22 Co 170/2024-422 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“) smlouvu o bezúplatném převodu pozemků do podílového spoluvlastnictví žalobců, s vymezenou výší podílů, a to pozemků p. č. , Anonymizováno, zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území a obec , adresa, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , výrokem II. zastavil řízení v části týkající se nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona o půdě ve vztahu k pozemkům p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , výrokem III. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši 246 840 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců a výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit České republice-na účet Okresního soudu v Nymburce náklady řízení, jejich výše bude určena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Proti tomuto rozsudku, a to do části výroku I., podali žalobci včasné odvolání. Vytýkají soudu prvního stupně, že jim vnutil uspokojení jiného restitučního nároku, než požadovali. Žalobce a) požadoval uspokojení restitučního nároku z rozhodnutí 6. ve výši 9 473,15 Kč, žalobkyně b) požadovala uspokojení restitučního nároku z rozhodnutí 6. ve výši 41 724,86 Kč a nároků osvědčených regionálními přehledy ve výši 207 411 Kč (, adresa, ) a ve výši 292 589 Kč (, adresa, ) a žalobkyně c) požadovala uspokojení restitučního nároku z rozhodnutí 2. ve výši 43 181,20 Kč Dále nesouhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně, že nároky postoupené žalobkyni b), které představují nároky ve smyslu § 18a zákona o půdě, podléhají tzv. restituční tečce. Na rozdíl od nároků podle § 11 zákona o půdě totiž restituční tečce nepodléhají. Závěrem namítají nesprávné ocenění náhradních pozemků v obci , adresa, , kde nikdy nepůsobil , právnická osoba, , a proto podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků (dále též jen „oceňovací vyhláška“) měla jednotková cena za m2 činit 20 Kč a nikoliv 70 Kč.3. Proti rozsudku podala včasné odvolání i žalovaná, a to do výroků I. a III. Namítá, že žalobci nesplnili podmínky mimořádného postupu mimo rámec § 11a zákona o půdě vymezené judikaturou Ústavního soudu (dále též jen „ÚS“) a Nejvyššího soudu (dále též jen „NS“), když na základě dokazování nelze uzavřít, že by žalobci či jejich právní předchůdci vyvíjeli dlouhodobou marnou aktivní snahu získat náhradní pozemky ve veřejných nabídkách (aktivní přístup oprávněné osoby předpokládá trvalou snahu o uspokojení nároku ve veřejných nabídkách) a že by se žalovaná dopustila konkrétně vůči žalobcům či jejich právním předchůdcům liknavého či svévolného postupu. Žalobci se věcné náhrady prostřednictvím soudní žaloby domáhali již v roce 2018 a po přecenění nároku v roce 2020 byl restituční nárok téměř vyčerpán v soudních řízeních vedených u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 15 C 34/2018 a 9 C 211/2018. Žalovaná proto nesouhlasí se závěrem, že by se k žalobcům chovala liknavě, svévolně či jinak diskriminačně. Žalobci a) a b) zdědili restituční nárok po zemřelé , adresa, z rozhodnutí 5. a 6. a po uspokojení restitučního nároku v předmětných soudních řízeních již k dalšímu čerpání nároku prostřednictvím účasti ve veřejných nabídkách nedocházelo. Žalobci přitom neprokázali nemožnost uspokojit svůj nárok ve veřejných nabídkách. Soud prvního stupně přitom k této nemožnosti nic neuvedl, pouze odkázal na předchozí soudní řízení. V tomto řízení nebyla aktivita žalobců tvrzena ani prokázána a důvody, které žalobce vedly k neúčasti na veřejných nabídkách, nepovažuje žalovaná za legitimní. Navrhla, aby odvolací soud napadený výrok I. změnil a žalobu zamítl.4. Žalobci k odvolání uvedli, že nesouhlasí s názorem žalované, že ač porušení povinnosti ze strany žalované při vypořádání restitučních nároků žalobců bylo již v jiných řízeních zjištěno a prokázano, musí žalobci v každém dalším řízení tuto skutečnost prokazovat. Rovněž nesouhlasí s argumentací, že ve vztahu ke zděděným nárokům po , adresa, by bez ohledu na její postup při uspokojování nároku museli znovu prověřovat, zda žalovaná nezměnila svou praxi. , jméno FO, byla účastníkem soudních řízení, v nichž bylo konstatováno porušení povinností žalované i ve vztahu k ní, a proto je třeba žalobcům přičítat i tu aktivitu, kterou za účelem uspokojení svého nároku vyvinula sama zůstavitelka.5. Výrok II. nebyl odvoláním dotčen a samostatně tak nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212 věty první o. s. ř. ve výroku I. a závislých nákladových výrocích III. a IV. podle § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že je zde důvod pro změnu výroku ve věci samé.7. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 21. 2. 2023 žalobci jako oprávněné osoby podle zákona o půdě podali k soudu žalobu, jíž se vůči žalované domáhali bezúplatného převodu 26 náhradních pozemků za účelem uspokojení jejich nároku, který jim vznikl tím, že v rámci restitučního řízení jim nebo jejich právnímu předchůdci nebyly vydány původní (v minulosti na stát převedené) pozemky pro některou ze zákonem stanovených překážek. Poté, co ohledně šesti náhradních pozemků byla žaloba vzata zpět a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno, zůstalo předmětem vydání 20 náhradních pozemků. Žalobci jsou držiteli restitučních nároků plynoucích z níže popsaných správních rozhodnutí 1. až 6. Jelikož restituční nároky žalobců z rozhodnutí 1. až 6. ve výši 588 689 Kč měly být uspokojeny v dříve zahájeném řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 8 C 285/2022, v tomto řízení uspokojení restitučních nároků zastropovali s tím, že žalobce a) požadoval uspokojit restituční nárok z rozhodnutí 6. poskytnutím věcné náhrady s limitem 9 473,15 Kč, žalobkyně b) požadovala uspokojit restituční nárok z rozhodnutí 6. poskytnutím věcné náhrady s limitem 41 724,86 Kč a žalobkyně c) požadovala uspokojit restituční nárok z rozhodnutí 2. poskytnutím věcné náhrady s limitem 43 181,20 Kč, celkem 94 379,21 Kč. Žalobkyně b) pak ještě požadovala uspokojit formou věcného plnění restituční nárok ve výši 500 000 Kč postoupený společností , právnická osoba8. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Nezpochybňovala, že žalobci jsou držiteli restitučního nároku, měla však za to, že nejsou splněny podmínky pro to, aby svůj nárok uplatnili náhradovou žalobou mimo postup, který předvídá ustanovení § 11a zákona o půdě (nedostatečná aktivita žalobců ve veřejných nabídkách po přecenění nároku).9. Soud prvního stupně učinil skutková zjištění z nesporných tvrzení účastníků, listinných důkazů a znaleckých posudků.10. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství-Pozemkového úřadu Praha č. j. PÚ , Anonymizováno, ze dne 2. 11. 2007 (dále též „rozhodnutí 1.“) nebyla , adresa, (1/6), , adresa, (1/6), žalobkyni c) (2/6), , jméno FO, (1/6) a , jméno FO, (1/6) vydána PK parcela č. , hodnota, role o výměře 2 042 m2, PK parcela č. , hodnota, role o výměře 2 562 m2, PK parcela č. , hodnota, role o výměře 2 034 m2 v k. ú. , adresa, z důvodu překážky zastavěnosti ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Vlastnictví přešlo na stát na základě rozhodnutí odboru výstavby ONV v , adresa, č.j. , Anonymizováno, ze dne 28. 12. 1965 a č.j. Výst. , Anonymizováno, ze dne 31. 1. 1966 pro účely výstavby teplárny , adresa, . Hodnota byla evidována ve výši 1 659 500 Kč (původně evidovaná hodnota 1 327 600 Kč dle sdělení PF ze dne 21. 3. 2008, následně 1 659 500 Kč dle sdělení PF ze dne 10. 11. 2010)11. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství-Pozemkového úřadu Praha č. j. PÚ , Anonymizováno, ze dne 17. 12. 2007 (dále též „rozhodnutí 2.“) nebyla , adresa, , Anonymizováno, ), Evě , adresa, (19/96), žalobkyni c) (, Anonymizováno, ), , jméno FO, (, Anonymizováno, a , jméno FO, (, Anonymizováno, ) vydána PK parcela č. , hodnota, role o výměře 2 153 m2 k. ú. , adresa, z důvodu překážky zastavěnosti ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Vlastnictví přešlo na stát na základě vyvlastňovacího rozhodnutí odboru výstavby ONV v , adresa, č. j. , Anonymizováno, ze dne 22. 1. 1969 za účelem uskutečnění průmyslové výstavby a komunikace. Hodnota nároku byla evidována ve výši 430 600 Kč (evidovaná hodnota 430 600 Kč dle sdělení , Anonymizováno, ze dne 21. 3. 2008).12. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 5. 2008, č. j. 34 D 3168/2008-97 byla schválena dohoda dědiců o vypořádání dědictví, na jejímž základě se právními nástupci , adresa, , narozeného 8. 9. 1948 a