáhala se jejich vyloučení z majetkové podstaty dlužníka, avšak tato její žaloba byla pravomocným rozhodnutím soudu zamítnuta. Nájemní smlouvu ze dne , datum, soud prvního stupně hodnotil jako absolutně neplatnou, neboť nesplňuje náležitosti vyžadované § 686 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“), za použití § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), když neobsahovala ujednání o způsobu výpočtu nájemného a úhrad za plnění spojených s užíváním bytu nebo jejich výši. Žalobkyně proto nevstoupila do práv a povinností z této nájemní smlouvy. Současně podle obsahu této nájemní smlouvy nájemné 2 000 Kč měsíčně mělo být „započítáváno“ oproti záloze na kupní cenu složené žalovanou vůči , jméno FO, , právnická osoba, . na základě smlouvy o budoucí smlouvě kupní ze dne , datum, ve výši 1 550 000 Kč. Žalovaná však v podstatné části rozhodného období, tedy od června 2018 až do , datum, , byla oprávněna předmětné nemovitosti užívat bezúplatně, a to na základě svolení vlastníka – dlužníka k tomu, aby zde dále bydlela, je užívala (jako tomu bylo již od roku 2013). Toto užívání bylo sjednáno bez určení délky a jednalo se obsahově o výprosu ve smyslu § 2189 o. z., případně o nepojmenovanou smlouvu s prvky výprosy. Proto platilo, že do doby, než možnost bezplatného užívání předmětných nemovitostí byla v dopise žalobkyně coby insolvenčního správce dlužníka ze dne , datum, adresovaného žalované odvolána, mohla žalovaná nemovitosti užívat bezúplatně. Odvolání této výprosy se dostalo do právní sféry žalované dne , datum, . Až od , datum, proto vzniká žalované na úkor dlužníka bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaná od , datum, předmětné nemovitosti užívá bez řádného právního titulu. Proto až za období od uvedeného dne po zbytek rozhodného období (do konce dubna 2022) je povinna vydat žalobkyni (jako insolvenčnímu správci dlužníka, ohledně předmětných nemovitostí sepsaných do jeho majetkové podstaty) bezdůvodné obohacení v rozsahu 46 046 Kč (při sazbě 12 000 Kč za měsíc). K tomu přísluší ve smyslu § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 34 046 od , datum, do zaplacení (v souladu s tím, jak bylo žalobou období prodlení vymezeno), z částky 12 000 Kč (představující bezdůvodné obohacení za duben 2022) však přísluší zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně až od , datum, . Splatnost částky 34 046 Kč je vázána na lhůtu danou v předžalobní výzvě žalobkyně, částka 12 000 Kč je však splatná, na základě předžalobní výzvy (když byla žalovaná vyzvána též k platbě v budoucnu splatných částek), neboť se týkala měsíce dubna 2022, až , datum, , prodlení zde tedy počíná , datum, . Uplatněný nárok žalobkyně pak není rozporný s dobrými mravy, když žalovaná již od roku 2013 až do konce roku 2021 předmětné nemovitosti užívala (bydlela zde) zdarma, vyjma „drobné platby hrazené společenství vlastníků jednotek“. Dohody uzavírané mezi žalovanou, dlužníkem, včetně společnosti , jméno FO, , právnická osoba, . byly uzavírány v situaci, kdy ve společnosti , jméno FO, , právnická osoba, . byl prokuristou syn žalované, některé smlouvy uzavíral za uvedenou společnost přímo on; žalovaná tak „měla možnost nechat si vše vysvětlit a své kroky řádně zvážit. Přičtení jejich nepříznivého výsledku k tíži žalované nelze za dané situace považovat za rozporné s dobrými mravy“.2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podaly včasná odvolání žalobkyně i žalovaná.3. Žalobkyně svým odvoláním napadá výroky II. a III. rozsudku soudu prvního stupně. V odvolání namítá, že nebyla prokázána vůle stran – dlužníka a žalované založit užívací právní vztah k nemovitým věcem jako bezúplatný, když sám dlužník uvedl, že poté, co bylo ohledně něj zahájeno insolvenční řízení, upozornil žalovanou, že by měla platit nájemné. Sama žalovaná tvrdí, že užívá byt na základě smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne , datum, a nájemní smlouvy ze dne , datum, . Již samo toto její tvrzení, že užívá byt na základě nájemní smlouvy, vylučuje vůli stran založit užívací právo k nemovitým věcem jako výprosu. Dlužník vypověděl pouze v tom směru, že na základě žádosti syna žalované, aby nechal v nemovitostech bydlet jeho matku, s uvedenou žádostí souhlasil, přičemž to mělo být v době uvedení nemovitostí „do provozu“, tedy v roce 2013, tedy v době jejich vlastnictví společností , jméno FO, , právnická osoba, ., jejímž byl dlužník společníkem a jednatelem. Jednalo se o neformální dohodu se synem žalované; dlužník vyloučil, že by ohledně nemovitostí byly uzavřeny jiné dohody. V řízení tak nebylo prokázáno, že by dlužník a žalovaná měli vůli smlouvu, jíž je i výprosa, k předmětným nemovitostem uzavřít. Jestliže se pak dlužník s někým o užívání pře