21 Co 158/2024-226 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. 24 C 71/2023 – M1 ze dne 1. 3. 2024 uznal žalovaného povinným přispívat na výživu žalobkyně částkou 4 000 Kč měsíčně od , datum, do , datum, , splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně (výrok I.) s tím, že nedoplatek na výživném pro žalobkyni za období od , datum, do , datum, ve výši 33 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni prostřednictvím měsíčních splátek po 3 300 Kč, splatných vždy spolu s běžným výživným; po ukončení placení běžného výživného vždy do každého 15. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, s účinností od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Žaloba byla zamítnuta v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném, aby přispíval na její výživu částkou 6 000 Kč měsíčně od , datum, do , datum, , splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem (výrok III.). Dále bylo rozhodnuto, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.), že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok V.) a že se , Anonymizováno, se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok VI.).2. Žalobkyně se svou žalobou, podanou k soudu prvního stupně dne , datum, , domáhala po žalovaném výživného pro neprovdanou matku s tím, že s ním má nezletilou dceru , Anonymizováno, , narozenou dne , datum, . Výživné požadovala ve výši 10 000 Kč měsíčně s účinností od června , Anonymizováno, , neboť od té doby účastníci nevedou společnou domácnost, a to do dovršení dvou let věku nezletilé, tedy do , datum, . Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že nemá dostatek finančních prostředků. Uvedl, že by souhlasil s maximální částkou 1 000 Kč měsíčně.3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně má s žalovaným nezletilé dítě, není provdána a v souvislosti s jejím nástupem na mateřskou dovolenou a později rodičovskou dovolenou, došlo k poklesu jejích příjmů. V době před narozením dcery účastníků se její příjem pohyboval okolo 40 000 Kč čistého měsíčně, od doby, kdy přestali účastníci vést společnou domácnost, představuje její příjem pouze rodičovský příspěvek ve výši 15 000 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení, který činil do , datum, částku 2 005 Kč měsíčně, snížený od , datum, na částku 201 Kč měsíčně a od , datum, zvýšený na částku 818 Kč měsíčně. Čistý průměrný příjem žalovaného ze zaměstnání byl v období od června , Anonymizováno, do září , Anonymizováno, ve výši 49 725 Kč měsíčně a v období od října , Anonymizováno, do ledna , Anonymizováno, ve výši 50 608 Kč měsíčně. Vedle toho má další příjem z podnikatelské činnosti ve výši 1 000 Kč čistého měsíčně a dále z pronájmů nemovitých věcí, kdy zisk vyčíslil na částku cca 20 000 Kč měsíčně. Žalovaný vlastní dva osobní automobily, jeden nákladní automobil a také motocykl zn. , Anonymizováno, , dále několik nemovitých věcí, součástí některých z nich jsou stavby rodinných domů (ve kterých pronajímá bytové jednotky) a z dalších pozemků mu plyne příjem z pachtovného ve výši 4 982 Kč ročně a je vlastníkem i stavební parcely. Hodnotu všech svých nemovitých věcí vyčíslil žalovaný na částku do 8 000 000 Kč, je ale zatížen několika úvěry a půjčkami, pravidelně hradí pojistné nejen na nemovité věci a vozidla, ale má také pojištění osob (sebe a svých nezletilých synů). Celkem má čtyři vyživovací povinnosti, a to k nezletilému synovi , Anonymizováno, , nezletilému synovi , Anonymizováno, , nezletilé dceři , Anonymizováno, a žalobkyni. Na nezletilé syny platí celkem výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně, výživné pro nezletilou , Anonymizováno, je předmětem dosud neskončeného opatrovnického řízení.4. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 920 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ust. § 922 odst. 2 o.z., ust. § 913 odst. 1 o.z. a ust. § 921 odst. 1 o.z. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).5. Uzavřel, že je v možnostech a schopnostech žalovaného přispívat na výživu žalobkyně částkou 4 000 Kč měsíčně. Připomněl, že pokud by vycházel z příjmů žalovaného, bez zohlednění jeho zisků z pronájmů nemovitých věcí, vyšel by jeho čistý průměrný příjem minimálně na částku 51 166 Kč měsíčně. Poukázal rovněž na to, že příjmy na bydlení uváděl žalovaný do doby koncentrace řízení ve výši 1 500 Kč až 2 000 Kč měsíčně a pokud následně uvedl výdaje vyšší, tak k těmto tvrzením z důvodu koncentrace řízení nepřihlédl. Připomněl, že žalovaný netvrdil, že by došlo ke zvýšení nákladů na bydlení až po koncentraci, tedy že by se jednalo o tzv. novou skutečnost. Uvedl, že toto tvrzení žalovaného považuje naopak za účelové, aby jeho výdaje vypadaly ještě vyšší, než v jaké výši je do té doby sám vyčíslil. Zdůraznil, že pohledávka výživného je pohledávkou přednostní a její plnění má přednost před ostatními závazky, když relevantní pro posouzení majetkových poměrů jsou zejména vyživovací povinnosti žalovaného k nezletilým dětem. Připomněl rovněž, že žalobkyně má právo na výživu od žalovaného jen do doby dvou let věku jejich nezletilé dcery a tato vyživovací povinnost nemá dlouhého trvání. Uvedl, že je třeba přihlédnout k tomu, že si žalovaný může pokusit domluvit s bankovními subjekty odklad či dočasné snížení splátek, aby měl více prostředků pro plnění své vyživovací povinnosti k žalobkyni, která bude trvat pouze do října tohoto roku. Konstatoval, že u půjček od sourozenců žalovaného lze předpokládat, že i zde bude pravděpodobně možnost dohody na pozdější splatnosti. K vysokým nákladům žalovaného, spojených s vlastnictvím jeho nemovitých i movitých věcí, poznamenal, že pokud ho to neúměrně zatěžuje, měl by uvažovat nad hospodárností vlastnictví, když prodejem alespoň některých z nich by mohl získat finanční prostředky navíc. K argumentaci žalovaného, že na své náklady rekonstruoval rodinný dům žalobkyně, uvedl, že tato skutečnost nemá vliv na trvání a výši vyživovací povinnosti k žalobkyni. Uvedl, že při stanovení výše výživného částečně zohlednil i příspěvek žalovaného na nákup uhlí (neboť fakticky tím přispíval na zaopatření nejen žalobkyně, ale rovněž jejich nezletilé dcery) s tím, že pokud by nepřispěl aspoň tímto způsobem, bylo by výživné vyměřeno ve vyšší částce. Výše nedoplatku byla podrobně odůvodněna v odst. 23 odůvodnění napadeného rozsudku a výroky o nákladech řízení v odst. 24 a 25.6. Proti výrokům I., II. a V. tohoto rozsudku podal žalovaný včas odvolání a prvostupňovému soudu předně vytýkal, že se na jeho úkor dopustil porušení zásady rovnosti stran, a to při opakovaném neodůvodněném zvýhodnění žalobkyně. Vyslovil své přesvědčení, že se dále dopustil diskriminace jeho osoby, coby muže, který se snaží žalobkyni pomáhat podle svých možností. Zdůrazňoval, že proinvestoval přibližně jeden milion Kč do nemovitosti žalobkyně, aby měla s nezletilou důstojné bydlení, a to z hypotéčního úvěru, který byl účelově vázán na jinou nemovitost, čímž se nyní dostal do situace, kdy mu hrozí nemalé sankce od banky, neboť nemá finanční prostředky na to, splnit podmínky hypotéční smlouvy. Poukazoval rovněž na to, že mu přibyl dluh u , Anonymizováno, z titulu nedoplatku na dani ve výši 55 424 Kč, který je přibližně o 9 000 Kč vyšší v důsledku jednání žalobkyně, která mu odmítla umožnit odečíst si slevu na dani na nezletilou dceru za celý rok , Anonymizováno, . Dovozoval, že životní úroveň žalobkyně spolu s nezletilou dcerou je vyšší, než jeho. Odvolatel ve svém odvolání dále uváděl, že rozsudkem , Anonymizováno, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, došlo k navýšení výživného na nezletilou dceru účastníků z částky 6 000 Kč na částku 7 000 Kč. Konstatoval, že soud prvního stupně absolutně nepřihlédl k jeho výdajům, nýbrž pouze k jeho příjmům a majetku a poukazoval na to, že je mu v řízeních dáváno k tíži množství hypotéčních úvěrů a náklady vlastní nemovitosti, v důsledku čehož má výrazně nižší výdaje na bydlení. Uvedl, že pokud na začátku řízení uvedl, že jeho náklady na bydlení činí cca 2 000 Kč, ukázal se tento odhad jako velmi mylný a vyslovil nesouhlas se závěrem prvostupňového soudu o koncentraci řízení. Zdůrazňoval, že tuto částku tehdy pouze odhadl a poté, co se začal v zimním období ve svém bydlišti více zdržovat, začal topit a více spotřebovávat vodu a zjistil, že se jeho náklady zvýšily. Protože k tomu prvostupňový soud nepřihlédl, byť přihlédl k listinám, předloženým dne , datum, žalobkyní, dovozoval, že tímto nerovným přístupem bylo řízení zatíženo procesní vadou, kdy došlo k neodůvodněnému zvýhodnění žalobkyně na jeho úkor a tedy i k porušení zásady rovnosti stran. K posuzování otázky jeho materiální pomoci pro žalobkyni a nezletilou dceru zdůrazňoval, že se na nákupech se žalobkyní většinou domlouval, a to po jejím důrazném upozornění. Ona sama od něj odmítla jakoukoliv další materiáln